stanislava7096 komentáře u knih
Při čtení knihy jsem si položila opakovaně otázku, co je cílem nebo úkolem literatury. A uvědomila jsem si, že pro mě je to únik od reality do jiných světů. Tahle kniha je ovšem čistou realitou, ze které není úniku. Je úžasně napsaná. Opravdu přirozeně a realisticky popsané myšlenky hrdinů. Nejvíc mě zaujal popis myšlení dětí. Jako by byl člověk skutečně v jejich světě. Ale to byl pro mě největší problém. Já vlastně nechci žít a číst složitou realitu někoho jiného. Navíc s otevřeným koncem. A přesto jsem prostě nemohla přestat číst a musela jsem se na ten konec dočíst. Takže za mě kniha skvěle napsaná, jen to téma prostě tak obyčejné a opravdové, až jsem tam nechtěla být ani o minutu déle.
Autor mě prostě baví, dobrý nápad, zpracovaný čtivě. Líbí se mi promíchání dobových linií, popisy období minulých i budoucích. Výhrady k nepřesnostem, které tady zaznívají nechápu, není to přece literatura faktu. Je to fantasy a myslím, že dobrá. Je to sice takové nenáročné čtení, ale pokud člověk věnuje chvíli přemýšlení o planetě, lidech, o tom jak dokážeme jako lidstvo využívat nebo zneužívat vlastní schopnosti...
Když jsem dočetla Inferium, říkala jsem si, že skončit v Burešově vizi pekla prostě nechceš. A teď si říkám, jak velká výhra je skončit v Ráji. No uvidíme. Kniha opět skvělá. Čte se sama.
Zajímavý začátek série. Líbil se mi překlad knihy, bylo cítit, že je to skvěle odvedená práce. Hlavní hrdinové jsou pak dostatečně rozporuplní, dostatečně zajímaví, dostatečně spravedliví i tvrdohlaví, aby mě zajímalo, co se stane dál.
Kedrigern je moje srdcová záležitost, první přečtená fantasy kniha a tím pádem i fantasy série. Nedalo se nepřečíst. A od té doby už několikrát přečteno znovu. Mám ráda ten humor a vlídnost, která z knih sálá. Škoda, že víc jich už nebude. Kvááák. Ja.
Kniha jak pro odborníky, tak pro laiky, kteří se chtějí dozvědět víc o práci s traumatem, tauma-informované péči a vůbec péči o dítě. Mělo by se jednat o stěžejní knihu pro lékaře, pedagogy, sociální pracovníky, pěstouny a adoptivní rodiče. Kniha je napsána čtivě, přestože obsahuje složité životní příběhy, ty nejsou napsány s touhou šokovat, ale naopak s potřebou představit neurosekvenční model jako funkční koncept a způsob práce s dětmi a lidmi, kteří prožili trauma, a to ovlivnilo jejich život.
Pan Bureš mě baví. Moc se mi líbí jeho nápady. A tahle exkurze do Pekla je prostě ... představitelná. O to děsivější. Protože tohle prostě nechceš :) Hlavní hrdina i hrdinka jsou skvělí.
Mám ráda severskou krimi a Faerské ostrovy byly perfektní kulisou, celou dobu jsem byla ráda, že nepobíhám venku v tom jejich dešti a mlze. Líbilo se mi tempo knihy, žádné šílené zvraty. Hlavní protagonisté tvoří sympatickou dvojici. Těším se na další díl.
Sérii čtu už potřetí, asi po deseti letech. A tentokrát jsem rovnou začala až Endymionem. Nějak jsem potřebovala přesně tuhle dávku sci-fi. Propojení vesmírného putování a příběhů lidí a androidů a všech dalších forem života. Líbí se mi obrazy, které se v mojí hlavě při čtení rodí. Kniha je i na třetí pokus velmi čtivá. Dělá mi radost, když potkávám staré známé, na které jsme třeba už zapomněla.
