Shaxx komentáře u knih
Marťan byl fajn, ale Spasitel byl boží.
S minimem postav, s poměrně velkým prostorem věnovaným technickým záležitostem a i přesto je to neskutečně čtivé. Ani si neumím představit, kolik práce a příprav za touhle knihou je.
Grace byl sympatická postava, nebylo těžké mu fandit. Navíc zachraňuje zadek Zemi, takže si nějaký ten ždibec uznání zaslouží. I přes množství technických termínů je hlavní myšlenka dobře pochopitelná a vysvětlená. Líbilo se mi, jakým nedramatickým způsobem se objevovaly zvraty (které ve výsledku dramatické byly, ale jejich příchod byl hladký a přirozený a zapříčinilo to, že se kniha jen tak nedala odložit, protože jsem pak sakra potřebovala vědět, jak se z toho Grace dostane).
Konec byl za mě geniální, lepší bych si nemohla přát.
2023: Třetí re-reading a pořád je to skvělé. Je to rozvláčné se spoustou zbytečných odboček? Jo. Má to zbytečně 1092 stran? Jo. Miluju to? Jo. Prostě Kingova grafománie v plným rozkvětu. Tenhle počin od Kinga mám moc ráda, příběh o dětství, překlenu do dospělosti, vše je to silně prodchnuté nostalgií. Jo a do toho hnusnej, odpornej klaun, kterej vraždí děti a zadělal¨mi na trauma...Před dvaceti lety.
Jako devítiletá jsem se omylem přimotala k VHS kazetě, na které byl nahraný film TO z 1990. Nedokázala jsem se přestat koukat a jako hypnotizovaná sledovala klauna v podání Tima Curryho, jak si postupně vydobývá čestné místo v nočních můrách malé holky. Od té doby nesnáším klauny :)
King = můj přístav naděje a jistoty. A nebylo tomu jinak ani s Pod kupolí.
944 stran blaženosti. Nic víc k tomu bez spoilerů říct nedokážu :)
Budu se opakovat, ale na Kingovi mě baví ty různé polohy psaní. A pohádkový King mě baví stejně tak jako ten hororový. Miluju, jak dokáže vdechnout postavám život, ty jeho okecávací odbočky (kterých tady tolik nicméně nebylo), i tu jeho grafomanii. Navíc je tady pes! Takové maličkosti mi stačí ke štěstí :) Samotná Pohádka není urputně originální, čerpá z již napsaného a přiznaných odkazů je tam dost, stejně tak to není to učesaná verze pro děti, ale po vzoru bratří Grimmů je součástí i násilí a jiné fajnové věci. Charlie a fena Radar se dali snadno oblíbit a nebylo těžké jim fandit. 724 stran uteklo rychle, ani se nezdálo, že je to taková bichle.
Autorka má velmi podmanivý způsob psaní, příběh se až odvíjí před očima jako na filmovém plátně. Velmi smutný příběh, nutno dodat. Pankrácká věznice v padesátých letech a utrpení vězněných žen a dětí, oběti režimu a lidské bestie, které v té době měly moc a náramně si ji užívaly. Tolik vzteku a pocitu bezmoci, šok a smutek z toho, čeho je člověk schopen spáchat na svém vlastním druhu. Na konci mi bylo hodně úzko. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Na Kingovi mám moc ráda, kolik různých poloh psaní má. Nejenom díky tomu se řadí mezi moje TOP autory a je můj bezpečný přístav komfortního čtení. Ani Billy Summers nebyl výjimka. Čtivé, napínavé a celkově líbivé. Billy mi přirostl jako postava k srdci :) A je tam reference na Osvícení, to bylo moc milé, tyhle zmínky ostatních knih mě vždy pobaví, když je zaregistruju.
Harry Potter a pokračování, o které nikdo nestál. Nemůžu si pomoct, ale celé tohle působí jak velmi špatná fan fikce. To, že je to v podobě scénáře divadelní hry, mi na tom vadilo asi nejméně. Možná by bylo příjemnější prolít si oči Savem, než tohle přečíst. Velký špatný.
