soukroma
komentáře u knih

(SPOILER) Po trochu bláznivém, ale napínavém kousku Pohřbeni následovalo převeliké zklamání: Až na kost je plné klišé a výmyslů až na dřeň, až hanba, až do nebes, prostě čeho je moc, toho je příliš!
Namátkou: osamělá zvláštní agentka vedoucí vyšetřovací tým se pohybuje zásadně všude sama, na motorce (samozřejmě ani zlomená žebra ji neodradí), a pokud je to jen trochu možné, neví o jejích krocích nikdo nic, až na její pravou ruku, Eze, jehož nožní protézy mu brání v práci v terénu, ale jeho intelekt a zručnost se zacházením s internetem a databázemi z něj činí jediného vyšetřovatele, který prostě vyhledá, dohledá, nalezne, identifikuje vše, sám. (Nevím, na co měla Sayer k dispozici celý tým, když o jeho členech není nikde ani zmínka a spíš jí jsou při jejím stylu jen na obtíž. Ani se ale nedivím, když pravidelné schůzky týmu informuje stylem, kdy skoro každou větu uvádí "sakra" a "zatraceně", a vyjadřuje tak svoji frustraci...nad vlastním nikam nepostupujícím vyšetřováním a přenáší ji na všechny kolem.) Nakonec samozřejmě Sayer dokončí vyšetřování už mimo systém, na vlastní pěst, s dopomocí rovněž vyhozených a zapuzených přátel...
K (ne)profesionalitě vyšetřovatelů by se toho dalo uvést ještě hodně, ale považte, co následuje: egyptská kniha mrtvých, bohyně, živí mrtví, i nějaký ten šaman a naslouchač hlasů, a navrch přetajná organizace, tajní živí, kteří byli mrtví (žijící asi ve vakuu a stravující se vzduchem, přitom jezdí jak jinak než nezjistitelným autem...), změněné osobnosti, spiknutí v nejvyšších vrstvách a samozřejmě pověstný psychopat, který se na poslední řádce konečně už zhmotní!
Samotný únos a zabití skoro dvacítky mladých lidí (středoškoláků, jakýchpak pořád dětí) byl taky hlavně na efekt, hrůzný, leč rovněž nevěrohodný.
Tak tudy tedy ne, ne, ne... (za dočtení 50%)
Pozn: a to už ani nezmiňuji podivnosti technického rázu - viz třeba předchozí komentář


(SPOILER) Konec čtu zas a znova, a já mu vůbec nerozumím! Čekala jsem leccos, ale tohle je zcela mimo očekávání. Proč??? Koho tím trestá, kromě sebe? Chystá se na zbrusu nový život, takže bez své dosavadní vášně a náplně života? Takže ještě jednou, proč? Nechápu...
Vysvětlí mi to někdo? Třeba jsem to pochopila nakonec úplně špatně.


