Slezadav
komentáře u knih
Oko světa
Robert Jordan (p)
Tak konečně jsem se dostal k této oceňované monumentální sérii. Nemohu tvrdit, že by mě její první díl uchvátil, ale byl celkem dobrý.
Líbilo se mi spousta věcí, např. trolloci, kteří se velmi rychle zařadili k moji oblíbeným zaporáckým rasám. Příběh je napsaný moc pěkně, autor skvěle pracuje se "scopem", kdy začínáme v zapadlém Dvouříčí s hrdiny, kteří znají jen pár okolních vesnic. V průběhu se postavy krásně oťukávají a vyvíjejí. Závěr má díky tomu úplně jiné grády. Oceňuji také prakticky ideálně zvládnutou světotvorbu, kdy čtenář dostává tak akorát informací, aby rozuměl a nebyl zahlcen balastem.
Samozřejmě ne vše bylo na Oku světa ideální. Spousta pasáží je dost repetitivních. Hodněkrát se stávalo, že jsou scény popsány až příliš důkladně a děj neubíhá úplně svižně. Inspirace Pánem Prstenů této knize leze i z uší. Kdo zná Tolkiena, tak mu určitě bude připadat, že mnoho námětů a situací už v mírné obměně četl. Někomu také určitě může vadit, že prakticky celou dobu zdejší společenstvo někam putuje a děj se posouvá víceméně náhodnými setkáními. Závěr slušný, ale na můj vkus se autor příliš popustil - trošku střízlivější konec by vyhovoval víc.
Jako celek Oko světa působí jako naprosto klasická fantasy, která žánrové čtenáře málo čím překvapí. Putování družiny složené z čarodějky, válečníka a dalších přináší mnohá dobrodružství, setkání s rozličnými nepřátely, přičemž je vše zarámováno proroctvím a bojem proti Temnému pánovi. Jako první díl dlouhé série funguje celkem obstojně a přestože se dá číst i celkem samostatně nechává opravdu mnohu prostoru, kam příběh posunout dál. Po zvážení všech aspektů dávám s odřenýma ušima 4*. Se sérií rozhodně nekončím a těším se, až opustí hluboké koleje Tolkienovské fantasy a najde si vlastní cestu.
Temná věž
Stephen King
Parádní závěr celé série. Po Zpěvu Susannah, který vyloženě zklamal jsem byl tentokrát nadšen. Ano, některé postavy měly konec vyloženě antiklimatický (a v důsledku toho vypadaly mírně zbytečně). Ano, pořád mám výhrady k tomu, že King napsal do románu sám sebe a pořád mě sekvence odehrávající se v Americe nedokáží stoprocentně vtáhnout, ale drtivá většina této knihy byla naprosto parádní jízda od které jsem se nemohl odtrhnout. Líbilo by se mi to ještě víc, kdyby si autor odpustil jeden z epilogů a nechal konec jisté postavy záhadný. Naopak závěr Rolanda byl naprosto famózní. Je velmi pravděpodobné, že si celou sérii přečtu v budoucnu znovu.
Příběhy ze světa prachmistrů
Brian McClellan
Velmi dobrá kompilace krátkých příběhů, které výborně doplní trilogii Prachmistrů. Některé napínavé a geniální, některé trochu slabší, ale celkově asi solidní čtyři hvězdičky. Jednoznačně za mě nejlepší byl duch Tristanské pánve. Nejslabší byla jako i v trilogii část s inspektorem Adamatem, který mi k sedci příliš nepřirostl.
Krvavé tažení
Brian McClellan
Velmi dobře napsaný román. Za mě asi nejlepší části byly s Tamásem za nepřátelskou linií. Trochu na nervy mi lezlo neustálé míchání bohů do příběhu. Myslím, že by kniha mohla velmi pěkně fungovat i bez nich. Celkově nemám moc rád v příbězích jakékoli entity, které svou mocí vysoce převyšují skoro vše ostatní. I tak jde o velmi napínavé čtení, které mi častokrát nedovolilo knihu odložit.
