Šmoulinka1980 komentáře u knih
Čtení této knihy pro mě bylo docela dost bolavé, protože v příbuzenstvu zrovna zažívám rozpad rodiny s malými dětmi a nesmyslné chování ze strany matky :-(. Nicméně nejde před skutečností strkat hlavu do písku a vzdávat se, ale hledat řešení. Protože ti, kdo nejvíc a neprávem trpí, jsou hlavně děti a to bychom neměli dopustit. A smekám před povinnostmi sociálních pracovníků v knize vylíčených. Jen škoda, že po knize asi nesáhne příliš mnoho z oněch manipulujících a intrikujících matek, kterým by to mělo otevřít oči.
Tak z této knihy mám zvláštní pocity, které popravdě nevím, jak přesně pojmenovat... Nejsou to vysloveně negativní dojmy, to vůbec ne. Úplně první, co mě na knize zaujalo, je opravdu skvostná obálka! Ta se velmi povedla! Jen podle mě příliš nekoresponduje s obsahem knihy, resp. s hlavním tématem, které je velmi těžké. A vlastně jsem ani nepochopila proč název Mariánské léto??? Nebo jsem nečetla dostatečně pozorně?!? Možná si za nějakou dobu knihu přečtu ještě jednou, uvidím jak na mě bude působit podruhé. Určitě má tato mladá autorka talent a budu sledovat, co dalšího napíše. Nakonec si říkám, že pokud kniha po dočtení vyvolává v člověku spousty otázek a nutí ho k přemýšlení, tak to vlastně byla dobrá kniha! No přečtěte si ji a posuďte sami ;-)! Pozn.: ke knize mi ale vůbec nesedí štítek, který ji někdo přiřadil tj. pro děti od 14let!!! Za mě je to kniha pro dospělé...
Mně se narozdíl od většiny zdejších komentářů kniha líbila. Četla se snadno, žádné složité zápletky na velké přemýšlení. A to jsem asi zrovna potřebovala ;-). Hlavní hrdinka herečka Lucie mi byla sympatická a držela jsem jí palce, aby boj s otravným bulvárem vyhrála. A jak už tu někdo níže napsal, ani já bych 'celebritou' nikdy být nechtěla...
Za mě je kniha určena spíše pro mladší čtenáře. A souhlasím s názory, že kniha je jednoduše psaná a místy se opakují fakta, která už byla řečená na předchozích stranách. Ale zase autorka není spisovatelka a jen autenticky popisovala svoje pocity a zážitky ze svého dětství do dospělosti. Život měla opravdu velmi nelehký, zážitky z dětství a pobyt v dětském domově ji určitě hodně poznamenaly, i když v knize píše o pobytu v DD vlastně moc hezky a bylo jí tam určitě lépe než v nefungující rodině. Určitě klobouk dolů před tím co dokázala a jak se nevzdávala svého snu.
Četla jsem už autorčinu první knihu - autobiografii - "Už je to za mnou", která mne velmi zaujala. Míša měla (má) můj obdiv za to, jak se po dlouhých strastiplných letech boje s poruchou příjmu potravy dokázala "uzdravit", jak ten boj nikdy nevzdala, i když ani sami lékaři jí moc šancí nedávali a moc bych jí přála šťastný život. A určitě jsem tímto pocitem byla ovlivněna při čtení tohoto románu, který se vlastně také dotýká PPP. Autorka v příběhu popisuje hlavně pocity a myšlenky postav. Kniha mě ale i přesto příliš nevtáhla do děje, jako bych četla jen popis něčeho/někoho. Nevím jak lépe své dojmy popsat :-(. Knížka ale určitě není špatná - takže si ji přečtěte a sama budu zvědavá na vaše názory...
Tak předem musím napsat, že já sci-fi vůbec nečtu a tuhle jsem zvolila do ČV, protože mě zaujala anotace, hodnocení a že všeho nejvíc obálka ;-). A jsem moc příjemně překvapená. Bavilo mě to a hlavní hrdinka Meg (Marguerita) mi byla sympatická. Pravda je, že konec je předvídatelný, ale i tak jsem obracela s napětím stránku za stránkou, jestli nepřijde nějaké šokující překvapení. Nepřišlo, ale zklamaná určitě nejsem a dokonce zcela vážně uvažuji o tom, že si přečtu další díl série až vyjde :-).