Vrchní vyšetřovatel i parťák jsou super, jsem ráda, že se polovinu knihy neřeší nějaké těžké břemeno z minulosti nebo nějaký nezvyklý zlozvyk, který by vyšetřovatel měl, protože mě tohle v tomhle žánru upřímně už nudí. Morbidní je to obstojně, psané je to dobře, čtivé je to až nebezpečně :) Jednu hvězdu si tady nechávám do rezervy. Vraha se mi podařilo odhadnout, vodítek tam bylo víc než dost. Uhádla jsem kdo to je, ale motiv ne, takže i tak to bylo příjemné rozuzlení zápletky. Ještě, že jsem toho Cartera koupila jako komplet sérii a můžu se pustit do dalšího dílu :D
Nějak je mi jedno, jestli je to geniální marketingový tah, nebo za autorem Igor skutečně přišel. Knihu jsem přečetla se zatajeným dechem. V příběhu je i zmíněna Djatlavova výprava, o které jsem si předtím dost načetla, protože mě ten případ fascinoval a fascinuje doteď – a Trhlina se mi prostě trefila do vkusu! Za mě hodně dobré. Při váhání nad hvězdičkami dávám pět hvězd - tu pátou za to, jak moc kniha čtivá byla :)
Tak tohle byl pro mě zatím nejlepší díl (i když prý se mám těšit na Zlobu :))
Jednu výtku mám k překladu, vzpomněla jsem si, jak mě v třetím díle rozčilovalo nadměrné použití slova "anžto" a pátý díl se přidal s výrazem "rozuměno?", který opět nezávisle na sobě použilo více postav.
Závěrečné rozklíčování bylo parádní, motiv byl uvěřitelný a ukazuje smutnou realitu lidského hyenismu, k němuž jsou sociální média vhodnou živnou půdou, občas stačí otevřít komentáře a člověk se nestačí divit...
Tohle bylo něco skvělého. Moc se mi líbil styl psaní (a s tím překlad spojený). Líbil se mi vpád do myšlenek hlavní hrdinky. Příběh mapuje radikální změnu společnosti, v raných počátcích. Většina dystopií se zaměřuje na ustálený stav, který trvá delší dobu. Ale ta chvíle, kdy všechno začne a sledování zoufalé situace v průběhu pár let po nastolení takových změn (i přesto, že zde byla začátku věnována jen malá část, zbytek se odehrával relativně krátce poté), kdy je člověk vytržen z běžného života, jsou mu uzurpovány jeho práva a to, co by běžně bylo vnímáno jako něco nemyslitelného a zvráceného, je najednou bráno ve všeobecné blaho a ku prospěchu. Líbí se mi, jak příběh plynul svým tempem a nebylo vše řečeno na začátku. Tohle jsem si fakt užila a těším se, až zhlédnu seriál :3
Kniha psána ve formátu rozhovorů s uprchlíky z KLDR, s pěknými ilustracemi. Zajímavý kontrast ve výpovědích byl, že každý zpovídaný pocházel z odlišné vrstvy, z tzv. songbunu, kastovního systému a měl tak velmi odlišné životní zázemí a privilegia. Člověk by si skoro až myslel, že čte úryvky z nějakého dystopické románu, z fikce, nikoli že drží v rukou knihu, která obsahuje reálné životní příběhy. Člověk si pak uvědomí, že se vlastně má dobře... Určitě se ještě mrknu i po dalších knihách autorky.
Jak s oblibou píšu, King je autor, od kterého bych si přečetla i nákupní seznam a pořád to platí.
Když teče krev obsahuje čtyři povídky a spoko jsem byla se všemi.
Pro ty, kteří nečetli sérii Bill Hodges (Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky) a knihu Outsider upozornění - povídka Když teče krev bude rozhodně mnohem lepším čtenářským zážitkem, pokud budete mít načteno výše zmíněné knihy. Jsou zde postavy z těchto knih a často je zde zmiňován děj Outsidera. Takže by bylo škoda si to vyspoilerovat a neužít si tuhle super povídku, která mě osobně bavila hodně.
