SSTknihy komentáře u knih
Tři bývalé kamarády, vzpomínky a spousta alkoholu. To nemůže skončit jinak než kocovinou. Tou alkoholovou i morální. Protože s přibývajícími sklenkami se nostalgické vzpomínání zcela automaticky zvrhne ve svěřování a pak pěkně krok za krokem k osočování, obviňování, ospravedlňování a vytahování hodně hluboko uložených kostlivců. Vystřízlivění ale nemusí automaticky přinést úlevu. Ono to spíš bývá naopak...
Díky téhle edici jsem už několikrát objevila neznámého, zajímavého autora či autorku. Tady těch nových jmen bylo hned několik, a i téma mě lákalo. Bohužel očekávání se příliš nenaplnilo, žádné překvapení se nekonalo. Většina příběhů nijak zvlášť nezaujme. Dobrou úroveň si jako obyčejně drží Petr Šabach a příjemné překvapení od pana Suchého. Jinak spíš slabší průměr.
Miluju filmové zpracování s naprosto úžasnou Ivou Janžurovou v hlavní dvojroli. Když jsem objevila knižní předlohu, trochu jsem se bála, že nemůže být tak skvělá jako film, ale obavy to byly zbytečné. Je to skvěle napsaný příběh! Psychologické drama, horor i detektivka. Dekadentní, romantické, poetické i mrazivě děsivé. Opravdu krásně vykreslený příběh dvou sester, příběh dobra a zla, lásky a nenávisti, laskavosti a zloby, dobrosrdečnosti a závisti. Radost číst!
Tyhle vánoční příběhy nejsou zrovna "šťastné a veselé", spíš "smutné a melancholické". Hrdinové a hrdinky tu rozjímají o životě, prožívají ztráty, smutky i zklamání. I takové mohou být vánoční svátky. Lidské osudy jsou různé a doba svátků neznamená, že se náhle vše v dobré obrátí. Co autor, to jiný styl. Nejvíc se mi líbily příběhy Daniely Fischerové a Ivy Pekárkové.
Zábavná oddechovka, s trochou černého humoru, která vám zpříjemní odpoledne, ale už druhý den se vám většina děje vykouří z hlavy. Hlavní hrdinka se pod vlivem nečekaných událostí pomalu, ale jistě mění z puťky domácí v normální ženskou a vy ji fandíte a doufáte, že to s ní nakonec dobře dopadne. Naprosto souhlasím s většinou komentářů, že tohle by perfektně fungovalo v kině jako bláznivá letní komedie.
Nezapomenutelný, šílený a téměř neuvěřitelný výlet do světa výrobních továren nadnárodních módních řetězců, ukrytých před zraky korektních Evropanů kdesi v Asii. Výlet, který vám nejen otevře oči, ale nejspíš způsobí i šok. Jak jednoduché je křičet, že je třeba něco udělat s pracovními podmínkami, platební morálkou a zneužíváním dětské práce. Ale jak těžké je skutečně něco udělat, navíc vědět co a jak a také proč.
Osobně mi skvěle sedí autorův sžíravě ironický, místy až cynický styl vyprávění, jeho nadsázka a humor, za kterými se ale (občas) skrývá citlivá duše, a hlavně opravdová znalost prostředí, kultury, místních poměrů a životního stylu.
Až si zase jednou budete kupovat laciné tričko, o kterém vám šikovní marketéři budou tvrdit, že je vyrobené z dokonalé bio bavlny a za férových podmínek, přečtěte si znovu některé kapitoly a zkuste popřemýšlet, jestli tenhle svět chcete opravdu podporovat.
Kouzelné, něžné, neskutečně zábavné, poučné, k popukání, nostalgické - to všechno jsou autorčiny vzpomínky na jejího svérázného stoletého dědečka. Fantasta a sedmilhář, který své historky a vzpomínky předkládá s takovou samozřejmostí, že nahlodá pochybnostmi i toho největšího realistu. Ilustrace Davida Vávry už jsou jen pomyslnou třešinkou na tomhle krásném vyprávění.
Už několikrát jsem se tu vyznala z lásky k Agathě Christie, a především ke slečně Marplové. Mě to její nenápadné šmejdění, poztrácená klubíčka a poslouchání za dveřmi prostě baví. Tahle zdánlivě křehká stařenka má totiž o lidské duši tak hluboké znalosti, že by i šedé buňky mozkové jistého detektiva záviděly :-)
Poslední případy jsou docela pestrou směsicí, ne všechny příběhy jsou ryze detektivní, některé jsou spíš malými dramaty, jiné zavánějí duchařinou. Čtení je to po všech stránkách zábavné.
Ale jo, vlastně to bylo docela pohodové čtení. Asi jako když se díváte v televizi na detektivní seriál ze sousedního Bavorska. Žádná odtržená realita, žádní psychopati a policisté pohybující se na hraně zákona. Jednotlivé příběhy se čtou rychle a Jana Borská je docela sympatická hlavní hrdinka.
Přestože se všechny tři příběhy odehrávají ještě za minulého režimu, na kvalitě to těmhle detektivkám nijak neubírá. S Proškovou to není žádná akční "podívaná", spíš psychologie postav a zkoumání příčin a důvodů. Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Baví mě to spojení, je to jiné než běžné detektivní dvojice, trochu víc filozofické, trochu víc na hraně zákona.
