SSTknihy komentáře u knih

Druhý díl Letopisů se mi líbil ještě víc než první. Začínám si tuhle trojici – Jiřího Adama, Petra a Rozárku – oblibovat čím dál tím víc. Oproti Oldřichovi z Chlumu je Jiří Adam poněkud lidštější a méně upjatý, Petr ve srovnání s Otou dospělejší a Rozárka je chytrá holka, která ví, jak to v životě chodí. Detektivní zápletky dostatečně napínavé, nechybí humor ani erotika, takže opět pohodové čtení.

13 18.04.2018

Když se chci odreagovat u dobrého příběhu, pobavit se a ještě trochu podráždit mozkové závity, sáhnu s jistotou po knize pana Vondrušky. Po Oldřichovi z Chlumu jsem se přesunula k Jiřímu Adamovi z Dobronína a hned po první povídce vím, že to byla dobrá volba. Bavily mě jak detektivní příběhy, tak hlavní postavy. Navíc psáno velmi čtivě – než se člověk naděje, je u konce a už se těší na další díly!

21 18.04.2018

Vtipně napsaná kniha o tom, jak bolestné je vyrovnat se s odchodem někoho blízkého, jak těžké je naučit se bojovat s vnitřními démony, strachy, předsudky a komplexy, a také o tom, že znamení se nevyplácí ignorovat ani přehlížet, a že i staré bolesti a křivdy se dají napravit, když člověk chce.

17 11.04.2018

Chystáte se do Vídně a nemáte chuť listovat klasickými průvodci? Pak je tahle kniha ta pravá. Autorka se v ní vyznává ze své lásky k Vídni, poodkrývá trochu z historie, vypráví příběhy smutné i veselé a osobitým způsobem přibližuje atmosféru města, kde se tančí valčík, podává Sacherův dort a lidé odpočívají v kavárnách.

8 09.04.2018

Tohle není kniha, která zaujme dokonalým literárním zpracováním, ale přináší svědectví o událostech, které by neměly být zapomenuty ani opomíjeny.
Jednoduše, prostým jazykem vypráví Ishmael o své životní pouti od šťastného dětství, které přetrhla válka v jeho dvanácti letech a doslova během několika hodin z něho udělala uprchlíka a sirotka. Strach z toho, aby nebyl násilím naverbován k povstalcům, ho nakonec vehnal do řad vládní armády, kde ovšem panovali podobné podmínky – drogy, sledování akčních filmů, zabíjení - nic jiného v hlavách dětských vojáků nezůstalo.
Ishmael měl štěstí, že byl po několika letech vybrán k rehabilitaci a díky své inteligenci a vůli vrátit se k normálnímu životu dnes může nejen mluvit o své děsivé zkušenosti, ale také pomáhat ostatním, podobně postiženým dětem. Podobné příběhy by měly být zařazeny mezi povinnou četbu.

9 09.04.2018

Svižně a vtipně napsaná detektivka, kde nechybí dostatečně nechutné vraždy, honičky, bitky, zákeřní agenti, krásné ženy, nájemní vrazi ani temná minulost. Příběh má dostatečně věrohodnou zápletku a nápaditě využívá tématu zvěrstev, které se za druhé světové války odehrávaly za dráty Osvětimi, Škoda jen, že anotace knihy a vlastně i autor příliš brzy vyzradí pointu spojenou s osobou Josefa Mengeleho. Díky tomu se od druhé poloviny kniha stává spíš akční honičkou než klasickou detektivkou.

11 06.04.2018

Oldřich z Chlumu se tentokrát sám stane společně s dalšími českými pány podezřelým z vraždy a jeho pomocník Ota ze Zástřizlí má co dělat, aby zachránil čest svého pána a pomohl odhalit zákeřné pachatele. V přestrojení za potulného studenta vyšetřuje ve městě Cáchy a i tentokrát mu v jeho pátrání vydatně pomáhají místní krasavice i urozené dámy. Prostě další zábavný příběh, po kterém člověk sáhne s jistotou, že ho nezklame a se výborně se u jeho čtení pobaví.