Nesser zase trochu jinak: první půle věnovaná panu Roosovi, žádná detektivka, žádné psycho, a byť se může dotyčný skoro-šedesátník zdát trochu zvláštní ve svém poměrně náhlém pozdním rozhodování, já bych i všemu věřila, ba dokonce chápala. Ke všemu potřeboval trošku nakopnout okolnostmi, náhodami a nehodami. Anna mi trochu vadila, ale bez ní by se žádný další příběh vlastně neudál - pan Roos by prostě "jen" zdárně zmizel ve svém druhém životě.
Teprve v druhé půli nastupuje (tedy poskakuje o jedné noze) Barbarotti. Sprejerský případ vyřešil o hodně později než já (tedy o polovinu knihy později), ale naštěstí se mezitím věnoval právě panu Roosovi, Anně a spoušti, kterou za sebou zanechávali... Barbarotti na rozdíl od Roose je extrémně spokojený (ani s Bohem nijak zvlášť nerozmlouvá, to už spíš Marianne otevře nezdařbůh Bibli, a ejhle, je zase u Kazatele).
Teprve na konci trocha filosofování, prostě namísto pořádného konce, jak to Nesser dovede.
Ano, detektivka vcelku žádná, policajti takoví pohodoví, asi pro málo jiné práce, zato vhled do jedné dvou lidských duší tam je vydatný. A za to a za čtivost dávám zase plný počet.
Začínám si dávat stále větší pozor na Asundera, již jednou si tak sám v skrytu vyřešil za Barbarottiho aspol. jeden případ a ještě pořád nikdo neví, jak na to přišel. A jeho minimalistické šéfovské vstupy (i bez neposedné zubní protézy) do dění na jeho policejním oddělení jsou vždy příjemným zpestřením.
Tentokrát mne netrkla žádná pěkná moudra, ale jen metafora o nespavosti nad ránem: "jako korek vznášející se na hladině bdělosti..."
A samozřejmě páně Roosův občasný výkřik: "Jsem ve svém vnitřním exilu!" A pak že to byl nudný patron...
Pozn.: po přečtení komentářů níže jen připodotknu, že na obálce nestojí Nejlepší švédský krimiromán, ale že autor je trojnásobným držitelem tohoto národního literárního ocenění, Bästa svenska kriminalroman, a to v 90. letech (a to za tři detektivky s Van Veterenem - viz Ocenění u autora).
A dodám, že v.V. mi chybí čím dál víc, protože s B. je děj vždy hodně pomalý a hodně smutný, byť sám inspektor je až nemilosrdně šťastný jak blecha, povětšinou (však i naň dojde)...


(SPOILER) Pro mne nečekaně příjemné překvapení: po tolika negativních ohlasech na knihu zde i doma, i od skalních obdivovatelů (spíše obdivovatelek) Reachera, k nimž se hrdě hlásím, se mi do knihy moc nechtělo. Proto jsem si nejdřív užila ušetřenou Večerní školu. A to teprve vynikl rozdíl!
Tahle kniha byla skvělým příkladem toho, co si autor po tolika úspěšných dílech (dvacítce?) své série může dovolit: udělat si legraci z vlastního stylu i námětů i svého "ošklivého velkého chlapa". V duchu konspiračních teorií ale mohl začít mít svého hrdiny už dost, nebo svých čtenářů vyžadujících další a další pokračování, nebo prostě potřeboval betonový oslí můstek pro přechod k následující knize série, kterou už napsalo duo Child-Child, resp. Grant-Grant (kdo četl bratrovy knihy, pochopí, nač narážím).
Od prvních stran kouzelná parodie - Albánci versus Ukrajinci (s Rusy v zádech) v nejmenovaném americkém maloměstě (tedy půlmiliónové díře), gangy na východ a na západ od (jak jinak) Central Street a jedoucí ve svém druhu obchodů (lichva, prostituce), dokud se váhy nezhoupnou, sem, tam, sem, tam...až se rozhoupou jak perpetuum mobile. A do toho masakru se samozřejmě vynoří, no víte kdo, zachraňující staříka (židovského sedmdesátníka, kterého napálil lichvář i zastavárník...), aby jeho samotného (i staříka s rodinou) pak zachránila nezbytná krasotinka o polovic menší a lehčí (nevinná dvaatřicetiletá servírka, které nevadí pohled na krev, sama si zastřílí a ještě rozhoduje o tom, koho zastřelí Reacher).
A kdo na parodii nepřistoupil do strany 220, tak stranou 221 už nemá na výběr: počítadlo mrtvol způsobených Reacherem přesáhlo prstové počitadlo jedné ruky, pak i dvou (na jedné stránce), a celkové skóre mužů gangu (jen mezi sebou) naskakovalo jako ve Žhavých výstřelech (reklama na film jistě dovolena), zatímco Reacher byl tím nezničitelným králíčkem Dura... (reklama na zboží zakázána, autocenzurou, ostatně toho chudáka nakonec po mnoha pokusech odstřelili - Reachera nikoliv). A do konce zbývá celých 100 stran, tj. zhruba tolik dalších skoro či totálně mrtvol. Další dílky parodie lze vyzobat v předchozích komentářích, třeba hned v tom chronologicky předcházejícím.
"Jako sestřelovat růže na pouti....
Reacher trefil prvního.
Trefil druhého.
Trefil třetího.
...
Reacher přelezl hromady mrtvol." (s. 220/221)
"Organizovaný zločin je byrokratičtější než poštovní úřad."
"Hasiči teď vytahují z trosek opečené kostry. Velká senzace. Každý chce být u toho, aby měl co vyprávět vnoučatům."
"Musím si s ním vážně promluvit - To v armádě říkáme, když chceme někoho umlátit k smrti."
"Co by udělala námořní pěchota? - S největší pravděpodobností by evakuovala zaměstnance a pak podpálila budovu. Cíle v horních patrech by se buď stihly dostat dolů po požárním schodišti, nebo by uhořely ve svých výšinách. V každém případě úspěšná akce, bez velké námahy.
Co by udělala obrněná divize? - Standardní doktrína pro městské prostředí nakazuje sestřelit stěny v přízemí, aby se budova zhroutila do sebe. Vždycky je lepší, když se na ulici nepovalují trosky. Cokoli, co by se o minutu později ještě hýbalo, by sestřelili kulometem."
To byla oddechovka nevyžadující ani špetičku myšlení!
Ovšem nechápu vazbu originálního titulu a českého překladu.
Pozn.: na vážnější notečku, co jsem ještě nezmínila u posledních dílů a všímám si toho čím dál víc jako negativního prvku (tento díl nebyl výjimkou, ale zrovna té parodii to kupodivu docela slušelo) - lakonický styl kratičkých holých vět Reachera (často obsahujících obecná lakonická moudra) autor replikuje i do stylu mluvy všech ostatních postav. Ano, je to chytlavé (asi podobně tomu, co způsobí jeden Slovák mezi skupinou Čechů, neznámo proč najednou Češi mají neodbytnou snahu pohovoriť slovensky, obráceně jsem to tedy ještě nezažila). Ale alespoň v některých případech by mohl autor svým postavám dát vlastní (ne-Reacherovský) styl vyjadřování.


