spencer
komentáře u knih
Vždycky zbývá naděje
Rossella Roberta Recchia
Vždycky zbývá naděje sleduje příběh jedné rodiny, které se doslova z minuty na minutu změní život.
Marisa a Stelivo si žili poměrně idylickým životem, dokud jednoho rána nezazvonil zvonek u domovních dveří. Harmonické ráno se proměnilo v noční můru, když jim bylo oznámeno, že jejich dcera Betta byla nalezena mrtvá na pláži. Nejenže tato událost kompletně zatřese jejich vztahem, ale taktéž navždy poznamená jejich laskavé soužití.
A řeknu vám, že není jediná, koho smrt Betty poznamená.
Autorka poměrně dobře pracuje s nelehkými tématy týkajícími se smutku a vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Jelikož se děj odehrává v Itálii 80. let, nabízí pohled na vyšetřování doprovázeného pomluvami a zakořeněnými předsudky, což byl určitě zajímavý aspekt dodávající knize autenticitu.
I když děj probíhá v duchu tragédie, doprovází jej poselství, že i v tom nejtemnějším období vašeho života se může stát něco dobrého.
Koho by tedy mohl titul zaujmout? Zejména ty, kteří mají rádi citlivé a emotivní romány psané velmi čtivým stylem vyprávění. Příběh ukazuje, že vše má své následky a zároveň dává naději do dalších dní.
Mateřství
Sheila Heti
Úvaha nad mateřstvím z pohledu ženy, která se v sedmatřiceti letech rozhoduje, zda mít, či nemít děti.
K rozhodnutí dochází pozorováním svých kamarádek, okolí a přemítáním nad tím, co by mohlo a nemuselo být prostřednictvím sepisování této knihy.
Ke kladení otázek a posouvání rozhovoru sama se sebou používá zajímavou metodu, kdy si háže mincí a podle toho, co padne, rozvíjí konverzaci dál. Přestože mi tento aspekt přišel z počátku zajímavý, čím dál se děj posouval, tím méně jsem mu později rozuměla.
Titul rozhodně nebude pro každého. Pokud odsuzujete ženy, které se rozhodly nemít děti, raději se do něj nepouštějte. Jestliže máte k mateřství, nebo spíš nemateřství, otevřený přístup, určitě bych se nebála dát publikaci šanci.
Mně se osobně titul líbil, ale bylo pár pasáží, kdy jsem autorce nerozuměla a některé výroky (hlavně o tom, jak závidí gayům, že nemůžou mít děti), mi přišly trochu mimo.
Každopádně zajímavé čtení, které vám položí nejednu otázku.
Dům plný vůní
Erica Bauermeister
Protagonistka Emmeline vyrůstá se svým otcem na opuštěném ostrově, kde jsou jen oni dva. Živí se tím, co prakticky najdou a tatínek ji učí poznávat svět svými smysly - především čichem. Pak ale dojde k události, která její svět otočí vzhůru nohama a ona je najednou členkou společnosti s povinnostmi, které k tomu patří.
Titul je rozdělen do tří částí, z nichž je první dost nejasná a plná záhad. Je tam tenká hranice mezi představivostí a realitou, takže by si mohli přijít na své především ti, co mají v oblibě magický realismus. Druhá část je malinko lepší. I vy si začnete srovnávat myšlenky a uvědomíte si, jak to tehdy celé asi bylo. Pak se ale dostanete k třetí části, kde se to pro mě celé začalo kazit
Když máte příběh točící se okolo jedné postavy, je důležité držet konzistentnost s jejími činy, k čemuž v případě Domu plného vůní úplně nedocházelo. Hlavně v posledních několika kapitolách zasluhujících mnohem větší péči. Je taktéž škoda, že si dění neudrželo zajímavou premisu, se kterou začalo. Dramata jsou jednoduchá a psychologické následky vyplývající z první části opomenuty. Chybělo mi tam větší rozvinutí určitých aspektů naznačených v prvních dvou částech.