Spoutaná žena, roubík, kožený pásek, podivné sexuální praktiky, zvláštní pták z papíru s dlouhýma černýma nohama, ukradené kuželkářské trofeje a jedno ozbrojené přepadení. Že vám to nejde dohromady? Tak věřte, že jde o autorovu zdařilou parodii na perverzní trillery. Ale nebyl by to Brautigan, aby v tom nebyla poetika, vtip, nadhled a někde v pozadí i smutek, který přetrvává.
Šest krátkých povídek mého oblíbeného autora. Šest nahlédnutí do duše a psychiky několika svérázných žen, jejichž životy právě procházejí zlomovými okamžiky. Stáří, závislost, hledání smyslu žití, osamělost, odcházející sláva či samota. Vážné a směšné jde ruku v ruce, tragédie se často mění v grotesku. Autor ale své hrdinky neodsuzuje, ani nezesměšňuje, naopak projevuje vůči nim hluboké a upřímné pochopení..
První poválečný podzim, blížící se zima a k opuštěnému statku kdesi v horách se stahují vlci v lidské podobě, aby se nasytili krví a ukrutnostmi. Daleko v civilizaci se oslavuje mír, ale tady v drsném prostředí hor zaznívají poslední výstřely a umírají lidé. Zbytečně.
Od začátku vás děj přitáhne ke čtení. Od začátku je vám jasné, že tohle nemůže skončit dobře a tak hltáte jednu stránku za druhou a doufáte...
Fiktivní příběh, který je ale svým způsobem víc reálný než jakákoliv skutečnost. Příběh čtyř mužů, kteří prošli koncentračním táborem a přežili jen díky tomu, že byli něčím jiní, výjimeční či postižení. Příběh o dlouho připravované pomstě a věčné otázce, zda pomsta opravdu dokáže přinést úlevu a zadostiučinění.
Jako u všech Fischlových knih, příběh je psán krásným poetickým jazykem, v pomalém tempu, které si vyžádá váš čas a zamyšlení.
Síla autorova vyprávění spočívá v poetičnosti, krásném jazyce a v hluboké znalosti lidské duše. Příběh hodináře Victora poukazuje na skutečnost, že ne všechno zlé přebolí, že ani čas nezahojí všechny rány a paměť je hluboká jako černá studna. Nebyl by to ale Fischl, kdyby nakonec své postavě i čtenářům nenabídl naději a důvod žít dál, navzdory prožitým hrůzám.
Tuhle knihu asi nemá smysl hodnotit z beletristického hlediska. Jde o osobní intenzivní zpověď, jejíž výpovědní hodnota spočívá v obsahu, nikoliv formě.
Když se dostanete přes poněkud zbytečně detailní úvod reflektující život v tehdejším socialistickém Československu, určený zřejmě hlavně pro autorčiny belgické přátele, dostane se vám téměř deníkové zpovědi o utrpení, které by člověk nepřál snad ani svému nepříteli. Bolest, beznaděj, strach, bezmoc, zoufalství...
Kniha určitě pomůže těm, kteří zažili něco podobného, ale zároveň může být dobrým návodem i pro ty, co podobných traumat zůstali ušetřeni. Pochopí, že víra, láska, naděje, ale také přátelství, porozumění a ochota pomáhat umí doslova zázraky.
Zajímavý, čtivý a překvapivě i vtipný rozhovor zkušené novinářky s bývalou první dámou. Paní Livia je inteligentní žena, která ví, co si může dovolit, kam až čtenáře do svého soukromí pustit, a co naopak chytře vynechat. Svižné tempo, spousta zajímavých informací, dostatek doplňujících fotografií. Ocenila jsem, že rozhovor byl téměř apolitický.
Moc hezky zpracovaný životopis ženy, která byla a doposud je symbolem elegantní první dámy. Věrná, oddaná svému muži i své roli, obětavá, přizpůsobivá. Vždy milá, přátelská, připravená nabídnout pomocnou ruku. Ale také žena velmi inteligentní, s přirozeným šarmem, která se uměla pohybovat ve společnosti a rozhodně nezůstávala ve stínu svého muže.
Na knize je znát, že autor dohledal a zpracoval velké množství dokumentů. Máte tak dojem uceleného životopisu, který ještě umocňuje dostatek fotografií ze soukromého i veřejného archivu.
Četla jsem kdysi pod dojmem toho, že když Báječná léta byla skvělá kniha, bude i pokračování alespoň dobré. Ale není tomu tak... Tohle byl fakt hodně špatný odvar. Navíc nějak nemám ráda pokračování uzavřených příběhů, kde se dramatického efektu dosahuje tak, že se zničí všechno, co předtím dobře dopadlo. Dočetla jsem s přemáháním a opravdu nikdy víc.
Mě to docela bavilo. Taková vesnická vztahovka, kde každý každému vidí až do talíře, tady navíc okořeněná detektivní zápletkou. Sice trochu předvídatelné a na dnešní poměry možná moc jednoduché, ale nuda, ani ztráta času to nebyla.