Génius a jeho oběžnice, velký mozek a jeho žena, malý muž a velká žena, nemocný muž a ošetřovatelka = Gödelovi, Kurt F. 1906-1978 a Adéla T. 1899-1981. To jsou fakta, ale tahle kniha mnou hodně pohnula z jiného důvodu - tolik života, neštěstí, lásky, utrpení a samozřejmě matematiky dohromady... (nebýt to génius a slavný vědec, byl by asi skoro celý život internován v psychiatrickém ústavu; jen díky podpoře své ženy mohl pracovat a sdělit světu své užitečné myšlenky).
Naprosto skvělé, až do hořkého konce. A na konci to autorka také skvěle shrnula:
"Adéla ten svůj úkol přijala: Bůh ji stvořil proto, aby zabránila géniovi odejít ze světa příliš brzy. Byla kompostem, z nějž vyrůstala ušlechtilost; bez masa, bez chlupů a bez lejn mysl neexistuje. Byla nutnou, nikoli však postačující podmínkou; svolila, že bude jen článkem řetězu; že navěky bude tou dobrou tlustou nevzdělanou Rakušankou. ... /ovšem/ v kontinuu zetlelých těl a zapomenutých duší jsou si všechny životy rovny. Všichni jsme jen článkem řetězu. Nikdo z nás nemá zde na zemi žádný úkol. Adéla milovala Kurta; nic důležitějšího neexistovalo."
V té knize je prostě všechno ("všehomír"), našla jsem v ní spoustu moudrých, výstižných, vtipných, osvěžujících a platných postřehů, i poučení, které povětšinou putovaly do citátů, abych je měla po ruce. Tentokrát (sobě vlastně atypicky navzdory) jsem spíš prožívala život protagonistů než vstřebávala jak houba pár matematických, logických a filosofických disputací a informací o světových celebritách. Informační hodnotu, byť vysokou, v tomto případě překonal život sám - jak jej skvěle zobrazila mladá francouzská autorka, vybavena důkladnou znalostí Gödelova díla a života, historických faktů a skvělou logikou, s níž mohla vyplnit bílá místa a dát příběhu čtivý románový kompletní tvar.
Vynikající, moc jí za setkání s její knihou děkuji.
Doporučuji každému, kdo má rád romány o životě, o době 20. století s anšlusem, jejími dvěma válkami, atomové bombě a "amerických" vědcích, Einsteinovi a jeho největším příteli, géniích naší doby, psychických nemocech a jejich léčbě... - skutečnost totiž zase předčí cokoli, co by si kdo mohl vymyslet.
P.S. Adélina věta - "Jsi úžasný..." - je neporazitelná a věčná :-)
P.P.S. Obálka se mi líbila tím víc, čím jsem se víc dozvěděla o hrdinech. Stylizovaně naprosto přesně ty dva vystihuje. Teprve později jsem pohmatem zjistila, že je na ní ještě něco okem neviditelného (na zdejším obrázku to tedy vypadá jako špína, rozsypaný čaj) - co to ve skutečnosti je, to si každý račte zjistit sám ;-) Ve výsledku musím obálku vysoko ocenit, což dělám jen zřídka (nebývá pro to sebemenší důvod).


