sika444
komentáře u knih
Je to s tím Akordem velký kříž
David Jirsa
Pozoruhodný vhled do poměrů kolem Akordu. Je to svět zvláštní, jako katolicismus té doby je zvláštní, militantní. Zahradníček je smířlivější, prostě potřebuje naplnit konkrétní číslo. Vodička je vyhraněný a bojovný, zvláště vůči Schulzovi. Pohled do válečných poměrů vydavatelských (co se smělo překládat a vydávat - např. severští autoři, kteří však už všem lezli na nervy). Výborný ediční počin.
„Vedle mne jste všichni jenom básníci“ – Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi
Miloslav Topinka
Chtěl se stát vidoucím, stal se vidoucím a nesl celý život následky. V absolutní věrnosti pravdě byl schopen zničujících kroků. My však stejně nevíme, kdo to vlastně byl. Nerozumíme mu. Hledáme alespoň záblesky něčeho, co známe, abychom se měli čeho chytit. Jenomže to nejde. Kdo byl A.R.? Kde se v něm vzala poezie a co vlastně byla poezie? Proč ten absolutní sebezničující život bohéma, který jej tolik ponížil, že nebyl schopen na tu dobu ani pomyslet? Co pak jsou vlastně jeho verše? Kde se zde vzaly? Jak trefný je pak název jediné jím vydané sbírky: UNE SAISON EN ENFER.
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
Je to doslova ukázková hra - pohádka, která používá mytologické motivy, archetypy, rytmizovaný jazyk, má krásný slovník, ale především je plná poezie a krásy. Láska je konfrontována se zlobou, kletba přechází v požehnání, matka země je zde jako konstanta duchovního a vesmírného řádu. Vedle toho je tu humor, pathos i trocha té psychoanalýzy (byť zcela nevědomé). Jedna z nejkrásnějších her české dramatické literatury.
A jako bonus Sukova hudba, která povyšuje dílo k absolutnu.
Muška
Georges Bernanos
Tragický a smutný obraz života Mušky, které bylo dáno nést všechnu bolest svou, rodiny a nakonec i svůdce pana Arsena. Scény s Arsenem jsou napsány se svrchovaným mistrovstvím a ponor do duše Mušky je dokonalý. Bernanos je v tomto naprostý mistr, děj se neodehrává vně, nýbrž uvnitř, v samotné postavě Mušky, v jejích vnitřních monolozích, prožitcích a vzpomínkách. Vždyť tak se to často odehrává i v nás - a ostatní netuší, jaké drama se před jejich očima odehrává. Snad jen paní Mathiasová něco tuší, když pochopí, co se Mušce stalo. I ona se však obává toho, co by se mohla dozvědět, a tak zůstává u tušení. Tragédie Mušky je tak současně obžalobou okolí, venkovské komunity, která není ochotná svým trpícím členům pomoci.
Jezdci / Žáby
Aristofanés
(SPOILER) Hodnotím zatím Jezdce:
Sarkastická a velmi otevřená kritika athénské demokracie, kdy město ovládl na nějaký čas demagog Kleon (ve hře Paflagon). Zásluhou rozličných intrik je svržen a na jeho místo nastoupí Jelitář Trhoslav. Hra velmi odvážně odhaluje systémový nedostatek demokracie, v níž je svrchovanou entitou Lid (Demos, zobrazený jako tlustý stařec) - úplatný, jehož lze snadno svést, vypočítavý a hloupý. O něj a jeho přízeň se ucházejí zájemci o vládu, jejichž pozice je ovšem značně nejistá, neboť přízeň Lidu je vrtkavá.
NÁČELNÍK SBORU
Ó Lide, máš krásnou moc!
Všecko se před tebou klaní,
všecko se před tebou třese
v bázni jak před samovládcem.
Ale jsi přístupen svodům,
těšíš se z lichotek planých,
snadno se necháváš klamat.
Na ty, kdo sypou ti frází,
s obdivem otvíráš hubu,
a rozum tvůj v dáli kdes bloudí.
LID
Jste zelená ještě mláď,
jestliže myslíte o mně,
že jsem snad na hlavu padlý.
Dělám se schválně tak hloupým!
Rád se nechávám krmit
tak jako děťátko malé,
za svého správce si vždycky
jednoho zloděje živím;
když pak se dosyta nacpe,
já zdvihnu si jej a zmlátím.
/.../
A hleďte, zda neumím
podvádět obratně lidi,
kteří se za chytré mají,
chytře se zdají mě klamat!
Dívám se na všechny stále,
vidím je všechny, jak kradou,
tvářím se však, že to nevím.