Hříchy říše
Brian McClellan
Naprosto strhující kniha, ve které nám McClellan ukazuje, jaký je mistr pera a jak od první trilogie Prachmistrů vyrostl. Na mě rozhodně fungovala délka jednotlivých kapitolek i jejich pravidelné zakončení na ostří nože. Hříchy říše mi rozhodně připravily velmi mnoho okamžiků typu "jen jednu další kapitolu a jdu spát"
Krev říše
Brian McClellan
Velmi důstojné zakončení série, které jen pokračuje ve skvělých rovinách z předchozích dílů. Přesto jsem se u závěrečného dílu rozhodl dát pouze čtyři z pěti. Je to z podobných důvodů, které se mi nelíbily už v zakončení předchozí trilogie. Poslední čtvrtina knihy mi připadá mírně uspěchaná, jako by autor zjistil, že už je příběh moc dlouhý a potřeboval nějak zakončit. Některé scény posouvaly děj a příliš dopředu a některé byly zase prakticky zbytečné a "o ničem". I tak ve mě Krev říše zanechala dobrý pocit a doufám, že se autor v budoucnu do světa Prachmistrů ještě vrátí.
Zloba říše
Brian McClellan
Nemám co vytknout, všechny klady, které jsem zmiňoval v recenzi předchozího dílu (ideální délka kapitol zakončených vždy napětím) jsou stále na svém místě. Akční děj se čte prakticky sám. Před začátkem téhle série bych podle anotací nikdy neřekl, že mou oblíbenou postavou by mohl být Michel, ale stalo se. (Nicméně Styke příliš nezaostává)
Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
Určitě nejlepší kniha ze Spisů, přesto nemůžu ani zde říct, že bych byl uchvácen a dát plné hodnocení. Jako vždy některé povídky slabší, jiné výborné. Mému vkusu sedly zcela perfektně Stín nad Innsmouthem a Věc na prahu. Tyhle dvě povídky by zasloužily absolutní hodnocení zcela bez pochyby. Jiné, jako např. titulní Stín z času nebo dlouhá V horách šílenství mi připadaly silně průměrné. Celkově dávám stejne jako jiným spisům 4*. Už jsem si nějak zvyknul, že prakticky u všech povídek nejpozději v půlce čtenář tuší, jak dopadne a snaží se jen sledovat proces "uvědomování" u hlavního hrdiny, dokonce jsem si zvykl na přerušení děje v napínavý moment, abych si přečetl, jak něco hrdinovi připadá strašlivé. Nicméně pořád je mi bytostně nepříjemné neustálé opakování stejných adjektiv - prostě vše je bezejmenné, nepopsatelné, prastaré,kyklopské nebo titánské. Celkově hodnotím Lovecraftovo dílo, jak ho prezentují Spisy, jako zajímavé, velmi originální ve srovnání s jinými autory, které jsem četl. Bohužel už ne tak originální, co se týče rozmanitosti jednotlivých povídek. Stejně jako se u Lovecrafta opakují přídavná jména se neustále opakují ty stejné náměty povídek. Pokud bych z celých Spisů udělal výběr toho pro mě nejlepšího a udělal z toho jedinou knihu, byla by zcela fantastická.
Potíže s mírem
Joe Abercrombie
Pokračování trilogie Věku šílenství. Po naprosto famózním prvním dílu přišlo v Potížích s mírem trošku zpomalení. Má hlavní výtka téhle knize je právě velmi málo akční první polovina. Ano, stále je co číst, postavy se vyvíjí, intriky bují, děj tak nějak stále postupuje. Ale prostě první části téhle knihy jakoby chybělo napětí a byly i fáze, kde jsem se začínal maličko nudit.