Ptáci mě fascinují čím dál víc díky novým obrazovým dokumentům a vlastnímu pozorování, takže na knihu jsem se proto náležitě těšila. Jenže mě zklamala. Není to čtivé, informativní, zábavné ani odborné, protože tomu chybí jakákoli systematičnost. Je to pouhý líbivý kaleidoskop: velmi barvitý obrázek složený z miliónů střípků, ve formě výtahů z mnoha studií o ptácích (a ostatních živých tvorech), ovšem zrovna ty obrázky tomu zpropadeně chybí. Autorka vlastně dle všeho navštívila pouze jediné specifické místo zkoumání jediného velmi specifického, byť mimořádně šikovného druhu - vrány kaledonské (malinký ostrov u protinožců - Nová Kaledonie), a ten jí tak učaroval, že o vráně se dočtete prakticky na každé stránce. Ostatní ptáci se takové pozornosti netěší, ostatně jejich malou plejádu zmíněnou v knize naznačuje i chudičký (po všech stránkách - tj. i málo použitelný) rejstřík. Závěrečné Poznámky jsou ve skutečnosti odkazy: autorka prostě suchopárně cituje z mnoha univerzitních studií, opakuje se, chybí jí nadhled a objektivita, ale hlavně systém v podávání informací (není to žádný Attenborough ani Durrell). Škoda.