Druhý díl série mě moc bavil. Líbila se mi zápletka, i když slovo líbila je v tomhle případě trochu divné.
Neznám Ostravu, končím u "Baník pi..." ale líbil se mi výlet, který jsem díky knize podnikla. Dokonce i s návštěvou muzea věnujícího se válečné historii města a galerie. Stejně jako byly válečné pasáže realistické a mně se svíraly vnitřnosti obavou o rodinu, jejich podnájemníky a psy, tak byly současné pasáže přitažené za vlasy a mně se svíralo všechno obavou o Bo a její nejbližší. Moc se mi líbila hlavní hrdinka a její životní příběh trochu ve stylu Brutální Nikity, super. A běželo to samo. Jen někdy se mohla najíst a vyspat, pak bych trochu snadněji uvěřila, že tahle Bo je z masa a kostí. Povedené, už mám v ruce další díl...
Kniha byla dokonalá. Mám knihy paní Pekárkové ráda, protože popisují svět postav naprosto realisticky. Pracuji s podobnými lidmi a byla jsem fascinována tou možností, být na chvíli v jejich hlavě. Opět mnoho podnětů k zamyšlení.
Tohle bylo super, chci víc :) Skvělá jízda zákoutími Prahy a lidských osudů. Autorka mě bavila příměry, které dokreslovaly pocity hlavních postav. Bylo jich přesně akorát. Povedené detektivní příběhy, propojené paní s jezevčíkem, kavárnou... Moc jsem si to užila.
(SPOILER) Samozřejmě byla kniha jako vždy čtivá a zajímavě propletená. Na můj vkus byl závěr překombinovaný a vrahovi jsem nevěřila, že by to dokázal. A pokud by to dokázal, tak ne takhle. Nevím. Jsou to jen moje pocity.
Díky za tuhle výzvu, hned jsem věděla, co chci číst. Byla to moje zamilovaná kniha v pubertě. Opsala jsem si z ní tehdy několik pasáží. Ale některé věci by se měly nechat vzpomínkám, v těch byla prostě úžasná. Teď už to prostě nebylo ono.
Možná příliš velká očekávání způsobila, že mě kniha nenadchla ani nebavila tak, jako předchozí dva díly. Místo odpovědí vlastně vyvstávaly další a další otázky a nejasnosti. Očekávala jsem, že se jedná o poslední díl trilogie, ale pravděpodobně to tak není a bude pokračování. Pokud je to tak, zase se do kraje sklenitu ráda vrátím a tuhle knihu si díky tomu znovu přečtu.
Kniha mě, stejně jako ostatní knihy autorky, na začátku mírně iritovala, čekáním na odhalení podstaty. Ale to už k jejím knihám nějak patří. Přesto, nebo právě proto je mám ráda. To napětí, než se to provalí :) Četla se mi velmi dobře.
Vracím se k celé sérii opakovaně. Nechápu to, ale při každém čtení najednou zjistím něco, co jsem předtím neviděla nebo si nevšimla. Dokonalá Lisbeth, skvělý Mikael. Jsem si jistá, že se k nim ještě párkrát vrátím.
(SPOILER) Knihu jsem četla kvůli autorce, líbí se mi její způsob vyprávění. Jakoby prostě obyčejně vyprávěla o obyčejných lidech. Oceňuji formu deníku, kdy celý text působil velmi autenticky. Opět to bylo v určitém směru náročné na čtení, protože hlavní hrdinka byla, jak to jen popsat, iritující. A jako bonus beru, že jsem ji mohla zařadit do čtenářské výzvy...nejprve jsem nemohla najít vhodnou kategorii, ale nakonec kniha splnila dvě témata z minulého roku, a to autora, který nosí brýle a hlavní hrdina alkoholik...
Povídky čtu jen jako mezihru, když nemůžu najít jinou vhodnou knížku. Bylo to oddechové, ale po pár dnech už bych si nevzpomněla, co mě bavilo.