Nenáročné oddechové čtení. Příběh, který se skutečně může takto přihodit spoustě ženám. Hlavní hrdinka (sama autorka knihy) má můj obdiv za odvahu a odhodlanost, jak nepříjemnou a náročnou etapu svého života zvládla. I přes nepochopení svých vlastních dcer si dovedla zachovat důstojnost. A bez nevěrného manžela dokáže vlastně ještě mnohem víc...
Z této knihy jsem trochu na rozpacích. Určitě skvěle zvolené a hlavně hodně aktuální téma příběhu. Ale styl psaní autorky mě při čtení nějak nechytil. Jak už tu někdo píše, pořád se opakovalo a omílalo to samé, což mě nudilo a příběhu hodně uškodilo. Konec knihy už byl lepší, měl spád a čekala jsem s napětím, jak to dopadne. Kniha není vyloženě špatná, ale i já si myslím, že autorce více "sedí" psaní pro dětské čtenáře, tam je opravdu výborná.
Kdysi jako studentka jsem ve škole psala práci do předmětu psychologie o poruchách příjmu potravy. Takže knih o anorexii jsem načetla opravdu hodně. Některé byly určitě lepší než tato, ale i přesto má Maria Hirse můj obdiv za to, že vybojovala vlastními silami svůj život, že to nevzdala a že ještě dovedla o svých pocitech sepsat čtivý příběh. Autorka píše o anorexii opravdu otevřeně, místy to působí jakoby bez emocí, ale i z prostého textu je cítit hluboko uložená bolest a neláska k sobě samé. Anorexie by mohla působit jako rozmar nudících se dívek, které chtějí být zajímavé a přestanou vědomě jíst, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je to skutečně vážná psychická nemoc a její léčba je náročná, bolestivá a dlouhodobá. Ostatně jako léčba většiny psychických nemocí. Kéž je kniha nadějí pro ty dívky, které s nemocí bojují a též pro jejich blízké.
Z knihy jsem oproti většině dost zklamaná. Nemohla jsem se vůbec začíst, hlavní hrdinka Tina mně byla nesympatická a její chování mě vytáčelo. I chování manžela, které bylo despotické a ponižující, se mi vůbec nelíbilo a psychické problémy Tiny byly logickým výsledkem. Zachránil to závěr, kdy u mě manžel "stoupl na ceně" tím, jak se otevřel a upřímně vše přiznal.
Knihy Simony Monyové mám ráda, jen musím mít na její styl psaní tu správnou náladu. Název knihy je skutečně trefný. Je to příjemné nenáročné čtení, jak už tu je několikrát napsáno. Autorka v knížce popisuje životní příběhy, které se můžou přihodit kterékoli z nás a to mě baví. Podle diskuzí jsem chtěla knihu zařadit do ČV pod děj, odehrávající se v Brně, ale protože já jsem zmínku o Brně v knize nepostřehla, budu vybírat z jiných tipů na knihu. Ale neznamená to, že bych litovala přečtení této, to v žádném případě!
Narazila jsem na tuto knihu náhodou a víceméně si ji půjčila pro téma do Čtenářské výzvy. Ale určitě to nebylo marné čtení, kterého bych litovala! Stojí za přečtení a donutí člověka přemýšlet... o lidech jako je Leonard, kteří jsou mezi námi, o dobrých duších jako je Herr Silverman, o tom, jak moc důležití jsou rodiče v našich životech, o tom, jak je dospívání a hledání sama sebe náročné atd. Nadchly mě i dopisy z budoucnosti, krásný nápad. Jen jednu hvězdičku jsem strhla za poznámky pod čarou, které mě spíše rušily a odváděly pozornost od děje a bylo by lépe je zasadit do příběhu.
Tak z této knihy mám rozporuplné pocity. Na začátku mě to vlastně ani nebavilo číst a trvalo mi docela dlouho, než jsem se začetla do děje. Ale zase samotný námět příběhu mě zaujal a chtěla jsem poznat odpověď na otázku "proč?". Takže asi zvědavost mě nutila knihu neodložit a dočíst :-).Ke konci už má kniha lepší spád, možná zase až moc rychlý. Nakonec jsem ale dala 4* za námět a zajímavý konec.
