SSTknihy
komentáře u knih
Nekonečná noc
Agatha Christie
Mám ráda autorčiny knihy, kde si zkoušela jinou formu vyprávění. Nekonečná noc je svým způsobem hodně netypická detektivka. Vlastně je to spíš milostný příběh vyprávěný mužem, který jednoho dne náhodou potkal krásnou dívku, do které se bezhlavě zamiloval. Třešinkou na dortu bylo její bohatství. Mike a Ellie se vzali, nechali si postavit luxusní dům na pozemku známém jako „Cikánský revír“ a žili zde šťastně až do smrti.
Nebyla by to ale Agatha Christie, kdyby k té smrti nedošlo poněkud předčasně, podezřele a kdyby jednu vraždu nenásledovala další. Je vůbec možné zvítězit nad zlem, které se usadilo hluboko v duši člověka? Zajímavostí je, že v televizním zpracování vyšetřuje případ slečna Marplová - přiznám se, že mi to vůbec nevadilo a do příběhu mi docela hezky zapadala.
Kočka mezi holuby
Agatha Christie
Kdopak vraždí učitelky v dívčí škole? Že by nějaký fanatik protestující proti nekvalitní výuce? Kdepak, to si jen paní Agatha opět pohrává s fantazií čtenářů a překládá jim další zapeklitý případ. Poirot musí tentokrát vypátrat a usvědčit vraha chladnokrevného a pěkně zákeřného. Navíc je třeba najít poklad a odhalit nepěkné pletichy mezi členkami učitelského sboru. Tentokrát mi ani moc nevadily ty tajné služby, agenti, politické pletichy a cizí velmoci.
Proměna
Franz Kafka
Groteskně žalostná proměna lidské bytosti v cosi podřadného a odpudivého. I přes veškerou počáteční snahu, Řehořův odborný vzhled, strašný zápach a podivné zvyky z něj v očích rodiny i okolí činí nucené zlo. Zlo, které teprve když zmizí přináší ostatním toužebné ulehčení. Jinakost se prostě neodpouští...
Oldřich z Chlumu
Vlastimil Vondruška
Pravidelní a pozorní čtenáři vědí, že si pan Vondruška s fakty či chronologií v sérii příběhů o Oldřichovi z Chlumu moc starostí nedělá. Je to celkem logické - nejde o historickou postavu a určitě na začátku netušil, že se Olda s Otíkem dočkají takové popularity. Takže pokus "uvést věci na pravou míru" způsobil v některých oblastech ještě věcí chaos :-)
Bez ohledu na to jsou největším plusem této knihy čtyři skvělé povídky věnované Annemarie, Blance, Divišovi a Wolfgangovi. Nejen pro znalce téhle série skvělé doplnění "bílých míst" a třešinka na dortu.
Fronta
Vladimir Georgijevič Sorokin
Originální, vtipný a sarkastický pohled na obyčejného člověka, s jeho malostí, hloupostí a omezeností, to vše v období reálného socialismu v Rusku a během čekání v nekonečné frontě na cokoliv, včetně samotného žití.
Připravte se, protože jakmile se jednou do téhle fronty postavíte, už nebude úniku, dokud se nedostanete až na samý konec.
Příběh spořádané rodiny
Rosa Ventrella
Podmanivé vyprávění o dětství a dospívání v 80. letech v chudinské čtvrti jihoitalského Bari. Jako fotografie ve starém albu si Maria vybavuje v paměti jednu vzpomínku za druhou a pomalu skládá obrázek svého dětství, které bylo silně ovlivněno otcovými záchvaty zuřivosti, sociálními podmínkami a tradicemi patriarchální společnosti. Matka, oba bratři, příbuzní, kmotry, sousedé, kamarád Michele i spolužáci ze školy, ti všichni ovlivňovali a formovali malou Mari a pomáhali jí, ať už vědomě či nevědomě, nalézt samu sebe a své místo v životě.
Vzpomínání to není nijak radostné, převažuje spíš smutek, bolest a melancholie. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se děj odehrává mnohem dřív, snad někdy v 50. letech. Síla opravdovosti spočívá především v autorčině detailní znalosti prostředí. Lehce otevřený konec vnáší do bezútěšné atmosféry alespoň špetku naděje.
Zítra je taky den
Rudolf Havlík
Nezapomenutelný, šílený a téměř neuvěřitelný výlet do světa výrobních továren nadnárodních módních řetězců, ukrytých před zraky korektních Evropanů kdesi v Asii. Výlet, který vám nejen otevře oči, ale nejspíš způsobí i šok. Jak jednoduché je křičet, že je třeba něco udělat s pracovními podmínkami, platební morálkou a zneužíváním dětské práce. Ale jak těžké je skutečně něco udělat, navíc vědět co a jak a také proč.
Osobně mi skvěle sedí autorův sžíravě ironický, místy až cynický styl vyprávění, jeho nadsázka a humor, za kterými se ale (občas) skrývá citlivá duše, a hlavně opravdová znalost prostředí, kultury, místních poměrů a životního stylu.
