spencer
komentáře u knih

Démon z lesů je naprosto překrásný počin. Do příběhu jsem se snadno ponořila a přečetla jsem jej na posezení. Temnyjova minulost je o něco víc poodhalena a moc jsem si toto objevování užila. Ilustrace skvěle ladí s dějem a jsem velmi ráda, že autorka zvolila právě tento způsob zpracování.


Naprosto skvělá kniha, která by se měla do rukou dostat úplně každému!
Jasně a srozumitelně se věnuje důležitým tématům, na které nabízí ucelený pohled. Danou problematiku vám vysvětlí a k tomu nabídne argumenty do debat s přáteli či rodinou. Velice oceňuji samotné zpracování a vtipné mezivložky. Určitě se ke knize budu vracet a doporučovat ji dále!


Northangerské opatství je mou třetí knihou od Jane Austen. I když jsem byla s autorčiným stylem psaní seznámená, pár drobností mě stále překvapilo. Třeba podobnost mezi charaktery z předchozích počinů, a to především ve způsobu, jakým se dívají na svět. Catherine se mi jako protagonistka líbila a často jsem se v ní viděla, což mi čtení zpříjemňovalo. Bylo také hezké vidět, jak se v průběhu změnila a dost dospěla.
Co se mi nicméně líbilo nejvíce, byl fakt, že je v příběhu přátelství postaveno o něco výš než láska, což byla příjemná změna.
Myslím, že román nejspíš neosloví tolik čtenářů jako autorčiny další tituly, ale přesto bych mu dala šanci, pokud máte rádi komedie odehrávající se na zajímavých místech. Vydáte se totiž do anglických lázní v Bathu a věřte, že se na ono místo budete chtít poté vydat.


Přesně tohle je kniha, kterou by si měl přečíst každý.
Nejenže velmi přístupným způsobem hovoří o vztazích, ale také (jak už název napovídá) boří stereotypní mýty, jenž se jich týkají. Honza Vojtko je skvělý vypravěč a moc se mi líbí jeho styl psaní. Oceňuji, že se objevují i příběhy z jeho terapeutovny, ve kterých se třeba někteří čtenáři i uvidí a mohou jim pomoci. Dle mého názoru si ze čtení každý něco odnese. Ať už do partnerských vztahů či do vztahu k sám sobě.


Uteč, dokud můžeš je detektivní thriller s velmi zajímavou zápletkou.
Hlavní hrdinka Laurel je zvláštní agentkou FBI. Když v horách blízko jejího rodného města Genesis Valley najdou několik mrtvých těl, rozhodne se chopit vyšetřování a vypátrat vraha, který má tyto hrůzné činy na svědomí. A to ještě dřív, než si vyhlídne další oběť.
Mnozí jistě ocení, že je osobnost Laurel dost komplexní. Přestože má odhodlání na rozdávání a eidetickou paměť k tomu, má i pár slabin. I přes všechny její tituly mnohdy nepochytí jasné signály vyplývající z konverzace s druhými. Rozum má tak u ní přednost před emocemi, což není vždy ideální. Své síly spojí s válečným veteránem Huckem Riversem, jenž je s jeho stopařským psem nejlepší šancí, kterou na vypátrání vraha má.
Autorčin styl vyprávění je čtivý a snadno se tak budete orientovat v jednotlivých událostech. Většina je vyprávěna z pohledu protagonistky, jen v některých momentech nahlížíme do hlavy samotnému vrahovi.
Jak už tomu tak bývá, při vyšetřování začne hl. hrdinka dost zjišťovat i o sobě samé a osobně se mi tato dějová linka líbila.
Knížku vám ovšem můžu velmi doporučit. Pokud máte rádi napínavé příběhy plné akce, určitě si Uteč, dokud můžeš oblíbíte.
4,5/5*

Hebtyl je pohádka pro dospělé obsahující výchovnou lekci i drobné ponaučení. Odehrává se v malé vesničce Hluchyni, kde se vyskytuje hospoda U Vitoucha. V ní se setkávají štamgasti a poprvé se též seznamujeme s Hebtylem. Se stvořením, které si každý musí vytvořit sám, neboť přejímá a odhaluje povahové vlastnosti svého majitele.
Příběh je poměrně jednoduchý a obsahuje velmi jasné charaktery, na nichž je dobře vidět vyobrazené dobro a zlo. Poetický jazyk pohybující se na vlně surrealismu jde ruku v ruce se stylem knihy. Nicméně nemusí sednout do vkusu každému. S hojným výskytem postav působí občas dosti matouce a čtenář se tak musí více soustředit.
Oceňuji krásné ilustrace a ojedinělý nápad. Každý z nás je vskutku jedinečný a jak zazní na začátku knihy: Ne každej může mít spoustu peněz.. Ne každej pozná lásku.. Ale každej - úplně každej - může mít hebtyla.