Abych to shrnula, publikace rozhodně přináší zajímavé motivy, které nebyly rozvinuty tak, jak by si zasloužily. Pokud vás ovšem láká příběh, jenž toho posupně dost odkrývá, mohla by vás kniha zaujmout
Nažluto
Rebecca F. Kuang
R. F. Kuang jsem si velmi oblíbila díky její Makové válce a především Babylonu, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější knížky minulého roku. Byla jsem tedy zvědavá, jak si povede na poli, které není jejím typickým žánrem. A asi vás nepřekvapí, že poměrně solidně.
Nažluto se odehrává na velmi atraktivním místě, konkrétně na americkém knižním trhu. Ve směsici žánrů se Kuang ponořuje do poměrně zásadních témat jako je plagiátorství, kyberšikana či rasismus. Sledujeme příběh autorky, která by se dala považovat za jasnou antihrdinku. Události a vlastní nejistota ji doženou k poměrně radikálnímu rozhodnutí, ze kterého není cesty zpět. Vydá pod svým jménem mistrovské dílo své zesnulé kamarádky. Avšak následky na sebe dlouho nenechají čekat, stejně tak jako svědomí. Dá se něčemu takovému vůbec uniknout?
Titul dělá čtivým zejména otázka, zda jí to vlastně projde či ne. Získá si vás svým poutavým stylem vyprávění a komplexní charakteristikou postav. Hlavní hrdinka June by se dala na první dobrou považovat za jasného záporáka, avšak čím dál se v ději nacházíme, tím více „padouchů“ objevujeme.
Osobně se mi nejvíce líbilo vykreslení knižního průmyslu a všeho kolem. Tleskám autorce, že se rozhodla být tak otevřená, protože věřím, že to tak vskutku funguje. Nažluto vám tedy můžu vřele doporučit a hvězdičku dávám dolů hlavně za tu thrillerovou linku, která mě osobně tolik neuspokojila a přišla mi tam nadbytečná.
Pokud ale hledáte nenáročné čtení, tohle by vás mohlo opravdu bavit.
Spolek čajových draků
Kay O'Neill
Spolek čajových draků je jednou z nejroztomilejších knížek, kterou jsem v poslední době přečetla.
Přestože se jedná o titul určený především mladším čtenářům, neurazí ani ty velké. Autorce se totiž podařilo náramně vykreslit atmosféru příběhu točícího se okolo draků, kterým rostou na parůžcích čajové lístky. Z těch se dá následně připravit čaj, díky němuž lze poznat vzpomínky ostatních.
Jedná se vskutku o jednohubku, která se ovšem věnuje i podstatným tématům jako je přátelství, význam tradic či pomoc potřebným. Každý si tak přijde na své.
Osobně mě na publikaci nejvíce zaujala vizuální stránka a trochu mě mrzí, že jsme nemohli strávit v tomto světě více času. Ani nevadilo, že bylo sdělení jednoduché, protože se povedlo předat vše, co bylo potřeba. Titul bych tedy doporučila hlavně těm, kteří hledají únik od každodenních starostí. Věřím, že ve společnosti čajových draků na vše, i když jen na malou chvíli, zapomenete.
Modlitba pro samorostlé
Becky Chambers (p)
Modlitba pro samorostlé je druhým dílem ze série Mnišstvo a Robot. Stejně jako v prvním díle, i tentokrát pozorujeme hlavní hrdiny Sourozenectvo Echo a Hnízdo, jak společně putují měsícem Panga a vedou rozhovory, které v nich probouzí nejrůznější otázky.
Na rozdíl od předchozího setkání s nimi, je jejich dumání více melancholické a filozofické. Hnízdo se od sourozenectva Echa učí rozhodovat o své budoucnosti, zatímco sourozenectví Echo poprvé zažívá vyhoření.
Na příběhu si snadno oblíbíte jednoduchost. V ději není příliš postav a přestože se jedná o utopii, nemusíte se bát žádného složitého vysvětlování. Becky Chambers zkrátka popisuje budoucnost, v níž by nejspíš nikomu z nás nevadilo žít a přiměje vás zauvažovat nad otázkami, které vás možná předtím nenapadly.
