SimonV komentáře u knih

Dovolím si poznámku (nikoliv hodnocení).
Knihu jsem četl na doporučení několika přítelkyň, sám jsem muž. Všechny se shodovaly, že poslední část knihy neměla vůbec existovat. Nevěděl jsem, co od posledních stránek očekávat.
Po přečtení mohu říci následující. Z reakcí mých přítelkyň je dobře vidět, jak čtenáře ovlivňuje "vzdálenost" dané problematiky. Téma holocaustu je strašidelné a může nás z něj mrazit. Je to ale minulost a většina se nedokáže do tehdejší doby zcela vcítit.
Naopak téma domácího násilí je stále aktuální a většina žen dokáže přesně cítit, co za utrpení musela hlavní hrdinka snášet. Proto může konec knihy působit krutěji než předešlý dej odehrávající se v koncentračním táboře.
Tuším, že přesně takový efekt, tedy spojení/porovnání utrpení minulosti a dnešní doby, byl autorčiným cílem.

21 29.11.2023

Žijeme v době, kdy jsou nám neustále připomínány hrůzy a chyby minulých generací. Člověk (narozený po roce 89) tak dojde rychle k mylnému přesvědčení, že v plném rozsahu chápe fungování totalitních režimů, a především pocity lidí v takovém prostředí žijících.
Stejně jako je dobré jednou za život navštívit koncentrační tábor (nebo jiné zařízení), je dobré přečíst tuto knihu, ve které autor nejen dokonale popsal prostředí a společnost úplné diktatury, ale hlavně pocity a myšlenky jednotlivce. Za mě je poslední část knihy nejhodnotnější a zároveň nejhrůznější. To, jak jde s myšlenkami s pomocí strachu a bolesti manipulovat, je neuvěřitelné, ale pravdivé.
Pro mě osobně zde platí podobné pravidlo jako v případě výše zmíněného KT. Jednou a stačilo. 5/5

20 05.08.2024

Knihu jsem přečetl s nemalým očekáváním. Vždyť patří k čtenářsky nejpopulárnějším dílům posledních let. Přiznám se, že Žitkovské bohyně v mých očích nepředčily Vyhnání G.S. Autorka je zdatná vypravěčka, to se jí nedá upřít. Kniha je čtivá. Na druhou stranu bych osobně zkrátil "archivní" útržky. Přestože textu dodávají autentičnost, je jich zkrátka moc. Celá detektivní zápletka mě vlastně moc nezaujala (možná to bylo dáno tím, že německé a české jméno hlavní záporné postavy mě okamžitě praštilo do očí, takže jsem odtušil rozuzlení). Samotné téma horských bylinkářek/ošetřovatelek oceňuji, něčemu podobnému se v české literatuře nevěnovalo moc pozornosti. Dobře je zpracována i myšlenka snahy vyrovnání se obětí komunismu s minulostí. Toho je však v české literatuře dostatek.
Celkově hodnotím dílo jako sympatické, ne však tak zásadní, jak je prezentováno. 4/5

20 29.02.2024

Rád bych vyzdvihnul první část knihy, která se přímo nezabývá tematikou holocaustu. Autor dobře vykreslil myšlenkovou cestu hlavní postavy, kterou sledujeme již od dětství, kdy jak víme, bývá člověk sám k sobě i k okolí nejupřímnější, a to v dobrém i ve zlém. Za pozornost stojí také postava "německého" otce a "německé" manželky.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně a děkuji za další z mnoha pohledů na téma problematiky holocaustu.