Víkend plný viny je jako telenovela odehrávající se o svatebním víkendu. Dva manželské páry, které se znají celou věčnost, společně letí do Portugalska na svatbu jejich dlouholetého kamaráda Willa a jeho snoubenky Ali. Nebyl by to thriller Sandie Jones, kdyby se už cestou tam neobjevily první komplikace a tajnosti, které dost zamíchají kartami.
Titul je postaven na vztazích, a tak se první polovina točí okolo jejich prozkoumávání. Nejrůznější spojitosti postupně vylézají na povrch a je tak důležité dávat pozor, abyste se do nich nezamotali.
Velmi čtivému vyprávění ovšem nejvíce ubližuje množství zápletek. Máme tři páry a každý z nich je do něčeho zapletený. Kromě Willa a Ali jsem si je zpočátku mezi sebou dost pletla a nedivila bych se, kdyby měl někdo podobný problém. Nepomáhá tomu ani er-forma, v jejímž případě se skutečně musíte soustředit na to, o kom právě autorka mluví.
Pokud nejste fanoušky vztahových dramat, raději se knížce vyhněte. Nejedná se o klasický thriller a k pořádné akci dochází až skoro na konci. Pokud ale drama naopak vyhledáváte, můžu vám knihu doporučit. Částečně připomíná seriál The White Lotus, jelikož se i v tomto příběhu vyskytují samé nesympatické postavy konající ještě méně příjemné činy.
Dle mého názoru se jedná o průměrné čtení, které vás nejspíš z židle nezvedne, ale určitě vás přivede na jiné myšlenky :)


Netušila jsem, že existuje něco jako feel-good fantasy, dokud jsem si nepřečetla tuto knihu. Vypráví příběh Areka, který je „předurčený“ k tomu, aby zachránil království Ere před ďábelským vládcem. Když se mu to ovšem konečně podaří, je postaven před další problém. Pokud do tří měsíců neuzavře s někým duševní pouto, bude po něm. A právě v tomto momentě začíná všechen ten chaos, humor a trápení.
Už od prvního momentu vás zaujme jazyk vyprávění. Je velmi nápaditý a dost připomíná známé romantické komedie. Ojedinělé jsou i zábavné postavy, které jsou sice dost chaotické, ale snadno si je tímto oblíbíte. Jsou to prostě teenageři, kteří se dostali do pozice, ve které nikdy předtím nebyli a nějak se s tím snaží sžít a nezbláznit se. Každý je jiný, takže se v nich lehce najdete, a díky tomu vše tak dokonale funguje.
Překvapivě se mi nejvíce líbilo, že i když se jedná o fantasy román, děj se celý netočí okolo těchto motivů. Ano, objevují se zmínky o magii apod., ale hlavní roli hraje zejména přátelství, dospívání a samozřejmě romance. To se samozřejmě nemusí zalíbit každému a sama přiznávám, že trocha toho dobrodružství by dění neublížilo.
Nicméně jsem si čtení velmi užila. Je to ten druh četby, kdy zapomenete na okolní svět a budete si užívat každou minutu, kterou s těmito hrdiny strávíte. Oceňuji velkou qeer reprezentaci, jenž bývá v tomto žánru jen zřídka. Máte-li rádi slow-burn romance s LGBTQ+ linkami plných humorných momentů, je pro vás tento titul nutností!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji @humbook @humbook_blogeri #humbookblogeri