Od poloviny knihy dál už se děj více rozjel a zejména závěrečná část byla naprosto famózní. Hledám v paměti, jestli jsem někdy četl lepší bitvu, než dokázal Abercrombie tady. No možná v Hrdinech od stejného autora. Vylíčit krvavou a bezútěšnou atmosféru bitvy umí tento autor zcela mistrovsky. Dočkal jsem se konečně nasazení střelného prachu, nicméně pořád si myslím, že je trochu zvláštní s ohledem na technologie, které království má, že boj je stále z velké části řešen chladným železem. No uvidíme, třeba závěrečný díl přinese další posun.
Postavy jsou jako vždy u Abercrombieho fantastické a naprosto není, co vytknout. Zvraty jsou někdy očekávatelné, ale autor umí i pěkně překvapit. Světotvorba na vysoké úrovni a depresivní styl se mi stále zamlouvají.
Dávám tentokrát s těžkým srdcem jen 4/5 a to zejména za první polovinu knihy, kdy se autor asi hodně zhlédnul ve Hře o trůny, ale minimálně u mě se nepovedlo navodit to správné napětí královského dvora a šlechtických intrik.
Rudá země
Joe Abercrombie
Příjemné setkání se známými postavami, i když některé se snaží skrýt svojí identitu - většinou dost nepřesvědčivě. Příběh plný westernových klišé (těžební městečko, kde se o moc pretahuje dvojice a každému patří půl osady)a okoukaných zápletek, ale i tak mě nadmíru bavil. Zejména poslední třetina byla plná akce a zejména dračí lidé byli velmi zajímaví. Sty je celkem solidně napsaná ženská protagonistka. Abercrombie tady ukazuje, že umí velmi dobrý román i bez ironických postav typu Glokty a Bremera z předchozích knih.
Finální říše
Brandon Sanderson
Finální říše je moje první zkušenost se Sandersonem. Po přečtení několika recenzí a díky dostupnému hodnocení bylo očekávání velmi vysoko. Nakonec to možná je důvod, proč nedávám 5*. U téhle knihy je velmi vidět, že je to úvod do série a má na můj vkus velmi pomalý rozjezd. Systém allomancie je krásně vymyšlený, ale poměrně komplikovaný a vysvětlit všechny jeho zákonitosti čtenáři trvá. Také je potřeba uvést na scénu poměrně dost postav včetně jejich podpříběhů.
Na rozsáhlý seznamovací úvod navazuje nepříliš akční a velmi rozvláčná střední část, která připravuje půdu pro závěr. Celkem mě překvapilo, jak moc se v některých pasážích kniha blížila YA žánru. Nevadilo mi to, všechna témata byla dobře zpracována a hlavně Sanderson nikde příliš nepřeháněl, což bývá u této skupiny témat velký problém.
Poslední třetina knihy, kdy se všechny plány dají do pohybu už je vyloženě parádní. Dočkáme se několika nečekaných odhalení i spousty akce.
Celkově zlouhavý úvod a nepříliš akční prostředek dávám za vinu tomu, že jde o první díl série a dávám solidní 4/5. Předpokládám, že další díly budou, alespoň co se příběhu týče, odsýpat rychleji, když už autor má volnější ruce v allomacii a dalších zákonitostech světa.
Zkáza a naděje
Leigh Bardugo
Pořád se dá najít dost věcí, které mě otravovaly, docela hodně plot holes a zjevné berličky, kterými si autorka usnadňuje práci. Přesto závěrečný díl je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Alina se konečně přestala chovat jako úplná kráva a dokonce trošku ubylo zbytečné romantiky. Osobně bych snesl o hodně temnější konec, ale co už, tento také nebyl zase až tak špatný. Některé části možná zbytečně roztahané, na druhou stranu se autorce povedlo vysvětlit alespoň několik nesmyslů z předchozích knih, které byly do očí. Celou Griša trilogii jsem četl spíše jako přípravu na Šest vran. Vymyšlený svět je krásný a zajímavý - soudě podle mapky a uvedených délek cestování si ovšem myslím, že zbytečně málo rozlehlý. První a druhý díl byl na vážkách mezi dvěma a třemi hvězdami, tady to budou solidní tři. Sice je škoda, že hodnocení je na úrovni předchozích dílů, ale čtyři si tohle prostě nezaslouží.
Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
Nemám prakticky nic moc, co bych vytknul. Naprosto parádní sci-fi záležitost, která pro mě znamená úvod do série o Nadaci. Kniha mě velmi bavila od začátku až do konce a s napětím jsem očekával, jaké další nástrahy budou muset Hari a Dors překonávat. Román je pro mě postavený rozhodně více na ději, než na postavách. Jednotlivé postavy se nijak překotně nerozvíjejí, ale v tomto případě i to málo bohatě dostačuje a tento fakt i příjemně souzní se závěrem. Musím jednoznačně říct, že závěrečná odhalení mě dostala dost do kolen. Už v průběhu čtení mi něco neštymovalo a jednu ze závěrečných bomb jsem v nějaké podobě očekával. Nicméně na to, co přišlo jsem rozhodně připraven nebyl. V sérii se rozhodně chystám brzy pokračovat a uvidím, jestli se rozhodnutí číst chronologicky dle příběhu a nikoliv dle data vydání ukáže jako dobré.
Hon na knížete Draculu
Kerri Maniscalco
Na tuhle knihu jsem se po pravdě celkem těšil, protože první díl série (Po stopách Jacka Rozparovače) se mi poměrně dost líbil a čekal jsem něco podobného. Bohužel moje očekávání nebyla úplně naplněna. V lecčems to podobné sico bylo, ale tenhle román mě štval takovou spoustou věcí.
Už od začátku knihy bylo jasné, že se autorka snaží navodit romanticko-mysteriózní atmosféru, bohužel k tomu využívá scény a události, které postrádají jakýkoliv logický smysl a existují zřejmě jen pro ono "romantično". Co mi vadilo asi nejvíc, je absolutní nepředvídatelnost a nekonzistence v chování postav. Hlavní hrdinka se někdy chová vyspěle, jindy zcela iracionálně nebo svým chováním či vnitřním monologem naprosto popírá své předchozí činy a pocity. Velmi iritující je také neustálé zaměření na oblečení (sukně na skoro každé stránce), neustále se opakující téma viktoriánské morálky ,ženy ve společnosti a "nevhodnosti" různého chování. I tady je samotná hrdinka dosti nepředvídatelná (alespoň pro mě), když ji připadá skandální být s mužem sama v pokoji, ale např. homosexualita ji žádným způsobem neudivuje. Z dnešního pohledu fajn, ale postava pak nepůsobí příliš přirozeně a konzistentně.
Další negativum vidím v celkově velmi špatné péči o některé detaily, což mi velmi narušovalo zážitek z knihy - škola, budiž, ale jsou tam pouze studenti jediného ročníku, kteří vlastně ani nejsou studenty ? Celkově umístění akademie na středověký hrad je nejspíš velmi dobré pro atmosféru, ale je v knize plno nedotažených detailů, které celou snahu shazují.
Forma, kterou je kniha psaná na jednu stranu umožňuje výborně sledovat pocity hlavní hrdinky, na druhou stranu tyhle pocity jsou, jak už bylo řečeno, velmi repetitivní a často si protiřečí.
Také by se mi líbilo, kdyby autorka méňe používala náhody, jako hybatele dějem, v knize je spoustu situací, kdy se hlavní hrdinové dostanou k informacím, nebo ze svízelné situace pouze nějakou náhodou. Obecně to nemusí vadit, ale tady je těch náhod prostě až příliš.
Nehledě na to, že jsem dosud psal o tom, jak je kniha hrozná, tak měla i něco do sebe. Příběh má spád, dobře se čte. Oproti předchozímu dílu není tak snadné odhalit, kdo je vrahem. Romantická linka mě osobně sice mírně štvala, ale chápu, že nejsem úplně cílová skupina a v porovnáním s jinými obdobnými romány je vcelku zajímavá a většinu času se mi dařilo ji úspěšně ignorovat a užívat si detektivní/atmosférickou složku knihy. Každý si tu asi najde to své, což je rozhodně bod k dobru. Všechny podpůrné postavy jsou vesměs dobře napsané a až na jednu zcela nesmyslnou scénu se drží svých linií a charakterů. Na milost nakonec vezmu i Audrey-Rose, která má potenciál se přeměnit na velmi dobrou hlavní hrdinku, pokud ji autorka nechá někdy dospět (což by vzhledem k jejímu věku skoro mohla) a opustí linii nuceného feminismu (může být emancipovaná, aniž by se to čtenáři rvalo do chřtánu).