Potom jim do jícnu vrazím
procesní sondu, a musí,
co nakradli, vyvrhnout zase.
"Proč čteš Aristofana?" ptají se mě různí lidé. No právě z toho důvodu, abych se opět přesvědčil, že politické poměry dnes se neliší od těch, které byly kdysi. Aristofanes viděl do útrob tzv. demokracie - a měl odvahu (a bylo mu to umožněno) ve svých hrách to vše v trochu pokřiveném zrcadle ukázat.
Goethe: Umělecké dílo života
Rüdiger Safranski
Opravdu podnětná kniha, která nás provede životem i dílem velkého muže. Její podtitul vystihuje podstatu: Umělecké dílo života. Safranski vypráví příběh Goethova života a doplňuje jej rozbory díla. Přibližuje Goethovy názory na svět, umění, náboženství, na lásku i politiku. Kniha obsahuje mnoho citátů z díla, ale především z Básně i pravdy a bohaté básníkovy korespondence. Autor je poučený vypravěč, který zná, co bylo o Goethovy napsáno, ale hodnotí jej prizmatem dneška. Proto působí osobnost velkého básníka a milovníka života tak současně a aktuálně.
A ještě osobní poznámka: Čtenáři to prostě nedá a musí začít číst právě ta díla, o nichž se v knize pojednává. V tom je Safranského spis asi nejdůležitější: přivede čtenáře ke Goethovu dílu.
Sachalin
Anton Pavlovič Čechov
Nečekaná kniha, jejíž četba je poněkud úmorná do chvíle, kdy čtenáři dojde, že nekonečné popisy osad, trestnic, nemocí a dalších reálií Sachalinu roku 1890 jsou vlastně stejným hledáním lidství a podstaty člověčenství, jako je tomu v autorových dramatech a povídkách. Scéna svatby a některé příběhy jednotlivců jsou velmi působivé. A črta Ze Sibiře, která svazek uvozuje, je skvělá, velmi plastická a podnětná. Je škoda, že o Čechovově Sachalinu nikdo ani neví, natož aby ho četl.
Acharňané
Aristofanés
Hra má několik skvělých míst. Asi nejlepší se scéna s Eurípidem, v níž po sousedovi Dikaiopolis žádá oblečení ztroskotance z jeho dramat. Je to nesmírně vtipné a sarkastické. Trefná je kritika současných politických poměrů (a velmi odvážná). Separátní mír jednotlivce uzavřený uprostřed Peloponéské války je taky skvělý nápad. A závěrečná konfrontace přípravy na válečné tažení s přípravou na slavnost je krásně zlomyslná. Četl jsem překlad Augustina Krejčího a byl jsem vcelku spokojen, i když je jasné, že to chce současný moderní překlad celého Aristofana.
Herman a Dorota
Johann Wolfgang Goethe
Epos ze současnosti v homérském stylu. Zdálo by se, že si Goethe ze svých čtenářů vystřelil, ale myslel to vážně a dílko bylo po Wertherovi nejúspěšnější u autorových současníků. Je těžké je hodnotit. Jazyk je nejspíš pozoruhodný, což zastírá překlad, i když Vaňorný se snažil. Děj je naivní, ale o ten v polsedku nejde. Jde o důkaz, že i prosté skutečnosti lze zpracovat jako velkolepé děje z minulosti. A čtenářský požitek to stále je pro každého, kdo je schopen číst hexametr.
Balady
Johann Wolfgang Goethe
Některé balady jsou naprosto dokonalé ve své úspornosti a zkratce - Král duchů. Je to sbírka sice mírně nesourodá, ale neobyčejné poetické síly. Pozoruhodné je srovnání s naším Erbenem.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Literární skvost, který pomalu a postupně demonstruje ideál platónského pojetí krásy, jež v reálném životě vede ke smrti. Novela vyžaduje trpělivost a ochotu nespěchat.
Básně / Západovýchodní díván
Johann Wolfgang Goethe
Nejprve zhodnotím první část, tedy výběr básní. Některé se jakoby zbavily barev, čas na nich zapracoval, jiné jsou svěží, vtipné, melancholické, prostě jak má poezie být. A pak je zde několik perel, opravdových skvostů. A to už nemluvím o klasických baladách a básních epických (Korintská nevěsta, Král duchů a pod.) O Elegii už byla řeč jinde.
Západovýchodní díván tvoří směs básní, kterou sám Goethe pokládal za jakýsi polotovar, který by bylo dobré dotvořit a rozvinout, avšak už se k tomu nedostal. Milostné básně asi už nebudou tím, co by přitahovalo k této knize. Naštěstí je zde mnoho básní duchovních, které svou hloubkou upoutají i dnešního čtenáře. Zvláště Kniha úvah je jich plná. A pak je zde roztomilá Kniha Šenkova, pozoruhodná už svým námětem.
