sharik komentáře u knih

Výborně napsaná magicko-realistická kniha. Je skvělé, jakým způsobem autorka propojila poměrně velké množství příběhů, akcentovala řadu témat (dost autenticky - nejvíc mě asi pobavily její popisy českých „otaku“, pár takových pozérů jsem taky potkal) a ještě pracovala s napětím. Chápu všechny ty ceny, které kniha dostala. Trochu mě jen mrzelo, že ke konci už příběh dost hnala a dopouštěla se chyb, které ovšem měla pohlídat redakce. Samotný napůl otevřený (spíš víc než míň) konec docela zamrzel, skoro až naštval. Na druhou stranu, když se nad ním člověk chvíli zamyslí, tak ten konec vcelku jasný je a po tomhle uvědomění vystřídal moje naštvaní obdiv. Tedy, pokud jsem to celé pochopil správně :).
Tahle kniha pro mě byla velice příjemným překvapením. Jen fakt škoda těch posledních pár desítek stran, které jako by psal někdo jiný, nebo autorka ve spěchu a bez pořádné redakce. Z toho zůstává trošku trpká příchuť na patře. Přes to řadím mezi top tuzemské knihy z posledních let.

10 03.12.2020

Zábavné čtení, bohužel často příliš za hranicí uvěřitelnosti. No ale na oddech proč ne.

3 02.12.2020

Příběh ukrytý pod houštinou vět definovanou různými tematickými a narativními skoky, otevřeností výkladu, filozofickými vsuvkami, experimentálními pasážemi a - překvapivě - také značnou dávkou humoru různého ražení. Pokud přistoupíte na autorovu hru a necháte se tímhle pralesem provést, čeká vás nevšední zážitek. Jak umělecký, tak navýsost zábavný.

30.11.2020

Devět povídek, tematicky a občas i žánrově různých, leč spojených jedním motivem (jak napovídá už podtitul knihy) - všechny jsou málem milostné, respektive nezřídka jsou post-milostné. Příběhy nechává autor rád vyznívat do ztracena a ve čtenáři často zůstane jakási hořká pachuť, že by chtěl vědět, co bylo dál. Jenže v tom jsou silné, o to déle rezonují, nepůsobí nedotaženě, jako u některých jiných autorů. Tyhle intelektuální a přesto čtenářsky přístupné jednohubky stály za to. Myslím, že časem si je přečtu znova. Nic naplat, Jan Němec je prostě umělcem...

1 29.11.2020

Žánrový standard. Zábavné čtení se vším, co člověk od aktuálních severských thrillerů čeká, bohužel včetně několika logických nedostatků a příliš velkých náhod. Účel nicméně splňuje, "Lars Kepler" vybočují z průměru čtivostí, stylem, důrazem na pozadí jednotlivých postav a také mírou brutality, která vyvolává ve čtenáři emoce a možná i trochu zastírá fakt, že samotné téma (únosy a týrání žen) je pojato jaksi povrchně, navíc vcelku ohraně a bohužel se tak ze zásadní společenské otázky stává jakýsi spisovatelský módní trend. Nicméně jako oddechové čtení fajn, pravidelné čtenáře série určitě potěší. A o to tu jde především.

3 29.11.2020

Trávníček (v kulturních a historických souvislostech) přináší souhrn nejzásadnějších události formujících čtení a čtenářskou kulturu až do podoby, jak ji známe dnes. A začíná pěkně u jeskyních maleb, provede nás vývojem různých protopísem, prvních textů, vývojem gramotnosti, všemi zásadními zásahy cenzury, odmítání písma a čtení a pálením knih, milníky jak technickými, ekonomickými, tak samozřejmě i autorskými... Přes způsoby tištění knih až k audioknihám a ebookům... A celou tuhle zhuštěnou jízdu napříč historií zastavuje až v období letošního jara s dopady covidu na knižní trh.
Naštěstí se nejedná jen o suchý výpis, nicméně hlavní, co musím říct, je, že tahle kniha je praktická především pro svou přehlednost a stručnost, jakožto i přístupnost (obsahuje i krátké kapitoly uvádící do kontextu jednotlivá historická období, pro snazší uchopení a pochopení jednotlivých událostí) - může fungovat jako skvělá základní příručka k pochopení vývoje knih a čtenářství s ohledem na přímé i nepřímé historické faktory. Trávníček tu shromáždil opravdu množství dat, která oceníte, zejména studujete-li (či bádate) v oboru, avšak jako milovníci knih si tuhle monografii podle mě zamilujete bez ohledu na druh svého vzdělání, neboť i na čtenáře mimo vědecký okruh autor myslel.