16 29.03.2018

Ivan Děnisovič popisuje svůj den v pracovním lágru daleko na Sibiři klidným, až skoro smířeným jazykem, soustředí se na drobné detaily, drží se svých pracně vydobytých jistot, nepřemýšlí nad tím, proč tu je ani se neupíná ke konejšivé vidině konce svého trestu. Skoro by se mohlo zdát, že život mukla v gulagu nebyl až tak hrozný a dalo se to vlastně celkem přežít. O to děsivější je sama podstata tohoto příběhu. Ten jeden zdánlivě obyčejný den, popisující důsledky mocenské zvůle a děsivý způsob nespravedlnosti a pošlapání lidské důstojnosti. I když jsou knihy, které zasáhnou detailním líčením podobných hrůz mnohem víc (např. Krvavé jahody), tahle kniha by určitě měla patřit k základní povinné četbě.

28 26.03.2018

"Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle..." - a stejně tak uplynulo mně těch 250 stránek krásných vzpomínek tohoto charizmatického Francouze. Pokud čekáte strukturovaný a přesnými faktografickými údaji nabitý životopis, budete nejspíš zklamáni. Kniha je jako vyprávění u dobrého vína, přelétavá jako vzpomínky stárnoucího člověka. Člověka, který miloval život se všemi jeho krásami i ošklivostmi, a kterého nikdy nikdo nespoutal žádnými pravidly nebo řády.

22 19.03.2018

Už dlouho se mi nestalo, že bych konec knihy nemohla přes slzy dočíst. Vánoční stromek je lidská tragédie ztvárněná dokonale a bez stopy sentimentu. Příběh několika posledních měsíců života syna, umírajícího na nemoc z ozáření a jeho otce je obžalobou všech válek a nepřetržitého zbrojení, jehož neustálá děsivá přítomnost si vybrala za svůj krutý cíl nevinného desetiletého chlapce. Tváří v tvář bezmocnosti osudu má člověk chuť výt jako ti vlci, které malého Pascala doprovodili na druhý břeh. Kniha, která dlouho zůstane pod kůží.

16 16.03.2018

Dobrá detektivka, která nezklame ani zápletkou, ani rozuzlením. Postavy detektiva Jane Rizzoliové a patoložky Maury Islesové působí na rozdíl od líbivého televizního zpracování věrohodně a baví mě. Nechybí napětí, správně temná bostonská atmosféra a nepříjemný pocit z toho, co za podivné typy lidí se mezi námi pohybují. Kdykoliv ráda sáhnu po další.

24 13.03.2018

Žena v různých podobách, nahlížena okem a perem českých spisovatelů a spisovatelek. Styl povídek je rozličný jako množství autorů. Občas jsem měla dojem, že jsou tu ženy doslova nahnány do absurdních situací, jen aby mohly projevit svůj charakter a ukázat své ženství. Tentokrát mě bohužel většina povídek nijak nezasáhla.

15 13.03.2018

Poutavé putování oblastí divokých skal, hlubokých strží a jeskynních labyrintů, začínající na okraji Prahy a vedoucí kolem majestátného hradu Karlštejn, romantického hrádku Karlík, gigantického kláštera na útesu ve Svatém Janu pod Skalou, kolem prastarého hradiště Tetín, dále kaňonem Malé a Velké Ameriky, až k rozsáhlým krápníkovým Koněpruským jeskyním s dílnou středověkých padělatelů mincí. Popisy krajiny jsou krásně propojeny s historií a podány velmi čtivou formou.

15 13.03.2018

Tak tahle partička mě vážně bavila. Otec, stárnoucí chlápek, který při pohledu na své dospělé děti, plácající se zoufale svými životy, raději odejde do domova důchodců. Synáček, trpící totální neschopností dospět raději tráví čas posloucháním hudby z nejmodernější aparatury, na kterou si ale není schopen vydělat peníze, protože jeho šílené nápady vždy skončí totálním krachem. Dcera, zoufale ztracená v nefunkčním a prázdném manželství a její manžel, ambiciózní blbec, který se opájí představou své akademické důležitosti, zatímco v reálném životě je totálně k nepoužití. Svižný, vtipný, sebeironický jazyk, střídání obrazů v rychlém sledu a zdánlivě neexistující děj ve skutečnosti nabízí zajímavý pohled na snahu jedné rodiny přežít všechny nepřízně osudu, a kdyby nic, tak si alespoň občas dopřát společnou malou noční žranici.