Napínavé, zapeklité, dlouhé, depresivní, skoro jako ze života: bála jsem se barbara, tedy Barbarottiho - po několika blízkých setkáních s Van Veeterenem se mi do italské detektivky moc nechtělo, ale on je to Gunnar, tedy Švéd každým coulem (jakoby neměl ani špetku jižanské krve?) a celé se to odehrává ve Švédsku, takže něco nesrovnatelného s "holandským" Van Veeterenem. Však taky nemá takové bonmoty ani suitu spolupracujících vyšetřovatelů a spousta věcí se vlastně děje vpravdě náhodou a na spoustu věcí přijdou dříve sami zúčastnění než policie, a podle toho se zařídí.
První stovku stran jsem dost protrpěla, táhlo se to a koho do podrobna zajímali jednotliví členové rozvětvené rodiny, nespokojení, rozrůznění, deprimovaní, sebevražedně naladění..., pak se konečně sešli a došlo k zápletce. Ohromné nejistotě. O zločinu ještě nemohla být řeč, i když někteří už věděli a tak trochu mohli i čtenáři začít tušit. Pak běžel čas, celé měsíce...a bum, zčistajasna víme, co se stalo v jednom případě. A pak běžely měsíce...a bum, náhody a nic netušící otázky vyvolaly přiznání. A jak se pomalu ze scény stáhli ti se sebevražednými sklony, vyrostli najednou jiní, ti s vražednými sklony... Snad jsem moc neprozradila, jen jsem chtěla naznačit, že se jednotlivé případy rozlouskly zničehonic, otočíte stránku a je to tu, takže o čem je vlastně těch zbývajících několik set stránek? To stojí nejen za úvahu, ale rovnou za přečtení. Příjemně po těle a na duši z charakterů, vztahů a činů v rámci rodiny asi čtenáři nebude, nicméně ocení věrohodnost, protože autor nabízí důkladný vhled do psychologie postav.
Ale světlo na konci tunelu se přeci jen nabízí, nenápadně, vzletně a jemně humorně, přesto zase přesvědčivě: hovory (smlouvání, modlitby) Barbarottiho k - možná existujícímu - Bohu jsou kouzelné a závěrečná lehká zmínka o významu obsahu Bible s nastřádanou moudrostí staletí jaksi pro všechny, za všech okolností, je, nu, takovou třešničkou na dortu.
95% (jen kvůli té délce a tíži knihy) a těším se na další přeložené díly - pozdě, ale přece, a nové díly už vycházejí podstatně rychleji a "včas" (2 knihy ještě plánované na druhou půli 2021)
P.S. Následující, tedy další komentář, ergo na stránce výše uvedený (ó jaké složitosti zde?!), mne potěšil i rozesmutnil: P.S. totiž už nemohu sdělit přímo, ale on si toho byl vědom (však mne tak taky spolu-vychoval) ...


Mnohem lepší než DNA: jakkoli děsivé a hnusné zločiny (podrobnosti jsem občas přeskakovala), aspoň ta základní motivace zločince byla uvěřitelná (a s velkým nadhledem pochopitelná - trochu oko za oko, zub za zub). A díky tomu ani tak nevadilo, když se čtenář ztratil v přehršli jmen, vazeb pokrevních a nepokrevních a postavení v celé mašinérii - dalo se spolehnout na to, že byli důvodně pronásledováni ti zlí. Napínavé od samého počátku do konce, žádné přeskoky a vstupy do jiných časů - na to bohatě stačil kratičký prolog a pak už to bez zádrhele svištělo. Tedy jediným zádrhelem byla zase (pořád) poměrně nesnesitelná krásná Freyja, občas i chlapák Huldar, pokud začal myslet něčím jiným, než při vyšetřování měl, a občas téhle dvojce stihla sekundovat i šéfka a elév, ale oproti jiným severským vyšetřovatelům ještě docela příjemná selanka. 91% (pominu-li samotné hrůzné zločiny)
(Pozn.: proč vlastně černá díra? Ušlo mi něco, nebo je to prostě "jen" odkaz na to, co vrah musel mít v srdci?)


