SpiritErised komentáře u knih
Knihu jsem četla v rámci čistky ve své knihovně. Pamatuju si, že se jednalo o dárek v době mých 13-14 let. Bohužel jsem se ke knize v té době nedostala. Věřím tomu, že kdybych po ní bývala tehdy sáhla, docela by se mi líbila. Dnes už jsem na tenhle typ příběhů asi moc stará.
Kniha mě nijak nenadchla ale ani neurazila. Po dalším dílu sahat nebudu.
Ačkoliv scifi běžně nečtu, tohle bylo něco, co jsem si náramně užila. Všechny postavy jsem si naprosto zamilovala a užívala si, jak se z nich stal pořádný tým. M-Bot byl suprový. Nemůžu se dočkat toho, až si přečtu druhý díl.
Tohle teda ale bylo utrpení. Nápad jako takový byl skvělý - proto alespoň ta jedna hvězdička. Ale co z toho, když je hlavní postava naprosto nesnesitelná. Nevím, jestli je u mě chyba v tom, že nejsem náctiletý kluk ale tohle byla síla.
Chtěla jsem o tomto světe vědět víc, ale Wade mi tuhle cestu vážně znepřijemňoval.
Všechny ty, znalosti kterýma oplýval byly zkrátka nemožné a my na něj měli koukat, jako na toho úžasného génia, jehož jedinými chybkami je to, že má nadváhu a je bez kamarádů a bez holky. Šílí z bloggerky, kterou nakonec potká a ona je zcela dokonalá, přesně taková holka jakou geek jako on potřebuje. Upřímně, nemám nejmenší tušení, jak se jí mohl zalíbit, protože v jejich scénách nebyla vůbec žádná chemie. Když se jejich cesty rozejdou, milostpán ji vlastně stalkuje.
Mimochodem hošánek je i důvodem toho, proč zemře hromada lidí a to ho vůbec netankuje.
Jeho mise v utajení a bitva (ve které ženský robot střílí z poprsí) byla už naprostá tragédie.
Po knížce jsem sáhla z toho důvodu, že o této sérii kamarádka neustále mluvila a nemohla se jí nabažit. Skóre byl její nejoblíbenější díl, tak jsem se ho rozhodla zkusit.
Rychlé, nenáročné a sem tam vtipné čtení. U vytržení z knížky nejsem, nemůžu ale říct, že bych toho času, který jsem strávila jejím čtením litovala.
Věřím, že někdo, kdo k těmhle moderním románům pro ženy tíhne si knížku skvěle užije. Pro mě to ale bylo jen zcela průměrné čtení, které mě nenadchlo ale ani nijak neurazilo.
Edit: Nad knihou jsem ještě trochu přemýšlela. Co se mi dost líbilo byl přístup k sexu, který Allie měla. Mám pocit, že v knihách to velice často bývá muž, kdo se v tomhle smyslu nějak víc angažuje a ta ženská prostě jde s proudem. Allie ne... ta si chlapa sváže už při první příležitosti. :D
Zrovna jsem knihu dočetla. Řvu jako kráva.
Skvělý příběh, který mě několikrát zahřál u srdce, ale taky mi ho několikrát řádně pošramotil.
Vřele doporučuju.
(nevím, jak dobrý je překlad, taky jsem četla originál)
Kniha se četla velice dobře. Z příběhu jako takového ovšem nijak hotová nejsem. Svatopluk mi lezl na nervy tak, jak se to žádné knižní postavě už dlouho nepovedlo.
Mohlo to být pět hvězdiček. Kniha byla napínavá a já o ní několika známým během čtení básnila. Teď jsem ji dočetla a dotyčným budu muset říct, že to nakonec zas taková hitparáda nebyla. Konec mě totiž zklamal. V knize je zmíněn antiklimax a přesně ten jsem bohužel cítila.
Jako dospělákovi se smyslem pro humor se mi to líbilo. Jestli bych ovšem tuhle knížku měla potřebu koupit svým budoucím dětem.... Nevím nevím.
Naprostá paráda. Začátkem tohoto roku jsem přečetla Circe a nyní se dostala k tomuto příběhu. Zamilovala jsem si ho stejně tak, ne-li víc. Posledních pár kapitol knihy jsem sotva dýchala. Madeline prostě umí.
Omfg.
Abych řekla pravdu, z knižky jsem zezacatku nijak odvarena nebyla. V jednu chvili jsem dokonce zvazovala, ze ji nedoctu. Pak jsem si ale rekla, ze jsem uz dost daleko, tak bych to snad mohla nejak zkousnout a splnit výzvu. Diky bohu, ze jsem ji neodlozila, protoze ted je jednou z mych nejoblibenejsich. Premyslet nad ni budu jeste dlouho a snad si brzy najdu cas na opacko.