Pokud hledáte temnou fantasy připomínající Hunger Games, ale obohacenou o špetku magie, přišli jste na správné místo.
Děj se odehrává ve světě, ve kterém se vyskytuje vysoká mágie. Když vyjde Krvavý měsíc, rodiny potomků sedmi zakladatelů města Ilvernath vyšlou své zástupce, aby proti sobě bojovali v turnaji, ze kterého vyvázne živý jen jeden. Jelikož vítěz získá neomezenou vládu nad tajným zdrojem vysoké magie, jsou tito šampióni již od narození připravování na roli, kterou v tom celém musí sehrát. Turnaj byl celé roky držen v tajnosti, ale nyní o něm vyšla pravda na povrch prostřednictvím knihy obsahující podstatné informace o jednotlivých rodinách. Bude tato kniha pro jednotlivé šampióny výhodou? Kdo za ní vůbec vězí?
My všichni neřádi je ten typ četby, která vás pohltí. Nejenže se od první stránky dění nezastaví a bude se neustále pohybovat kupředu, ale taktéž si vás snadno získají postavy, jenž jsou velmi různorodé. Pohánějí je rozdílné motivy, ale všem jde o to samé - přežít. Stejně jako v případě Hunger Games, i tady musí činit nelehká rozhodnutí a jednat, dokud jim zbývá čas. Věřte, že ve vás vyvolají všemožné emoce, a to od těch kladných, až po ty záporné. To jen dokazuje, jak velkou práci si při jejich vymýšlení autorky daly, neboť jim všem vymyslely dost zajímavou minulost.
Jedná se o první díl ze dvou, takže se nebudu moc zmiňovat o konci. Jen chci zmínit, že se velmi těším na pokračování. Závěr rozehrál zajímavou hru a jsem zvědavá, jak se to dále bude vyvíjet. Máte-li rádi příběhy, které toho v sobě skrývají víc, než se na první pohled zdá, dejte tomuto titulu šanci:)


Pevné pouto vypráví příběh čtrnáctileté Susie Salmon, která byla cestou domů ze školy zavražděna. Avšak tím její životní cesta nekončí, neboť je svým blízkým stále nablízku a pozoruje je ze „svého“ nebe. Vyprávění je tak z pohledu Susie, která nám sděluje její verzi celé události. Zároveň dohlíží na svou rodinu, které se stále nedaří se z oné tragédie vzpamatovat. Mimoto sleduje i další kroky svého vraha, v jehož případě si Susie přeje jediné - aby byl dopaden a zemřel.
Musím říct, že už jsem se dlouho nesetkala s knihou, při jejímž čtení by mi běhal mráz po zádech. Alice Sebold ví, jak si pohrát s myslí čtenáře. Některé část nebylo rozhodně příjemné číst, ale přesně ty na mě udělaly největší dojem. Především začátek, kdy samotnou vraždu prožíváme z pohledu hlavní hrdinky.
I když je Pevné pouto značně depresivní, objevují se i momenty, které vás zahřejí u srdce. Závěr nebyl vůbec takový, jaký byste čekali. Osobně jsem z něj byla krapet zklamaná, ale přece jen život jako takový není perfektní. Předem upozorňuji, že to nebude čtení pro každého. Děj obsahuje dost nehezkých scén, ale věřím, že se najde mnoho lidí, kterých se kniha dotkne a přiměje je uvažovat o věcech mezi nebem a zemí. Já do ní šla s nulovým očekáváním a nakonec odcházím celkem spokojená. Mohl mít konec větší dopad? Ano, ale i přesto si z tohoto čtení odnáším dost k zamyšlení.


Na Pod šeptajícími dveřmi jsem se po dočtení autorova předchozího titulu velmi těšila. Jsem proto moc ráda, že mě ani tentokrát nezklamal.
Vypráví příběh Wallace Price, který je manažerem ve velké firmě. Není zrovna nejmilejším člověkem a jeho život se rapidně změní v momentě, kdy zemře a na svém pohřbu se ocitne tváří v tvář Smrtce. Ta jej vezme do čajovny mezi horami, kterou vede převozník duší Hugo. Přestože jsou si s Wallacem povahově úplně odlišní, brzy se dostanou do stejného rytmu. Když se v čajovně objeví tajuplný Manažer, jenž dá Wallacovi jen týden na to, aby přešel na druhý břeh, musí Wallace začít jednat.
Hlavním tématem je smrt a autor se na ni dívá z mnoha pohledů. Dále se zabývá různými životními lekcemi, kterými si v průběhu života každý z nás musí projít. Líbil se mi svět, v němž se děj odehrává. Vše bylo jasně vysvětleno a nevznikaly zbytečné otázky. I samotná romantická linka byla zajímavá, avšak mě mrzí, že se hodně podobala té s Linusem a Arthurem z předešlého počinu.
Knížku vám ale můžu vřele doporučit. Styl vyprávění je čtivý a příběh originální. Až na drobně předvídatelný konec, který bych si osobně představovala krapet jinak, jsem byla velmi spokojená a věřím, že si z ní každý něco odnese.