Nechtělo se mi do komentáře ke knize, která se převelice líbí většině, takže tím skalní fanoušky naštvu a rádi by třeba polemizovali. Nedělejte to, nemá to cenu. Komentář je totiž hlavně pro mne, abych si ujasnila, jak to vidím sama:
+ zajímavý popis fiktivního městečka v Maine se vším všudy, včetně geografie a historie
+ slušný rozjezd, předzvěst děsivého bratrova konce
+ teenagerská (vlastně jsou ještě mladší) skupinka, její vývoj a její nesmiřitelní pokušitelé
- naprosto zbytečná délka textu, únavná, úmorná, vše by se dalo vygradovat možná už s pětinou (tj. na 200 stranách)
- vulgarita a podivné sexuální "řešení" u 11-letých zcela mimo mísu (tehdy jako dnes)
- děsivé patologické pozadí v mnoha rodinách hrdinů - v dětství i dospělosti
- zběsilý propletenec děje v čase, kterým se jen nastavoval text, aby nebylo dlouho jasné, co se všechno před těmi lety vlastně stalo, jednomu po druhém a dohromady
- celý hororový prvek, který rozbujel neustálým přidáváním dalších a dalších podivností bez ladu a skladu - klaun se všemi proprietami, zaměření na děti a způsob, převtělování do vlkodlaka aj., pijavico-lasturovití paraziti ...
Nemám horory moc ráda, ale když už, tak musí mít "hlavu a patu" - sice s prvky nevídanými, ale v rámci příběhu "věrohodnými" - proč, jak, kdo, kde a jak to skončí. A naneštěstí King toto pro mě v tomto případě vůbec nesplňuje, takže zcela zbytečná četba (do třetiny) a spíše prolistování (zbytku).
45%


Velmi dobře napsaná kniha, protože jak jinak si vysvětlit, že čtenář vydrží "nekonečnou" historii jednotlivců mnoha po sobě následujících generací ve dvou rodinných liniích v Africe a USA, přes celá tři staletí, a přitom si stále udrží povědomí o tom, kde v té genealogické linii jsme. I když sama nevyhledávám problematiku afrického otrokářství, americké občanské války a současných afrických konfliktů (poslední nebylo naštěstí nijak v knize rozvinuto, protože se přeci jen jednalo o Ghanu), tohle se mi četlo moc dobře. Autorka udělala ještě jeden, dle mého zásadní a skvělý krok, oddělila první a druhou část díla tak, že vypustila samotnou válku severu proti jihu. A tím si dost uvolnila ruce a mohla se věnovat všemu ostatnímu, co není tak notoricky známé - a kniha nabízí spoustu zajímavostí i málo známých pohledů na jednotlivé historické etapy v souvislosti s jednotlivými osudy. Opravdu doporučeníhodné čtení od mladé autorky.


Vynikající: rozhodně jeden z nejlepších krimithrillerů v kombinaci se soudním dramatem a psychologickým románem, které dosud jsem četla (platí i v únoru 2021), velmi komorní a přitom "všezahrnující" ... to jsem chtěla napsat již v průběhu čtení, které jsem si velice užívala, ale ten závěr...
Ten závěr prostě zatočí se vším, co kdo mohl ještě čekat; autor bez varování na čtenáře pustí kladivo (stejně jako to dle jeho vlastních slov dělá soudní systém: kladivo, žádný skalpel na jemnou práci, prostě kladivo), a to hned dvakrát, první rána omráčí, druhá dokoná dílo zkázy a vybabrej se z toho každý sám. Mohlo se to stát? Jistě. A to je na tom to nejhorší...


Vynikající - pro mě hlavně výtečným vyobrazením nejrůznějších lidských povah (a jejich střetů ve velké rodině o čtyřech generacích), se skvělým vhledem do lidské psychologie (jistě již na základě notné dávky životní zkušenosti autorky). Je to detektivka, má více mrtvol než by čtenář v úvodu čekal, je opravdu napínavá, ale pro mě osobně je to ještě spíše psychothriller.
Přemýšlela jsem, zda musel být příběh umístěn právě do starověkého Egypta, ale asi ano, protože neméně důležitou linkou v celé knize bylo téměř filozofické dumání nad životem a smrtí, posmrtným životem, vírou v boha, a kde jinde než poblíž staroegyptské hrobky s jejím správcem a všemi zádušními obřady, kněžími a balzamovači na pozadí by se lépe tyto úvahy vyjímaly.
A nesmím opomenout ocenit - ostatně jako vždy u milované královny detektivek - velmi střízlivou délku textu. Prostě mistr spisovatelského řemesla nemá spotřebovat na svoje příběhy pralesy a nemá čtenáře zásobit nutně vším, co ho napadne, protože méně je v tomto případě více a o kvalitě rozhodně nerozhoduje tloušťka knihy...