Poslední část knihy tvoří studie "Poznámky a pojednání k lepšímu porozumění Západovýchodního dívánu". Zde na první pohled překvapí Goethova znalost perské poezie, ale i dějin Dálného Východu. Autor zde fundovaně pojednává o všech sedmi velkých perských básnících, jež zjevně zná a má pročtené. Pro mne jsou pozoruhodná pojednání o despocii, zamyšlení o různých formách vlády, úvaha o svobodě a otroctví, charakteristiky největších cestovatelů na Dálný Východ, hlavně Pietra Della Vally. Jakýmsi bonbónkem je citace dopisu perského vyslance ruské carevně, který otvírá okno do naprosto neznámého světa. Pozoruhodné je i pojednání o překladech perské poezie, které je platným příspěvkem do diskuse týkající se uměleckého překladu poezie vůbec.
Souhrnem: Kniha je mimořádným edičním počinem, a nelze než vzdát hold Louisi Fürnbergovi, který měl odvahu v roce 1955 tento svazek prosadit.
Maurice
Edward Morgan Forster
(SPOILER) Pozoruhodná je uvěřitelnost a hodnověrnost, s níž autor vystihuje vývoj sebepojetí hlavní postavy. Je nemilosrdný, díky čemuž se nepropadá do sentimentu. Vzhledem k tomu, že se jedná o první dílo na téma homosexuálního vztahu mužů, lze autorovi odpustit nepravděpodobnou proměnu Cliva Durhama. Obdivuji Forsterovu odvahu dotáhnout román do pozitivního konce, který je mnohem kontroverznější, než by byl konec tragický. Je uvěřitelné, že by hrdinové udělali to, co udělali? Vydržel by jejich vztah déle, nebo by trval vskutku jen šest týdnů, jak poznamenal Lytton Strachey? V doslovu Radoslav Nenadál připomíná Čajkovského, jehož 6. symfonie hraje v románu důležitou roli. Zajímalo by mě, zda si Forster uvědomil, že tak předznamenal tragičnost samotného tématu, byť děj se nikdy do tragické polohy nepřeklopí.
Deník venkovského faráře
Georges Bernanos
Mistrovské dílo, v němž je ústřední scéna pečlivě připravována úvahami a promluvami postav. Gradace poslední třetiny je závratná. Je neuvěřitelné, kolik dynamiky a vnitřního děje je možno skrýt v deníkových zápiscích. Spirituální rozměr by si vyžadoval samostatnou stať, obraz Boha a následování Krista, jak jej popsal Bernanos, je jedinečný.
"Všechno je milost."
Komedie ne božská
Zygmunt Krasiński
Napsat dobré drama není snadné. Krasiński se pokusil o drama - plakát, v němž se spolu sváří dvě nesourodé části: privátní a společenská, aniž je toto spojení ústrojně vysvětlené dějem. Obraz monumentálního zápasu o svobodu, který trochu překvapivě ústí do epilogu vše zpochybňujícího, má svou sílu. Je skvělé, že Poláci mají takovou klasiku. Náš Klicpera a Tyl jsou možná dramatičtější, ale myšlenkově velikosti Krasińského nedosahují.
Třináct podivných příběhů
Hans Henny Jahnn
Povídky vytvořené z delších autorových románů. Mají dobrou atmosféru, příznačnou "podivnost", některé i hloubku citu.
Struktura krystalu
Krzysztof Zanussi
Nejprve jsem viděl filmy, pak jsem četl knihu. Filmy jsou samozřejmě mnohem lepší a působivější, kniha pomůže uchovat v paměti důležité rozhovory, což je základ Zanussiho filmů. Nejsilnější je Ochranné zbarvení, ale opět ve filmové podobě. Mravní úpadek Polska roku 1978 se stává náhle tak aktuálním, že by film mohl klidně vzniknout v České republice roku 2021. Z toho až mrazí.
Noc z olova
Hans Henny Jahnn
Silná imaginace, ponor do podvědomí, osahávání vnitřních komnat vlastního nitra. Velmi působivé. Jakási racionální vymknutost je zvládnutelná zásluhou kratší délky. Všechny postavy jsou velmi hluboce a plasticky zachyceny několika slovy. Obraz města a černých obyvatel je působivý a inspirativní. A k čemu tahle kniha inspirovala Petra Weigla, to je neuvěřitelné.