SladkaK komentáře u knih
Já teda nevím, co si autorka při psaní dala, ale asi to chci taky. Byť byl námět zajímavý, tak nevím, co mě při čtení příběhu točilo nejvíc. Jestli rádoby mladistvý styl psaní, který mi absolutně neseděl k atmosféře celé knihy, zážitky hlavních postav jakkdyby vystřižené z Kopyta a Mňouka, nebo prázdné dialogy, které mě nebavily číst, natož aby je někdo vedl.
Víte co, nepřemýšlejte a bez okolků si tuto knihu přečtěte. V aktuální době ji jednoduše potřebuje každý člověk v České republice. Když to uděláte, bude vám líp. Fakt. Přísahám na malíček.
"Stejně jako nežijeme na nejlepším ze všech možných světů, ani vaše tělo není nejlepší ze všech možných těl. Jiné ale nikdy mít nebudete a stojí za to, abyste si ho užívali, abyste o ně pečovali a chránili ho. Minulost lidského těla určovalo přežití zdatnějšího, ale budoucnost vašeho těla závisí na tom, jak ho budete používat." Přečtěte si tuto knihu a pochopíte.
Myslela jsem, že se k Volání kukačky ještě někdy vrátím. Ale raději si přečtu všechny Harry Pottery ještě jednou.
Po přečtení se budete bát v duchu i zaklít, aby vám to náhodou karma nespočítala.
Kniha se ke mně dostala náhodou a já ji stejným způsobem odložím a pošlu dál. Třeba se dostane ke správným lidem a ti knihu pošlou k dalším lidem a nakonec se budeme mít všichni rádi a budeme se k sobě chovat hezky. Jo, to by fakt bylo hezký.
Ponurý a smutný příběh zmařeného štěstí mladé dívky kvůli matce, která do ní promítá své ambice a sny.
Má duše si potřebuje kousat nehty u syrového popisu odstrašujících událostí. Stín banyánu tuto podmínku nesplňuje. Kdo ale hledá drsné podmínky a pohádkové vyprávění, v této knize najde.
Poslední stránky působily, jako by je spisovatelka chtěla mít už z krku.
Kniha mě naprosto nadchla. Dva rozdílné světy svedeny na stejnou cestu. Spokojená rodina plná lásky oproti naprosto nefunkčnímu svazku, pro Eleanor s mámou, ve které nenajde vzor ani oporu. Člověk musí být empatický a projít si něčím podobným, aby ho to strhlo.
Bavilo me skladat kousky dilku pribehu dohromady tak moc, ze bych to chtela cist znovu a znovu stale dokola. Skvely pribeh podany tim nejzajimavejsim zpusobem.
(SPOILER) Klub psáčů konzumuju na instagramu už velmi dlouho. Upřímně jsem byla velmi zvědavá, jak Petr uvede všechny ty skvělé rady a tipy do praxe. Kniha měla spád, místy tak rychlý, že jsem nestíhala pochopit, co se děje a musela jsem se vracet. Přirovnání a vtípky dokázaly nahlas rozesmát (popisu jedné postavy, který byl takový vágus, že kdyby existoval vágusland, seděl by na vágustrůnu a pyšně držel vágusžezlo dávám 10/10). U erotických scén mi nebylo trapně za autora. Byly přirozeně syrové. Každá věta měla nějaký smysl. Kromě těch ujetých útržků a screenů konverzace. Nějak mi nesedělo teen prostředí. Na druhou stranu chápu, že tohle by se ve vyšší věkové kategorii u podobně vyspělé populace stát (s největší pravděpodobností) nemohlo. Do půlky knihy jsem měla vtíravý pocit, že hlavní postavě je více než sedmnáct, protože taková sebereflexe a určité vyspělé myšlenky mi k tak mladému člověku neseděly. (POZOR SPOILER) Na úplném konci si však reputaci mladistvé blbosti napravil a kniha skončila bohužel úplně jinak, než jsem po masivním marketingu "nečekej teenage blbinu" doufala. Tím si vysloužila hvězdičku mínus.
