snimcibdim komentáře u knih
Jeden z případů, kdy kniha i film jsou obojí dobré. Film je v první půlce vcelku věrný předloze, ale ve druhé půli to scénáristi vzali za úplně jiný konec a podle mě dobře udělali. Nebudu ale hodnotit film, zmiňuji to hlavně kvůli tomu, že kniha se od něj přeci jen liší a jak postupuje děj, tak čím dál tím víc - v závěru jde o dvě naprosto rozdílné věci. Film má výraznější pointu a dynamičtější tah na branku, kniha nabízí víc námětů k zamyšlení. Diskutabilní je (což nemyslím jako výtku) pro mě totiž autorův pohled na ženy i muže. Celé se to ponejprv jeví dosti feministicky a Updikova vize žen, coby čarodějek, mi přišla dokonce jako svým způsobem obdivné vyznání. Leč co ty jeho "zbožnělé" bytosti nakonec svedou? Pouze pomlouvat a honit se za chlapy. Bohužel okolo sebe žádný použitelný nezadaný exemplář mužského pohlaví nemají a tak se dělí o démonického vizionáře a jdou přes mrtvoly, což je jim prd platné, neb se z něj stejně vyklube jen šarlatán. Pozoruhodně upozaděná je i péče o potomstvo, kterého tam je co do počtu nepřehlédnutelné množství, byť schopnost "vyrábět" děti je pro autorova hlavního hrdinu důvod k obdivu opačného pohlaví. Nakonec si všechny tři "princezny" našly svého "prince", a já jsem z toho měla zvláštní pocit marnosti a dokonce tak trochu rozhořčení. Čarodějky patří ke knihám, které dokážou být provokativní. Potěšující je krásný jazyk v pěkném překladu.
Ryzí maistreamovka. Poutavé "kulisy", inspektorka nenadchne neurazí, a aby bylo její pseudovyšetřování dramatičtější, tak jí práci komplikuje nevstřícný nadřízený - dnes už klasické klišé žánru. Co hodnotím kladně je to, že tentokrát tu je alespoň nějaký tým a ne že se hlavní postava potuluje sama s parťákem a o viníka zakopne díky náhodě a samozřejmě nevšední intuici. Jelikož už Bryndzu znám, věděla jsem do čeho jdu, i když ten masivní productplacement a místy úplně zbytečné nedůležité popisy působící jako když člověk našlehává počet znaků mě krkali i tentoktát.
Autorka sice v základu používá součástky, které můžeme znát i odjinud (ztracené dítě, co se vrátí a je "jiné", místo s nadpřirozenými schopnostmi, oživlí mrtví), ale dokáže na ně napasovat originální a neotřelou zápletku, která se před námi skládá jako nevšední puzzle. Příběh, který se udál kdysi mezi partou dětí a kam a k čemu v budoucnosti vyústil je napínavý a jeho postupné odkrývání je vystavěno velmi rafinovaně. Sláva za každý thriller, který není jen o nesmírně přitažlivém vyšetřovateli a úchylném popisování sadistických zvěrstev. Jak vidno, jde to velmi dobře i bez těchto propriet.
Překvapivě zábavná záležitost ve výborném překladu. Děj nemá smysl popisovat, vlastně je to příběh nenaplněného života - jde hlavně o ten styl, tak svěží a vtipný, že to člověk od knihy se seriózně vyvedenou lebkou na přebalu opravdu nečeká - a to, že je kniha z roku 1881 je až neuvěřitelné.
Za přečtení stojí i doslov, kde je pár zajímavých informací - ale tu užvaněnou předmluvu pokládám za omyl ba dokonce přečin proti samotnému dílu. Machado takovou nudnou předskokanku opravdu nepotřebuje vůbec k ničemu.
Minule jsem autorku přirovnala k Chrisu Carterovi a tak jsem jako potvrzení nyní dostala "ksicht stažený z kůže" (viz. Dvojitý kříž). Návdavkem pak krom jiného mučení staré ženy, grilování koně zaživa a vaření člověka zaživa. Za to, že jsem to coby audio s přemáháním doposlechla, může Fieldsová poděkovat Janu Šťastnému. Jestli se jí těmi úchylnostmi daří získávat čtenáře, jednoho právě ztratila, bo pro mě je toto už za hranicí civilizovaného vkusu. Fuj.
Jako audio výborné a napínavé, bo Jan Šťastný umí. Kniha samotná je lepší průměr žánru, (přičemž je to rozhodně spíš thriller než detektivka), který má jeden vcelku zajímavý nápad se zfalšovanými oběťmi, ale jinak staví na komerčně osvědčené kombinaci nadprůměrné vizáže vyšetřovatele a explicitního sadismu. Jednu šanci autorce ještě dám, ale jestli se z ní nevyklube víc než "Chris Carter v sukních", tak já tou správnou cílovkou nebudu. Toužím víc po zajímavé zápletce než úchylných výjevech.