I když se mi první díl líbil více, čtení mě bavilo a budu se těšit na další pokračování.
Farma zázraků
B. K. Borison
Na Farmu zázraků jsem se poměrně těšila. Farma na vánoční stromečky a dva dlouholetí kamarádi, kteří předstírají vztah a nakonec se do sebe zamilují? - to zní přece jako skvělá kombinace! Avšak výsledek mě zanechal spokojenou jen z půlky.
Takhle, titul je dost předvídatelný, ale to se dá u tohoto typu vánočních romantických příběhů čekat. Líbily se mi postavy, vedlejší linky a Luka (jak jinak). Nicméně jsem čekala, že autorka více využije potenciálu samotě farmy, okolo níž se děj měl točit. Chtěla jsem více stromečků, dobrého jídla a jednoduše méně vnitřních monologů protagonistky.
Vyzdvihnout tedy můžu především nenáročnost. Zapomenete na okolní svět a dočkáte se té slibované vánoční atmosféry. Takže přestože mě výsledek nijak zvlášť neohromil, během čtení jsem se bavila a nebála bych se jej doporučit dál.
Tváře
Tove Ditlevsen
Tváře přináší další mrazivý příběh o postupném propadnutí v šílenství, který prožívá autorka dětských knih Lise koncem 60. let v Kodani.
Autorka velmi dobře čtenáři ukazuje, jaké to je slyšet hlasy a vidět tváře, které reálně neexistují.
Jelikož se část děje odehrává na psychiatrickém oddělení, lze v této části najít podobu s autorčiným vlastním životem, neboť sama na psychiatrickém oddělení nejednou skončila.
Mně osobně nejvíce zaujaly úvahy nad smyslem umění a životem. Stejně tak jako detailní vykreslení rozvíjejícího se šílenství.
Podtrženo, sečteno: silný román plný podnětných myšlenek, jenž rozhodně stojí za přečtení.
Paříme - Komiksová historie videoher
Edward Ross
Pokud máte v oblibě komiksy a zároveň se rádi něco dozvídáte, mám pro vás tip na čtení, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Jedná se o první dějiny videoher vhodné jak pro znalce, tak pro úplné začátečníky.
Paříme vám dá naprosto nový pohled na evoluci her v průběhu historie. Celou záležitostí vás navíc provede samotný autor Edward Ross, který vše velmi srozumitelně a ilustrativně vysvětlí.
Mimo jiné se jedná o podrobnou sociologickou analýzu vývoje videoher a her obecně. Ukáže vám výhody a nevýhody, které jednotlivcům hraní přináší, což bylo v některých případech velmi poutavé.
Já vám komiks vřele doporučuju. Rozhodně nepatřím mezi hráče, ale velmi mě čtení bavilo a dalo mi na herní svět nový pohled.
Detaily
Ia Genberg
Detaily mě zanechaly beze slov.
V této švédské novele se vypravěčka v horečkách vrací ve vzpomínkách ke čtyřem lidem, kteří ji v různou dobu vstoupili do života a zásadním způsobem jej ovlivnili.
Jazyk vyprávění vás svou barvitostí snadno pohltí. Přes jeho intimnost je velmi úderný a upřímný.
Jak samotný název napovídá, autorka se rozhodla ilustrovat, jak detaily přispívají k formování vztahů v našem životě. Samozřejmě se nejedná o nejoriginálnější námět, avšak horečka, která pohltila protagonistku, posouvá postavy zajímavým směrem, což dle mého názoru rozhodně stojí za přečtení.
Mladík / Událost
Annie Ernaux
Mladík / Událost je mou první knihou Annie Ernaux a rozhodně ne poslední.
Ve dvou krátkých povídkách prostřednictvím náhodných myšlenek a útržků či deníkových zápisů vzpomínáme na dvě události odehrané před nějakým časem.