V porovnáním s předchozím dílem, alespoň pro mě výrazně slabší. Mám trochu pocit, že autorka má ráda Harryho Pottera, který mohl být pro určité části románu jistou inspirací. Těch rušivých elementů bylo ale bohužel prostě příliš mnoho. Chvíli jsem přemýšlel i o hodnocení 2*, ale vzhledem k tomu, čemu jsem už dal 3, by to nebylo spravedlivé. Za mě tedy trojka s odřenýma ušima a jestli půjdu do dalšího dílu si ještě sakra rozmyslím.
Vlci
František Kotleta (p)
Rozhodl jsem se Bratrstvo krve číst chronologicky a nikoliv dle vydání a tohle je tedy první kniha série, se kterou jsem měl tu čest.
Vlci pro mě byli mírným zklamáním, asi jsem od Kotlety čekal mimo jiné více jadrných a satirických průpovídek hlavních postav. Ke kladům knihy patří hodně akce a tak akorát krve. Upíři a vlkodlaci. Ke slabším stránkám řadím zbytečný přebytek samoúčelného sexu, mělký děj a postavy, se kterými jsem se nestihl za tak krátkou knihu sžít. Propouštím, že poslední výtka by mohla být neutralizována, pokud bych měl za sebou hlavní trilogii. Celkově dávám průměrné hodnocení a Bratrstvo krve zatím nezatracuji. Ale nemohu zastírat, že Vlci mě příliš neuchvátili.
Říše upíra
Jay Kristoff
Rozhodně pro mě velké překvapení. Ne, že by kniha byla absolutně perfektní, přesto dávám těsných 5 hvězd. Očekávání jsem neměl příliš vysoko, přece jen je Kristoff známý spíše jako YA autor a bál jsem se, že Říše upíra bude tak nějak skrytě spadat do této kategorie. Ne že by tam nebyly náznaky, ale jde rozhodně o knihu pro dospělé publikum.
Velmi oceňuji postavy a zejména hlavního hrdinu. Gabriel de León mi připadal jako něco mezi zaklínačem Geraltem a pistolníkem Rolandem. Cynický hrdina, který rozhodně není bez poskvrny. Ani ostatní postavy ovšem rozhodně nejsou psané špatně a jednají realisticky. Svět a jeho zákonitosti také vypadají velmi slibně. Nechci po jedné knize říct, že je vše propracované, ale rozhodně to má velký potenciál. Také velmi oceňuji, jak "vizuálně" dokáže autor psát. Jeho popisy barev, světel apod. velmi pěkně podporují představivost. Celý příběh působí velmi temně, depresivně a jednoznačně v grimdark stylu, což je něco, co já prostě můžu. Upíři jsou popsáni velmi zajímavě. Ne snad úplně originálně, ale velmi dobře zapadají do celého konceptu světa v této knize a snad v budoucnu i sérii. Zvraty v knize byly sice vesměs velmi dobře očekávané a odhalení byla spíše o tom, "kdy" to přijde, než "jestli" nebo dokonce "co" přijde, přesto jsem většinu doby čtení byl v napětí. Oceňuji také pěkné a srozumitelné střídání časových linií, což vytvářelo také velmi pěkné příležitosti k částečným, leč neúplným odhalením.
