Shari
komentáře u knih
Jezero
Bianca Bellová
Osud hlavního hrdiny zasazený do prostředí toxického Jezera a pokřivených vztahů nutí k přemýšlení o sobě sama i o společnosti. Brilantně napsané.
Doba temna
Adéla Elbel
Pro mne inspirativní - Adéla je moje vrstevnice a nacházela jsem s ní spoustu podobného. Její příběh mne oslovil, mám rada její humor, vlastně si na knihu docela často vzpomenu. Navzdory tomu, že to není literatura, která by se měla stát povinnou četbou.
Pražské jaro
Simon Mawer
Limonádka na pozadí roku 68. Lehké čtení na dovolenou, kvalitně napsané, ale hluboké pocity to ve mne nezanechalo.
Tíživá láska
Elena Ferrante
Po Geniálních přítelkyních jsem dočetla jen horko těžko. Příběh mě nevtáhl, s postavou jsem se neztotožnila, prostě mě to nebavilo.
Dcery
Kateřina Dubská
Krásná objemná kniha. Četla jsem ji hned po Člověku Gabrielovi, což nedoporučuju. Zatímco Gabriel je až mystický a poetický, tahle kniha je jiná – svět Dcer je mnohem "víc na zemi". Docela dlouho mi totiž trvalo, než jsem se z Gabriela přeladila a přestala mít očekávání, že Dcery budou pokračovat v podobném duchu. Každopádně - kdybych je četla bez onoho očekávání, jsem nadšená. Uvědomila jsem si, jaký byl svět, když vyrůstaly naše mámy a babičky, jak nebyl prostor pro řešení věcí, kterými se můžeme zabývat my jen díky tomu, v jaké době a v jaké zemi žijeme.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Chtěla jsem lehké intermezzo mezi komplikovanějším čtením. Příště ale sáhnu po něčem osvědčeném jako je Nesbo - tohle bylo zdlouhavé, skoro celou dobu jsem se nudila, až konec mě překvapil. Ale podruhé bych se už k tomu nevrátila, ani bych to nedoporučila.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Druhý díl mě bavil mnohem víc než první - první mi přišel jako románek pro puberťačky, s druhým jsem se ztotožnila a přečetla ho víceméně jedním dechem. Autorka příběh vypráví a přitom vykresluje povahy a pohnutky hrdinů, že jsem měla pocit, jako bych je znala... Vtáhla mě do děje tak, že mě zajímá, jak se hrdinkám daří a kudy se ubírají jejich životy – mám u toho stejný pocit, jako když se vrátím do města svého mládí a setkám se se spolužáky ze základky :)
Žízeň
Jo Nesbø
Knihy od Nesba mám ráda, ale tahle mě moc nebavila - nepřišla mi moc napínavá a téma vampyrismu mi přišlo natolik ujeté, že kdyby mě nezajímalo, jak to dopadne, tak knihu odložím :)
Trhlina
Jozef Karika
Celou dobu dobrý, dobrý, napínavý, baví mne to… a konec to úplně zabil
Běsa
Dita Táborská
Skvěle napsané, výborné téma. Kniha vyžaduje soustředění, chvílemi jsem se ztrácela, kdo je kdo, zvlášť, když od přečtení Malinky uběhlo pár měsíců. Rozhodně doporučuju přečíst po Malince, vznikne tam mnohovrstevnatý román.
Radikální otevřenost
Kim Scott
Povinná četba pro manažery a všechny, kteří pracují s lidmi
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Miluju! Jsem u vytržení z toho, jak Pavla dokázala zaznamenat různé podivnosti, které každého z nás napadají do příběhu, který dává smysl. Kniha plná inteligence a postřehů, které nechci zapomenout. Jedna z mála knih, ze které jsem si dělala výpisky – věty, které mi mluví z duše a chci je používat.
Policie
Jo Nesbø
Po dlouhé době detektivka, při které jsem se chvílemi bála, že jsem nedýchala. Pro mě rozhodně lepší, než navazující Žízeň (takhle mega úchylné vrahy si totiž člověk těžko přestaví...). Díky Nesbově vyprávění mám pocit, že postavy z osloské stanice znám dobře jako kdyby to byli mí kolegové. Děj odsejpá, je plný zvratů a litovala jsem, když jsem dočetla.
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
Třetí díl jsem četla ihned po druhém a kdyby mohla vrátit čas, tak bych si příště dala mezi jednotlivými díly aspon několik týdnů pauzu. Elena Ferrante píše tak, že mám pocit, že jsem s hrdiny z Neapole chodila na základku a teď se s někým z nich občas potkám a vypráví mi, jak se mají ostatní.... Když jsem si to ale dala takhle na jeden zátah, tak už toho bylo moc najednou.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nemám ráda humoristické romány. Uznávám, že u téhle knihy jsem se asi 2x nahlas zasmála, ale můj šálek kávy to není. Každopádně kniha má spád, je hezky napsaná a koho tenhle žánr baví, bude spokojený.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Vždycky si to koupím, vždycky si říkám, že tentokrát se bojím, že už to bude blbý, a zatím je to vždycky dobrý! Ke konci jsem chvílemi byla úplně napnutá, a když jsem dočetla, tak jsem litovala, že to už končí. Když se zpětně kriticky ohlédnu, tak si říkám, že některé postavy byly za vlasy přitažené a že to celé má rysy akčního filmu, na který bych se nedívala, že kvalit prvníh dílů to nedosahuje, ale ve výsledku jsem se dobře bavila, na čtení se těšila a to považuju za rozhodující. (A když to prostřídám něčím víc intelektuálním, tak se ani nebudu cítit provinile).
Když psi pláčou
Markus Zusak
Skvělá kniha od Zusaka - neotřelý námět, nečekaná hloubka, výborně popsané charaktery.