15 10.06.2024

Skvělý počin. Díky výborné práci s proměnami perspektivy vypravěčů (dítě, matka, babička) dostává čtenář přesné vykreslení problematiky rodinných vztahů. Za naprosto povedené pak považuji poslední stránky, kde je na malém úseku vyjádřeno “všechno (což je opravdové umění). 5/5

14 12.11.2023

Pohádka pro dospělé je nejpříhodnější označení pro Klapzubovu jedenáctku. Jsem milovník současného fotbalu, a proto pro mě bylo zajímavé číst o kopané z pohledu prvorepublikového autora.
Často jsem však měl pocit jako by Bass psal o mých pocitech, když v emocích sleduji zápas.
Přestože je příběh pohádkový, myšlenka, že sport spojuje, je zde pravdivě a dobře popsána. Knihu bych doporučil snad úplně každému, kdo si chce odpočinout u něčeho pozitivního. 5/5

9 07.08.2024

Když tu čtu některé komentáře jsem opravdu zaskočený. Bohužel nejsem znalcem Drtikolova díla a nedokážu říct, na kolik je kniha slučitelná s historickou realitou. Pokud však hodnotím knihu čistě na základě umělecké kvality, jedná se o naprostou bombu.
Tak výborně zpracovanou životní cestu jedné knižní postavy, obsahující postupné proměny životních hodnot, postojů a nálad, jsem dlouho neviděl. Proto mě tak zaskočilo, že zde někdo vytýká autorovi nulový vývoj postav a děje.
Speciálně bych pak rád vypíchl schopnost pana Němce přecházet z velmi tvrdého stylu do, pro něj typické, jemné poetiky.
Nakonec snad jen to, že takto vhodné využití a použití du-formy si pamatuji jen z díla Jakuba Demla.

9 01.02.2024

Opravdu příjemné počtení. Kniha není čtenářsky náročná a přitom přináší myšlenky aplikovatelné na různé životní situace a příběhy. Nejvíce mě zaujaly filozofické pasáže hlavní postavy, kde se mísil vypravěčský odstup (ich-forma) s aktuálními pocity hrdiny.
Sympatické mi dále přišlo, že kniha začala jako odlehčená “teen četba a postupně se obsahově i tematicky s věkem hlavního protagonisty přesunula k náročnější problematice. To celé na 140 stranách. 4/5

7 16.09.2024

Výborná novela! Autorce se v krátké próze podařilo představit rychlý přerod postavy způsobený okolním prostředím. Povedl se taky nápad napsat příběh formou dopisů mezi dvěma kamarády. Nedivím se, že první vydání mělo ve 30. letech takový úspěch a zároveň se dílo ve vlnách vrací k novým čtenářům. Maličko mi knížka připomněla Aškenazyho povídkový soubor Vajíčko, který zpracovává blízké téma jiným způsobem, ale v podobné formě krátkého textu. Knihu Adresát neznámý hodnotím jednoznačně, 5/5.

5 25.10.2024

Jedná se o mé první setkání s Irvingem a rozhodně nebude poslední. Kniha má několik rovin a díky tomu si každý čtenář přijde na své. Z hlediska příběhového je dílo plné šťastných i nešťastných zvratů a náhod. Zároveň je dílo napsáno přístupným jazykem a stylem, který zaujme většinu čtenářů.
Mě nejvíce zaujala práce s hlavní postavou. Přijde mi, že autor si vystavěl postavu jako jistý věšák, na který věší své nápady a myšlenky. Garp z hlediska děje v zásadě není pro celou knihu moc důležitý. Zároveň je však nepostradatelný, protože je kostrou pro spojení veškerých situací, které Irving v knížce představuje.
Za nejelegantnější Irvingův nápad považuji fakt, že udělal z hlavního hrdiny Garpa spisovatele. Díky tomu může autor vkládat do této knihy další svá dílka. Dokonce je nejen vkládá, ale nechá o nich postavy přemýšlet a hodnotit je.
4/5

5 25.03.2024

Kniha na mě zapůsobila jako zjevení, se kterým jsem se v české literatuře dosud nesetkal.
Autor vytvořil dvě dějové linky vlků a lidí, které se v mnohém liší i podobají a musí se v jednu chvíli protnout. Kniha pracuje s náznaky a velkou obrazotvorností opravdu mistrně. Naléhovost a citovost díla je neuvěřitelná. Děkuji spisovateli za skvělý čtenářský zážitek. 5/5