Samozřejmě lze najít i negativa. Vadilo mi v některých částech zbytečně mnoho vulgarit a než jsem si zvyknul tak i podle mě zcela nesmyslné používání francouzských slovíček. Nevím, jestli to mělo nějak tvořit atmosféru nebo co, ale občas vhozené "oui" nebo "ma famille" mi připadalo spíše trapné, než co jiného. Nepříliš kladně hodnotím i ilustrace - ne že by nebyly hezké, ale jejich styl mi prostě k příběhu neseděl. Všichni upíři na ilustracích vypadali velmi žensky - dlouhé vlasy, postava na cca 50 kg apod. Prostě mi to nesedělo k jejich popisům a činům v knize. Poslední věc, kterou zde uvedu je autorova vášeň ve vytváření nových složenin ze slov. Kdyby těch novotvarů bylo pár, tak mi to nevadí, ale tady se to přímo hemžilo výrazy jako "dnesmrt","hlubozima" nebo "srdcekrev". Možná částečně na vrub překladu, ale silně pochybuji. Spíše si myslím, že podobně jako s francouzštinou se autor prostě snažil být cool, ale nakonec je to spíše trapné.
Veskrze všechna zmíněná negativa jsou ovšem drobného rázu a kolem poloviny knihy už jsem si zvyknul a dále se mi povedlo nepříjemnosti ignorovat. U téhle knihy pozitiva jednoznačně převažují. Moc hezký příběh zasazený do velmi přitažlivého světa. Tahle série má rozhodně velký potenciál a je vidět, že autor umí. Jen by se měl trochu srovnat s tím, že píše sérii, která není YA a nesnažit se být za každou cenu cool. I přes ohromný potenciál by nejspíš nebylo těžké sérii druhým dílem zcela zkazit. Dávám 5* s odřenýma ušima, u dalšího dílu už tak mírný v hodnocení nebudu a jsem zvědav, jestli Kristoff udrží nasazenou laťku.
Jidáš zbavený pout – Pronásledování
Peter F. Hamilton
Třetí svazek Ságy Společenství velmi zdařile navazuje na předchozí díly. Stejně jako ony drží velké množství postav a dějových linií, ale konečně jsem měl pocit, že některé části do sebe začínají zapadat. Samozřejmě ještě ne všechny, ale blížíme se. Tento díl mi chvílemi více než space operu připomínal špionážní thriller. Pronásledování, intriky a především právě souboje na špionážním poli tvoří velkou část příběhu. Za mě asi dobré směřování série, ale do závěrečného svazku doufám v trochu více taktických a strategických popisů bojů a války. Velmi kolísavou náladu jsem měl z Ozzieho putování, které mě v minulém díle velmi bavilo, ale tady zcela ztratilo dynamiku.
Trochu škoda je, že až na čestné výjimky se autorovi moc nedaří někam posouvat postavy. Nejsem z těch, kteří tvrdí, že se všechny postavy musí vyvíjet, ale tady by neuškodilo se na tento aspekt u některých více zaměřit. Vadí mi také naprostá neukončenost. Chápu, že je to zčásti rozhodnutím rozdělit Jidáše do dvou svazků, na druhou stranu i Invaze končila velmi otevřeně.
Pronásledování bylo podle mého zatím o chloupek nejlepší knihou série a pevně doufam, že Poslední hlídka ho ještě překoná a dočká se plného hodnocení. Stejně jako minulým dílům této knize dávám solidní 4/5. Nízká granularita stupnice nedokáže vyjádřit ten malý kousek, o který bylo Pronásledování lepší.
Pandořina hvězda – Invaze
Peter F. Hamilton
Těžko hodnotit Invazi samostatně, protože stejně jako předchozí díl není nikterak ukončena. Zatímco u Bariéry jsem si to vysvětloval tím, že spolu s Invazí jde o jednu knihu rozdělenou do dvou svazků, tady jsem už alespoň částečné uzavření čekal.
Stejně jako v prvním díle zde není úplně přehršel akce. Jde spíše o pomalý postup mnoha různých linií sledující rozličné postavy. Velmi oceňuji, jak autor dokáže vykreslit budoucnost plnou fantastických technologií z pohledu běžných lidí a ukázat tím, že vyspělá technologie není samospásná a má i své nevýhody. Závěrečná část knihy dost razantně mění tempo a je jen škoda, že ve chvíli, kdy se rozjela naplno končí.