Až si zase jednou budete kupovat laciné tričko, o kterém vám šikovní marketéři budou tvrdit, že je vyrobené z dokonalé bio bavlny a za férových podmínek, přečtěte si znovu některé kapitoly a zkuste popřemýšlet, jestli tenhle svět chcete opravdu podporovat.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Pokud jste fanoušky seriálů Případy 1. oddělení a Devadesátky, baví vás sledovat práci detektivů, máte povědomí o nejslavnějších českých kriminálních případech a chcete se dozvědět trochu víc o zákulisí vyšetřování zločinů, ať už z pohledu vyšetřovatele, pachatele nebo pozůstalých, pak je takhle kniha přesně pro vás.
Čtivé, místy zábavné a v mnohém poučné. Oproti předchozí knize Mluví k vám kapitán je to ale přeci jen trochu monotematické. Proto hodnotím o jednu hvězdu méně.
Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
Robert Bryndza
Byla jsem zvědavá na Bryndzovy knihy, které napsal ještě před tím, než se proslavil svými detektivkami. A musím říct, že to nebylo špatné. Taková Bridget Jones o čtyřicítce a po rozvodu. Chvílemi fakt vtipné, chvílemi se to naopak trochu táhlo. Trochu bylo znát, že od vydání uplynulo víc jak deset let a podobných hrdinek už běhá v knižním světě docela hodně. Jestli ale máte rádi knihy Ellen Bergové nebo Susanne Kubelka a nečekáte žádné hluboké myšlenky, pak je tohle ideální volba třeba na dovolenou. Možná časem sáhnu i po dalších dílech. Už kvůli Ethel, tchyni hlavní hrdinky - tahle svérázná babka mě fakt hodně bavila :-)
Zlatá brána otevřená
Agatha Christie
Na scénu vstupuje praktická a výkonná slečna Lemonová, díky které je Poirot vtažen do pátrání v penzionu, kde je ubytována skupina studentů. Tentokrát se šedé buňky mozkové pořádně zapotí, protože bude třeba vyšetřit jednu domnělou sebevraždu, několik vražd, podivné krádeže, pašování i nelegální obchod. Ještě že je Poirot tak geniální, protože tentokrát je to pořádný propletenec.
Vražda pro štěstí
Josef Škvorecký
První ze tří detektivních příběhů, jejichž vyšetřovatelem je mladý, sympatický a trochu nesmělý doktor Pivoňka. Věrného Watsona mu poněkud neplánovaně dělají jeho roztomile švihnutá dívka Boženka a excentrický vynálezce továrník Ivo Zdeborský. Jejich přítomnost dodává vyprávění šmrnc, a hlavně značnou dávku humoru. Moc pěkně vykreslená atmosféra první republiky a zároveň skvěle vystavěný detektivní příběh. Klasická detektivka ve stylu staré školy, kdy se ještě vyšetřovalo bez laboratoří a technických vymožeností.
Les oběšených lišek
Arto Paasilinna
Opět další originální oslava svobody, svobodomyslnosti a krásné finské přírody. Profesionální podvodník, major opilec a devadesátiletá laponská stařenka kdesi v Zemi nebožtíka Juhy... Připadá vám ta společnost poněkud bizarní? Tak přidejte ještě jednoho mnohonásobného vraha, policistu, dvě prostitutky, pytláka, pasáka, sociální pracovníky, rotu vojáků, pár zbloudilých německých turistů a navrch posaďte liščí mládě a jednoho hodně starého kocoura. Roztopte saunu, nalejte pomerančovou kořalku a zaposlouchejte se do jemného ševelení mrazivého vzduchu z nedalekého Lesu oběšených lišek.
Paasilinniho knihy jsou prostě originál každým coulem. A pokud vám vyhovuje tenhle černý humor - nehumor, nebudete zklamáni.
P. S. Ty čtyři **** jen proto, že zatím nic nepřekonalo Autobus sebevrahů!
Proč nepožádali Evanse?
Agatha Christie
Kvůli malému překladatelskému oříšku jsme se dočkali české verze téhle detektivky docela pozdě. Spletitý příběh začínající záhadnou větou umírajícího muže tentokrát nevyšetřuje žádný ze slavných detektivů, ale dva mladí lidé. Odvážní a zvídaví, což je potřeba, protože jde o případ pěkně komplikovaný.
Nebylo to špatné, ale mezi Agathinými detektivkami je to spíš lepší průměr.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Naprosto kouzelné a neskutečně vtipné vyprávění o přírodě, lidech a jedné anglické rodině pobývající pět let na řeckém ostrově Korfu. I ty nejfantastičtější historky jsou samozřejmě pravdivé! Autorovo barvité líčení zážitků se vším, co se hýbe, prošpikované vtipnými rodinnými historkami, zasazené do kouzelné přírody a svérázného života místních obyvatel – to je neodolatelná směsice, od které se prostě nebudete chtít odtrhnout.
„Jen se podívejte, co tu napsal,“ zvolala pohněvaně matka, „nestoudný člověk!“
Larry se zadíval na formulář a odfrkl si. „Vidíš, co to je trest za to, že jsme odjeli z Korfu,“ poznamenal.