Takové obyčejné vyprávění, zase zbytečně depresivní, alespoň z minulosti hrdiny. Klišé střídání prostřihů do minulosti a současnosti. Pohádkové setkání s novou láskou. Nic mi to nedávalo, odloženo.
Autora jsem zkusila podruhé, Sudetský dům se mi taky nijak nelíbil, takže víc pokusů už asi nebude.


Vynikající: ještě nikdy mne autorka tak nepobavila (kdyby to nebylo k pláči, je to vážně k smíchu - ach to TÁNÍ), dle mého nejlepší v sérii (po otřesném předchozím díle je to nebe a dudy). Paráda.
Na Aljašku přichází jaro a neodbytné tání, voda se valí, ale navalují se též hormony, nejen medvědům, ale i lidem, sousedské, romantické, rodinné a mimomanželské vztahy vřou, a když k tomu všichni mají zbraně slušného kalibru (na losy a grizzly), pak o nějakou tu díru v majetku i na těle není nouze. Krev se valí, do hlavy i ven, a Kate je ta, která se svým metrem a půl má dost energie a rodové autority a hlavně nejvyšší stupeň naštvání, že si poradí s čímkoli i kýmkoli - nejednou leteckou katastrofou, nejednou mrtvolou, nejedním grizzlíkem, nejedním grázlíkem, ale i s radou kmenových starších v rezervaci či superbagrem... A vůbec nevadí, že knize je téměř třicet let.


Stále čtivé, ale první díl se mi líbil mnohem víc - originální, slibný začátek retro krimi série. Tady jsem postrádala víc Hrobníka a jeho studia, víc Vídně (zde jen malé nahlédnutí do kanalizačního systému, a ještě jen dle autorovy fantazie), víc detektivky.
Autor se zamiloval do starověkého Egypta (to mu nemůžu vyčítat, i mně se to kdysi stalo), a postavil vídeňské krimi na reinkarnaci jistých starobylých praktik. Sice tu máme mumie, otázky života věčného, balzamování a trochu souvisejících božstev (většinou v nepovědomé transkripci), ale i celá staroegyptská linka mi přišla trochu povrchní. V ničem se autor tentokrát důkladně neporochnil, přitom kniha byla hodně dlouhá. Tak snad příště.
"Vždyť je nemocná. ... Ženy pořád kvůli něčemu churavějí. A když nejsou nemocné, tak jsou mrzuté, hysterické nebo těhotné."
Pozn.: překlepů vypadávalo na čtenáře podezřele mnoho.


Minulý díl mne dost otrávil, ale tady mne děj zaujal hned. První část mi totiž připadala příjemně Reacherovská, zatímco v druhé části to už spíš bylo v duchu Kinga (mnohomluvné, nesnesitelná puberťačka, přitom mávnutím proutku šikovnou a zodpovědnou obránkyní rodiny...).
Nesmírně (=neuvěřitelně) komplikované úklady, a tím i celá zápletka se spoustou aktérů. Naštěstí připomínek Colterova otce jen přiměřeně, a to především vhodně ohledně rad pro přežití. 75%