V první povídce s názvem Mladík autorka popisuje svůj krátký románek s mužem o třicet let mladším než ona. V druhém textu se vrací do doby, kdy jí bylo dvacet tři let a zjistila, že je těhotná.
Její styl vyprávění mě zaujal. Je upřímný a bez příkras. Zkoumá sociální a emocionální souvislosti dané doby, aby čtenářům co nejvíce přiblížil obě události.
Silné čtení, které na mě rozhodně udělalo dojem.
Ta věc s Rachel
Caroline O'Donoghue
Zábavný a duchaplný příběh o tom, když je vám přes dvacet, dokončujete školu a snažíte si dát do pořádku život, který je vším, jen ne spořádaným.
Caroline ODonoghue napsala román plný sporných osobností, které vás budou nutit otáčet stránku za stránkou. Přestože se budete možná pohoršovat nad některými rozhodnutími, šanci zaujmout mají hlavně naivní pokusy dospět v potápějící se ekonomice Irska.
Styl vyprávění je poutavý, vtipný se smyslem pro detail. Při čtení jsem měla mnohokrát dojem, jako kdybych nečetla fikci, ale nějaký reálný příběh o lidech, které znám, což na mě udělalo dojem.
Titul bude pro ty, kterým se zalíbily Rozhovory s přáteli a Frankenstein a Cleopatra. Já jej budu doporučovat ještě dlouho.
Neviditelný muž
Bianca Bellová
Neviditelný muž v sobě skrývá několik vrstev a dějových linií.
Seznamujeme se s rodinou, ve které je hodně nevyřčeného. Odkrýváme dávná témata a sledujeme, jak se životní příběhy žen daného rodu navzájem zrcadlí a ovlivňují. Jednu z hlavních rolí hrají tedy kořeny - jak moc nás ovlivňují a zda-li se s nějakými našimi propozicemi dá vůbec něco dělat. A samozřejmě ženy s jejich silou a odhodláním.
Děj je zasazen do fiktivního města Serafiny a celý příběh tak dostává jemně politický nádech, neboť tam probíhá válečný konflikt podobný těm, jenž nás obklopují.
Přestože publikace nerozebírá zrovna lehká témata, čte se s velkou lehkostí. Autorka umí i v několika krátkých větách vystihnout vše, co potřebuje, což rozhodně přidává románu na hodnotě.
Osobně mě čtení bavilo. Překvapilo mě, kolik motivů se v dění objevovalo. Co se týče konce, když vezmu v potaz dané motivy, není úplně originální. Jakmile se dostanete do určitého bodu vypravování, bude vám jasné, kam vše směřuje. Přesto ale můžu titul doporučit každému, kdo má chuť si přečíst něco nevšedního, kde fikce odráží realitu.
Jeho poslední slova
Laura Dave
Seznamte se s Hannah, ženou okolo čtyřicítky, která se nedávno vdala. Za muže si vzala Owena, který pracuje v oblasti technologií a má šestnáctiletou dceru. Když u ní jednoho dne zaklepe dvanáctiletá dívka se vzkazem od jejího manžela, ve kterém stojí: “Ochraň ji, život, který doposud znala je u konce.
Abych byla upřímná, úplně bych tuto knihu nepovažovala za thriller. Spíš za takové drama s lehkými prvky thrilleru. Začátek vás snadno vtáhne do děje, jelikož budete spolu s protagonistkou vysláni na misi za hledáním pravdy. Konkrétně pravdy o minulosti jejího manžela a nevlastní dcery. Přes pomalý start je toho mnoho, co vás bude hnát kupředu ve čtení. K tomu dobře slouží flashbacky dodávající potřebné informace k odhalení směru, jímž se bude dění vyvíjet.
Avšak tady ta radost končí. Za zklamání lze považovat druhou část příběhu se samotným zakončením. K pravdě dojdete příliš brzy a máte-li rádi konce, u kterých budete nevěřícně zavírat knihu, k ničemu podobnému v tomto případě nedochází.
Abych to shrnula, jestli hledáte akční čtení, kdy budete s napětím otáček stránku po stránce, poohlédněte se raději jinde. Pokud ale máte chuť si přečíst rodinné drama, které vás zabaví o dlouhém víkendu, mohla by vás kniha určitě bavit.
