SONP komentáře u knih

Okultní nácky já rád. Ať už si vybudovali u finů základnu na Měsíci, nebo u Součka kdesi v Grónsku, popřípadě si v hlavách pseudovědců stavěli vesmírné plavidlo Haunebu. A tahle knížka jede přesně na téhle vlně, takže se okamžitě v mé čtenářské mysli zaháčkovala. Děj zklamáním nebyl, rozhodně mne potěšila propletenost s Lovecraftovským mythosem. Ovšem musím se přidat s kritikou společně s komentářem níže: vůbec mi nevyhovoval styl extrémně krátkých kapitol, do kterých jsem se sotva začetl, a už jsme zase skočili jinam. Působilo to na mne rušivě a epizodicky - takže přes zajímavé téma a historické návaznosti (potěšila zejména letecká technika) nemůžu dát více než 70%.

7 20.01.2022

Ke knize už prakticky nemám co napsat, znám ji prakticky nazpaměť a hodnotím automaticky sty procenty. Tentokrát se mi ale zachtělo dát si ji v autě coby audioknihu v podání V. Dyka. A dlužno podotknout, že Dyk Adamsovu textu dodal potřebnou dávku další úchylnosti. Chvíli mi teda trvalo, než jsem si zvykl na to, že Ford zní jako ten nejhorší ukoktaný zhulenec pod sluncem, a že Zafod pravděpodobně dříve, než se stal galaktickým prezidentem, žil kdesi na Těšínsku. Také mne pobavilo, že náš panprezident v Dykově podání není tradičním Vogonem, nýbrž přezíravě deklamuje v roli Hlubiny myšlení; v důsledku toho si pak posluchač může vychutnat legendární báseň "Ó fretná chrochtobuznosti" namísto Miloše v podání někoho, kdo silně připomíná zvěčnělého mistra Karla. Zkrátka musím říct, že toto audioprovedení dodává Stopařovi další šťávu. Sice možná není pro každého, ale pro mě se to k této legendární šílenosti sakra hodilo. 100%

7 03.11.2021

(SPOILER) Po nejnovějším lunárním Neffovi jsem skočil ještě dříve, než jsem se v Pevnosti dočetl, že si autor touto knihou rozhodl podívat na zoubek woke ideologii a politickému aktivismu. Kdybych to byl věděl, byl bych se na to psychicky připravil, ale takhle mne to na počátku zážitek z knihy nepříjemně pokazilo. Že se s O. Neffem, tedy jedním z autorů, který mne přivedl ke sci-fi žánru, politicky neshodnu, vím už někdy od pozdních 90. let, kdy jsem začal číst jeho politické komentáře - už tehdy jsem byl tak trochu progresivní levičák. Nicméně knihy odlišného politického zaměření jsem normálně schopen číst, ať už jde o Clancyho, Albrightovou nebo o Heinleina, a většinou mne ponouknou k úvahám a pochybnostem viz třeba můj komentář k Hvězdné pěchotě). Tady ale ne. Bohužel tady můj oblibený autor o ničem nedisputuje nebo nenabízí argumentaci. Tady je autorem neoblibená ideologie zkrátka a bez dalšího prvoplánovitým nepřítelem ohrožujícím svobodné lidstvo a basta, a ti kdo ideologii zastávají, jsou fanatičtí teroristé (respektive ještě ke všemu teroristky). Přes toto všechno jsem se první půlkou knihy prokousal a dostal poté poměrně příjemné lunární dobrodružství známé Neffovy dvojice - úprk z vězení na lunárním jeepu po prašných dunách byl opravdu skvělý. Omlouvám se všem za toto politické extempore, ale po Ultimu mi skutečně ve čtenářském mozkovém laloku zůstala jistá pachuť. Třeba ale jsem to jenom já, zkuste to taky a udělejte si názor. Možná pokud s autorem souhlasíte, nebo Vám to bude jedno, budete mít z knihy docela jiný dojem než já.