Tajná historie je vskutku literární masterpiece, který nahlíží do elitní skupinky excentrických studentů řečtiny na Vysoké škole svobodných umění ve Vermontu. Příběh sledujeme z pohledu Richarda, jejich nejnovějšího člena, který se zaplete do něčeho, z čeho už není úniku.
Hned v prologu se dozvíte, že došlo k vraždě, za kterou může tato skupinka. Přestože víte, k čemu se schyluje, strhující napětí, šokující odhalení a akademická atmosféra vás snadno pohltí. Poetický jazyk Donny Tartt spolu s temnými stránkami osobností jednotlivých protagonistů působí dost autenticky. Knížka je to opravdu zlověstná. Přestože má moderní nádech, každá kapitola obsahuje prvky z řecké mytologie a hlavně tragédie. Přiměje vás přemýšlet nad různými otázkami a bude vás ještě nějaký čas pronásledovat ve snech. Myslím, že pro určitou skupinku čtenářů bude opravdu přelomová a do budoucna je dost ovlivní. Já se řadím mezi ně.


Jenny slaví své sté narozeniny. Spřátelí se s mladou ošetřovatelkou Candice a postupně se jí svěřuje se svými vzpomínkami, ve kterých se vrací zpět do období 2. světové války. Zažila tehdy něco života měnícího a přišel čas to dostat ze sebe ven. Candice má své vlastní problémy a mouder Jenny si váží, avšak o svém vztahu s jejími kontrolujícím přítelem nechce slyšet ani slovo. K velkému prozření obě dojdou během jejich společné cesty do Itálie a nečekaně a nevratně si tím změní život.
Jak už tomu v knihách této autorky bývá, využívá dvou časových linek. Obě jsou poutavé a poučné. Jistě oceníte způsob podrobného vykreslení charakterů, díky kterému působí velmi skutečně. Přestože se příběh může zdát předvídatelný, v průběhu se vyskytne mnoho zvratů a nečekaných odhalení přispívající ke čtivosti. Nemusíte mít ani obavy z toho, že by byl námět už ohraný. I když Kathryn Hughes jede podle podobné osnovy, vždy do děje přináší dost originality na to, aby vás svým vyprávěním zaujala.
Pokud se chystáte si Krabičku vzpomínek přečíst, nezapomeňte si projít i autorčinu poznámku k dílu, kde se svěřuje se svou inspirací ke knížce a dá vám nový pohled na věc:)


Titul vypráví příběh Zacharyho Ezry Rawlinse, který je knihomol jako mnoho z nás. Jednoho dne v knihovně narazí na zvláštní knihu. Začte se do ní a zjistí, že se v ní vyskytuje příběh o něm. Brzy se stane knihou posedlý a jelikož touží po dobrodružství, rozhodne se přijít na to, jak daný příběh vznikl.
Stejně jako Noční cirkus ani Bezhvězdné moře nebude tím pravým pro každého. Je plné magického realismu a není lehké všemu ihned porozumět. Největší problém vidím v tom, že na začátku toho moc nevíte a musíte se k těm hlavním informacím dočíst. Když tomu ovšem dáte čas a dovolíte si vstoupit do tohoto kouzelného světa, najdete se v obklopení knih, tajemných pokojů, hádanek, pirátů a koček. Spousty koček.
Titul je vhodnou volbou pro milovníky literatury. Jazyk vyprávění Erin Morgenstern je vskutku nádherný a líbí se mi způsob, kterým vzdává hold tradičním pohádkám. Hlavní hrdina je sympatický, což je vždy ku prospěchu, a během čtení si jej snadno oblíbíte. Záhada doprovázející děj je prvoplánová, ale velmi dobře funguje.
Pokud se rádi ztrácíte ve stránkách fantasy románů, tento by vám rozhodně neměl uniknout.