15 13.03.2018

Příběhy prchavé jako letní odpoledne. Nenápadně si omotávají čtenáře jako ranní opar, který se rozplyne, sotva si toho člověk všimne, ale zanechají za sebou pocit něčeho zvláštně znepokojivého. Lži, které prostupují všechny povídky, jsou malé i velké, zdánlivě nevinné i osudové, vždy ale vstupují do života hlavních hrdinů, aby zasáhly, změnily, převrátily nebo ukázaly nový směr. Bernhard Schlink má neuvěřitelný cit pro vykreslení charakterů a chování svých hrdinů. Jde až na samou hranici osobního prostoru, jakoby je své hrdiny tajně sledoval škvírou mezi dveřmi. Všechny povídky dýchají podivně smutnou atmosférou, podobnou poloprázdnému hotelu a opuštěné pláži na konci sezony.

13 13.03.2018

Edici Česká povídka mám ráda už jen proto, že jsem díky ní objevila několik nových autorů, kteří by mě možná jinak úplně minuli. Tentokrát se sešla docela zajímavá parta: dámy Tučková, Soukupová, Lasicová, Čechová a Hejdová, které doplňují pánové Viewegh a Epstein. Povídky zpracovávající různým způsobem pohled na zdánlivě nejšťastnější období v životě dvou zamilovaných, tedy svatbu, jsou různorodé, nápadité, vtipné i smutné. Fajn čtení na jedno deštivé odpoledne.

11 13.03.2018

Sice tak trochu červená knihovna ve stylu, kterak chudá pradlena ke štěstí s bohatým šlechticem přišla, ale na druhou stranu, je to dobře napsané, zápletka nápaditá, atmosféra 30. let věrohodně vykreslená a ten happy end na závěr byl docela věrohodný.

8 13.03.2018

Zajímavá kniha vzpomínek, která víc než o filmech vypovídá o bezstarostném životě jedné mladé herečky, která se k filmu dostala tak trochu náhodou, ale díky roli v oscarových Ostře sledovaných vlacích a vztahu s Waldemarem Matuškou se stala ve své době docela slavnou. Kniha přináší pár zajímavých postřehů, několik pikantních drbů, ale nejde nijak do hloubky a nepřináší žádný detailnější pohled na svět filmu. Text je vybavený slušnou fotografickou přílohou.

11 24.02.2018

Ulička hanby bylo mé první setkání se sérií Letopisy Královské komory. Byla jsem zvědavá, jestli mě chytne stejně jako mí oblíbení Hříšní lidé Království českého. A s radostí přiznávám, že Jiří Adam z Dobronína mě bavil. Příběh byl dostatečně zajímavý a správně napínavý, nechyběly intriky, láska ani souboje. Pan Vondruška ví, jak napsat příběh tak, aby se čtenář začetl hned od první stránky a odtrhl se až u té poslední. Oldřichovi, Otovi a Divišovi sice zůstanu i nadále věrná, ale už se těším na další případy Jiřího Adama.

14 24.02.2018

Obávám se, že jsem příliš velký jihočeský patriot a tak možná nejsem úplně objektivní, ale mě tahle kniha okouzlila přesně vykreslenou atmosférou jihočeského venkova, od popisu lidí, jejich způsobu života, typické mluvy, přírody, jednotlivých chalup nebo letní pohody na vysečených stráních. Příběh ve mě vyvolával vzpomínky na vyprávění dědy a babičky, kteří přesně tohle pamatovali. Nehledě na to, že i já jsem strávila spoustu času v třeboňském archivu mezi zaprášenými policemi.

39 16.02.2018