sika444 komentáře u knih

Moudrý Náthan je nadčasová hra o náboženské toleranci. Lessingovi se povedlo uchopit téma zevnitř a pojednat složitý teologický problém formou uvěřitelného dramatu plného krásných postav. Kolik lidí však dorostlo Lessingových rozhledů? A jak málo jeho současníků pochopilo, jaké dílo jim nemocný mistr zanechal! Pohádka o prstenu a třech bratřích je vrcholem.
Ostatní hry jsou dobré, ale Moudrý Náthan je jedinečný.

1 29.10.2021

Nelze než obdivovat mistrovství Racinovo, s nímž uchopil nesnadnou látku a upředl z ní krásnou živou a působivou hru o střetu lásky s odpovědností. Postavy jsou živě psychologicky prokresleny, takže zde není nic schematické - a vlastně do posledního Bereničina monologu nevíme, jak se hra skončí. A konce je vskutku skvělý. Je to výborná hra skvěle přeložená a nádherně zbásněná. Velký zážitek!

2 29.10.2021

Další důkaz Maupassantovy geniality. Drobné povídky o lásce, tedy spíš o sexu a vášni. Jsou zde opravdové perly - Naše dopisy, Výlet na venkov, Lítost, poetický Menuet a skalnatá povídky Korsický bandita. Mimochodem - právě ten je klasickou ukázkou spisovatelova mistrovství, s nímž v úvodní pasáži popíše sugestivně přírodu, případně doslova vystřihne nějakou filosofickou úvahu, aby pak převyprávěl hutně a sevřeně za použití minima slov svůj příběh.

1 20.10.2021

Přínosná kniha pro nás - nefilosofy. Některá témata jsou zpracována pečlivě, jiná poněkud jednostranně - nakonec jde o filosofické základy pedagogické antropologie. Pro mě je kniha zdrojem velké inspirace - čtu dál, k některým autorům se vracím. A paní autorku chci pozvat na rozhlasový rozhovor o člověku jako bytosti, která se umí smát. To byla opravdu podnětná kapitola.

2 19.10.2021

Na knize jsou cenné dvě skutečnosti:
1. Vylíčení situace v obklíčeném Königsbergu, který se počátkem roku 1945 stal ostrovem Třetí říše uprostřed sovětské moci. Autor velmi realisticky a věcně líčí chaos, bídu, ale i fanatickou víru mnohých ve Führera. Až do trpkého konce - do příchodu Rusů (tak jsou zde nazýváni), kteří jsou vylíčení jako apokalyptičtí jezdci z Janova Zjevení. Jejich násilnické chování, absence jakýchkoli pravidel, masové znásilňování všech žen (opravdu všech), rabování a bezuzdé ničení všeho (zámek Finckenstein je ukázkovým příkladem), řádění KGB, mizení lidí, masové umírání hladem. Tento věcný popis let 1945 - 1947 je neocenitelný.
2. Celou knihou se vine linka Lehdorffovy osobní víry. Jako evangelík čte Bibli a vždy i v těch nejhorších situacích hledá Boha. A doslova zázračně je mu vždy odpovězeno, prochází zmarem s jistotu smysluplnosti bytí, navzdory smrti a zániku. Zajímavé je, že nemluví o modlitbách - jakoby si neodvažoval cokoli chtít, zato mluví o četbě Bible a biblických veršů na každý den, v nich se mu vždy dostalo orientace. Jeho víra mu pomáhá zůstat lidským, překonávat strach, vykonávat svou práci a léčit jak civilisty, tak zločince z UB (polská tajná služba).
Autor miluje svou zem, ale smířil se se zánikem kultury a civilizace. Stojí v troskách Königsbergu s pocitem, že právě skončily tisícileté dějiny tohoto mimořádně významného města. Ano, dějiny města skončily, ale lidé žijí dál - jinak, jiní, jinde. Lehndorff miluje krajinu Pruska, lesy, rybníky, jezera. Je to také to jediné, co zde zůstalo, neboť lidská sídla jsou zničena. Vnímá střídání ročních dob a bedlivě zapisuje návrat tažných ptáků, hnízda labutí a volavek, tažení jelenů a pohyb jezevce po lesní cestě. Jakoby zvířata vystřídala lidi. Ty sice také vnímá, ale spíš jako hrozbu, protože se setkává s nepochopitelným násilím (Rusové zcela bezdůvodně povraždili kolonu civilistů, v níž byla jeho matka s bratrem). Teprve postupně se seznamuje s Poláky a jako lékař jim slouží.
Východopruský denník je mimořádná kniha a je velká zásluha Artfora a paní překladatelky, že tuto knihu máme teď ve slovenštině k dispozici.