Na kartičce, ve sloupci Popis cestujících, bylo úhledným písmem napsáno: Jeden kočovný cirkus a personál.
Colorado Kid
Stephen King
V tomhle příběhu, který vlastně příběhem není (což vám je jako čtenáři neustále zdůrazňováno) nejde ani tak o rozluštění dávné záhady, jako o testování jedné mladé novinářky. Protože jestli Steffi pochopí podstatu dobrého příběhu a co všechno pro něj musí správný novinář obětovat, bude mít vyhráno. A s ní i oba novinářští bardi Vince a Dave, místní plátek Ostrovan, a nakonec i čtenář.
Jen je to celé zbytečně trochu moc zdlouhavé...
Baletky
Miřenka Čechová
Syrově a bez příkras vykreslený život a výuka klasického baletního umění na pražské konzervatoři. Instituce, kde vládne prakticky vojenský dril, kde nedůležitější hodnotou je váha a tvar těla a kde už od deseti let formují dětské dušičky k absolutní pokoře a snášení fyzického i psychického utrpení.
Je mi jasné, že pro mnohé, kteří to zažili na vlastní kůži bude knížka jen vzpomínkou, někdy úsměvnou, jindy spíš trpkou. Zastánci klasické baletní školy budou určitě protestovat, že metody a přístup k budoucím baletkám (a baleťákům) nejsou nijak tvrdé a jen vycházejí z léty prověřené praxe. Ale pro většinu čtenářů to bude pořádný šok. A k tomu si přidejte zážitky z divokých 90. let, pololegální hudební kluby, drogy, sex, šikanu na internátě a mezi tím jak bludičky poletující nezletilé baletky s duší stařen.
Skvělé čtení, které vtáhne do děje i stylem vyprávění ve 2. osobě. Díky tomu máte celou dobu pocit velmi osobní zpovědi, ale zároveň cítíte odstup, nadhled a postupné odpojování se hlavní hrdinky od své minulosti.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Tak obyčejný námět a přitom tak skvělé, vtipné a zábavné čtení. Kdo by si alespoň jednou v životě nevzpomněl, jak pejsek a kočička pekli dort nebo jak myli podlahu. Já mám navíc tyhle příběhy spojené s nezaměnitelným hlasem Karla Högera, který namluvil animovanou verzi – takže dokonalé.
Smysluplná vražda
Agatha Christie
Má to ta slečna Marplová ale smůlu! Měla to být jen taková obyčejná návštěva, ale sotva Jane překročí práh venkovského sídla, dojde k vraždě. Podezřelých je celý zástup, v sousedství stojí dokonce nápravné zařízení s hromadou bývalých zločinců, rodinné vztahy jsou pěkně spletité, a ne zrovna růžové a mrtvol přibývá. Ale na Jane si nikdo nepřijde. Kousek po kousku si dá vše dohromady a neomylně ukáže na pachatele.
Detaily
Ia Genberg
Velmi intimní vzpomínky hlavní hrdinky (autorky) na několik lidí, kteří v určitém okamžiku vstoupili do jejího života, aby v něm nejen pobyli různě dlouhou dobu, ale zároveň její život zásadním způsobem ovlivnili. Vzpomínky na přátele, lásky i rodinné příslušníky se prolínají s dobovými reáliemi a společně vytvářejí neuvěřitelně barvitý mix, který vás postupně pohltí a vtáhne do svého víru.
Jedna z postav charakterizuje styl autorčina psaní slovy "teskný cit pro detail". To je přesné - hutný text, plynoucí téměř bez přímé řeči a s minimem odstavců je doslova napěchován detaily, díky nimž se postupně čím dál víc skládá obraz nejen portrétovaných, ale především samotné vypravěčky. A přestože nejde o žádné výrazně smutné nebo tragické vzpomínání, ta teskná nitka se celý čas táhne skrz každé slovo, větu, každý detail.
Někdy prostě prší
Michel Faber
Velmi zvláštní sbírka povídek. Faberovi nelze upřít vytříbený jazyk a styl, hlubokou znalost psychologie, cit pro vykreslení atmosféry a prostředí. Povídky jsou často velmi smutné, s hrdiny, stojícími na pokraji společnosti, vlastních sil nebo životních zlomů. Příběhy jsou doslova nabité nápady, srší originalitou a záviděníhodnou fantazií. Až je toho někdy příliš. Skoro to zavání plýtváním a možná, že některé nápady měly zůstat ležet v šuplíku.
Sbírka je zvláštní i co se celkové vyváženosti týče - některé povídky jsou ucelené a opravdu skvělé (Někdy prostě prší, Tunel lásky, Někam do tepla a pohodlí), jiné jsou spíš jen zajímavými hříčkami (Příběh jedné hračky, Ninina ruka) a jiné v sobě skrývají potenciál pro delší dílo (Ryby, Ovce, Slečna Koulová a slečna Luntová). Stojí za přečtení, ale je to čtení náročné a zneklidňující.