Film mám moc ráda a neomrzel se, proto jsem byla zvědavá, jak dalece se shoduje s knihou. Román je velice obsažný, v tomhle posledním vydání 460 stran (+ 15 navrch doslov), přesto první zhruba čtvrtina přesně odpovídá filmovému scénáři (tedy naopak), takže přímo slyším jednotlivé aktéry a předjímám jejich reakce.
Pak ale přichází prostřední dlouhatánská, nepříliš "zábavná" část, Kefalín přechází mezi jednotlivými útvary v různých městech (nejen Nepomuk, ale také třeba Sušice, Tábor, Horní Planá), a tím se také rozrůstá plejáda dalších pétépáků, kteří stáli za zmínku díky charakteru či eskapádám. Z téhle části se do filmu dostal jen zlomek a podobně zredukovaný i předělaný je zbytek.
V románu je velice dlouhá etapa přípravy vojáků na civil, zejména když Čepička chtěl prodloužit jejich utrpení, tedy službu, ze dvou na tři roky, což se nakonec naštěstí nestalo. Autor se pokud možno ve svém románu vyvaroval nejen vulgarit, ale i nešťastných událostí, zejména úmrtí a sebevražd (maximálně jen jako vzdálené zmínky), což filmaři už nedodrželi.
Román jsem ráda přečetla, ale jednou stačilo, a už se zase těším na Zelenou horu v pohybu a barvě.
"Tábor má slavný vojenský tradice, Kefalín! Víte, že na blízkém Kozím Hrádku byl upálen Jan Hus?"
"Ano, to je mi známo," odvětil Kefalín. "Jeho popel byl pak hozen do Lužnice."
"No vidíte, jaké svinstvo se za toho kapitalismu dělalo," žasl poručík Hamáček...


Líbilo: čtivé i poučné (a dle epilogu i věrohodné). O konvertitovi Hájkovi a jeho kněžských hříších, o jeho úkolu napsat Kroniku, o soudním systému a smrtelných trestech, o životě na Karlštejně, ve Vídni i Praze...
Autorka ukázala mnoho protikladů v českých zemích kolem roku 1530: kališníci versus katolíci (také dvě české kroniky, z té první nezbylo po Koniášovi nic), šlechta versus městské panstvo, poddaní jako věc bez jakýchkoli práv, pečlivý až podezřívavě dohlíživý prokatolický Habsburk na rakouském, českém a uherském trůně Ferdinand I. a jeho milovaná žena Anna (15 dětí!, ale poslední porod už nepřežila), jak ten žehral na Jindřicha Tudora, který zapudil jeho tetu Kateřinu Aragonskou a udělal guláš v katolické instituci a zprotivil se papežské moci... a také boje na hranicích s nenasytnými Turky táhnoucími na Vídeň.


Sekta (zde tedy spíš staletí stará komunita novokřtěnců, která naopak vzdoruje příchozím zvenku a udržuje si "čistý" genetický rejstřík) je vždycky zajímavé téma - typicky thrilleru. Tady mne to ale trochu zklamalo: celý příběh samozřejmě gradoval děsivě, málo uvěřitelně a krkolomně (zůstalo mi i pár otazníků - jak to odhalený pachatel propána mohl všechno zvládnout, či proč se proti komunitě nikdo v okolí či státních úřadů již dávno nepostavil), a to za šablonovitého zapojení dvou aktérů - on nepříjemný a důrazný, ona vrhající se do nebezpečí, odkud si ale je schopna nějakým zázrakem pomoci sama (ani jeho tak nutně nepotřebuje). Bylo to málo košaté, příliš jednoduché a komorní, asi proto jsem taky přečetla jako jednohubku na jeden zátah.
Dokonce ani těch biblických odkazů v rámci děje a vyšetřování nebylo tolik, kolik by se rozhodně nabízelo, ani tak zajímavých či významných. O Alsasku a výrobě vína jsem se nedozvěděla prakticky nic. Poslední lov se mi líbil v tomto směru podstatně víc. 75%
"Kromě nezvratitelné víry cítil z téhle ženy i naivitu mládí. Tahle myšlenka se mu líbila. Člověk si myslí, že jak stárne, bude silnější a bohatší. Jenomže je to právě naopak. Věk vás vysuší, zničí. Zkušenost otráví vaši vůli a pohřbívá vaše sny. Mládí neví nic, věří všemu a pohrdá stářím. "


Zajímavé na začátku, napínavé na konci, zdlouhavé až nudné uprostřed. Pěkná pointa, ale některé jiné věci neobjasněny.
Prakticky všechny figury hodně nemorální.
Pozn.: nevím, zda by si ještě dnes, po 40 letech, autor troufl takhle psát o cikánech...
