snimcibdim komentáře u knih
Thriller o masovém vrahovi jak podle thrillerové šablony, najde se v něm vše, co je v této literatuře aktuálně standard.
Což je jeho klad i zápor.
Mě osobně to přiměřenou porci děje a napětí poskytlo, ale ničím mě to nepřekvapilo.
U této literatury se nyní očekává patřičně zrůdné provedení vražd (resp. mučení), a tomuto "požadavku doby" autor patřičně dostál, díky čemuž si budu pamatovat nejspíš (pokud vůbec něco) hlavně amputace zaživa. Přitom to nejcennější je na tom všem asi námět týkající se sociální politiky v oblasti péče o děti. To je ale křehké téma, a aby mělo patřičnou prioritu a patřičně zarezonovalo, musel by s ním autor zacházet víc do hloubky a ne jen jako s účelovou ingrediencí a nezastiňovat ho "módní" brutalitou - zde poněkud samoúčelnou a místy až nesmyslnou (rozuměj: krajně nepraktickou).
Velmi velmi velmi znepokojivá kniha.
Mnoho provokativních a kontroverzních úvah.
Věrohodná vize - doufejme, že nikoliv prorocká.
Málokdy ve mně kniha vyvolá takový vnitřní dialog s autorem, chuť vznášet na něj otázky a námitky. Doptávat se a hádat se.
Naprosto perfektní.
Celý příběh (tím myslím všechny tři díly) funguje jako dokonalá šachová partie v níž měl autor promyšlené všechny tahy až do finálového šach matu a celou dobu si se čtenářem pohrává jak kočka s myší (nebo jako Bishop se svými oběťmi).
A já mu to "sbaštila i s chlupama" a Samovi (chlapík podle mého gusta) věřila a nevěřila přesně podle toho, jak si mne autor vodil na vodítku.
Konečně dobrý originální (!!!) a skvěle propracovaný thriller o masovém vrahovi.
Poněkud ujetá záležitost ve stylu filmů Sedm nebo Saw, ale jako tento typ žánru to funguje bezchybně a dokáže i překvapovat.
Je zde dost mučení a různého násilí, ale drtivou většinu nechává autor odehrát ve čtenářově hlavě - explicitně popisuje buď až výsledek nebo schylování se k činu. Strach a nechuť nechá pramenit z fantazie, co bylo, bude nebo by mohlo být.
Zajímavost všemu dodává nečernobílý mix zvráceností a morálních apelativů - včetně důrazu na rodinné hodnoty v rodině, kterou fakt nikdo nechce.
Spíš než "série" je to třídílný triller a vřele doporučuji přečíst všechny tři díly v nepřerušené návaznosti. Děj je totiž nakonec docela komplikovaný a prošpikovaný velkým množstvím jmen a názvů a pro dobrou orientaci v příběhu je dobré mít vše v čerstvé paměti.
(SPOILER) Obávám se, že autor chrlí knihy rychleji, než stíhá načerpávat zajímavý použitelný materiál ze světa vědy a techniky. Nejspíš přišel na to, že krkolomné nelogické dějové zvraty se naflákají snáze a víc táhnou.
I průměrný díl seriálu Kriminálka Odkudkoliv už dává více smyslu než toto.
Zatímco kdysi v Šelmě Theo dokázal vysvětlovat, jak k čemu došel - v rámci žánru pro čtenáře jako jsem já i hodnověrně - a stejně tak (v rámci žánru) dávalo smysl, proč tomu nikdo nevěří - v Temném vzorci už dospěl do stadia, kdy má víc štěstí než rozumu, vrahy už mu servíruje okolí i s důkazy - a nakonec si vystačí už jen s tvrzením, že "má (nějaký) vzorec", přičemž ten vypadá jen jako statistika pro střední školy a konečný praktický dopad "vzorce" je potloukání se po nemocnicích a vyptávání - což bych svedla i já bez vzorce.
Pokud v knize někdo svede vymyslet něco rozumného opravdu hlavou, jsou to ženy okolo Thea (identifikace prvního vraha, sledovací medvěd, odhalení existence Dvojky) - ale dost pochybuji, že autorovy záměry byly až tak feministické.