5 24.12.2023

Na Kohoutův styl je potřeba si chvíli zvykat a rozhodně se nejedná o nenáročnou četbu. Zároveň to však není úplná postmoderna, ve které by se čtenář ztrácel. Moc se mi líbilo členění kapitol, které končily v půlce věty. Autor také velmi zajímavě pracoval s “hlavní postavou katyní, která je v zásadě v příběhu zcela pasivní a přitom je hlavním hybatelem děje, respektive ji Kohout použil k posouvání hlavní dějové linky. Příkladem za vše je fakt, že katyně způsobí smrt dvou osob, aniž by je zavraždila.
Měl jsem pocit, že spisovatel si se čtenářem v některých chvílích hraje, kniha se totiž pohybuje na hraně možného a nemožného (trošku na styl Kratochvíla). Celkově hodnotím dílo velmi kladně. 4/5

4 17.07.2024

Citlivě napsané dílo, přitom i příležitostnému čtenáři poezie přístupné. Oceňuji nejen samotné básně, ale i pořadí, do jakého jsou básně za sebou poskládány. Sny, uvádějící každý oddíl, mám osobně nejradši.

4 21.01.2024

Na román mám dva pohledy.
První je ten čistě čtenářský, kde, musím přiznat, kniha občas ztrácela na příběhovém spádu. Na druhou stranu bych rozhodně na místě autora neproškrtával, protože popisné a uváhové pasáže měly svoji kvalitu. Takové čtení však není pro každého a zároveň na to musí mít člověk náladu a klid.
Druhý pohled a postřeh, který bych rád zmínil, je, jak neuvěřitelné množství rovin byl schopen spisovatel v textu rozvinout. Zaprvé bych vypíchnul postavu homodiegetického vypravěče, který se postupně v průběhu děje formuje a mění, zároveň však neztrácí své neduhy, takže představuje opravdu reálný obraz člověka. Postavy vůbec jsou Irvingovou specialitou. Čtenářovi je předložen komplexní svět, kde má sebemenší postava svůj smysl.
Dále je celý děj postaven na historických událostech, které jsou nejen dobře popsány, ale také vtipně glosovány postavami babičky a Owena. Pro mě jako Evropana bylo mimořádně zajímavé sledovat velké události americké historie očima (nespokojeného) Američana. Zmínit musím i rafinované vyobrazení církevních konfliktů na regionální úrovni.
To, co mi přišlo ale opravdu originální a zkrátka dobré, byla postava Owena. Přestože Irving neustále pracoval u této postavy s podobnými rysy a myšlenkou, tak to zkrátka fungovalo. To není samozřejmé. Například ve Spolčení hlupců mě hlavní postava zkrátka přestala bavit (přestože byla také specifická) a knihu jsem nedočetl. Irvingovi se v tomto případě povedlo navíc představit propracovaný vztah mezi Owenem a vypravěčem.
Irvingův román celkově hodnotím velmi kladně, i když přeci jen pro mě srdcovkou zůstává Garp.

3 25.12.2024

Na novelu jsem narazil v antikvariátu a byla pro mne příjemným překvapením. Osobně mě příběh moc nezajímal (přestože nebyl špatný). Mnohem víc mě fascinovalo spojení popisů přírody s vykreslením lidských pocitů. Tak krásné a zároveň drsné dokáže vše být.
Dovolím si vypíchnout ještě pár postřehů: Autor propracovaně a postupně představuje jednotlivé identity postav a tím nás (čtenáře) ponechává v jisté nejistotě a očekávání. Kniha je vůbec čtivá a zároveň nenáročná. Když jsem ji na týden odložil a pak se k ní vrátil, během pěti stran si mě autor zase získal. Nakonec jen dodám, že pro českého čtenáře se může jednat o zajímavou sondu do severského světa. Všudypřítomné sauny mě na chudém venkově pobavily. 4/5

