shenandoah komentáře u knih
Mám zrovna takové baseballové období, takže jsem s radostí sáhla po této knize. Nejspíš to není typická Grishamova kniha, ale skrývá dobrý příběh (přestože předvídatelný) a možná i trošku poselství. A při popisu zápasů jsem měla pocit, jako bych tam byla.
Tahle kniha má své klady (neomezuje se jen na osobnost G. Washingtona, ale zabírá situaci ze širšího pohledu) i zápory (podle mne by si zasloužila více stránek, překlad).
Je tu pár citátů, které mě zaujaly:
"Viděl někdy někdo Washingtona nahého? To je nepředstavitelné. Nemá žádnou nahotu. Spíš mi připadá, že se narodil úplně oblečený, s napudrovanými vlasy, a že se při svém prvním vystoupení na tomto světě odměřeně uklonil." - autor cituje N. Hawthorna
"Duch tohoto národa se nedá ani v nejmenším srovnávat s Prusy, Rakušany nebo Francouzi. Tam řekneš vojákovi "Udělej to a to", a on to udělá, ale tady jsem nucen říci "Z toho a toho důvodu udělej to a to"; pak to udělá, ale jinak ne." - autor cituje F. W. von Steubena, který se takto vyjádřil o výcviku amerických vojáků.
Souhlasím s oběma předcházejícími komentáři, že hlavní problém byl ve vykreslení postav, které se prostě nezdařilo. Nedokázala jsem si je ztotožnit s postavami ze seriálu, jejich chování mi k nim prostě nesedělo. A navíc mi přišlo, že postavy jsou až příliš "ukecané", na tak dlouhé rozhovory by prostě nebyl čas. Opravdu slabá kniha.
Příjemné odpočinkové čtení. Ne všechno jsem autorce věřila, navíc jsem občas měla problém orientovat se v časové lince, ale jsem jí vděčná za to, že pro mě objevila Bernardina Luiniho. A mám chuť na Amaretto.
Škoda, že je ta kniha tak "profláknutá". Byla bych si ji užila víc, neznat ten příběh.
Tohle bylo zklamání. O Hedy Lamarrové jsem toho před čtením knihy moc nevěděla, jen že to byla herečka, a po přečtení jsem na tom podobně. Až tedy na informace, které by se hodily do curriculum vitae. Přijde mi, že autorka jen tak klouzala po povrchu, ale představit mi osobnost této evidentně zajímavé ženy se jí nepodařilo.
Nenáročné čtení. Budování napětí se autorovi ze začátku dařilo, ale potom to začalo být trochu úsměvné. Přišlo mi, že autor využíval všelijaké berličky, aby příběh zdramatizoval a ukázal, jak to měl hlavní hrdina těžké (viz zapojení místního mafiána), ale působilo to spíš křečovitě až směšně.
Čtení téhle knihy mě ne úplně bavilo. Na příběhu bylo znát, že autorka je historička. Přišlo mi, jako by si vytvořila časovou osu všech známých událostí a k tomu vytvořila jakousi omáčku z rozhovorů, myšlenek a pocitů postav, ale vlastně nepřidala nic za sebe, jakoby autorka nebyla schopná nabídnout vlastní myšlenku nebo nápad.
Pro mne velmi zajímavá kniha. Něco jsem o lobotomii už věděla, třebaže jsem si představovala víc jako trepanaci lebky prováděná ve starověkém Egyptě (mimochodem sloužící k vyhnání démonů z hlavy), znala jsem i případ Rose Kennedyové a zajímalo mě, zda se tam objeví (ano, je tam zapracován). Nicméně kniha je psána, a upozorňuje na to i samotný název, čistě z pohledu Ruth. Její život výrazně ovlivnila ztráta bratra kvůli psychickým potížím a motivuje ji v osobním a hlavně profesionálním životě. Možná proto i tak snadno podlehne charismatickému doktoru Apterovi (na mne působil už od začátku jako ukázkový manipulátor, ale já neměla stejnou zkušenost jako Ruth), který přichází s revoluční metodou, která by měla být univerzální na všechny psychické potíže. Především zájem o pacienty jí pomůže nakonec prohlédnout. Její obrat byl okamžitý, morálně silný a projevil se i v konání. Tady je podle mne určitý nedostatek knihy, je morálně ukázkový, ale myslím, že ve skutečnosti to bývá psychologicky náročnější poprat se životním neúspěchem. Více myšlenkového boje bych uvítala. A zároveň si kladu otázku, proč měla autorka potřebu napravovat historii, když jinak se docela držela skutečných reálií. Možná za tím byla touha po dobru vítězícím nad zlem, možná jen chtěla šťastný konec aspoň v knize nebo inspirovat čtenáře, aby svůj boj se zlem nevzdávali.
Tahle kuchařka mě naučila především jedno: při tvorbě smoothie můžu být kreativní, nepotřebuji žádné recepty.
Pro mě náročné čtení, moc tyto příběhy, které sledují psychologii postav, nemusím. A zároveň jsou velmi hodnotné, když nutí člověka k sebereflexi. A to oba příběhy splňují, obzvlášť na mě zapůsobil Dopis Kláře.
Velkým pozitivem knihy je její obrazová výbava. Texty, které jsou stručné, slouží spíše k seznámení s různými archeologicky významnými objevy z celého světa. Největší prostor pochopitelně zabírají nálezy z Egypta, zastoupena je tu Jižní a Střední Amerika, Asie i Evropa.
Své místo tu mají i významní archeologové se svými objevy, kterými se zapsali do dějin archeologie či celé historie, třeba i negativně. Objevíte tu i neznámé jedince, kteří o poklady prostě zakopli.
Mě tohle bavilo opravdu hodně, přestože se mi občas zavařil mozek. Však on taková cvičení potřebuje.
Ta kniha by mohla mít podtitul ... aneb o odvaze plnit sny. Příběh je opět velmi čtivý, napínavý, jen pro mě trochu míň realistický. Ať už z důvodů, které jsou v knize, nebo protože mi na všechny technické věci nestačila představivost. Hodily by se mi obrázky. :-
Trochu rušivé mi přišly poměrně časté odkazy na filmy. Pochopila jsem, že je to taková autorova slabůstka, než že by to patřilo k hrdinům knihy.
Čtivý a téměř dokumentární román o výskytu a boji s viry ebola a marburg.
Wolf Hall splňuje moji představu o historickém románu - košatý, se spoustou postav a hlavní postavě "vidíte do hlavy".
Lehké čtení, pěkně to odsýpá, jen ten konec je až příliš přitažený za vlasy.
Je to jako jedna epizoda ze seriálu. Další průměrná detektivka.
Krásná cesta po Bretani plná mytologie, historie a lidských příběhů. Jen poslední kapitola se četla těžko, byl to takový průlet, ale na celkovém zážitku to nijak neubírá.