SSTknihy
komentáře u knih
Případ Pavlína
Martina Formanová
Mediálně známý příběh, který díky beletristickému zpracování získal na zajímavosti a čtivosti. Dobře vykreslená situace, ve které se za minulého režimu ocitlo mnoho lidí a řešilo ji různými způsoby. Těžko soudit, pokud v té době člověk nežil a před podobným rozhodnutím nestál. I kdyby to byla jen fikce, tak jako příběh jedné rodiny, kterou zničilo jedno osudové rozhodnutí, to stálo za přečtení.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Tahle detektivka mě bavila z jednoho prostého důvodu – vždy, když jsem si říkala, že už mi to začíná být úplně jasné, ukázalo se, že stejnou cestou se vydala i autorka. Jenomže místo odhalení nebo chycení pachatele se jenom otevřely další dveře, další možnosti, další kombinace. A tak jsem musela číst dál a dál, dokud jsem nebyla na úplně poslední stránce a mohla si konečně oddechnout. Je fakt, že konec už byl trochu moc překombinovaný, ale celkový dojem mi to nezkazilo.
Přepínám – deset povídek o letcích a létání
Roald Dahl
Mrazivě realistický pohled na válku, letecké bitvy a každodenní život pilotů, trpících neustálým strachem ze smrti, ze zranění a ze ztráty blízkých. Dahl zasahuje na dřeň odhalenou realitou, každodenní obyčejností, sevřenou neustále přítomným strachem z nadcházejícího dne a nezměrnou únavou, zrcadlící se v očích těch, kteří ještě včera popíjeli v důstojnickém klubu se svými, dnes již mrtvými kamarády.
Číst tyhle příběhy je jako usednout do kokpitu letadla, vystoupat do závratných výšin a vzápětí se střemhlav řítit dolů. Je to jako jízda na horské dráze, ze které se vám svírá žaludek, ale nedokážete odolat a znovu a znovu se pouštíte do další jízdy. Příběhy jsou sice fiktivní, ale je v nich víc opravdovosti než v seberealističtější válečné reportáži.
Pán přílivu
Pat Conroy
Velký dramatický příběh, kráčející důstojně ve stopách tradice těch nejlepších amerických jižanských autorů. Osudová sága jedné rodiny, která se tak moc milovala a nenáviděla zároveň, že je společně prožité roky zahnaly až za samou mez snesitelnosti a hranici života a smrti. Příběh Toma Winga, jeho sourozenců a jejich rodičů je mnohovrstevným, psychologickým dramatem, které se převaluje opojně a nebezpečně zároveň, stejně jako slané mokřiny Jižní Karolíny. Čtení to není pohodové, je zneklidňující, drásavé, pomalé a hluboce zasahující. A přitom krásné a dojemné zároveň.
Dobronínské morytáty
Vlastimil Vondruška
Vondruškoviny jsou pro mne taková klasika, která nikdy nezklame – vždycky se dobře pobavím, detektivní zápletky jsou dostatečně zajímavé, líbí se mi jazyk, kterým jsou příběhy psané a ačkoliv nejde o žádnou cenami ověnčenou literaturu, nikdy nelituji času, který s jejich hrdiny strávím. Takže už teď se těším na další.
Nezlomený
Laura Hillenbrand
Louis, který musel vyměnit tretry a olympijskou kariéru za vojenskou službu v Tichomoří, se aktivně zúčastnil několika bitev. Jeho letadlo nakonec spadlo, ale on přežil a neuvěřitelných 47 dní strávil se dvěma přáteli na gumovém záchranném člunu. Obklopeni tunami slané vody, neustále obleženi žraloky, téměř bez jídla a pitné vody, navíc vydáni napospas zákeřným kulkám japonských pilotů. Radost ze země na obzoru vzápětí vystřídala hrůza – stali válečnými zajatci. To, co je čekalo, předčilo všechny jejich noční můry. Otřesné podmínky, neustálé bití, ponižování, hladovění, nemoci, výslechy a neuvěřitelná krutost rychle udělala ze všech zajatců živoucí mrtvoly. Pokaždé, když měl Louis pocit, že už je na samém dně pekla, ukázalo se, že na něho to horší ještě čeká.
Neskutečně silný příběh člověka, který dokázal nejen přežít fyzicky, ale také zůstat psychicky nezlomený, byť jeho cesta k odpuštění byla dlouhá a trnitá. Na Olympiádu se Louis vrátil jako čestný nosič olympijské pochodně v roce 1998 v Naganu - v Japonsku. Převzal pochodeň v místě bývalého zajateckého tábora, odrazil se a znovu běžel.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Jedním z mých oblíbených duchařských filmů je Zámek hrůzy z roku 1999. Hvězdně obsazený horor, ve kterém se objevili například Liam Neeson, Catherine Zeta-Jones nebo Owen Wilson, je především vizuálně zajímavá podívaná. Byla jsem proto hodně zvědavá na knižní předlohu. Jak už to tak bývá, kniha se od filmu liší, ale tentokrát musím připsat body vizuálnímu zpracování. Kniha je komornější, umírněnější, filozofičtější a bohužel díky tomu i nudnější.
Dva lelci ve skříni – o Karlíkovi nemluvě
Pavel Šrut
„My jsme dva Leoši, co si jen tak lenoší. My jsme dva Leoni, co se nikam nehoní.“ - Tak tohle už mi zůstane v hlavě asi napořád. Skvěle vyprávěný zábavný příběh.
