stesti.s.knihou komentáře u knih

V 19. století měly ženy úplně jinou roli, než je tomu dnes. Společnost je vedla k péči o domácnost, děti a muže. Našly se ale i takové ženy, které se s touto předurčenou rolí nechtěly spokojit. Chtěly si budovat kariéru, chtěly po sobě zanechat něco víc než jen potomky, spokojeného manžela a teplou plotnu.
Jednou z takových žen byla Nellie Blyová. Od malička cítila, že pro ni předurčená role ženy není dostačující. Díky svému nadání k vyprávění příběhů měla jasno: stane se novinářkou. Jenže jak se žena v tehdejší době mohla uplatnit mezi veskrze mužskými redaktory? No třeba tak, že bude předstírat šílenství a nechá se na několik dní zavřít do děsivého blázince na Blackwellově ostrově u Manhattanu :)
Teď to samozřejmě zlehčuji, ale jedná se o historický román založený na skutečných událostech a já smekám klobouk před Nellie, která něco takového dokázala.
Kniha popisuje Nelliino dětství, postupný zrod touhy stát se novinářkou až po moment, kdy se ocitá zavřená v blázinci a není si jistá, zda skutečně nepřichází o rozum. Z ambiciózní a inteligentní ženy se postupně stává sestrami šikanovanou troskou, která stěží rozezná, co je sen a co realita.
Tohle bylo skvělý, knihu moc doporučuji a rozhodně stojí za přečtení. Vhled do tehdejší doby a postavení žen, nelidské podmínky v zařízeních pro duševně choré, návrat do reality a boj s démony přivezenými z ostrova - o tom všem je Šílená. Navíc ve formě historického románu, při jehož čtení máte pocit, že musí jít o fikci, avšak ono se to opravdu stalo...
Malinko mi chyběly reálné ukázky textu, které Nellie o blázinci napsala, možná to bylo zbeletrizované zbytečně až moc, každopádně kniha je i tak skvělá.

A pokud vás tematika zaujala, doporučuji ještě knihu Bál šílených žen od Victorie Mas s podobnou tematikou.

2 27.03.2024

V rámci aktuální kola, které společně s Klasikomily máme, jsem přečetla Golema. Nebudu lhát, nezařadil se mezi má oblíbená klasická díla, ale mám pocit, že jen potřeboval svůj čas. První půlka knihy pro mě byla trošku utrpení, ale tu druhou jsem si už začala užívat. Vydání od Ledy je navíc obohaceno o krásné a temné ilustrace, které podtrhují příběh a dodávají mu ještě větší tajemno (a seženete jej v Levných knihách).
Co se mi na knížce vyloženě líbilo byly popisy staré Prahy, jednotlivých ulic zasazených do oné děsivé atmosféry - měla jsem chuť vyrazit ven a knížku si tam číst! Oceňuji také prolínání reality a snu, které vás mnohdy donutí pochybovat o tom, co je skutečné. A závěr byl top...

2 03.03.2024

Závěrečný díl mojí oblíbené YA série! Nebudu se tu o něm moc vypisovat, protože bych spoilerovala, ale můžu připomenout, o čem série vlastně je, pokud jste ji doposud nezaznamenali :)
Hlavní hrdinka Pipa žije v malém městečku, ve kterém dojde k hrůzné vraždě náctileté dívky. Policie vraždu přišije prvnímu podezřelému, který je na ráně, ačkoli některé souvislosti tak úplně nesedí. Pipa v rámci školního projektu začne natáčet podcast, ve kterém se snaží očistit jméno údajného vraha, což v podstatě odstartuje Pipinu kariéru detektivky ve všech navazujících dílech :D
Tento poslední díl úzce navazuje na díly předešlé, je tedy potřeba mít jména a události v čerstvé paměti (já je neměla a dělalo mi to celkem problém).
Nicméně celá série je fajn, nejsem cílovka young adult knížek, ale sérii Návod na vraždu pro hodné holky mohu doporučit všem :)

