SSTknihy komentáře u knih
Nejdřív holky nahánějí Petra, pak Petr běhá za Natašou a nakonec Nataša neví, jestli raději Petra nebo Pavla. Vtipné příběhy o strastech dospívání, o holčičích intrikách, o prvních láskách a zklamáních i o poznání, že to v životě nemusí být vždycky taková tragédie, jak se v patnácti může zdát. Komu se kniha líbila, doporučuji přečíst si pokračování Pět holek na krku po třiceti letech.
Tandem Hrnčíř – Born, co dodat. Já milovala, jak Cour zašíval Courkovi kalhoty, přišil si je ke svým a během návštěvy pak musel Courek celou dobu sedět Courovi na klíně. Prostě dokonalé.
Volné zpracování klasické pohádky Ch. Perraulta, o chytrém kocourovi. Převyprávění nijak příběhu neubírá na kvalitě, navíc je kniha krásně ilustrovaná.
Jedna z knih ze série o prvňákovi Vítkovi. V tomto příběhu se vydá sám na výlet za strejdou hajným, aby od něho dostal štěně pro svou pražskou tetu. Takové pohodové prázdninové čtení, kterému dominovaly obrázky Adolfa Borna.
Podle mne tak trochu opomíjená zábavná dětská sci-fi, jejíž hlavní protagonistka Alenka žije někde kolem roku 2065 a zažívá neuvěřitelná dobrodružství při svém putování z planety na planetu. Nejprve mě to zaujalo jako komiks, který vycházel na pokračování v časopise Ohníček, a tak jsem se pustila do knihy a stálo to za to.
Málo známé pohádky známého autora, jejichž hlavními postavami jsou staré věci a nadpřirozené bytosti, žijící v zahradě nebo ve starém vyřazeném kočáře. Příběhy starých řemeslníků a chasníků, kteří kdysi vandrovali světem a tu a tam vyprávěli své životní příběhy. Moc hezké ilustrace.
Ukrajinská lidová pohádka o tom, jak myška, žabka, zajíček, liška, vlček, kanec a medvěd našli útulek ve ztracené pletené rukavici, do které se kupodivu všichni vešli.
Jakože romantický příběh o tom, jak jedno vytrhané obočí dokáže zničit život, problémy že se mají řešit podle a záškodnicky, a že se vše vyřeší, když si hlavní sokyně padnou do náručí a vše zlé si odpustí od teď až navždy. Happy end, kde chyběl snad jen ohňostroj a orchestr s houslemi.
Miloval Valdštejn Eleonoru, druhou manželku císaře Ferdinanda II. nebo jsou to všechno jen romantické pověsti. Zemřel slavný šlechtic a vojevůdce kvůli svému pocitu nepřemožitelnosti nebo ho do náruče smrti vehnala zakázaná láska. Kdo ví. Vladimír Přibský jako obvykle předkládá čtivě napsaný příběh, zasazený do reálných kulis 17. století a nechává nás nakouknout za závěsy, které možná ukrývaly jeden z nejromantičtějších příběhů České historie.
Další v řadě mysteriózních trillerů, pohrávající si s myšlenkou, že všechno bylo možná úplně jinak, než jak tomu dodnes věříme. Když vědec a archeolog Theo nalezne svitky, v nichž se píše docela prozaicky a bez zázraků o posledních dnech života Ježíše Krista, doufá, že jejich knižní vydání pomůže lidem otevřít oči a oprostit se od zotročení slepou vírou. Jenomže místo osvícení a prozření se dostaví nepochopení, strach, nenávist a hysterie. Lidé prostě nejsou připraveni na takové změny a raději se budou zuby nehty držet své pravdy.