Kruťočká kraťoučká podivnůstka psaná tak něžně a poeticky jak to jen Brautigan umí...
V kabátku "zombie apokalypsy" se skrývá poněkud depresivní (zvláště pokud už člověk má zkušenost se ztrátou blízké osoby - což v určitém věku má myslím skoro každý) zamyšlení nad lidskou duší a jejím odchodem z tohoto světa. Síla vyprávění není v tom, že by autor nabídl nějakou nečekanou odpověď na otázky, které si v té souvislosti člověk klade, ale v tom, že vytvořil velmi reálný obraz událostí. Takže si lze snadno představit, že by se toto opravdu dělo. Nám. A to ani člověk nemusí být Švéd.
Čistokrevný bulvár. Chytlavá zápletka špikovaná explicitním sadismem, trapnou rádobyerotikou a výjevy jak z lifestylových magazínů.
Ale jako audio se to poslouchá vyloženě dobře - to uznávám.
Říkám si, že tak jako zamilované romance dostaly přízvisko "červená knihovna", zasloužil by si nějaký takový žánrový přídomek i typ literatury jako je tento. Výraz "thriller" nepostačuje, protože ten může být napsaný i seriózněji.
Imitátor je jakási pohádka pro dospělé, v níž nesourodá partička spravedlivých honí Zlouna se superschopnostmi.
Zajímalo by mě, jestli D.Cole někdy měl v ruce nějaké nářadí, protože jeho masoví vrazi disponují schopnostmi celé party špičkových řemeslníků (krom jiného).
Trio složené z klasického bručouna, outsidera/poloklauna a ambiciózní smažky je vděčně různorodé, ale dalo se z té sestavy myslím dostat mnohem víc.
Což platí o celé knížce, přijde mi tak nějak "na první dobrou". Kdyby si člověk dělal čárku za každou hloupost a nelogičnost, dopracuje se k plotu který by obehnal i rodinný domek. Tím to vlastně bylo i svým způsobem zábavné. Stejným způsobem, jakým jsou zábavné staré Rodokapsy, Cliftonky nebo Mayovky.
Tři megery versus jeden psychopat.
Kdyby měla autorka větší fištrón mohla z toho vykřesat dokonce jakousi variaci na Čarodějky z Eastwicku.
Žel vychází to spíš pouze jako pochybná kyselka, která má schladit žáhu odkopnutým nebožačkám. Ble.
V půlce odkládám: nebaví a nezajímá a s těmito postavami fakt nechci trávit čas...
Nápad s reinkarnací zpočátku zajímavý, posléze už repetitivní a bezúčelný.
Autorka na hlavní hrdinku navěšela jako šaty na figurínu různé dějové linky (a způsoby smrti) jaké mohly potkat Angličanku z dobré středostavovské rodiny v první pol. 20 stol. díky čemuž se Ursula postupně stávala čím dál víc bezbřehá a všehoschopná - jako plastelína.
Zajímavější mi tak paradoxně přišly vedlejší postavy (např. Sylvie nebo Iziie), protože si i tváří tvář měnícím se okolnostem zachovávaly výrazný a hlavně konzistentní charakter.
Slibný byl moment, kdy si Uršula uvědomila svůj dar a použila ho vědomě, ale nakonec ani z toho už nic moc nevzešlo.
Asi by pro mne tentokrát méně (méně reinkarnací) bylo více.
Posloucháno jako audiokniha - skvělá Tereza Bebarová.
Triviální módní komerční blbina polstrovaná product placementem.
Povrchně poskládaná populární kontroverzní témata (homofobie, zneužívání, rasismus a pod.), zbytečné popisy a detaily uměle nastavující děj a délku knihy. Plytké počínání rádokriminalistů je natolik bezradné a bez nápadu, že se tomu ani nedá říkat vyšetřování, všechny postavy tak nějak průměrné.
Čili celkově skoro brak.
Jedna hvězda Martinu Stránskému za interpretaci audioknihy, protože jen díky jeho podmanivému podání jsem to přežila až do konce.
Posloucháno jako audiokniha a byl to jedním slovem: zážitek - ale je to mnohem víc kvalitou zpracování audioknihy než knihou jako takovou.
Ta je totiž místy kýč jak bič a dějové a vyšetřovací linky mají dost nevyrovnanou úroveň.
Některé jsou vcelku obstojné, některé jen průměrné a jedna i docela pitomá.
Přehršel námětů a témat = tím pádem výsledek je trochu splácanec - jak když pejsek s kočičkou vařili dort - i když uznávám, že ono se to nakonec nějak propojí. Kupodivu.
Hodnotit nebudu - nevím jak. Audioknize bych hvězd dala hned šest, knihu jako takovou bych nejspíš ani nedočetla.