1 23.11.2020

Cyklus bizarních, krutých a zároveň místy opravdu vtipných povídek. Autor svůj rodný kraj nešetří, stejně jako polskou religiozitu či mnohé z lidských neduhů. Tyhle povídky opravdu stojí za pozornost. Jen nevím, jestli se víc smát nebo se cítit víc deprimovaný... Ovšem přesto, že většina povídek končí (alespoň pro některé z protagonistů) tragicky, občas nám autor nabídne i jakousi naději. Ta ovšem bývá podmíněna nepříjemným vykoupením.

3 20.11.2020

Vítejte v trumpovsky orientovaném maloměstě plném homofobie a s jedním záhadným "hubnutím" místního občana jako nádavkem. Milá jednohubka Povznesení, možná maličko naivní, leč kingovsky čtivá. Dobrý nápad, kterému bohužel trochu škodí, že tentokrát Mistr nad mistry Stephen King vynechal jakékoli vysvětlení, jak k oné zahradě došlo, co za ní stálo. Ne, že by King vždy vodil čtenáře za ruku. Pro srovnání mě napadá třeba Colorado Kid, kde stejným způsobem není důležité, proč se věci dějí, ale hlavní je vývoj situace. Tady bohužel pozadí vcelku chybí a závěr není tak působivý, jak by nejspíš měl být. Ale ani tak to nebylo vůbec špatné počtení.

2 15.11.2020

Velmi autentická gangsterka neskrývající umělecké ambice. Obsahuje čtenářsky atraktivní atributy jako je rozporuplný anti-hrdina, drogové podsvětí a až thrillerově pojatou zápletku. Zároveň velmi kontemplativní, místy skoro filozofické dílo, ne však tolik, aby odrazovalo žánrové čtenáře. A o čem že to vlastně celé je? O nemožnosti odejít, vymanit se z vlastního života. O tom zase si jednou uvědomit, že současnost a budoucnost jsme si dávno stanovili činy minulými. Čtivé, brilantní, zároveň brutálně autentické a tíživé. Pro mě velké překvapení! Jsem zvědavý, jaký je seriál, ač se obávám, zda dokázal alespoň některá z autorových zásadních témat zobrazit...

1 13.11.2020

Číst Ajvazovu Lucemburskou zahradu jako další knihu po jeho monumentálním románu Města byl trochu zvláštní pocit. Pak totiž Lucemburská zahrada trochu působí jako jakási rozcvička k Městům. Víme sice, že autor rád recykluje stejné principy, avšak přijde mi, že zde si načrtl mnoho nápadů a postupů, které pak v Městech zopakoval jen v mírných variacích. Nicméně nebylo to vůbec špatné, opět smekám před Ajvazovou imaginací, naštěstí i zde méně samoúčelnou než v nejslavnějším Druhém městě, zároveň místy ještě fantasknější než právě ve výborných Městech. Avšak Lucemburská zahrada (rozsahem ani ne 200 stran) nedává spoustě z autorových nápadů příliš prostoru se rozletět. Což samo o sobě vlastně nemusí vadit, neboť je vidět, že Ajvaz utáhne i velice komorní příběh, přestože delší prostor mu sluší víc a já bych i v případě Lucemburské zahrady chtěl mnohdy znát pozadí... Ačkoli to nejdůležitější řečeno bylo.