7 27.10.2021

Je zajímavé sledovat, jak literární zástupci tzv. katastrofického žánru ze 60. a 70. let nedobře stárnou. Zjistil jsem to už před nějakou dobou při čtení Haileyho Letiště, což byla kniha, kterou jsem v mládí zbožňoval, a při moderním čtení v dospělosti jsem s ní měl velký problém. Ponorka je zástupcem téhož žánru a trpěla pro mne stejnými neduhy, přesto že jinak ponorkové příběhy mám rád - obrovské množství postav, většina z nich k tomu ještě provázených rodinnými trably a různými druhy depresí a neuróz, děj knihy strašlivým způsobem rozmělňuje a zakrývá jinak celkem pěkně postavenou zápletku o tom, kam se může zvrhnout jedno riskantní námořní cvičení. Ale tak se prostě tenkrát tento žánr psal. Zajímavé je, že to není tak dlouho, co jsem četl Clancyho Hon na Rudý říjen, což je něco hodně podobného, jen bez těch neustálých neuróz a osobních problémů - a to u mě fungovalo prakticky bez vad. Zde jsem měl při čtení stálý pocit jistého zklamání. 60%

7 06.08.2021

Tak bohužel - jak se zdá, série o Duně se mnou nadále není literárně kompatibilní. První kniha mne chytla a nepustila, zejména neotřelostí tamního fantasy/sci-fi světa a fascinujícího mixu planetární ekologie a politky. Druhá kniha byla hodně zvláštní, ale ještě pořád jsem jí mohl číst s radostí. Ovšem tento třetí díl už jsem dočetl snad jen silou vůle - míněno vůle zjistit, zda se objeví aspoň náznak něčeho, co by bylo možno považovat za děj. Je mi líto, ale tento literární smotek intrik, manipulací a surrealistické filozofie už pro mě neměl nejmenší zajímavost. Tak strašně jsem si přál, abych se dozvěděl něco víc o tom skvěle vymyšleném světě, o lodích Gildy, o politickém zřízení, o biologii Červů, a místo toho postavy jen vedly nekonečné dialogy o manipulacích, zradách nebo nesrozumitelných otázkách náboženství.

Do čtení jsem se musel nutit a neměl jsem z něj žádný požitek. Objevil jsem tu sice celou řadu zajímavých politických myšlenek (které jsem si dokonce vypsal!), ale už to pro mne bylo za hranicí beletrie, kterou čtu přece jenom spíše oddechově, pro zábavu. Nechám proto Leta II. Atreida v jeho oděvu z písečných pstruhů panovat galaxii a napřu svoji pozornost zase k jinému literárnímu světu.
P.S. Počet hvězdiček nevyjadřuje kvalitu dílu, ale míru mého čtenářského zážitku.

7 21.03.2021

Po několika měsících poslechu audioknih v podání páně Fingerova jsem konečně dospěl k závěru... A musím říct, že celkový dojem je opravdu skvělý. Dokonce si myslím, že v audiopodobě vynikne Sapkowského umění ještě více než na papíře - v těch desítkách hodin poslechu v autě totiž zmizí ten rozvleklý dojem z mnoha nevýznamných odboček z hlavního děje, který vytýkají někteřá ostatní komentující a vznikne z toho všeho báječná rozhlasová hra.

Užil jsem si v posledním díle mistrovy odbočky všechny do jedné: elfskou zemi ve válce s jednorožci, nahlédnutí do krvavých příběhů polního lazaretu pod vedením chirurga-půlčíka, výuku kadetů o historiích bitev Nilfgaardu a severu, příběh kocoura roznášejícího mor, sira Gallahada. Nádavkem jsem dostal i hlavní linku, v níž se znovu objevují ogaři Zoltan Chivay a Yarpen Zihrin a samozřejmě náš mlčenlivý hrdina Geralt. Zkrátka a dobře, v posledním díle jsem dostal vše, proč mám Zaklínače rád a k tomu mnoho zajímavého koření kolem.

A při poslouchání závěrečných peripetií v Rivii ve stínu aktuálních událostí z washingtonského Kapitolu mi šel mráz po zádech - činy pánů v zednické haleně a ševcovské zástěře mne skutečně nenechaly chladným. Do tohohle podobenství o temných zákoutí lidské duše jsem musel dospět až věkem. Terry Pratchett ve se ve svých pozdějších dílech též věnoval rasismu (či chcete-li druhismu), ale to co nám zde v závěru servíruje pan Sapkowski je opravdu k zamyšlení.

100%!

7 14.01.2021

Se steampunkovými knihami mám jeden problém - někdy z nich mám pocit, že forma převažuje nad obsahem. Jinými slovy - že pod těmi všemi kolečky, krinolínami a mosaznými doplňky mizi dobrý příběh. U L. Medka jsem ale tento strach neměl, protože s jeho dobrodružnými příběhy ze staré školy už mám své zkušenosti. Kniha je to ovšem krásná - ať už jde o obal (zejména ten po sejmutí vnější obálky), vnitřní ilustrace, sazbu nebo fabulující inzeráty v závěru. Taková estetika se u nás opravdu moc nevidí a všechna čest nakladateli.

