SgtTračník komentáře u knih
Ne tak fenomenální jako Osmý zivot pro Brilku, ale stále moc krásná kniha o těžkém osudu obyvatel Gruzie.
Anotace knihy je úplná blbost. Čekáte záhadný priheh s přesahem do historie, ale topite se v nějaké rodinné politice. Pred půlkou jsem vzdal.
Mám rád knizky Lisy See, tato jako vždy bezvadná. Akorat zrovna téma této knihy, čínská medicína mě úplně nebavila.
Za mě strašná nuda. Několikrát jsem chtěl odložit. 80% knížky se neděje vůbec nic a když už se začíná blížit rozreseni, tak je lacině natahovaný.
Moc pěkný. Knížka sleduje tři generace chlapů. Pro mě, rychločtenáře který si nepamatuje jména bylo utrpení střídání děje /postav, ale nakonec jsem si to užil
Pořádná jízda a dobře napsaná. Jako by člověk sledoval film. Fajn čtení.
Nevím, já se prostě celou dobu tak nějak nudil. "Detektiv" postupně obešel lidi v celém Islandu - od slepičky ke kohoutkovi. Nevadí mi pomalá detektivka, ale tady se to táhlo moc a postav jak na divadle. Vadilo mi to tykání. Ano chápu, na Islandu si lidi tykají, ale to si tykají na celém světě a překladatelé si dají tu práci s tím zasunout text do vykání. Také přechylujeme ženská příjmení, tak proč tykat.
Výborná kniha. Příběh se tak nějak pomalu rozmotává a je silnější a silnější. Užil jsem si to.
No, neradostné ale dobré čtení. Dějí se na světě věci a o silné vlně rasizmu/"pogromům" proti Číňanům v USA jsem se dozvěděl prvně.
Tato kniha nám připomíná, že život není peříčko a zvláště v 30.letech v USA v době krize byli lidé ochotni udělat pro uživení sebe a rodiny cokoliv. Škoda, že ke konci kniha sklouzne trochu k přeslazenosti.
Kraťoučká knížka, která se čte jedním dechem. V tak malém formátu řekne vše a na pár stranách je zahuštěná celá jedna chvíle té doby. Velmi pěkné.
Knížku jsem ve třetině odložil, nějak jsem nevydržel ten styl vyprávění kdy autor vzal nějaké dokumenty a na ty se snaží kostrbatě naroubovat příběh. Něco mezi knihou faktu a románem. Škoda, těšil jsem se.
Knihu jsem napoprvé odložil, nemohl jsem se chytit. Po čase jsem po ní sáhl znovu a nelituji. Ohromující sága jedné rodiny.
Zatím se mi od autorky líbila nejvíc. Zase skvělá. Nerozumím, proč vydavatel nevydává další knihy.
Knihu jsem ve třetině vzdal. Sledujeme hrdinku žijící úplně normální život matky dvou dětí a ještě k tomu poměrně nudně popsané. Ani japonských reálií moc není.
Podle mě zatím nejlepší kniha od Frenchove, alespoň mě sedla. Něco mezi románem a detektivkou parádně zasazenou do drsného irského venkova.
Příběh zajímavý, ale celkově jsem u knihy tak trochu trpěl. Nevadilo mi ani, že kniha stavěna z různých pohledů, ale vadilo, že všechny formy vyprávění jsou celkem stejné. Ať už jde o 50 let starý deník, zápis z výslechu, zápis ze schůze - asi bych volil rozdílný jazyk a styl, takhle to nepůsobilo věrohodně. Díky tomu, že tam chybělo nějaké rozlišení, tak mi to vlastně přišlo zbytečné a mohlo to být napsané jako jeden příběh. A chybělo mi více o běžném životě tehdejších řeholnic, což by pro mě knihu zatraktivnilo.