Telefon pana Harrigana byla příjemně mrazivá záležitost, Krysa nepřinesla nic nového, ale i tak byla fajn a Chuckův život, ten byl asi nejzajímavější z celé čtveřice. Povídka byla rozdělená na tři části a všechny byly něco, jen ne obyčejné. V celkovém závěru to byl takový mixík, ale moc fajn Kingovský mixík :)
Druhý díl a zase super. Myšlenka vraha, který své oběti popravuje způsobem, z něhož mají největší strach, je parádní. Hunter i Gabriel jsou pořád sympaťáci, děj opět čtivý a svižný, nemám co vyčíst. Možná jsem trochu bojovala s přijetím postavy Mollie, tedy spíš nového aspektu, který do knihy přinesla, ale nakonec jsem si řekla.. proč ne. Za mě spokojenost a těším se, co bude v dalším díle.
Pořád platí, že od Kingoše bych si přečetla i jeho nákupní seznam... :)
Skvělá ukázka toho, že King prostě dokáže psát nevšedně o všedních věcech.
I přesto, že tu neřádí nějaké pravěké zlo, nebo nepropuká žádný virus, prostě jen jedna starší ženská vypráví o svém životě, je to prudce čitelné :) Bavilo mě to od začátku do konce, délka knihy byla ideální, taková chuťovka.
Líbilo se mi závěrečné rozklíčování, kdo je vrah - zatím asi nejvíc z těch třech dílů.
Už ale začínám nacházet věci, které mi trochu vadí.
První věc - 98% žen v Carterových knihách jsou vždy popisovány jako úchvatné krásky. Ať už jsou živé, či mrtvé a ať už jim je 25 nebo 50. Opakuje se to u každého představení ženského charakteru a už to začíná být protivný :D
V každé knize se vždy našel byt, kde voněl jasmín. Nevím, zda je to nějaký osobní vtípek Cartera, tak jsem zvědavá, jestli tomu tak bude i u čtvrtého dílu.
A problém, konkrétně třetího dílu, je slovo, které mě fakt vytáčelo. Asi teda problém překladu, protože aby minimálně tři osoby z různého prostředí měly zapotřebí použít slovo "anžto", které se v běžné řeči moc neobjevuje, tak to mi přijde ujeté. Pokud by to opakovala jedna postava, tak se to dá pochopit, ale že takový archaismus má ve slovníku více osob, to mi fakt nesedí.
Pokaždé, když čtu další případ Roberta Huntera, mám příjemný pocit, protože vím, co čekat. Brutalitu, pár hlášek "hodně čtu", kapitoly vždy zakončené úderně a napínavě, časté opakování, jak je Robert geniální, sem tam nový prvek pro osvěžení. I Hovor se smrtí si drží standardní kvalitu, bavila jsem se a dávám palec nahoru za konec, ten se mi velmi líbil. Asi si teď dám od carterovek na chvíli pauzu, protože už mi moc dílů nezbývá :D
Další skvělý přírůstek do Zrnek temnoty. Kyselé bonbony řadím ke svým oblíbeným, na krátkém rozsahu 96 stran Burke parádně demonstruje, proč jsou cizí děcka skutečně hororovým prvkem, mihne se tady i kousek kosmického hororu (myslím, že by byl Lovecraft potěšen) a pobaví se i příznivci Vetřelce v jisté scéně...Bavila jsem se, pokud od autora vyjde i něco dalšího, nebudu váhat s koupí :)
Moje první kniha od autorky a vyklubalo se z toho milé překvapení. Přirovnání ke Karikovi je poměrně trefné. Sedl mi styl psaní a i když se dalo předvídat, jak to vše skončí, bavilo mě to. To, že závěr nebyl zcela jednoznačný a nechává čtenáře zmateného, mi nevadí. Někdy je i lepší nechat prostor pro fantazii :) Určitě zkusím i další knihy od autorky.