3 09.10.2021

Výborná a inspirující kniha. Nejvíce mě zasáhlo pojednání o reflexi zničení německých měst v poválečné německé literatuře. Díky Sebaldovi jsem přečetl Nossackův Zánik. Velmi cenné je pojednání o vzpomínání a přemýšlení o tom, kdo je pachatel a kdo oběť.
A dovolím si i jeden citát:
"K čemu je tedy literatura? Má to se mnou dopadnout stejně, ptal se Hölderlin, jako s oněmi tisíci, kteří ve dnech svého jara žili v předtuše i lásce, ale byli ve dne opojení uchváceni mstivými sudičkami, tajně a v tichosti zrazeni, aby se káli v temnu příliš střízlivé říše, kde v klamném svitu převládá zmatené hemžení, kde v mrazu a suchu počítají zvolna ubíhající čas a člověk jen svými vzdechy ještě chválí nesmrtelné? Synoptický pohled za bariéru smrti, který se nám v těchto řádcích nabízí, je plný stínů, zároveň však ozařuje památku těch, které postihlo největší bezpráví. Je mnoho způsobů, jak psát; ale jedině v literatuře se se lze mimo a nad pouhý výčet faktů a veškerou erudici pokusit o skutečnou obnovu."

1 04.10.2021

Tuto knihu jsem četl v době svého obrácení ke Kristu. Bylo to na vojně v roce 1986. Prorok Jeremjáš mě pak provázel léta a dodnes mám pro tuto postavu slabost. Werfelův text mě pohltil a otevřel mi dveře k hlavním tématům Starého zákona. Exil a celou dobu královskou jsem vnímal od té doby prizmatem této skvělé knihy. Prorokův zápas s Bohem a o Boha byl pro mě velkou inspirací.

Prostě Wernisch. Jakési maskování humorem, pod nímž je bolest, existenciální úzkost, smutek. Ale někdy i čirá komika a radost ze hry. Jeden z posledních českých básníků.

3 30.09.2021

Kniha je celá výborná a působivá, ale některé pasáže jsou opravdu pozoruhodné:
1. Líčení vídeňského prostředí Zweigových studentských let. Je zde několik hlubokých ponorů do tehdejší společnosti (kultura, školství, židovství, rodina, sexualita a prostituce etc.)
2. Zweigovo vnímání války, vzedmutí nacionalismu a šovinismu i u lidí, kteří byli do poslední chvíle proti válce. Velmi dobré postřehy.
3. Charakteristika poválečného období - inflace, poměry v Rakousku a Německu, rozpad hodnot, charakteristika poválečné mládeže, moderna a dekadence.
4. Desetiletí 1924 - 1933 jako období klidu, kdy najednou bylo možno uvěřit, že Evropa bude opět jednotná. Vzestup nacionálního socialismu a rozklad Rakouska.
5. Nástup NSDAP a Hitlerovy vlády - tahle část je zvlášť dnes působivá: na co vlastně Hitler a jeho věrní dostali Němce a Rakušany, na jaký hesla, na jaké sliby, jakým způsobem manipulovali, hrozili a vytvářeli nepřátele. Děsivé je, jak to připomíná současnost.
6. Co všechno zaniklo? Jak vzala za své svoboda, lidská důstojnost, důvěry lidí, mravnost. Zweig je náhle emigrant bez domova. Reflexe zániku civilizace. A neschopnost uvěřit, že se Evropa opět vzpamatuje.
Stefan Zweig zaslouží velké uznání za poctivost, s jakou knihu psal. Dokázal zde, jako už mnohokrát, jak byl velký spisovatel, myslitel i humanista. A chci si přečíst Balzaca.

19 29.09.2021

Co já mám psát o největším díle světové literatury? Je to prostě veledílo, jež fascinuje plynutím času a pomalým tempem, kterým vše spěje k cíli. Ten všichni známe a je nám ohlašován, ale není důležitý, protože důležité je právě ono plynutí. Starověký Proust.

3 21.09.2021

Úvodní novela Zánik je zásadní dílo - jedna z mála literárních reflexí masivního ničení německých měst v průběhu války. Autor pochází z Hamburku, který byl zničen už v roce 1943. A právě osobní spisovatelovu zkušenost i řadu reflexí náletu kniha obsahuje. Ostatní povídky jsou výborné, ale Zánik je vysoce převyšuje. Povinná četba!