Minulý díl Mayne zakončil malým "cliffhangerem" v podobě možné nákazy, tu si ale v Temném vzorci tak trochu "schoval do šuplíku" (asi aby měl zálohu až už mu dojdou nápady definitivně) a za to nám tentokrát naservíroval trajler na příští díl přes celý epilog.
Co mě se týče, bavil mě spíš profesůrek, co světem neprakticky bloumá ve stylu "ty máš svaly já mám čáry" než stávající namachrovaný všehoschopný akční hrdina.
Dvě hvězdy za první půlku knihy, kde jednotlivé ingredience ještě působily chutně, než z nich pejsek s kočičkou napekli cupcaky.
Skvělý a originální příběh.
Ne každý má odvahu stát se hrdinou, ne každý hrdina opravdu je hrdina - a koneckonců co vůbec je hrdinství a máme právo ho automaticky očekávat od druhých, když nejsme v jejich situaci?
Umím si ale představit literárně důmyslnější zpracování. Taky lituji, že Pavla i Tajovský nesehráli v příběhu zajímavější roli, a že Tonda byl až příliš předvídatelný a černobílý.
Ona totiž tohle by mohla být i látka na mnohovrstevnatý román.
Ale i tak, díky výborně sestavené dějové lince všechny nedokonalosti ráda přehlédnu.
A byť nedávám plný počet, přesto vřele doporučuji.
PS: milé Agro: chválím poutavou i když významově zavádějící obálku (2016), ale ebook po technické stránce nic moc.
Nepochopila jsem, co na tom kdo vidí.
To, co na tom je silné, totiž nepramení z kreativity autorky, ale (bohužel) si to vymysleli a navzájem si dělají lidi po celém světě. BB to jen slisovala vedle sebe do knížky jak kytky do herbáře.
Výsledek je jak když někdo usne u TV u zpráv o válce s IS, v polospánku ještě absorbuje Na cestě (Objektiv, Koření apod.), upoutávku na Ordinaci (Modrý kód a pod.) a Četu - a pak z toho má noční můru.
Ano, sice se to dobře čte, ale když si odpreparuji ten efektní kaleidoskop samoúčelných hrůz a brutalit popůjčovaných všude možně po Asii, Africe a Blízkém východě a zmutovaných do jedné nábožensky fundamenální totalitní společnosti, moc toho nezbude.
Jen neurčitý příběh stárnoucí zdravotní sestry, kterou kdo ví proč zaujme jeden z mnoha pacientů. Která měla blbý dětství, žije v blbý době na blbým místě a tak má naprosto nepřekvapivě taky blbej život. Přičemž on byl válce, tak má z toho naprosto nepřekvapivě trauma. Jediné trochu překvapující tak je snad jen to, že ho nedostala bomba ale konzerva.
Buď je nijaký příběh jen záminka vyjádřit se rádobyangažovaně k tomu, co se ve světě děje hrozného, nebo mají ty děsy být jen kořením nijakého příběhu.
Obojí se mi příčí.
Se sebezapřením za tři: průměr z 5 za čtivost, 0 za vše, co mě na tom iritovalo.
Musím ale uznat, že k utrpení, které se ve světě děje a které BB použila, bychom neměli být lhostejní jen proto, že to je na jiném konci zeměkoule a možná lepší takováto iniciativa než žádná.
Podtrženo sečteno: docela schizofrenní čtenářský zážitek.
Četla jsem před dvaceti lety a teď znovu a stále se divím, kam ten chlap na ty nápady chodil a stále stejné okouzlení z toho, jak si vynalézavě vypůjčovával různé motivy a jak je uměl aplikovat do své poetiky. Co se od prvního přečtení změnilo je to, jak se nám aktualizovala politická linka příběhu - ale to Pratchett nemohl tušit.
Čtivý román, ve kterém se setkává příběh dvou rozdělených sester, dystopická verze eugeniky a na to navazující témata genderové nerovnosti.