Tři delší povídky, které kniha obsahuje, nezapřou svou literární inspiraci Agathou Christie, Conanem Doylem a možná trochu i Ianem Flemingem. Nejvíc mne asi uchvátil monstrosní vlak ženoucí se tunelem pod Antarktidou směrem k místnímu ocelovému městu, druhé dvě špionážky z Kuril a Londýne byly pro mne spíše doplňkem zejména pro jejich vyšší akčnost, čehož nejsem úplně příznivcem. A musím také přiznat, že v poslední povídce na mne působilo rušivě používání dvou stylů jazyka - pouličního používaného dívkou nejstaršího řemesla a hyperarchaického od člena aeronautického klubu. To, co asi mělo zvýšit atmosféričnost povídky, mi ji spíš posunulo někam k parodičnu. Jinak ale velmi zajímavý žánrový počin! 80%

7 10.01.2021

(SPOILER) Musím říci, že souhlasím s tím, že po druhé polovině šla záživnost knihy opravdu dolů. Ne, že by mi vadilo Kingovo přešaltování do politické podoby (naopak mne zaujalo, jak dokázal zobrazit alt-right populisty, které máme po čtyřiceti letech i u nás, jakož i jejich publikum), ale prostě tak nějak po objevení "hladkého" vraha už děj zdaleka nebyl tak magnetický. Zato ta první půlka byla opravdu skvělá, ať už tradičně kingovsky skvělé seznamování s postavami (zde na pouti u kola štěstí, hejhejhej!) a nebo výborně zpracované následné probouzení z komatu a objevování schopností hlavního protagonisty, popřípadě skvělé propadnutí hrdinovy matky křesťanským sektám. Takže nakonec je to v průměru solidních 80%.

7 15.09.2020

Musím souhlasit s tím, že zvláštnímu fantasknímu pojetí této space opery a přesahu do různých žánrů svědčila spíš povídková poloha první knihy než románová poloha té druhé. Pro mě tam bylo snad o třetinu textu více, než bych potřeboval pro to, abych si děj řádně užil. Tak třeba moderně veršované promluvy jedné z umělých inteligencí byly pro mne utrpěním - první chvíli mě bavilo hledat v tom nějaký obsah sdělení, ale když se do toho začaly motat ještě původní Keatsovy básně, byl jsem ztracen. Podobně jsem na tom byl s tehdy populárním popisováním kyberprostoru coby vln a dálnic a staveb - kvůli tomu jsem už v devadesátých letech měl problém s Gibsonovým Neuromancerem. Pořád jsou zde ale fascinující pasáže, které patří k tomu nejlepšímu, co se dá ve sci-fi najít. Kupříkladu závěrečná pravda o útoku vyvrženců a následná destrukce všech portálů mě i při třetím čtení málem shodila z postele. Celou dobu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti hvězdami a tak nakonec dávám průměrné čtyři a 80%.

7 19.05.2020

Tuhle Kingovku řadím někde do středu spektra mezi Tommyknockery dole a Řbitovem zvířátek nahoře. King zde rozehrál své klasické maloměstské drama s postaršími protagonisty v hlavní roli a sporem liberálů a krajní pravice o interupce v roli vedlejší, a tuhle jeho polohu mám rád. Do toho všeho ale zamotal linii s "holohlavými doktůrky" třímajícími v lepším případě nůžky a v horším případě rezavý skalpel a patry hyperreality, mezi nimiž se dá stoupat a klesat jako ve výtahu, a tuhle surreální připomínku Tommyknockerů už jsem stravoval o poznání hůř. A tak výsledek je průměrný stejně jako průměr mezi pasážemi, které se mi líbily, a pasážemi, které jsem ke konci už zkrátka přeskakoval. Potěšily ale drobné odkazy na TO a Řbitov v podobě zmínění tam popisovaných událostí (odkazy na Temnou věž jsem nezachytil, byv touto serií nedotčen). 60%, ŠMIK!