Ale pouze jednu, jelikož se opět dostáváme k tomu, že je mu přece sedmnáct!
Čtení Národního opruzení bych přirovnala k mému půl maratonu. První půlku provází nadšení, energie a drive. To všechno ale od určitého bodu opadá. Zápletka ztrácí na zajímavosti. Stěží držím motivaci dorazit do cíle. Když tam přeci jen dorazím, jsem ráda, že už to mám za sebou. Jelikož mě běhání baví a sarkastický styl psaní K. Z. Meixnerové taky, do dalšího půl maratonu se pustím zase, jen co si trochu odpočinu.
Neuvěřitelně nesympatická hlavní postava. Sebestředná, narcistická a pokrytecká drama queen, kterou nechcete ani za sousedku, natož kamarádku. Nedejbože za životní partnerku.
Často mi jinak nudné čtení zpestřilo alespoň znechucení nad chováním Lucie, použitými výrazy, popisy sexu a šišlání. Zajímavá zápletka se nedostavila a úspěšně jsem se prozívala až do konce.
Humor na jedničku, i propracovanost odpovědí. Dozvěděla jsem se hodně o vesmíru, lidském těle, přírodě i fyzice. Ale u výpočtů mi vybouchl mozek, protože to bylo nad jeho kapacitu. Některé otázky jsem přeskočila, protože mi nedávaly smysl. A to je škoda.
Ano, nedozvíte se praktické rady, jak posílit imunitu. Nebo vlastně dozvíte. Tyto informace by se daly shrnout z celé knihy na jednu stránku. Ale zato obohatíte své vědomosti o zajímavém vývoji imunologie ve světě od úplného začátku. Já jsem nadšená!
Místy velmi abstraktní, těžko uchopitelné a vleklé pasáže lehce komplikovaly četbu. Na druhou stranu přesně takto si představuji životy významných osobností a přála bych si pohádkové biografie číst častěji. Základní informace mi v povědomí zůstanou trvale oproti syrovým odrážkám v hodině dějepisu.
Člověk má občas vystoupit ze své komfortní zóny, aby od života získal něco nového, nevšedního a obohacujícího. Občas to vyjde. Jindy naopak ne. A to je právě případ s Latéčky.
Zajímavý námět zasazen (pro mě úplně zbytečně) mezi příšerky. To jsem překousla. Druhá rána byl filmový styl zatajování děje. Mám raději plynulé odkrývání byť i mezi řádky. A za třetí ta nudná, tedy romantická linka? Sečteno podtrženo, celkově toho v knize na mě bylo příliš a zároveň tomu příliš chybělo.
K třicátinám jsem si nostalgicky pořídila komiks, který jsem hltala v pubertě. Ilustrace jsou vážně moc krásné, jejich prohlížení mě hřálo na duši.
(SPOILER) Polovinu knihy jsem četla v naprostém zděšení. Ne proto, SPOILER, že bych si představovala Kambiliny puchýře na nohou po láskyplné péči od vlastního otce (!!!). Na nervy mi brnkala domněnka, že se zamilovala do starého a uslimpaného kněžího. Naštěstí jsem si nalistovala první zmínky o Amadim a zjistila jsem, že ho popisuje jako mladíka. Mohu se domnívat, že mu mohlo být 19+, tedy mladé, pružné a svěží tělo. Uff.
Jelikož mám slabost pro bizarní zábavu jako je Výměna manželek a Ulice, začínám si pomalu tvořit guilty pleasure i na knižní sérii “Romantické útěky”.
Tento díl jsem měla vidličku neustále v dosahu, protože jsem měla nutkavý pocit vypíchnout si oči hned od první stránky. Tato touha vydržela až do konce, ale vzhledem k tomu, že své oči budu zřejmě ještě někdy potřebovat, nenaplnila jsem ji.