3 29.08.2024

(SPOILER) Kniha mi připomínala strukturou rozhlasovou hru, kterých autorka pod jiným pseudonymem několik napsala. Někdo si tady už stěžoval na povrchní popis prostředí, postav atd. S tím bych souhlasil. Dokonce bych dodal, že děj se pohybuje až moc rychle dopředu. Navíc je konec poměrně předvídatelný a za mě jsou poslední strany “odfláknuté. Zkuste si srovnat smrt Jozy např s koncem Kateřiny Horovitzové. (Bavíme se totiž o podobném rozsahu textu). Zkusím přečíst ještě Želary a uvidím, jak se autorka popasovala s románovou formou. 4/5

3 24.12.2023

Dokonalá kniha pro rodiče a děti. Objevují se názory, že takovou knihu nemůže dítě samo dost dobře pochopit. Samozřejmě, na řadu zde přichází rodič, který může s dítětem téma knihy rozebrat a problematiku uprchlictví na jejím základě představit.
Autor dokázal dobře zjemnit tvrdé pasáže a zároveň zachovat reálnost, kterou dětský čtenář/posluchač vnímá. Vadasovi se tak podařilo něco, co například František Tichý v druhé půli díla Transport za věčnost nezvládl (v této knize se z Terezína stává místo, kam se může malý chlapec propašovat a zase z něj odejít/utéct - zjemnění zde tedy nesouhlasí s historickou realitou).
Doplňme, že kniha Na útěku si udržuje strohost textu a grafický doprovod je na vysoké úrovni. Hodnocení: 5/5

Kniha je určena lehce pokročilým nadšencům historie. Obsahuje poměrně základní informace, které se ale ve škole nedozvíte. Styl, jakým je kniha napsána (podle některých komentářů čtivý), považuji za lehce náročný a těžkopádný (po vzoru východoevropské odborné literatury). Nezkušený čtenář se bude knihou trochu prokousávat, ale bude odměněn. Nedokážu všek odpostit občasné morfologické a syntaktické hrubky. 4/5

2 15.03.2023

Těžko se mi tato kniha hodnotí. Na jednu stranu musím uznat některé její nesporné kvality, na druhou stranu mě něco při čtení pořád štvalo.
Začněme pozitivně, autor ve své prvotině zvolil netradiční du-formu vyprávění, s kterou se vypořádal báječně. Druhá osoba singuláru přesně plní účel, protože krásně vede čtenáře k cíli, a to představit vzpomínky hlavní postavy na dětství podané z pohledu dospělého.
Také si myslím, že zvolená témata, jako homosexualita nebo šikana v takovém rozsahu, nejsou pro české literární prostředí běžné. Kniha ale počítá s českým konzervativním čtenářem a uvádí ho do celé problematiky pomalu a jemně.
Na druhou stranu nedokážu úplně přesně pojmenovat, co mi subjektivně na autorově stylu nesedělo. Možná to byla přílišná negativita bez nutného protikladu, která činila knihu po prvních 100 stránkách méně a méně záživnou. Zároveň mi neseděly některé úvahové pasáže, který byly klišé až moc na sílu. To je ale čistě můj pocit. Kniha určitě své velké příznivce najde. 3/5

1 10.01.2025

Při čtení knihy mi byla poměrně rychle jasná hlavní myšlenka díla, tedy komicky laděný popis měšťáctví a s tím spojená jeho kritika.
Z dnešního hlediska je to pro mě osobně námět neaktuální, a tedy i méně zajímavý.
Na druhou stranu musím uznat, že Mann a překladatel odvedli stylisticky dobrou a zajímavou práci.
Kniha si tedy zaslouží čtenářovu pozornost z hlediska historické vypovídající hodnoty a jazykové vytříbenosti.
Celkově odpočinková četba. 3/5

1 04.08.2024