simca9342 komentáře u knih
Válka zuří a zároveň skončila.
Slova mají moc, dokážou přeskočit historické milníky o dost let.
O druhé světové válce jsem toho četla spoustu. O ženach - hrdinkách, které v době bojů jak na východní frontě, tak o životy, moc ne.
Pilotky, slovo, nad kterým by každý v těch časech vybuchl smíchy nebo by kroutil hlavou, proč ženy něco takového napadá. Copak nemají nic na práci? To byste se divil...
Byly to z menší části ony, kdo pomohl vyhrát válku.
Opět další ze silných příběhů. Kniha podobná této, Láska za ostnatým drátem, která je zde
mnou také zrecenzovaná, je doplnění k pravdivým událostem.
Čtenáři se tentokrát nabízí náhled do justičního prostředí, vzápětí se o pár stránek dále stávají svědky toho, jak to chodí v pekle. Vězni byli nejen týráni hladem a tou dřinou, která znamenala pro nacisty práce, ale stali se nucenou součástí propagandy, velké kamufláže. Pod vedením psali to, co jim diktovali za zády, ale později se spousta z nich vzepřelo a cenzuru přelstilo. Způsobem, jaký byl možný - zmínit ty, co již nebyli mezi živými...
Tohle je příběh dvou lidí. Židovky Heleny a nacistického důstojníka Franze. Jak holka, tak muž zaujímají odlišné postavení. On má v rukou její život. Ona se musí podřídit. On neměl cit, ona byla moc upřímná. Stále nevím, jak se mohli dát dohromady.
Ale o tom všem příběh není. Je o touze žít opět normální život, odejít z pekla a najít své příbuzné. Ale právě ani ostnaté dráty nepřekazí silný a vřelý cit. To jediné, které dokazuje, že svět byl aspoň v citech a emocích "normální."
Dojemný příběh o touze být jako ostatní. Ema žije spolu s dalšími dívkami v domě jménem Sirotčinec. Tam končí ti, co nemají to štěstí mít domov, rodinu. Dnes se tomu říká dětský domov. V jednom takovém, které řídí Slečna, jsou dívky ve stejnokroji, vlasy mají v copech pečlivě učesané. Ale každá má jinou povahu, jen žádná z nich není jako Ema. Ta má na svůj věk fantazie až moc. Stavět hrady z písku nebo hrát si "na něco" je klasický projev dětského vývoje, ale vidět vily už je trochu moc. Vidí je jen Ema, nikdo jiný. Ostatní, včetně Slečny, si myslí, že jejich kamarádka se trochu zbláznila, ale malá mluvící stvoření vyvedou Emu z omylu. V den svých narozenin smí každá dívka navštívit Město, odchází samostatně, večer se vrací s překvapením pro každého. Ema se rozhodne pro něco obyčejného a přece užitečného.
Za mě krásný příběh.
Jsou věci, na které člověk není sám. S partou super kámošek se vše zvládne. Život si s námi někdy pořádně zahrává.
Adéla nemá život, jaký by chtěla ani náhodou. Spíše bere vše, co jí osud, a už několik let popelnice, naloží. Je jedno, jestli obnošené rifle nebo školní potřeby. Ve společném životě s matkou alkoholičkou se dá naučit vše.
Sandra sice netrpí chudobou, ale vůbec nemá sourozence. Také jí však něco trápí. S mámou a tátou se přestěhovali z Austrálie, takže česká gramatika je pro ní velkou překážkou. Nejen to. Má pocit, že zdejší učitel angličtiny moc rozumu nepobral, tak jsou pořád v sobě.
Editu, poslední osobu do trojice spolužaček, štve v jejim životě všechno.
Moc si nevěří, neumí si najít kamarády, ani kluka. Den se spolužáky pojatý jako školní výlet na Moravu změní nejen jí.
Román o tom, že naděje má mnoho podob. Doporučuji.
Na minulost nikdy nemůžeme zapomenout a současnost na nás teprve číhá.
Minulost: nejmladšího syna agenta a čerstvého vdoce Tatchera unesou v útlém věku. Zachrání ho náhoda v podobě ženy psychotického únosce. Jakoby toho už tak nebylo málo, únos Nickyho souvisí s překážkami ve vyšetřování. Jeho maminka se zabila v autě. Zůstal po ní zhroucený manžel, tři synové.
Současnost : život vdovce Tatchera není po smrti ženy se třemi dětmi úplně jednoduchý. Zvlášť když se nejmladší Nicky vzpamatovává z traumata a nejstarší má problémy se školou.
Krom toho minulost se vrací v podobě nálezu těl mrtvých a zohavených dívek. Indicie žádné. Vše závisí na pohotovosti kriminalisté a časem dokud jeho budoucí oběť žije. Musí se najít vrah... než bude pozdě.