Zajímavé a možná nejděsivější mi na tom přišlo to, že románový popis elojí - tedy vyšlechtěných ideálních žen - je vlastně karikaturou toho, po čem mnoho dnešních žen možná touží - soudě podle rétoriky reklamního průmyslu. A obávám se, že leckterá dívka a žena plnící FB a Instagram svými fotkami v sexistických pózách s vyšpulenou pusou, či jinak podléhající kultu krásy a anti-age hysterii, v podstatě taková eloj už je - aniž by ji toho společnost jakkoliv nutila.
Jinak řečeno, strašné je pro mě pomyšlení, že do "elojství" ženy možná nenutí hlavně muži, ale že se v něm část ženské populace shlíží sama od sebe.
Ostatně hlavní mužský hrdina Jare Veru miluje spíš pro její tajné morloctví než vnější elojskost.
Na druhou stranu psala to ženská a ne chlap.
Takže i když jsem knihu brala do rukou s očekáváním, že nedostanu nic víc než zajímavý sci-fi příběh, dostalo se mi s ním i několik nečekaných a nestereotypně nazíraných podnětů k zamyšlení především nad příčinami genderové nerovnosti.
Koktejl v němž jsou přesně ty ingredience, které mají v tomto typu literatury být a to v dokonalé rovnováze a harmonii. Originální příběh se zápletkou, která není zrovna vždy předvídatelná, napětí, dobrodružství, "bububu" a nadpřirozena tak akorát.
V knize jsou i dvě zajímavá témata - jedno o síle myšlenky, fantazie a vnitřního světa - a druhé týkající se rodinných vazeb mezi rodiči a dětmi. Obojí je sice zpracováno poněkud americky spielbergovsky, ale vzhledem k žánru a k tomu, že autor nepřekročil hranici toho, co já považuji za vkusné, mi to nevadilo. Vždyť horor není nic jiného než pohádka pro dospělé - a dobrá pohádka má říkat, co je dobré a zlé. Tak proč si neříct že náš vnitřní svět je dost mocný na to, aby mohl měnit i vnější realitu a že rodiče a děti se mají mít rádi i když to někdy jde ztěžka.
A velmi oceňuji, že J.Hill to nevymaloval jen vyloženě černobíle.
PS: jsem ráda, že jsem si knihu nenechala na Vánoce, jak jsem měla původně v úmyslu. Nechtěla bych hned teď koukat na vánoční stromeček. :-D
Autor mě zaujal už předchozí knihou Pravda o případu Harryho Queberta - a Baltimorské pokládám za viditelně pokročilejší. Opouští detektivní a thrillerová schémata a snaží se blížit víc společenskému nebo psychologickému románu. Úrovně těch nejlepších angloamerických představitelů tohoto žánru sice ještě zdaleka nedosahuje, ale čtenáře si umí získat díky svému vypravěčskému stylu. Kdo se obává, že nějaké rodinné vzpomínky budou nudné čtení a pobrekávání nad ztraceným dětstvím, ten se bát nemusí, román si umí udržet napětí a rodinná historie odhalí i nejedno překvapení. Netvrdím, že kniha člověku změní pohled na svět anebo že to bude nezapomenutelný zážitek, ale za slušné čtení ji považuji a o autora se nepochybně budu zajímat i dál.
Zážitek.
Knihu jsem začala číst s velkými očekáváními. Stále nevěrohodnější a nelogičtější zápletka mě postupně víc a víc rozčilovala a "nijaký" konec mě vyloženě zklamal.
Co na té knize mají? Říkala jsem si.
Po několika dnech, co jsem knihu dočetla, jsem si ale uvědomila, že tak jako Conchis nachytal Nicolase, nachytal Fowles mně. Byla jsem v románu lapená a cítila jsem touhu se na řecký ostrov vrátit a prožívat další a další mystifikace až za hranici ztráty soudnosti.
Jako by mě autor knihy použil a opustil. Něco podobného člověk s knihou zažije málokdy.
A tak co se mně týče - Mág mě nakonec očaroval dokonale.