Tato knížka je jako pohlazení po duši. Pokud se cítíte psychicky či fyzicky na dně, možná je tím pravým řešením.
Becky Chambers se dívá na moderní společnost novýma očima. Tento příběh zasadila na měsíc zvaný Panga, kde kdysi žili lidé společně s roboty. Roboti se ale po nabití vlastní vůle rozhodli od nich odtrhnout a uchýlili se do divočiny. Sourozenectvo Echo plní poslání čajových mnichů a tráví svůj čas utěšováním těch, jenž to potřebují. Alespoň do doby, než pozná robota zvaného Rozkošné Sýkorčí Hnízdo pokládající velmi důležitou otázku.
Žalm pro divostrojné je dojemný, zábavný příběh se smyslem pro humor. Svou důmyslností ve vás probudí všemožné emoce. Moment, kdy sourozenectvo Echo potkalo Rozkošně Sýkorčí Hnízdo si budete pamatovat, neboť se jedná o jeden z nejkouzelnějších okamžiků. Jejich vzájemné rozpravy vás přimějí nad jejich aktuálností zamyslet. Přestože se možná někomu bude zdát děj pomalý a nudný, na konci si uvědomíte, že v tom tkví ono kouzlo.
Titul je věnován všem, kteří potřebují pauzu a já nemůžu jinak než souhlasit.


Kouzlo všité do šatů vypráví příběh dvou žen, jejichž životy se nečekaně zkříží. Když Rory Grantová začne renovovat vyhořelý dům, za účelem udělat z něj galerii, narazí na krabici se starými svatebními šaty a dopisy patřící Soline Rousselové, předešlé majitelce. Před mnoha lety v oné budově provozovala její matka svatební salon, ve kterém do šatů všívala kouzla. Druhá světová válka vše nicméně změnila a způsobila jí mnoho trápení. Soline nakonec se setkáním s Rory souhlasí a brzy obě zjistí, že toho mají přes čtyřicetiletý věkový rozdíl společného víc, než by čekaly.
Děj alternuje mezi rokem 1985 a 40. lety 20. století. Skvěle vystihuje atmosféru té doby a pocity mnoha Francouzů snažících se přežít nelehké období války. Na příběh nahlížíme s pohledu obou žen, díky čemuž je máme možnost zblízka poznat. Obsahuje mnoho emocí a skvěle dohromady funguje. Osobně se mi líbila otázka osudu a jak se člověk může ze svých chyb ponaučit.
Jediný problém jsem měla s koncem, který mi přišel oproti zbytku knihy uspěchaný.
Pokud máte rádi střídající se časové linky, určitě si knížku přečtěte. Odehrává se sice opět během války, což už je dosti opakovaný motiv, avšak autorka jej obohatila o dost novosti. Bylo to vskutku příjemné čtení, u kterého se jak pobavíte, tak i zamyslíte:)


Jedno se této knize musí uznat, jedná se dost silný čtenářský zážitek, který záživným dělá především fakt, že se do něj promítlo dost věcí z života samotné autorky a původně byl kvůli těmto podobnostem vydán pod pseudonymem.
Vypráví příběh Esther Greenwoodové, ženy z Bostonu, která se přestěhovala do New Yorku. Sylvia Plath se v knize zabývá tematikou deprese, ženskou psychikou, a deprimující realitou psychiatrické léčebny 50. let. Dále se objevuje mnoho pasáží, ve kterých kritizuje patriarchální společnost tehdejší Ameriky.
Přestože je v titulu dost autobiografických prvků, je v něm mnohem víc než neuvědomělá reflexe života autorky či až možná předzvěst její smrti. Jedná se o těžká témata, která ve vás něco zanechají. Sice jsem si nezamilovala knížku tak, jak jsem předpokládala, ale nepopírám, že jsem si z ní nic neodnesla. Chvíli jsem měla problém si zvyknout na specifický způsob vyprávění, ale oceňuji, jak moc se toho dokázala sdělit v několika zprvu jednoduchých větách.