Komu bych tedy čtení doporučila?
- Zejména fanouškům rodinných dramat a odhalování pravdy.
Manželky mého muže
Faith Hogan
Když Paul Starr zemře při dopravní nehodě, tajemství z jeho milostného života začnou vylézat na povrch. Čtyři ženy, pro které byla jeho existence velmi zásadní, jsou nuceny čelit své vzájemné existenci. Se kterou byl ženatý? A která jej doopravdy znala?
Z anotace a prvních kapitol dostanete snadno dojem, že budete číst o komplikované situaci jedné rodiny sužované zármutkem. Ovšem není tomu úplně tak. Dočkáte se trochu naivního příběhu, jenž je zároveň velmi předvídatelný, takže vám nezabere dlouho, než se dovtípíte rozuzlení.
Abych se nepohybovala jen na negativní vlně, vyzdvihnout určitě můžu styl vyprávění, který mi byl velmi sympatický. Nebýt naivity většiny postav a mezer v ději, hodnotila bych knihu mnohem lépe.
Komu bych tedy čtení doporučila?
Spíš těm, kteří si chtějí přečíst něco, nad čím nebudou muset moc přemýšlet. Nudit se nebudete, ale zároveň vám titul nejspíš nic moc nepředá. Ovšem někdy je právě tohle cíl.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Carrie Soto is back vypráví příběh tenisové hvězdy Carrie, která byla ve své době nejlepší ženskou tenisovou hráčkou v historii. Na svém kontě donedávna držela největší počet Grand Slamů a nikdo ji ani roky po jejím odchodu do tenisového důchodu nedohnal. Alespoň doteď. Její rekord je nyní v ohrožení a Carrie nemá jinou možnost, než se vrátit zpátky, aby jej obhájila a celému světu dokázala, že na to ještě stále má.
Jak už to u T. J. Reid bývá, její styl vyprávění je naprosto špičkový. Vypráví s takovou realističností, že ve vás po celou dobu bude budit dojem jako kdyby Carrie opravdu existovala. Velkou šanci zaujmout má ale především pohled na ženský sport. Čím se liší od sportu mužů, a jak si vás dokážou média ošklivě dobírat, hlavně, když stárnete.
Nejvíce bych chtěla ovšem vyzdvihnout způsob, jímž se děj zaměřuje na vztah otec-dcera. Tyto vztahy nikdy nebývají jednoduché a ve sportovním prostředí bývají o to komplikovanější. Líbila se mi cesta k vzájemnému pochopení mezi protagonistkou a jejím otcem, stejně tak jako poslání, jenž se nám snaží vyústění předat.
Komu bych tedy titul doporučila?
Především těm, kteří mají v oblibě příběhy o hrdinkách, které se jen tak nevzdají. Možná si Carrie jen tak nezamilujete, ale to právě jde. Najít si k ní cestu tak, jako zbytek světa.
Střípky času
Petra Slováková
Střípky času jsou YA urban fantasy sérií odehrávající se v Ostravě. Právě místo dění mě ke knize nejvíce přilákalo, neboť ne úplně často se setkáte s titulem, který by byl zasazen do města, jenž velmi dobře znáte.
Čtení mně zanechalo se smíšenými pocity. Přestože byl ústřední koncept cestování časem velmi zajímavý, postavy už tak originálně zpracovány nebyly. Převládala u nich značná nevýraznost. Zejména osobnost hlavní hrdinky Jany byla tvořena známými klišé, které byly před určitým časem v Young Adult literatuře dost populární, ale v dnešní době už si myslím, že tolik čtenáře nezaujmou.
Co se týče stylu vyprávění, je jednoduchý a čtivý, což může zaujmout hlavně ty, kteří nemají v oblibě rozsáhlé popisy. Avšak pokud byste chtěli něco v tomto ohledu malinko propracovanějšího, poohlédla bych se po jiném čtení.