3 04.11.2020

Když jsem se před nějakýma dvěma roky dověděl, že Jan Němec vydá nový román, fakt jsem se těšil. A pak se z Možností milostného románu stalo vysloveně módní čtení, což mě dost odradilo. Ne tolik, abych si je nepřečetl, ale zároveň dost na to, abych vyčkal, dokud neutichne všeobecné nadšení. Teď jsem si konečně přečetl i je. A musím uznat že jsou výborné, leč naprosto jiné než autorův předchozí román. Němec ohledává a analyzuje milostný vztah pod drobnohledem, stejně jako to, jak o něm psát. Samotný příběh není nijak novátorský, ale to si plně uvědomuje, přiznává a dost na této skutečnosti i staví. I přes to, že samotné pojetí je velmi esejistické. Ale k tomu navíc přičtěme nezvyklou strukturu knihy, postmoderní hru dotaženou často na hranici, kde se kniha stává zároveň románem i studií o psaní. A přesto pořád zábavnou, čtivou, aniž by i povrchnější čtenáře odradilo množství různých aluzí, přesahů, kontemplací nebo narušování narativní struktury.
Původně jsem tohle dílo slyšel s kolegou v práci jako audio. Audioknihu bohužel značně zkrácenou a přečtení mě utvrdilo v původním přesvědčení, že zkrácení knihy může často vést k zásadnímu problému. Tím je osekání právě toho, čím leckterý (nejen) experimentálněji pojatý román vyčnívá a stává se uměleckým dílem. Ve zkrácené verzi zbude příběh, něco málo z ostatních jmenovaných prvků, nicméně výsledkem je jakýsi kompilát, spíš výpisky z četby, derivát na úrovni mnohých zfilmovaných děl. Zůstal příběh, ale to podstatné ve velké míře zmizelo...

7 01.11.2020

Spletitý příběh o honbě skrz celý svět. O honbě za magickou součástkou z podivuhodného stroje. Zároveň jakási iniciační cesta, jejímž cílem není jen součástka ukrývající flash disk ve tvaru finálového krokodýla... Ajvazův vypravěč Adam bezmála detektivně skládá příběh součástky a jejího zdrojového stroje, setkává se s lidmi, poslouchá jejich příběhy a vypráví jim svůj vlastní. A mezi tím třeba čte (fiktivní) romány, naprosto šíleně bezbřehé, co se žánru a stylu týká, a na stránkách Měst dlouze převypravuje jejich děj. A samozřejmě i tyto romány tvoří jasnou analogii k hlavní románové linii, stejně jako jednotlivá vyprávění (tedy jejich účel není jen poskytovat vodítka k další cestě, ale to bychom od jednoho z mistrů postmoderny snad ani nečekali). Jeden příběh tedy vede ke druhému, stejně jako propojuje jednotlivá města a ústí v centrální příběh, v lecčem velmi překvapivý. Ajvaz opět vstupuje na pole postmoderny a magického realismu, Městy - podle mého - mnohonásobně převyšuje svou nejslavnější knihu Druhé město (která mi přijde trošku samoúčelná) a vytváří jedno z nejlepších děl, jaké jsem četl za hodně dlouhou dobu. Přesto, že sama města tu hrají vlastně vedlejší roli - vypravěč sice cestuje z místa na místo, ale často je úplně jedno, kde vlastně je, neb hlavní jsou lidé a jejich příběhy, prostředí zůstává jakousi nejasnou kulisou. Každopádně výsledek je naprosto skvělý!

1 03.10.2020

Tahle roztříštěná feťácká odyssea je dost silný čtení. Historky kompozičně na pomezí románu a propojených povídek, někdy dost bizarní a nechutný, někdy nečekaně vtipný, ale vlastně spíš dost smutný. Heráci na okraji společnosti, který nechtěj nic moc jinýho než sehnat další dávku, jenže o to vlastně až tolik nejde. Tahle kniha je o útěku, možná ne takovým, jaký většina z nás chápe a schvaluje, ale o útěku. Irvine Welsh napsal před lety geniální román o příšerných lidech, ale napsal ho tak, že je budete milovat a fandit jim... Přestože nikoho z nich byste fakt za žádnou cenu nechtěli osobně znát...

3 27.09.2020

Nečekejte politický thriller, nečekejte venkovskou idylku z Ostravska. Nebo budete zklamáni. Tohle není lehké čtení a ze jmenovaných žánrů si účelně bere jen tolik, aby ukázala úplně jiné věci. Nicméně, je to "fajně zrobena knižka"! V Lanovce nad Landekem se protínají dvě linie, odlišné jak stylem, tak po stránce jazyka. V jedné sledujeme Vítkovického starousedlíka, ve druhé vysokou politickou hru, obsahující mimo jiné politickou vraždu. První linii napsal autor prajzským dialektem, druhou spisovnou češtinou - strohou, leč s básnickým smyslem pro detail. Jak a kde se obě potkávají, prozrazovat nebudu. A vlastně možná ani to, o čem kniha je a jaká témata odhaluje, jakoby mimochodem a nenápadně. Jen podotknu, že pomalé vyprávění "prajzské linie" a zrychlené, chaotické a uspěchané té jakoby kriminální, má svůj smysl. A když ho odhalíte, budete odměněni nevšedním čtenářským zážitkem.