České země za vlády Lucemburků
Helena Mandelová
Dějepis, který není podaný nudným způsobem, informace jsou jasné a přehledné, kniha je hezky ilustrovaná a nezatěžuje tunami čísel, dat a historických přehledů. Skvělé oživení dávno zaprášených a zapomenutých znalostí.
Anglické růže
Madonna Ciccone
Roztomilá kniha s krásnými ilustracemi. Příběh malý svým rozsahem, ale velký svým dosahem. Hezké počtení nejen pro malé čtenáře.
O čem ženy mlčí
* antologie
Další příspěvek z edice Česká povídka. Ráda po nich sáhnu, protože mi už několikrát představili autora, kterého jsem do té doby neznala. Témata tohoto vydání jsou v podstatě banální – ženy tají problémy v manželství, nechtěné mateřství, nenaplněný život, strach z nevěry nebo citový chlad. V podání předních českých autorů to ale není nuda a jedno malé zpestření v podobě toho „o čem muži mlčí“ bylo zábavné.
Na kopci
Jiří Březina
Detektivka z českého prostředí, která staví svou zápletku na podivných okolnostech jednoho andělského zjevení. První polovina je poněkud zdlouhavá a zbytečně ukecaná. Přestože čtenář už od prvních stránek tuší, co že se to na jihočeském venkově vlastně odehrálo a bohužel také velmi rychle pochopí, kdo je pachatelem, autor mu to velké odhalení naservíruje téměř po 300 stranách, aby ho pak dalších sto udržoval v neexistujícím napětí. Takové lehké čtení na letní odpoledne.
Dumasův klub
Arturo Pérez-Reverte
Když jsem se dozvěděla, že film Devátá brána s Johnny Deppem (The Ninth Gate, 1999, r. Roman Polanski) má původ v knižním zpracování, byla jsem velmi zvědavá. A vyplatilo se! Kniha je o třídu lepší - má propracovanější zápletku (z filmu vypadla celá část týkající se právě Dumasových Třech mušketýrů), reálnější a zajímavější konec a širší přesah, který ocení především milovníci starých tisků a literatury. Knižní Corso mě prostě bavil o trochu víc.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Stála jsem uprostřed nekonečné pláně, na té nechvalně proslulé betonové rampě a kam až oko dohlédlo, viděla jsem komíny jako pozůstatky kdysi zde stojících dřevěných baráků, ostnaté dráty dnes naštěstí bez vysokého napětí, strážní věže a bránu s černobílým lemováním, která na mne děsivě otvírala svou tlamu. Při čtení Osvětimské knihovnice se mi vrátily všechny ty tísnivé pocity, které mě při návštěvě tábora přepadaly. O to víc jsem byla fascinována tím, že i na takovém místě, kde se v zimě mísil sníh s popelem právě spálených těl, si dokázali lidé udržet lidskost, radost, víru a lásku. Silný příběh, který, se vám dostane pod kůži jako tetování.
Deset žen
Marcela Serrano
Příběhy, které jsou stejně rozličné jako ženy, které je vyprávějí. Psychoterapeutka Nataša sezvala své pacientky, aby si navzájem sdělily své životní osudy a tíži, kterou každá nese na svých bedrech, protože věří, že sdílená bolest je poloviční bolest. Ona sama se stává desátou pacientkou připojením svého příběhu. Čtivé, zajímavé, ale přiznám se, že trochu odtažité. Chybělo mi tam propojení, vzájemná reakce, alespoň náznak další cesty, spojenectví. Takhle zbylo jen deset samostatných příběhů.
Nakresli mi vítr
Eva Urbaníková
Čtivý příběh, inspirovaný skutečnými událostmi ženy, která tak dlouho hleděla na muže přes růžové brýle, až se ocitla na konci svých sil a skončila ve vězení. Musela projít trnitou cestou sebepoznání, aby si uvědomila všechny chyby, kterých se dopustila nejen na druhých, ale především sama na sobě. Spíš než příběh samotný mě zaujal to, kam až může ženu zavést slepá láska a vášeň k mužům.
Sex a jiné city
Eva Urbaníková
Soubor povídek o lásce a vztazích na všechny možné způsoby. Psané sice čtivě, ale příběhy jsou dost nevyvážené, balancují mezi žánry a spíš připomínají soubor náhodných textů, které si autorka střádala léta do šuplíku a nyní vydala knižně.
Děti kapitána Kohla
Jiří Štych
Zajímavý náhled do období 50. let, kdy naší republikou kočovaly skupiny Romů a státní orgány se je snažily začlenit do společnosti i proti jejich vůli a přirozenému způsobu života. Příběh jednoho učitele a jednoho kapitána, kteří navzdory všem obtížnostem a ztraceným iluzím vytrvali ve svém snažení a pomohli mnohým romským dětem k lepšímu životu.
Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Skvělé pokračování Stopařova průvodce. Opět nápadité, vtipné, zábavné. Baví mě příběh, jednotlivé postavy, styl psaní a hlavně geniálně bláznivé nápady, které se přes všechnu svoji šílenost tváří jako ty nejsamozřejmější věci v celém Vesmíru.
Švadlena
Rosalie Ham
Nejprve jsem musela překousnout poněkud zdlouhavý rozjezd a velké množství postav, ve kterých bylo těžké se zorientovat, pak dorazila poměrně nezajímavá hlavní hrdinka, která si mě nedokázala ničím získat, a k tomu zbytečně moc tragických nehod, zbytečně moc úchylek a na konci pomsta, která mi přišla už trochu přes čáru a vlastně mi bylo spíš líto postižených než hlavní hrdinky. Snad jedině ta móda zaujme, pokud máte hodně velkou představivost.