Tím to vše začalo. Vypadlo z krabice bez zpáteční adresy. Tedy, jméno by tam nějaké bylo, ale Marcus s rodinou by ho nejraději neznali. Co s lidmi udělá šok, když si myslí, že je jejich otec tak dlouho nezvěstný, až jej úřady prohlásí za mrtvého, neví ani sami hrdinové této knihy.
Zodpovědný Markus, zbrklý Lukáš a němá, ale chytrá Jennie. Sourozenci, každý něčím výjimečný. Hlavně Jennie, která bez své píšťalky neudělá ani krok (bez knihy vlastně taky ne :)). Ta je malé divce prostředníkem jejího hlasu, který nemá. V případě nebezpečí zapíská, přiběhnou všichni. Ti všichni vyřeší rodinnou záhadu.
Nikdo z dětí (určitě ani dospělých) nechce jít večer do postele. Ani malá Alenka. Štěstí, že má hodnou maminku, která se svou neposednou dcerku snaží uspat pohádkami a společnými rozhovory nad nimi. Prostřednictvím několika vyprávění čtenář spolu s Alenkou zjistí, že pohádky léčí obavy a vysvětlují, že strach lze postupně překonat.
Života si každý váží. Zejména Židé, kteří kvůli svému původu museli zaplatit životem, těm byl nenahraditelný. Stali se pouhým dobytkem, kdy i ten dobytek se měl lépe, protože dostal stravu, byl v teple a se svou rodinou. O mnoha přeživších Šoa bylo, je a bude napsáno hodně knih. Tahle je trochu jiná. Neodlišuje se jen tím, že je to fikce, i když nejde o osobni zpověď ani faktografickou knihu, a přesto si mne získala.
Když nejdo hraje šachy na mistrovské úrovni, je geniální. Pokud si jejich hraním zachrání život, je neuvěřitelný.
Takový je Emil a jeho šokující příběh. Přežil vlastní smrt díky opravě hodinek a šachům. Zachránil životy vězňů, kteří tam byli zavření spolu s ním. Ten svůj vyhrál, ale minulost nikdy nespí. Hlavně, když se po letech potká s tím, na koho si myslel, že dávno zapomněl...
Přečtená před lety.
Na půdě jedné městské školy se skrývají duchové. Vtip je v tom, že je dospělí nevidí, ale děti a zvířata ano. Trámoš se Světlíkem, těm je nuda cizí. Škola je nejen místo, kde se dá tajné sledovat výuka, ale poznávat nové tváře. Třeba Johanku, která má nemocné srdce a za ušima dvě malé elektrody. Novým kamarádům vysvětlí, že musí nosit naslouchátka, protože špatně slyší. Ona, zvířecí přátelé, myška Ámoska a školníkův kocour Medřich zažívají různé příhody.
Neznám dítě, které by nemělo rádo přírodu a nenadchl by ho ptačí svět .
Petronela je jím okouzlená a nejraději sleduje
ptáky nejen doma, ale i ve svém okolí. Čte o nich, zná všechny druhy. To málo stačí k tomu, abyste si o ní řekli, že je chytrá. Až se malí tvorové začnou jednoho dne ztrácet v hojném počtu, zjistí, že za vše může proradný kouzelník Ptáčník, který je vězní. Vydá se jim na pomoc a při cestě objeví přátele.
Na příběhu se mi líbilo, že v něm střídavě provázejí tito malí tvorové, kterým autor "vdechl život."
Kniha vznikla na autorův nápad darovat své dceři Zoji k sedmým narozeninám příběh o tom, co má sama ráda.
4/6
Různé příběhy o zvířatech. Začínají poněkud zmateným kotětem, které se rozhodlo cestovat do daleké země, což nedopadlo podle jeho představ. Pokračují závodem dvou aut, nápravě lakomé a pyšné veverky a jiných krátkých příběhů dnešní doby. Na všech pohádkách oceňuji hrátky se slovy -
ze smutně znějících slov porazit zvíře může vzejít radostný pokřik, protože dotyčný prostředek myslel porážku ve hře, když při odpovědi, že je princezna k sežrání ve smyslu, že je moc pěkná drakovi zakručí hlady v břiše nebo, že někoho vůbec neslyšet by bylo krásné.
Knihy o válce k mému zájmu patří. Ale, že bych tento příběh četla více než týden, to je trochu podprůměr, ne?
I tak dávám příběhu plný počet.
Protože je psaný podle skutečných událostí, není na něm nic ubráno, vše je psáno až brutálně upřímně. Tak, jak to ve skutečnosti bylo.
Říká se, že láska je silnější než smrt. Za druhé světové v KT byl opak pravdou.
Mala a Edek : dnes už pro mě další známá dvojice , která hrdinně bojovala proti zlu. Polská Židovka původem z Belgie, která v Osvětimi "pracovala" jako tlumočnice a Edek , kamarád Maly, zavřená ve stejném táboře pro politické důvody.