Autor se nejspíš snažil vypořádat nejen s traumatem z dětství, ale taky si srovnat účty s celou svou společenskou třídou.
Výsledek je sbírka bezobsažných a zbytečných existencí, co se bezúčelně plácají životem a jalově tlachají a při tom se dopouští bezcitností na druhých nebo na sobě samých.
Formálně brilantní, místy jízlivě vtipné, ale přes to co se obsahu a děje týče pro mě osobně nudné až iritující. Žít v dosahu takové společnosti, stane se ze mě bolševik.
Nenašla jsem nic, co by mne opravdu zajímalo a proto dočíst to byla docela fuška.
Hodnotit nechci, nevím jak - na jednu stranu uznávám že to má své literární kvality, ale pekelně mě to nebavilo. Druhý díl si odpustím.
Rozhodně doporučím raději seriál s Benediktem Cumberbatchem (famózním v každé roli).
Posloucháno jako audiokniha.
Zápletka sice zajímavá - i když v rámci žánru stále jen průměrná, oplývající množstvím klišé, které už člověk mohl číst nebo ve filmu vidět Xkrát. Ono přeci jen dnes vymyslet masového vraha nebo zvěrstvo, aby člověka posadily na zadek, je těžké.
I Wolf je taková "alfasamčí klasika" a Baxterová je zase obdařená přesně tou kombinací emancipace a sex-appealu jakou si současná móda žádá.
Přesto jsem dost nadšená, i když to bude nejspíš hlavně díky perfektnímu přednesu Martina Stránského, jehož hlas dokáže všechna ta klišé povýšit skorem na archetypy daného žánru.
Takže jako audioknihu rozhodně doporučuji.
PS: pokud vás bavil nevypočitatelný Wolf a zápletka okolo masového vraha, doporučuji zbytek série si odpustit.
Druhý díl je za vlasy přitažená nedomyšlená rádobymorbidita - bez Wolfa.
Třetí díl - opět s Wolfem - je už trochu červená knihovna s průměrnou předvídatelnou kriminální zápletkou.
Další audiokniha ze složky, které díky filmu Vratné lahve přezdívám: "Žehlils někdy?"
Takže tentokrát nebudu hvězdičkovat, nebylo by to fér - věděla jsem do čeho jdu.
Příběh je o kousíček méně pitomý než ten ze "zavřených dveří", i zde je ovšem hrdinka trochu na hlavu padlá a závěr předvídatelný.
Audiokniha je výýýrazně kvalitněji načtená než zmiňované "dveře", ale i tak myslím se i v tomto typu "literatury" dá najít něco rozumnějšího i k tomu žehlení.
Dvojka série je opět jen pohádka pro dospělé s hrdinou reálným asi jako Indiana Jones, ale stále platí, že autor umí obvyklá klišé žánru a teď tak moderní forenzní prvky mixnout do chutného koktejlu.
Mayne svého hrdinu trochu přitvrzuje, takže to skoro vzbuzuje podezření, že ještě díl dva a bude z něj nejen genius ale i bezskrupulozní mlátička. Nebo Superman. Nu ale proč ne.
Dvojka mi přišla slabší než jednička - a to především proto, že způsob jakým se Theo dopracoval k Hračkářově totožnosti a lokalizaci je děravý jak stará deka.
Lidově řečeno, je to ještě větší blbost než jsem (po jedničce) čekala.
Z velké části je kniha jen snůška zajímavostí ze všech možných oblastí a oborů navěšená na chuďoučký příběh, asi jako byste si na netu nazdařbůh surfovali po populárně naučných (neověřených) serverech.
Takže stále platí, že to pokládám v podstatě za brak, ale je to i nadále brak, který mě baví a se kterým budu dál ráda marnit čas.
Klasika žánru.
Sice nic, co by bůhvíjak překvapilo, ale funguje to.
Vyslechnuto jako audiokniha a s Martinem Stránským, který je v tomto ohledu sázkou na jistotu, jsem zažívala podobné pocity, jako když jsem kdysi poprvé viděla Mlčení jehňátek.
Román o promarněných vztazích: partnerských, příbuzenských, přátelských...
Řada motivů souvisí vyloženě s anglickou společností (proměna postavení aristokracie, způsob výchovy dětí z vyšší společnosti, postavení a vliv křesťanské církve v britské společnosti 1.pol.20.stol. a pod.) a našinec je možná až tak nedocení, i když dané okolnosti teoreticky zná.
První třetina knihy popisující studentská léta byla pro mne dost nudná, doteď si nejsem jistá, jak si mám to potloukání se od ničeho k ničemu vyložit. Posléze naštěstí děj dostane nějaký spád a smysl, ale chybělo málo a nedočetla jsem to.
Hodnotím průměrně, špatná kniha to sice určitě není, ale o její nadčasovosti mám svoje pochyby.