Kouzlo Rakouska-Uherska je v audio podání Miroslava Táborského vyloženě lahůdka. Příjemná retro detektivka, ale víc než ta detektivní zápletka mě bavil ten kolorit starého mocnářství v němž si autor poučeně libuje a tak ústřední příběh bohatě špikuje i všelijakými kuriozitami z oněch časů.
Chválím libozvučný překlad, šla jsem se dokonce přesvědčit, jestli je autor není Čech.
Prima námět a celkově lepší než jsem čekala - alespoň v audio podobě. Mám však podezření, že při klasickém čtení by mě ta hlavní postava a některé popisy jejích dojmů a domněnek připadaly místy otravně užvaněné.
Audiokniha je ale vydařená.
Jiné Delaneyho knihy (Dokonalá manželka, Ta přede mnou) jsou postaveny na nějakém nereálném základu, ale tady se autor posunul do úplně jiné ligy - o dost závažnější. Samozřejmě nemohu posoudit, nakolik věrohodně popsal právní systém Veké Británie v otázce péče o děti, ale celé to vyznívalo velmi uvěřitelně a poučeně a v některých pasážích jsem skorem zapomínala, že čtu (přesněji řečeno posluchám) populární thriller pro ženy. Nicméně Delaney mě vždy rychle připomněl, jaký žánr konzumuji: jednak už milionkrát omletým a tedy už triviálním psychopatem ve vztahu - a jednak také závěrem celého příběhu. Delaney sice zůstává bezpečně zakotven mezi autory populární beletrie, ale umí si najít zajímavé téma a umí vyprávět napínavě, i když mnoho věcí je dost předvídatelných. Přeci jen ze stokrát omletého psychopata už nic moc překvapivého nevymáčknete.
Posloucháno jako audiokniha a patří k těm lepším, zejména díky vícehlasému zpracování.
Pečlivě promyšleno a prokombinováno. Nebývale napínavé, neboť ta pavučina nabízela spousty hypotéz a autor jich mnoho nechal i realizovat, ale každé zdánlivé řešení zápletky otevíralo jen další zápletku. Přičemž celý závěr byl opravdu těžko předvídatelný, sice (pravda) doooost za vlasy přitažený, ale přesto logicky zapadající do celé té skládačky. Vyslechnuto jako audio, které lze rozhodně doporučit.
Dnes už roztomilé retro, ovšem jako detektivka lépe vystavěno než mnohé dnešní rychlokvaška plné brutality a náhod. Posloucháno jako audio, které tentokrát vřele doporučuji - popravdě v papíru bych po tom asi nesáhla a proto gratuluji vydavateli k tomu, že podobné kousky tímto způsobem poutavě "oprašuje".
Nejsem sice čtenář hororů, takže nemám moc srovnání, ale od knihy jsem dostala přesně to co jsem podle názvu, anotace a obálky čekala. Tak trochu román pro ženy a tak trochu pseudoviktoriánské bububu. A navrch porci docela sugestivně podaných surrelistických výjevů.
Uvítala bych tam ale některých prvků méně: hrdinku méně červenoknihovní, finále méně jak z béčkového filmu a tu podstatu všeho méně dovysvětlenou - zkrátka aby mi to spíš došlo po mém, než aby mi to někdo polopatě vysvětlil - ale to už je věc osobních preferencí.
Na druhou stranu chválím, že jsem si přeci jen do konce nebyla jistá jak to dopadne - v tomto typu zápletky byl možný jakýkoliv obrat kdykoliv.
A tak jako oddechovku určitě doporučuji.
Pozoruhodně ohavňoučký příběh.
Všechny postavy jsou více či méně odpudiví outsideři, někteří sice sem tam vzbudí lítost, ale když se někomu pokusíte fandit, vzápětí vás stejně něčím zklame. Přesto to má svoje charisma. Nejspíš proto, že autor nikoho nesoudí a vše jen nepředpojatě popisuje - a ta zápletka je zkrátka napínavá. V knize, kde žádný "hrdina" není, se komukoliv může stát cokoliv - a taky že stane.
Nevšední znepokojivá podivnost.