Sobotikova komentáře u knih
Přečetla jsem za jeden den a ze začátku jsem byla nadšena...ke konci jsem se už v tom cukru trochu topila.
Děti víte,
když zlobíte,
že to dobře neumíte ?
Nevěříte ?
Je to tak,
byl jeden malý pták,
co uměl zlobit nadvakrát.
Nevěříte ?
Uvěříte,
až můj příběh uslyšíte.
Byl jednou jeden ptáček,
co měl drzý zobáček
a pořád říkal NE NE NE.
Kdo si ještě vzpomene…
že stále křičel NE NE NE
a znal tolik vytáček,
až mu říkat začali
prostě N E P T Á Č E K.
Körnerovou já prostě můžu a tahle knížka patří ještě k těm jejím povedenějším.
Hurá na další díl !!!!
Když jsem si přečetla anotaci a zjistila, že knížka je o krvežíznivých koních, tak jsem si říkala, že to nebude asi šálek mojí kávy. Nakonec jsem začala knížku číst a už jsem se nedokázala odtrhnout. Úžasná atmosféra, postavy, příběh...moc pěkné, bude se mi po hlavních postavách a po vodních koních stýskat :)
Četla jsem už hodně apokalyptických a postapokalyptických či jiných katastrofických knížek, tak mám tedy s čím srovnávat. Tato knížka se prostě asi chlapovi příliš líbit nebude, akčních scén je tam poskrovnu a spíše se zabýváme niternými pocity hlavní hrdinky, která se ocitla nedobrovolně na cestě zimní krajinou Ruska s manželem, synem a jeho bývalou manželkou a dítětem a dalšími lidmi. Každopádně knížka se dobře četla a líbila se mi. Občas jsem si při četbě vzpomněla na úžasnou knihu http://www.databazeknih.cz/knihy/cesta-18, kde hlavní hrdinové také putují za pomyslnou záchranou, která je ale na konci nečeká.
Na knížku jsem byla zvědavá, ale odkládám ji z poloviny nedočtenou. Humor mi připadá hodně křečovitý, pro mne ani ne moc vtipný a většina situací byla velmi nepravděpodobná. Není to můj šálek čaje.
Dědeček nemusí kupovat babičce kytky ze zahraničí, stačí je vypěstovat na zahrádce nebo utrhnout kytičku na louce.
Dědeček si nemusí napouštět plnou vanu, ale může se krátce osprchovat.
Dědeček nemusí plýtvat potravinami, ale nakupovat, jen to co spotřebuje.
Hlavně by ale dědeček neměl být škaredý na ostatní lidi a už vůbec ne na babičku. Nemůžeme přeci učit děti, že máme být hodní jen na jednu nám srdci blízkou osobu a na ostatní se budeme mračit. Jedinou optimistickou věcí na této knížce byly ty růžově svítící tepláky.
"Nejsem unavená, nemám hlad, není mi zima, nic mě nebolí. Jsem v pořádku." Tak hodnotí svou situaci hlavní hrdinka, i když je v pěkném průšvihu. Bylo to super čtení, které si zaslouží pět hvězdiček a určitě zkusím i jiné knihy této autorky.
Tchýně a uzený je nejlépe studený...to jediný jsem si z této knihy zapamatovala :)
Děj je předvídatelný, ale člověk si uvědomí, jak důležití jsou všichni jeho blízcí a musíme si chvilek strávených s nimi vážit. Ve skutečnosti nikdo z nás druhou šanci totiž nedostane...
Nadpřirozený prvek knížku dělal zajímavější a nepředvídatelné konce mám ráda - takže za mne dobrý !
Lekavá babička
Mám senzační babičku,
o tom světe slyš!
Má jen malou chybičku,
a to sice když:
někde pejsek štěkne
nebo kozlík mekne,
silák trochu hekne,
někdo jenom cekne,
klobouk prudce smekne
anebo BAF řekne,
babička se lekne
(skoro sebou sekne).
A to není pěkné!
Dneska bude babi, hej,
dám ti květiny.
Jen se prosím nelekej.
Jsou to lekníny.
No není to úžasné :)
Odrazovalo mne těch 760 stránek... ale přečetla jsem ji během chvilky. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a přestávky jsem si dávala jen na vydýchání těch nervů. Velmi poutavé a zneklidňující čtení, po kterém se vám nebude dobře spát....vřele doporučuji.
"S knihou jsem si nepřipadal jako vězeň světa, který se smrskl na pár metrů čtverečních. Opustil mě pocit, že se nemůžu hnout z postele ani z bytu. Vlastně, říkal jsem si, jsem vězněm jen své mozkovny, a to není zase tak zlé. Můj mozek, s malou pomocí mozků jiných lidí, mě dokáže přenést na některá pěkná zajímavá místa a vytvářet nejrůznější báječné věci. Došel jsem k názoru, že můj mozek - navzdory jeho nedostatkům - koneckonců není to nejhorší místo na světě, kde lze strávit čas."
Přeslazená romantická jednohubka, ale proč občas ne?
Velmi silný příběh, u kterého jsem se neubránila slzám. Je to hrozné co člověk je schopen udělat člověku.
V knihovně jsem vyřazovala staré knihy a při jejich probírání jsem se neubránila představě, jaký by to pro Ditu byl poklad.
Na tuto knihu určitě dlouho nezapomenu....
Příběh ze života, kde štěstí trvá jen omezenou dobu .. tak si užívejme každého takového dne.
Ovlivněna obálkou a anotací jsem se na knížku moc těšila. Do půlky se to ještě dalo, ale pak můj zájem klesal a klouzal po náledí až spadl do srázu a já knihu nedočetla. Pro mne překombinované a nerealistické.