Tato kniha se sice může zdát jako obyčejný příběh o dívce, která se stane spolu s jejími blízkými jednou z rukojmích v bance, ale není tomu tak. Není totiž obyčejnou dívkou a především ne klasickým rukojmím. Díky své minulosti umí dobře manipulovat s ostatními a hrát hry. Otázkou tak zůstává, kdo bude v tomto případě tahat všechna esa z rukávu.
Hlavní hrdinka Nora je vskutku pozoruhodnou postavou. Nejenže je nebojácná, ale má vše podrobně promyšlené. V průběhu čtení nahlédnete do její minulosti a pochopíte, jak a čím ji ovlivnila. Autorka si skvěle poradila s tematikou traumatu a týrání. Téma rozebírá citlivě, ale zároveň nic nezlehčuje.
Krátké kapitoly a střídání přítomnosti s minulostí vás přinutí číst dál. Hodně oceňuji, že jsou kapitoly odehrávající se předtím na šedém papíře, takže automaticky budete vědět, že se ta určitá příhoda už stala.
Titul se mi líbil, ale nevadilo by mi, kdybychom více času trávili v přítomnosti s Wesem a Iris. Vztahy mezi těmito postavami byly komplexní a ději by pomohlo je blíže prozkoumat. Dále mám drobnou připomínku ke konci, od kterého jsem čekala trochu víc. Nemůžu však říct, že by byl špatným zakončením Nořiny cesty. Pouze jsem si přála velkolepější finále.
Všechny holky, kterými jsem byla vám tedy můžu určitě doporučit. Děj by se dal přirovnat k horské dráze a určitě si s příběhu mnohé odnesete. Nejenže má queer reprezentaci, ale nacházejí se v něm postavy, s jejichž problémy budete soucítit.


3,25/5*
Dcera kostí je první knihou ze série Tonoucí císařství, jejíž děj se odehrává na Císařských ostrovech. Nahlížíme do života pěti různě postaveným lidem, jejichž hlavními představiteli je Lin a Jovis. Lin je dcerou císaře, která před pěti lety ztratila paměť a na nic předtím si nevzpomíná. Jovis je naopak pašerák pátrající po své dlouho ztracené lásce. Zatímco na jejich příběh nahlížíme v ich-formě, do životů ostatních tří protagonistů naopak v er-formě. Ačkoliv zbývající trojice nedostává tolik prostoru, i oni sehrají v této knížce podstatnou roli.
Titul rozhodně vyniká v originalitě, nicméně by mu prospěla větší péče, a to především v samotném úvodu. Ten byl poměrně matoucí a velkou zásluhu na tomto faktu měl rozsáhlejší počet postav. Osobitý vypravěčský styl autorky a způsob, kterým pojala Ostrovní císařství je velmi zajímavý a donutí vás otáčet stránku za stránkou. Zajímavý je též fakt, že se rozhodla více věnovat obecným komplikacím vládnutí a skvěle si našlápla cestu pro další díl. Příběh navíc obsahuje LGBT motivy, jenž na rozdíl od jiných fantasy románů nepředstavují hlavní zápletku, ale jsou naopak brány jako součást tohoto světa.
Přestože mě kniha nezaujala tak, jak jsem původně očekávala, dost jsem si její čtení užila. Závěr mě nadchnul na další díl a máte-li v knihách rádi temnější magické systémy, doporučuji vám se po Dceři kostí poohlédnout.

Jsem velkým fanouškem memoárů a tento rozhodně patří k těm lepším.
Tom je skvělým vypravěčem, který se nebojí být upřímný a vtipný zároveň. Vyprávění obsahuje plno vzpomínek na jeho dětství. Nejenže se dozvíte, jak se k herectví dostal, ale taktéž vám zprostředkuje plno informací týkající se této branže. Kapitoly jsou přínosně pojmenované a mimoto obsahují zážitky z dob natáčení Harryho Pottera. V těchto částech se též rozpovídal o vztazích k jednotlivým hercům, které jistě ocení nejeden fanoušek. Čeho si osobně vážím nejvíc, jsou pasáže věnující se duševnímu zdraví a jeho vztahu k alkoholu. Neměla jsem o této části jeho života nejmenší tušení a určitě nebylo jednoduché se s tím svěřit.
Moc se mi líbí poselství této knihy dokazující, že každá životní lekce je k něčemu dobrá. Pokud máte Toma Feltona rádi, pak je tento memoár pro vás přímo povinností!