Jejich seznámení prostřednictvím místní obsluhy krematoria vede k něčemu velkému. Potom oba utekli, ona byla první ženou, které se to povedlo. Ne není to spoiler, to samé si můžete přečíst na obálce knihy. Oba jsou dlouholetí vězni- táboroví veteráni a jejich útěk je oslavován. Ne nadlouho. Půlka září pro oba znamenala konec všeho...
V příběhu je zmíněna nejen tehdejší válečná propaganda pro Červený kříž a chystané povstání, ale i to, jak to v táboře fungovalo a až detailně popsaná těžká práce sonderkommanda, při které byl největší počet sebevražd. Víme proč. Spousta z nich v tomhle pekle byli taky lidi.
Dovětek: V příbězích s touto tématikou však mohou být uvedeny nepřesné údaje. První žena, které se podařilo utéct r. 1942 z pekla byla Janina Nowak. A Mala byla původem Belgičanka.
Přečteno před lety
Opět příběh o zvířeti, ale i o emocích zvané vztek, uraženost nebo radost.
Chlupáček Míša se vydá cestovat . Sám. Předchází tomu spor s medvědicí - jeho mamkou. Chce být konečně samostatný a objevit svět. A basta. Ujde kus cesty, pozná kamarády, ale na konci mu dojde zásadní věc...
Přečtená před lety.
Bezdětná Anita zažila v životě peklo. Nejen,že se svým bývalým mužem moc touží po dítěti, ale má uzkostnou poruchu, kvůli které je skoro pořád doma. Ze svého krakovského bytu sleduje okolí přes všemožné kamerové systémy a virtuální pražskou tramvaj. Vytipovala si jednoho blonďáka. Teď zná jeho rutinu , ví, kde je. Jenže neví, že se někde nachází někdo, kdo o ní ví více než Anita o sobě samé. Nervydrásajici thriller, který vám nedá spát...
Přečtená před lety.
Životopisný příběh o jednom z nejslavnějších skokanů na lyžích Jiřím Raškovi. Napsaný je ve formě vzpomínek autora, když byl malé dítě.
Přečteno před lety
Amanda a Jenny jsou nejlepší kamarádky. Když přijde do třídy nový kluk David, Amanda se do něho zamiluje. Několikrát se sejdou a poprvé políbí. Amanda omdlí a pak slyší houkání sanitky. Zjistí, že má moc velké srdce a musí jít na transplantaci. Pokud se co nejdřív nenajde vhodný dárce, Amanda zemře. Jak se s její nemocí smíří David a Jenny?
Přečteno v knihovně 1/2
(pokud nepočítám tu hromádku Čtyřlístku před tím :))
Z pračky věšíme prádlo, u lékaře vidíme v ordinaci spoustu věcí.
Ale víte, kolik se toho vejde do ledničky nebo auta hudební kapely? Knížka pro mrňata slouží k počítání jednotlivých věcí , jejich úložného prostoru, ale hlavně k poznávání nových předmětů např. rýč nebo tabulky na vyšetření zraku.
Přečtená před lety.
Příběh s historickým podtextem a hromadami knih nejen na obálce byl pro mě informací, že to bylo kdysi jiné než teď a existoval někdo, kdo ovládal ruční přepis a musel dlouho a namáhavě pracovat.
O knize : Poggio- odbornik v nalezení tajemství skrytých ve starých dokumentech jede s poslíčkem Oswaldem hledat duchovní knihovnu. V té najde svazek omotaný železem - " zlatem placené" dílo, které mohlo brát jen knězové. Po rozluštění několika dílů někdo knihu ukradne. Je na něm, aby zjistil, kdo to byl.
Přečteno před lety.
K filmu a knize zároveň: Adrienne je šťastná matka tří dětí. Její štěstí netrvá příliš dlouho a pozdě si uvědomí, že je v jejím manželství něco špatně. Později až se vzpamatuje z nejhoršího ji kamarádka poprosí o hlídání a provoz hostince, hotelu. Citi se osamocená, vnitřně a citově zlomená. Jedna noc s blesky vše změní...
Mladý chirurg Paul je také rozvedený. Šťastně dalo by se říct. Vyrazí se svým skromným majetkem na cestu směr kalifornské ostrovy. Dlouhou jízdu autem si zpříjemní, když narazí na cíl cesty. V Rodanthe najde na prahu jednoho hostince brečet mladou ženu...
Pěkný příběh o přípravě staršího sourozence na to, že k němu brzy přibude další člen rodiny. I když byste měli nejraději psa. Tak to chce i holka z knížky. Příběh je trochu zvláštní v tom, že neobsahuje žádná jména. Ale poukazuje na to, že se holka sice na ségřin příchod těší, ale má taky pocit osamělosti, bojí se toho novorozenec zaujme veškerou pozornost rodiny, že bude sama . Proto by si moc přála psa. Ale rodiče si myslí, že pětiletá holka nemá rozum a zodpovědnost už vůbec ne. Však jim ukáže čeho je schopná.