7 16.03.2020

Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%

7 08.02.2020

Dílo je to jistě kvalitní, ale nesedlo mi svojí podstatou. Mnohem radši bych si přečetl o politických souvislostech přechodu americké společnosti k bigotně-starozákonní teokracii, než o tom, jak tuto společnost zespoda vnímala jedna z dotčených žen. A tak se mi mnohem víc líbil závěrečný fiktivní vědecký referát o tom, jak se to všechno stalo, než zbytek knihy. I když musím uznat, že některé pasáže byly velmi emocionálně silné (kolektivní likvidace muže, blížící se zatčení), většina knihy na mne byla tak nějak přiliš ženská a citová. Vytvořený svět je ale určitě fascinující, což prokazuje i úspěšnost seriálu. 70%

7 21.08.2019

Outsider jako by se skládal ze svou částí: tou první je klasická procedurální detektivka s přepisem výslechových protokolů, zatýkáním a všeho co k tomu patří, jako by to vše vypadlo z pera Ed McBaina. Pak se to zlomí a jednak se ukáže klasické kingovské zlo a jednak se zjeví autistická vyšetřovatelka Holly, kterou známe ze serie o Billu Hodgesovi. Zatímco první půle se mi celkem líbila, ta druhá mi přišla poněkud fádní a kopírující klasické kingovské postupy. Vlastně to jako by to byla taková "monster of the week" z první série X Files. Navíc se mistrovi tentokrát nepodařilo stvořit postavu, která by byla aspoň trochu sympatická - nevím jak ostatním, ale mě Holly přišla děsivě otravná. Na konci zaujala pasáž, která se ve fantastických knihách moc neřeší - nadpřirozeno je poraženo, jenže co na tu haldu mrtvých řeknou orgány činné v trestním řízení? 60%

7 26.06.2019

Na "Báthoryho pětku" jsem se hodně těšil už na Vánoce, bohužel papírová kniha nedorazila a e-kniha by se mi nehodila na výstavku. Z anotace sice bylo jasné, že půjde především o válečnou řežbu, což mi obvykle moc nevyhovuje, ale Ďuro je zkrátka Ďuro a v jeho vybraných seriích nesmím minout ani díl. A tak, že jsem se nespletl. Příběh je parádní, postavy super napsané, fantasy/hororový prvek je přítomen, akorát že zkrátka a dobře takových 70% knihy je tvořeno popisem válečné vřavy včetně dobových popisů složení hradeb a zbraní (jak je u Bathoryho zvykem). Představte si bitvu o Helmův žleb rozmáchnutou do 500 stránkové knihy a okořeněné trochou listů encyklopedie historického šermu a dobývání pevností. Nebudu zakrývat, že jsem některé akční pasáže a popisy bitev při čtení poněkud urychlil (vždy mne ovšem zaujal nějaký krvavý detail, povětšinou spočívající v popisu toho, co vypadne z rozpáraného křesťanského či osmanského břichu) , ale o to více jsem si vychutnal ten zbytek. 80%

7 20.04.2019

Není moc knih, které se odehrávají v časovém rozpětí dvou set let a které tím vzdáleně připomínají Nadaci. A Temný les je jednou z nich. Na rozdíl od předchozích recenzentů jsem víc ocenil první meditátorskou a rozvleklejší část, odehrávající se ještě v naší době. Zaujalo mne totiž hlavní téma této části, spočívající v tom, že se lidstvo zabývá přípravou na konflikt, který se odehraje daleko v budoucnu a kterého se většina lidí nemá šanci dožít (až na ty, kteří do budoucnosti "odcestují" prostřednictvím hibernace). Druhá část z 23. století už byla na mne nejdříve trochu více vojenská, ale hlavní zvrat knihy tento problém záhy vyřešil. A líbil se mi také charakter hlavní postavy - mimoňského a flegmatického meditátora. Celkově o ždibec méně zábavné než první díl, ale stále skvělé! 90%

7 04.12.2017

Gluchovskij se rozhodl, že zase napíše trochu něco jiného a že si ve svém post-apo světě vyřídí účty s komunisty, fašisty, oligarchy a všemocnými politiky vůbec. A nebere si servítky - rudí střílejí do vlastních, fašisti mají pracovní lágry a oligarchové se živí kaviárem, zatímco ostatním hnijí jejich drahocenné houby pěstované v tunelech. A národ ? Ten raději kus žvance a vodku z hub než revoluci. Zkrátka všechno je tak pěkně rusky v hajzlu a hrdina se může utápět ve vlastní depresi. A politici? Nechte se překvapit. Není to vůbec špatné, ale jde o další odklon od famózní atmosféry prvního dílu. Když se s tím smíříte, jde o fajn politickou fikci. Kdo ale chce mutanty a objevování dungeonu v podobě kdysi blyštivých stanic moskevského metra, bude asi zklamán. 70%