Nejvíce se mi líbilo: Dočasná záležitost a Opravdový dárván.
Dále jsem si užila: Když pan Pirzáda chodil na večeři, Tlumočník nemocí a U paní Senové.
Zbytek byl také fajn, ale tohle jsou mí favorité.
pro mě byla tato vychvalovaná kniha zklamáním. většina 'vtipnych' scenek ze mě vyloudila pouze obracení ocí v sloup
Knihu jsem četla v originále.
Zpusob jakým je napsaná se mi velice líbil. Acimov si se slovy krásně hraje, vše zní velice líbezně a poeticky.
To je jediný duvod, proč knize dávám dvě hvězdičky.
Elia jsem nemohla vystát. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, co to sakra čtu. Na to, jak je kniha krátká jsem ji četla strašně dlouho, protože se mi do jejího čtení vubec nechtělo.
Jsem na sebe hrdá, že jsem ji dočetla a velice ráda ji pošlu někam dál. Vracet se k ní nehodlám.
Do čtení jsem se dala kvuli filmu, který vyšel, všude jsem na něj slyšela jenom samou chválu a řekla si, že si prvně přečtu knižní předlohu.
Díky bohu za to.
Potřebovala jsem milé, lehké čtení a toto byla skvělá trefa. Do knihy jsem se 'zažrala' během prvních pár kapitol a nemohla se odtrhnout.
Jsem teď jako na trní, nejistá, jestli se chci pustit do pokračování nebo tento příběh nechám v klidu ležet. Nerada bych si zkazila dojem, který z něj doposud mám.
Co si budeme nalhávat, není to žádné světoborné dílo, ale strávila jsem u něj několik velice pěkných chvilek u kterých mi srdce přitrouble zaplesalo a já se usmívala jako idiot. I to je někdy třeba.
Nikdy dřív jsem neohodnotila knihu, kterou jsem nedokončila, ale tohle je prostě fakt síla. Nevydržela jsem ani sto stránek. A upřímně, i té trošky času, kterou jsem knize věnovala mi je líto. Kdybych bývala nebyla v busu a neměla mrtvej mobil, vykašlala bych se na to po prvních pár stránkách. Nakonec jsem se ale raději rozhodla spát, jinak bych si musela oči nejspíš propíchnout.
Vzhledem k tomu, jaké bylo kolem knížky haló, tak jsem od ní čekala mnohem víc. Možná je to moje chyba, že jsem se jí chopila až teď s takovým zpožděním, třeba by moje reakce byla dřív jiná. Možná jsem z takovýchto knížek už vyrostla, protože celé to pro mě bylo takové... meh.
Nápad to byl bezpochyby skvělý.
Už od poloviny knížky jsem se vlastně nudila a těšila se na to až to budu mít za sebou.
Rozhodně neplánuju se pouštět do dalších knih z této série, protože to pro mě očividně není to pravé ořechové. Což mě mrzí, když jsem se do čtení pouštěla, fakt jsem doufala, že si ji zamiluju.
Bohužel se tak nestalo.
Bože můj!
But I’m gay. GAY. Gaaaaaaaayyyyy.
Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem zůstala vzhůru do čtyř ráno, jen abych knihu dočetla. Během samotného čtení jsem musela knížku na chvíli odložit, abych se dala dokupy. Příběh je sladký, vtipný a všechno, co jsem doufala, že bude. Ne-li ještě víc. Je to už pár dní, co jsem knihu zaklapla ale moje emoce se pořád ještě nevzpamatovaly.
Simonovo 'zápasení' s jeho sexualitou bylo, alespoň pro mě, tak sakra pravdivé a skutečné. Docela mě mrzí, že jsem si jeho příběh nepřečetla, předtím než jsem sama doma přiznala barvu. Věřím totiž, že by mi to pomohlo.
Spoiler: (Simone, moc se omlouvám, že jsem tě nazvala idiotem, protože ti trvalo 2 TÝDNY najít ten lístek. Jsi taková teplá pohroma, jako my všichni, a já to žeru.) + (Přemýšleli jste někdy nad tím, jak dlouho byl Blue do Simona zakoukaný, jenže ten náš blboun o tom neměl ani potuchy?! UGH!)
Já se pokračování taky bála, jako několik jiných lidí tady. Bohužel, jsem se bála oprávněně.