Moje první kniha od této slovenské autorky. Vzdáleně mi podobnými příběhy ze života připomíná knihy Táni Kelleové-Vasilkové. Knížka se četla dobře, jen mi přišlo, že autorka se v příběhu věnovala toliko tématům až se mi ztrácel skutečný hlavní námět a občas to působilo zmateně. I mně se líbila postava malého Andrejka (synka Veroniky), který opravdu pobavil. A pak mě také potěšil moc krásný vztah mezi Veronikou a její tchýní i švagrovou(sestrou Andreje). Za to mi byla hlavní hrdinka velmi sympatická. Ráda si někdy přečtu nějakou další knihu od autorky.
Od této autorky jsem přečetla již více knih a ještě ani jednou jsem nebyla zklamaná. "Čekala jsem dlouho" je příběhem tří žen jedné rodiny - matky, dcery a vnučky. Autorka velmi zdařile popisuje charakter a životní osud každé z nich. Knížka je příjemnou "jednohubkou", kde děj svižně plyne a není nouze ani o překvapivé momenty. Nenáročné čtení spíše pro ženy :-).
Kniha mě velmi překvapila a její čtení mě moc bavilo. Je to velmi čtivá, napínavá detektivka od českých autorů. Manželka Romana spolu s dávnou kamarádkou Ivanou vymyslí promyšlený plán, jak se zbavit manžela a získat jeho peníze a majetek. Ovšem vše dopadne jinak, než Romana předpokládala a závěr knihy je velkým překvapením. Oddychové čtení spíše pro ženy, které doporučuji!
Souhlasím s tím, že kniha určitě stojí za přečtení hlavně proto, aby bylo slyšet, jak až může drogově závislý člověk degradovat a kam až s sebou může stáhnout i své okolí, které ho má rádo :-(. Ale i ve mně hlodá pocit, že kdyby mu máma přestala dávat peníze dříve, padl by na tvrdé dno určitě rychleji. Ale mateřská láska je silná a vůbec nechci soudit. Ani trochu si neumím představit, jak bych se chovala já sama v takové situaci a hlavně si moooc přeji, abych nikdy před podobnou volbu nebyla postavena. Ale to jistě každá z nás!
Opravdu zvláštní příběh. Čekala jsem spíše příběh alá červená knihovna, jak se starší osamělá knihovnice seznámí s osudovou láskou na celý život. Zpočátku to tak i vypadalo. Ale časem se ukázalo, že vše je jinak a konec byl vskutku nečekaný. A byla jsem šokována i chováním samotné knihovnice jak vše nakonec "vyřešila". Hodnocení je nižší, ale na druhou stranu to bylo nevšední čtení a za přečtení kniha určitě stojí.
Útlá knížečka, která je upřímnou zpovědí autorky na sklonku života. S nadhledem a humorem sobě vlastním se vyrovnává s problémy po mozkové příhodě. Zároveň píše i otevřeně o svých depresích a myšlenkách na sebevraždu, kterou nakonec svůj život opravdu ukončila. Je to možná zvláštní a nedovedu to přesně popsat, ale já z knihy ani necítila smutek nebo beznaděj. Byla to určitě silná žena! Hodnotím plným počtem hvězdiček a jsem vděčná, že jsem díky DK knihu objevila.
Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, pro kterou je kniha napsána, moc se mi líbila a jsem ráda, že jsem ji náhodou objevila v knihovně. Četla se moc dobře, velmi jsem soucítila s hlavní hrdinkou Evou a přála jí odvahu a sílu, aby se někomu dokázala svěřit se stupňující šikanou ze strany spolužáků. Chvíli jsem se bála, že kniha bude mít smutný konec, že ani láska a zamilovanost Evě nepomohou vyrovnat se se vším zlým, co ji v životě potkalo. Téma šikany je v dnešní době dosti aktuální a proto si myslím, že kniha by měla být povinnou četbou všech teenagerů. Věřím, že by příběh spoustě dětí, kteří jsou šikanováni, dodal naději v řešení jejich situace a naopak šikanujícím dokáže, že páchají neodpustitelné zlo a přísný trest je nemine. Knihu doporučuji!