Jedním z mých oblíbených duchařských filmů je Zámek hrůzy z roku 1999. Hvězdně obsazený horor, ve kterém se objevili například Liam Neeson, Catherine Zeta-Jones nebo Owen Wilson, je především vizuálně zajímavá podívaná. Byla jsem proto hodně zvědavá na knižní předlohu. Jak už to tak bývá, kniha se od filmu liší, ale tentokrát musím připsat body vizuálnímu zpracování. Kniha je komornější, umírněnější, filozofičtější a bohužel díky tomu i nudnější.
Příběh lidí z kazašské stepi, odvěký souboj dobra a zla, lidská podlost a nízkost proti lásce a touze žít spokojeně a bez problémů. Lehce ideologické ladění ve stylu: „I jen si táhni, darebáku, žádná škoda...!“
Pokud se nenecháte odradit naprosto příšernou obálkou knihy, dostane se vám upřímné intimní zpovědi s erotickým nádechem. Anaïs Nin si psala deníky po celý život, a věřte, že měla o čem psát. Kniha popisuje nejzajímavější, ale zároveň nejdramatičtější období jejího života – setkání se spisovatelem Henry Millerem a především jeho ženou June. Zápisky odrážejí citovou i tělesnou horečnatost tohoto osudného milostného trojúhelníku.
Vypadalo to na vtipné, sarkastické a černo-humorné čtení, ale ve skutečnosti to bylo zbytečně ukecané, nijak oslnivě vtipné, dost předvídatelné a ve finále takové podivné. Myslím, že tahle knížka je z těch, které by perfektně fungovaly jako film – zbavily se zbytečného nánosu rádoby uměleckých popisů, důraz by daly akčním a komediálním scénám a ještě by se divák mohl ztotožnit s hlavním hrdinou, pokud by ho hrál nějaký známý a sympatický herec.
Stará dobrá detektivka se sympatickým lordem Petrem v roli vyšetřovatele. Tentokrát proti němu stojí chladnokrevný, inteligentní a metodický pachatel, přesvědčený, že spáchal dokonalý zločin. Ale jak říká lord Petr: „Metoda je dobrá věc, ale musí se dodržet až do konce...“
Krátké a jednoduché detektivní příběhy, které na střídačku řeší jak královský prokurátor Oldřich z Chlumu, tak jeho pomocníci Ota s Divišem nebo jeho žena Ludmila. Druhou, a vlastně i trochu lepší, polovinu knihy tvoří drobné soudničky, inspirované skutečnými středověkými zločiny. Čtení nenáročné, pohodové a odpočinkové
Exupéry má prostě talent napsat obyčejný příběh tak, že se vám zadře hluboko pod kůži, zmocní se vašich myšlenek a i po dočtení knihy se vám ještě dlouho vrací v záblescích, jako vlastní divné, smutné a osamělé vzpomínky. Málokdo si dnes uvědomuje, jak nebezpečné byly počátky nočních letů, kolik obětí, trpělivosti a vytrvalosti stálo prosazení dnes tak samozřejmé záležitosti.
Vlastně je tu všechno, na co jsme byli u Párala zvyklí – několik postav, mužů a žen, kteří se scházejí pravidelně o víkendech na Slapech, přivážejí si sem své tajnosti, touhy i sny, aby se v konfrontaci s ostatními ujistili o tom, že jejich život možná ještě není tak špatný nebo naopak, že už to vážně za moc nestojí. Jenomže to původní kouzlo Páralových vztahových propletenců už tu nějak nefunguje a přiznávám, že jsem se místy docela nudila.
Hvězdička navíc za oblíbeného spisovatele :-)
První kniha tzv. Černé pentalogie aneb podle autora první z pěti způsobů ukájení. Hned napoprvé se nám představuje severočeská krajina plná chemiček, chemičky plné znuděných lidí, lidí toužících po smysluplnějším životě, ale uzemněných v každodenní všednosti. Páralův styl je už tady patrný, jeho originálnost, hravost a nadsázka zatím ale úplně ne.
Tajemné domy a podivné pokoje, prokletí, záhadné postavy, okultismus a černá magie. Fantazie pracuje na plné obrátky, tak raději nečíst před spaním!