3 21.09.2021

Tohle je skvělá komedie, dobře vymyšlená i napsaná, s množstvím vtipů a dobových narážek. Celá drží pohromadě, její komika se stupňuje. Velmi vtipná je návštěva bohyně Iris a pak delegace z Olympu s pohanským Triballem. To se musel sám autor při psaní nesmírně bavit. Také jednotliví návštěvníci z Athén nemají chybu. A ty krásné šťouchance do Sofokla!
Velmi krásně zde vylíčil i zrod Eróta, což si dovolím citovat:
Byl nejprve Chaos a pravěká noc
a Temnoty, Tartaros širý,
a nebylo nebe ni země ni vzduch.
Tu v klíně nesmírných Temnot
se pohnula černavokřídlá Noc
a prvotní zrodila vejce,
a z tohoto vejce, jak ubíhal čas,
pak vypučel toužebná Erós:
Zář perutí zlatých mu zdobila šíj,
byl podobný vichřice vírům.
S ním v rozlehlém Tartaru za noční tmy
se spojil kdys perutný Chaos,
a z tohoto spojení vznikl náš rod,
My první jsme spatřili světlo.
Tak nevím, zda to myslí autor vážně, nebo si i z tohoto vážného a důležitého mýtu dělá legraci.

3 08.09.2021

Četl jsem to mnohokrát ve svém mládí a stále mě ta báseň dojímá. Snad i díky Vávrovu filmu. "Navždy mě bude víc..."

11 31.08.2021

Winckelmann je spíš adorace nežli studie. A přece inspiruje, především si díky ní člověk uvědomí, že i ve vědě je láska na prvním místě. A Sběratel? Tam jde o víc - autoři (s Goethem spolupracoval i Schiller) uvažují nad tím, co nás vlastně na výtvarném umění upoutává. A myslím, že leckdy se trefili do černého, byť se to meditování nad obrazy zdá být příliš zasazeno do rokokového vkusu.

3 28.08.2021

Nejlepší je ta upřímnost a čistota, s níž autor podává svědectví o SSSR, a to navzdory svým sympatiím. Gide byl příliš humanista, než aby mohl nechat projít bez kritiky systém, který ústil do absolutní tyranie. Ve spisku Popravení "Návratu ze SSSR" už navíc má informace o Velkém teroru, který začal v roce 1937. Pro mě je důležité číst tuto knihu, neboť takto ji mohli číst i komunisté a všichni další čtenáři v roce 1936. A i v českém překladu. Vyšla, byla k sehnání. Bohužel, jako mnoho jiných svědectví z té doby, nikdo ji nebral příliš vážně, alespoň ne dostatek komunistů, kteří "to mysleli upřímně".

5 27.08.2021

První část hry je skvělá, vtipná, sarkastická a typicky aristofanesovská. Ve druhé jakoby básník ztrácel tah. Vyznění hry tak není úplně přesvědčivé. Nicméně všechny ty špílce a sarkastické poznámky na adresu kdekoho jsou pozoruhodné, až si člověk říká, zda autor nebyl lehce proti všem. Ovšem parodie na Eurípida - ať mi Mistr promine - jsou vesměs skvělé. Při četbě klasika si člověk ten veliký patos neuvědomuje, nebo ho spíš bere jako samozřejmý. Současníkům však mohl připadat, jako Aristofanovi, nabubřelý a směšný.

3 27.08.2021

Jan Sokol, jakého ho znám a mám rád.

2 18.08.2021

Papež vyslovil, jak by křesťan měl vnímat svět a mezilidské vztahy. Je inspirativní, jasný, odvážný, utopický a plný lásky. Chtěl bych takto myslet. Je to text, o němž chci v církvi mluvit. A kdybych se ho mohl na něco zeptat, týkalo by se to myšlenky, že jednota je nadřazena konfliktu. Jenomže když je ve hře důstojnost člověka, nelze se konfliktu vyhnout. Kde však je hranice?
Děkuji za inspiraci.

9 29.07.2021

Tuhle knihu asi nelze číst jako příručku dogmatiky, ale spíš jako pokus objevit v křesťanské tradici a spiritualitě ty důrazy, které podtrhují Boží otevřenost člověku, vysvětlují termín "milost" a skutečnost, že všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. Trochu jsem se kroutil, zvláště zpočátku, neboť se mi zdálo, že je úvod příliš bombasticky a místy se autor nebezpečně blíží k panteismu. Posléze se však kniha stala prostředkem inspirace a povzbuzení, byť si jsem vědom, že nasvěcuje skutečnosti pouze z jednoho úhlu. Přiznám se však, že Rohrův obraz Boha je mi blízký.

1 29.07.2021

Soubor textů publikovaných v různých časopisech a vztahujících se ke Kafkovi. Urzidil má ke Kafkovi vřelý vztah, takže kniha je plná chvály. Velmi mě oslovily úvahy inspirované Kafkovými povídkami, zvláště povídky Pod zákonem. A na konci Don Quijote...

1 16.07.2021