Smiragl komentáře u knih
prijemna oddychovka, autorka mi svym stylem pripominala HM Kornerovou. Pribeh je zajimavy, sdeleny jasne a je uzavreny, za coz jsem byla rada. Zadne zaludnosti ctenare necekaji, proste idealni cteni pred spanim.
podle anotace jsem cekala zajimavy pribeh o osobnim rustu milenialky z pro me neprilis zname zeme a ono nic. Zato jsem se sla podivat, jake mam vlastne lopatky... :D
Vekice zajimava kniha, ve ktere se promitne cele dvacate stoleti.
Novela, kterou sfouknete za jedno odpoledne. Stopu ale ve vás zanechá mnohem déle.
Tuhle knihu jsem si vybrala jako nenáročný slaďák (navíc od francouzského autora, ty obvykle moc nečtu) a byla jsem mile překvapena. Neobvykle často jsem se při čtení smála nahlas, příběh potrhlé Marie mi opravdu sedl.
Málokdy se dostanu k současné ruské literatuře, tak většinou nemám vysoká očekávání. Nicméně Čas žen mě opravdu nadchl a s chutí jsem se přenesla do Ruska nedávné doby.
Po dočtení mám sto chutí jít hledat své cikánské kořeny a napojit se na celou širokou rodinu :D ale vážně, kniha je to krásná, čtivá, možná trochu naivní, ale to jí rozhodně neubírá na atraktivitě.
Jedná se spíše o reportážní záznam cesty autora se synem a otcem, který je prokládán vzpomínkami a příběhy o jejich předcích. Četlo se to dobře, místy je kniha vtipná, nejedná se o depresivní literaturu plnou Hitlera a protižidovských zákonů.
občas si člověk může dovolit ponořit se do ne příliš hlubokomyslné literatury, ve které je většina věcí jasná hned od začátku a která je plná klišé. Jen to nesmí být moc často, aby si nepokazil vkus :D
Koukám, kolik negativních komentářů má tahle kniha. Mě docela bavila, hlavnímu hrdinovi jsem chvílemi hodně rozuměla (ne, že bych jeho chování schvalovala, to zase ne), líbily se mi autorčiny vstupy do děje, dokonce mi nevadilo číst ani časté opakování popisů jednotlivých Davidových dnů. Prostě to všechno do sebe pěkně zapadlo.
Nejedná se sice o žádnou vysokou literaturu, ale je to čtivé, svěží, oddychové. Někdy to úplně stačí.
Po pár dílech této autorky už čtenář ví, co od ní může čekat. Rozhodně nemůžu říct, že by mě cokoliv z téhle knihy překvapilo, některé události jsou poněkud přitažené za vlasy, ale dostala jsem přesně to, po čem jsem toužila: Nenáročnou odpočinkovou četbu. A naštěstí je to už poslední díl a já mohu konečně klidně spát.
Od Dubské mám radši romány. Témata povídek mi přišla některým jejím románům blízká, zpracování také dobré, ale celkově mi to někdy připomínalo Slepičí polévku pro duši (nebo jak se to jmenovalo...)
Trochu šokující téma (ale opravdu jen trochu), lehce chaotický styl... nic moc.
O autorce tohoto románu jsme se učili ve škole a tak, když jsem na ni narazila v knihovně, jsem se rozhodla dát jí šanci. Po přečtení anotace jsem očekávala velmi nenáročný, možná lehce přihlouplý romanitcký příběh, začátek knihy mě v mém očekávání dokonce upevnil. Ale pak jsem se začetla a příběh Stelly a Xandera mě začal opravdu bavit! Ano, není zas tak složité uhodnout, jak se bude vyvíjet vztah hlavních postav, hned na začátku, ale je tam tolik drobností okolo, že určitě stojí za to si to přečíst.
Úžasná kniha! Neotřelé téma, perfektní zpracování.
Dost bylo Cecílie a její famílie! Ano, je fajn sledovat, jak rostou děti a jak se vyvíjí vztah mezi Cecílií a jejím manželem, ale nedokážu se přenést přes to, že víceméně jen tyto popisy zabraly 300 stran v knize a když se tam (konečně!) začne něco dít, tak to autorka sfoukne na pár stránkách a to ještě víceméně retrospektivně. Tahle knížka si nezaslouží označení thriller!
kniha, která mne oslovila nejen svým příběhem, ale i svou formou, vyprávění působí bohatým dojmem
to, že se jedná o pokračování jiné knihy, jsem sice zjistila až někdy v polovině příběhu, nicméně i tak jsem si ji užila :) klasické kingovky se pro mne pomalu stávají jistotou. Líbil se mi znovu použitý motiv silné vazby na literární postavu a nesouhlas s jejím autorem (i když zde spisovatel dopadl hůř než autor Misery). Vzhůru na první díl!
poslední (?) díl série mne docela zklamal, přišllo mi to už značně natahované, víc už toho snad ani Hermína zažít nemohla. Jen mě mrzí, že se autorka více nevěnovala romantické lince příběhu, na chvíli jsem pochopila, jak se asi cítila Annie Wilkes, když to s Misery nedopadlo podle jejích představ...