7 04.02.2017

To máte tak, člověk čas od času dostane chuť na nějakou tu Zeměplochu, aby si vzpomněl, jak se cítil zamlada. A já jsem dostal chuť zrovna na toto dílko, protože jsem si pamatoval, že dopisy Stařenky Oggové "našemu Jásoňovi et citera, jak říkají v cizozemsku", byly opravdu k popukání. A jsou pořád!

Kniha se dělí do dvou polovin: v té první čarodějky jen tak bloumají po světě na cestě do Genovy a setkají se s lecčíms - s trpaslíky a trpasličím chlebem, se stvořením "čo má naroženiny", s nebezpečným vampýrem, kterého si dá kocour Silver k přesnídávce a zejména s hordou divných cizozemců, se kterými je třeba mluvit pomalu a zřetelně. Ta druhá půlka je klasické trochu chaotické pratchettovské fantazírování o tom, co se stane, když se pohádky a dýně berou trochu moc vážně. Pokud se chcete dozvědět, proč měla karkulčina babička ten idiotský nápad nastěhovat se doprostřed lesa, a naučit se nějaká nová slovíčka od paní Oggové, rozhodně po této klasice sáhněte.

A k tomu chlebíček z aligátora, čop, čop a sakra šnel a ať je to rychle! 80%

7 25.06.2016

Krví prvorozených si u mne autor nastavil laťku, pokud jde o hutnou středověkou atmosféru, pekelně vysoko. I zde si dosyta užijeme pachu středověkých měst, bláta a splašků na ulicích, jakož i malé sondy do tajů středověkého sexu nejen za úplatu. Nerad bych vypadal jako pragocentrista, ale Prešpurk není Praha, a tak to na mne tentokrát nefungovalo na 100%. Zkrátka čím víc člověk zná dnešní město, tím víc si užije Červenákovu obrazotvornost založenou na skvělé znalosti dobových reálií. I tak skvělá historická detektivka s výborným hororovým začátkem a zamotaným koncem. 90%

7 03.12.2015

"Vzuuum!", "Ratatata!", "Prásk!". "Sakra,támhle je chlap, co mu narostly pavoučí nohy s rotačníma čepelema na konci!" Zkrátka je to celé komiks v knižní podobě, bohužel pro mne je to bez vizuální stránky obtížně čitelné. Akční pasáže jsem zhruba od poloviny knihy začal přeskakovat a jiných je zde poskrovnu. To je přitom škoda, protože pražské prostředí roku 2050 je zajímavé a Kotleta do něj umí vklínit své futuroogické multi-kulti nápady, jako je Romotín nebo sunitsko-šítský Žižkov. Chtěl jsem dát hvězdičky dvě, ale jednu musím přidat za některé hlášky, zejména za "Sámer Issa Revival" a "historickou letku Gripenů". 60%

7 29.07.2015

S dílem coby audioknihou jsem strávil pěkných pár hodin v autě. Galbraith alias Rowlingová mne coby čtenáře-posluchače společně s Petrem Olivou přenesli do Londýna, do světa topmodelek, unikátních modelů od světoznámých návrhářů, kterýmse krásně prolíná se zatuchlou kanceláří Cormorana Strika - jednonohého a krásnou přítelkyní čerstvě opuštěného životního zoufalce, který nemá ani na své dluhy ani na svoji talentovanou sekretářku a který se přesto v tom prvně jmenovaném světě zorientuje tak, že vyřeší zadaný zapeklitý případ. Přiznám se bez mučení, že mě Rowlingová svými zvraty ve vyšetřování dostala tak, že konec byl opravdovým šokem. Bylo to báječné a vůbec mi nevadilo, že kniha plyne tempem bahnité a znečištěné Temže. Nejsou zde žádné honičky, žádné bitky (až na jednu) a žádné přestřelky. Většinu knihy tvoří popisy vnitřního uvažování hlavního hrdiny a jeho konverzací s dalšími lidmi, případně londýnských a anglických reálií. Já mám takové knihy rád - čím méně akce, tím lépe pro mne. U mě 100%!

7 14.12.2014