Pokud jde o mě, určitě se v budoucnu pustím i do pokračování, abych mohla posoudit, jak se děj vyvíjel dál. Recenze na další díly vídám především kladné, čímž moje zvědavost stoupá.
Komu bych tedy Střípky času doporučila?
Především těm, kteří hledají oddechové čtení, které jim svým magickým světem nezamotá hlavu. Zaujmout by mohla i začátečníky v žánru urban fantasy.
Nesnáším svůj krk
Nora Ephron
Jednu věc si musíme všichni přiznat. Stárneme. A všichni.
Hlavním tématem této publikace je právě stárnutí a jeho nevyhnutelnost. Autorka nás v patnácti krátkých esejích seznamuje s jejími životními zkušenostmi, kterých není malý počet. Vypráví o svých zkušenostech z práce coby žurnalistky, o nevydařených manželstvích a celkově o tom, jaké to vlastně je být žena a stárnout. Celé to dělá s velkou dávkou humoru a prostřednictvím jejích bohatých životních zkušeností.
Říkáte si, že jste jméno Nora Ephron už někdy slyšeli? Je to pravděpodobné. A pokud ne, určitě budete znát alespoň jeden z filmů vzniklých podle jejího scénáře (Když Harry potkal Sally, Láska přes internet apod.). Přestože se mi knížka líbila, kapitoly týkající se problémů vyšší třídy mě úplně nezaujaly. Co mě ale přimělo přemýšlet byly části zaměřené na ženský vzhled a jeho snadnou ovlivnitelnost společností.
Čeho si ale vážím nejvíc jsou autorčiny rady, které nám krásně na konci sepsala. Takže pokud si chcete zpříjemnit odpoledne a pouze se pobavit, knížku si klidně přečtěte. Pokud byste ale chtěli hlubší čtení, doporučuju se poohlédnout po jiném čtení.
3,5/5
Radio Silence
Alice Oseman
Stejně jako autorčiny ostatní knihy, i tato se dotýká hned několika důležitých témat spojených nejen s dospíváním. Alice Oseman opět vyniká v zachycení problémů, kterých se potýká naše generace a mnoho generací před námi - vyrovnáváním se s očekáváním ostatních, nacházením sebe sama a především hledání vlastního hlasu.
V čem se tento titul liší od jiných Young Adult knih, je zejména směr, kterým se děj vydává. Nečekejte žádnou romantiku, pouze čisté přátelství, které ve vás vyvolá mnoho emocí. Co se týče charakteristiky postav, myslím, že nikdo jiný nedokáže vykreslit mysl teenagerů tak jako tato autorka.
Abych to shrnula, proč by právě Radio Silence mělo stát za vaši pozornost? Kniha je totiž rozmanitá ve všech ohledech, ať už jde o reprezentaci postav či variabilitu témat. Nebudete se nudit a věřím, že na stránkách najdete i jisté pochopení. Rozhodně doporučuju.
Velké léto
Ewald Arenz
Staré odrůdy jsem četla poměrně nedávno a moc mě zaujaly. Těšila jsem se proto, až si od autora přečtu něco dalšího. Na Velké léto jsem si nemohla vybrat lepší čas, než právě léto, neboť jsem se do příběhu dokázala vžít ještě snadněji.
I když se to zprvu nezdá, jedná se o krásný příběh o mládí, první lásce, touze, ale i zoufalství či ztrátě. Pozornost, kterou autor věnuje popisům je jedinečná, neboť si čtenář snadno dovede představit každičký popisovaný detail.
Děj se točí okolo čtyř přátel a je vyprávěn z pohledu Friedricha, jednoho z nich. Ten musí po létě složit reparát, což znamená zmeškat rodinou dovolenou a zůstat u své babičky, které říká „Nana“ a dědy, ke kterému má trochu komplikovaný vztah. Právě střed generací, duševní zdraví, manželství či první láska může být tím největším lákadlem. Ewald Arenz totiž píše hluboce i o těch nejbanálnějších záležitostech.
Osobně můžu vřele doporučit.