5 06.09.2020

Není to špatná kniha a některé momenty jsou skvělé. Chbosky je zručný vypravěč oplývající výbornou imaginací. Bohužel se až příliš snaží podobat svému vzoru Stephenu Kingovi a na rozdíl od něj nejde tak do hloubky a občas se dopouští různých narativních i čistě logických chyb. Přesto jde o oddechovku, která si zaslouží pozornost. V žánru rozhodně nadprůměrná (ačkoli děsivé momenty jsem vlastně nenapočítal žádné), leč má své limity a nelze se vyhnout srovnávání s Kingem. A za tím z mnoha důvodů zaostává... Musím ale uznat, že některá témata zpracovává výborně. A např. příběh Mary Katherin je prostě brilantní.

8 04.09.2020

Klasická témata známá ze severských thrillerů (od hackerství až po genderovou nerovnost), avšak překvapivě originálně pojatá. Přesto, že Ať se rozhodneš jakkoli působí na první pohled jako další z řady zaměnitelných románů (zvláštní jen tím, že autorem není Švéd, nýbrž Polák), nenechte se zmást. Szamalek využívá klasické postupy a motivy současných severských detektivek, nicméně jde mnohem více do hloubky než leckterý světový bestsellerista. Navrch přidává taktéž mnohem uvěřitelnější postavy.

6 25.08.2020

V Borkovcově příspěvku do projektu Jedna věta je koncentrované a na dřeň osekané vše, čím je Borkovec tak zajímavým básníkem a pozoruhodným lyrickým prozaikem. Úryvky, zachycení detailů, brilantní pozorovací talent ukázaný často na minimálním prostoru, silné záblesky každodennosti, na první pohled banální. A pokud jeho tvorbu znáte, určitě oceníte zárodky pozdějších básní nebo krátkých próz, které jsou zde místy k nalezení.

1 19.08.2020

"Postapokalyptický" svět izolovaného Londýna vinou světové pandemie je vykreslen výborně. Bohužel sama krimi zápletka není ničím zajímavá a autor klouže do strašných klišé (policajt těsně před důchodem, který nemá co ztratit; nehoda, při níž se nic nestane opilému řidiči, ale všichni zodpovědní ve druhém autě zemřou, nebo trpí; na matku fixovaný vrah; zlá korporace, atd., atd.). Ale na druhou stranu, May a filmová klišé, to jde bohužel dohromady a pokud vám to nevadí a jste na to u autora zvyklí, není důvod kvůli tomu knihu nečíst...

7 10.08.2020

Bál jsem se, že to bude spíš čtení pro teenagery. Ale Pavel Bareš mě mile překvapil! Ve scifi kulisách a s velmi dobře vystavěným thrillerovým příběhem poukazuje na řadu zajímavých a důležitých fenoménů. Od reflexe mileniálů přes úskalí života na sítích až ke stěžejní otázce genderové nevyváženosti a nebezpečím, jež v ní pramení. Zápletce postavené na stalkingu (a čímsi připomínající severské detektivky) taktéž nemám co vytknout...
Barešova ženská vypravěčka je navíc velmi věrohodná (tedy, pokud to dokážu jako mužský čtenář posoudit) a sympatická i přes všechny své špatně vlastnosti - zkrátka jako literární postava funguje.

3 31.07.2020

Velmi netradiční novela využívající kombinaci mytologie, prvků fantasy a scifi, přestože nejde o žánrovou literaturu. Kučera vychází ze starých mýtů, respektive základ staví na části jedné z verzí Eposu o Gilgamešovi. Čerpá ovšem z enormního množství zdrojů - ohýbá a propojuje mýty, dějiny, literární i jiné příběhy do jednoho. Do toho, který vypráví umělá inteligence SI o Uršanábim. Myslím, že ze všech těch narážek a parafrází jsem chytil minimum, ale stejně jsem si tuhle knihu opravdu užil. Tohle je ryzí verze aktuální postmoderny. Samotný závěr románu byl tak nevyhnutelný, až není příliš originální, ale myslím, že ty poslední tři stránky nemohou téhle knize ubrat na působivosti. Možná některým bude vadit i to ekologické vyznění... Ale ono je stále víc a víc aktuální...

4 29.07.2020