Stejně jako u Bariéry je záporem asi až přílišná rozvláčnost popisů a fakt, že ne úplně všechny linky a postavy mě dokázaly zaujmout. Nicméně nutno podoknout, že situace se mi zdála lepší, než u prvního dílu. Možná tím, že jsem s postavami už byl obeznámen.
Celkově jde o nadprůměrnou space operu, která se zaměřuje na aspekty, se kterými se až tak běžně v podobných příbězích nesetkáváme. Další díl mě určitě nemine a čekám, jakých obrátek nabere a jak všechny události zapadnou do sebe a vytvoří tzv. bigger picture. Stejně jako Bariéře dávám 4/5.
Ani sami bohové
Isaac Asimov
U této knihy je mi trochu líto, že dávám pouze tři z pěti, ale bohužel obsahuje pár zásadních pasáží a z mého pohledu nedostatků, kvůli kterým nemohu dát více.
Předně si myslím, že kniha mohla být výrazně kratší. Myšlenky, které Asimov prezentuje jsou famózní, ale zejména v prostřední části je tolik nudné omáčky, že se četlo velmi špatně. Absurdně zdlouhavé a opakující se popisy způsobu života a rozmnožování "paralidí" mě velmi nudily. No, alespoň se dá hovořit o tom, že tam postavy procházely nějakým vývojem, což se u tohota autora moc neděje.
První část byla výborná a třetí část trpěla jednak na zbytečnou romantickou linku a druhak, stejně jako prostřední pasáž, na velmi časté a zbytečné sexuální narážky. Skoro jakoby Asimov cílil na to, že tohle téma prodává. Nicméně v podobném sci-fi románu je to podle mého zbytečné a lépe by udělal, kdyby prohloubil jiná témata. Třeba politické tření mezi Měsícem a Zemí, špionáže apod.
Ani závěr není příliš úderný a vyznívá celkem do ztracena. A to tolik, že vyvrcholení knihy přichází spíše na konci prostřední části, ale ani tam to není bůhví jak slavné. Očekávání byla vyšší, ale nakonec jsou z toho průměrné 3* za skvělé nápady utopené v hromadě zbytečností.
Ti, co vidí
J.R. Erickson
Kniha nás zavede do Michiganu v minulém století a nechává nás ve dvou proplétajících se liniích s napětím sledovat, jak 2 sestry postupně odhalují děsivé tajemství jednak své rodiny a jednak tamního ústavu pro choromyslné.
Přiznávám, že jsem se na knihu velmi těšil a rozhodně jsem nebyl zklamán. Autorce se daří držet poměrně solidní tempo děje a v druhé polovině knihy i čtenáře v konstantním napětí. Ze začátku mě trochu mátly střídající se časové roviny, ale postupně jsem si zvyknul a došel k názoru, že tomuhle dílu takový přístup slouží velice dobře.
Postavy jsou napsané uvěřitelně s hloubkou přesně tak akorát pro tento typ příběhu. Moc se mi líbilo, jakým způsobem autorka vykreslila kontrast mezi oběma sestrami. Velmi oceňuji, že kniha se příběh vešel do necelých 300 stran. Umím si velmi dobře představit, že by podobný thriller napsal King, přičemž by délka byla minimálně dvojnásobná. Taky by to mělo něco do sebe, ale je fajn se z té popisnosti chvíli vymanit, což se tady povedlo výborně.
Co naopak řadím spíše k záporům je zbytečně přeslazený epilog, odbyté zakončení dějové linky s blázincem a podle mého naprosto zbytečná postava Damiana.
Celkově je vidět, že autorka umí a byl jsem mile překvapen. Žánrově bych tohle dílo označil spíše za thriller, než horror, ačkoliv nesporně obsahuje prvky obojího. Autorku jsem neznal, ale od teď ji budu mít na radaru a pokud od ní vyjde něco dalšího, tak si rád přečtu.