2 09.02.2024

Jiří Klečka se po dočtení knihy Zapomenutá stal oficiálně mým oblíbeným autorem!
Autorovu předchozí knihu Papírové domky doporučuji, kudy chodím - mysteriózní román z Ostravska, v českých vodách neotřelý a originální.. Proto asi není divu, že má laťka očekávání byla nastavena velmi vysoko a trochu jsem se bála, zda nová kniha s názvem Zapomenutá dosáhne stejné úrovně, jako kniha předchozí.
A mám ohromnou radost, že ano! To bylo zase skvělý - od první stránky hltáte napínavý příběh, čekáte, co bude dál, mysteriózní zápletka opět skvělá, stejně tak hlavní hrdinové, jimiž jsou senioři z Domu paměti, které jsem si moc oblíbila!
Příběh je opět zasazen do Moravskoslezského kraje (srdcovka), hlavním motivem je zapomínání, vzpomínání, zážitky, na které by hlavní hrdinové rádi zapomněli a naopak momenty, na které by si rádi vzpomněli Vše se odehrává v již zmíněném Domě zapomění, aneb zařízení pro pacienty s méně či více závažnou kognitivní poruchou. Mysterióznost opět prostupuje celý příběh - už jen samotným zasazením příběhu mezi pacienty s pochroumanou pamětí; nikdy si nemůžete být jistí, co se skutečně odehrálo a co je pouze výmysl nemocné mysli. To ale není vše, napětí samozřejmě postupně graduje a závěr je opět dechberoucí.
Román má zároveň dost velký přesah - donutí vás zamyslet se nad hodnotou paměti a nad tím, co zbyde, když ji ztratíme
5/5, tohle je rozhodně opět kniha, kterou si musíte přečíst.

2 20.11.2023

Zamilovaná hypnotizérka, další přečtený kousek od Liane Moriarty do sbírky.
Už několikrát jsem zde vyjadřovala svou nespokojenost s názvem knížky - podle něj totiž kniha vypadá jako milostný román. Nenechte se ale zmást. Ano, hlavní hrdinka je skutečně zamilovaná hypnotizérka :D, ale děj je hlavně o něčem jiném, mnohem děsivějším.
Hypnoterapeutka Ellen se seznámí s mužem, který se zdá být dokonalý - je milý, hezký, vtipný, inteligentní, svobodný. Člověk ale míní a život mění, proto Ellen záhy zjistí, že i Patrick si s sebou táhne poměrně velké břímě, a sice svou bývalou přítelkyni, která ho stalkuje na každém kroku.
A zde začíná ta vtipná část: hrozně mě bavil až absurdní kontrast situace - nevyrovnaná bývalka, sledující svého ex a jeho novou přítelkyni kamkoli se hnou, a éterická hypnoterapeutka Ellen, používající při každé nepříjemné situaci dechová cvičení, meditace a autohypnózu. Pohledy žen se v kapitolách střídají, díky tomu chápete jejich chování a nutně musíte k oběma cítit jisté sympatie.
Ta kniha měla všechno - byla napínavá, zábavná, děsivá, dokonce i naučná (minimálně co se oblasti hypnoterapie týče), trochu mě ale zklamal ten konec, který byl na mě až moc růžový a ukončený (ano, až moc ukončený konec, já vím - když já mám raději, když nám autoři nechávají aspoň trochu prostoru pro představivost).
Nakonec tedy hodnotím 4/5, ale knížku vám rozhodně doporučuji (případně jakoukoli jinou od autorky).

2 24.09.2023

Předpokládám, že na tuto knížku jste tu už slyšeli plno chvály (nejen ode mě). Ale ona si to fakt zaslouží! Všichni asi známe knížky se silným marketingem, které jsou všude vidět, ale ve finále jsou pouze velkým zklamáním. Ovšem kniha Jsem ráda, že moje matka zemřela, opravdu stojí za pozornost.
Jedná se o memoár mladé herečky Jennette McCurdy, která je pro většinu z nás asi neznámá, to ovšem nemění nic na celkovém vyznění příběhu.
Jennette v memoáru popisuje svou postupnou cestu k herectví, kterým se nikdy nechtěla zabývat, svou rostoucí kariéru a psychické problémy, ale hlavně vztah s naprosto toxickou matkou, která stála za vším dříve zmíněným. Jennettino postupné rozkrývání škod, které na ní matka napáchala, je nepříjemné, dechberoucí, šokující. Stejně jako celá kniha.
Více nebudu prozrazovat, čím méně toho víte, tím lépe.
Tohle je jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem v tomto roce četla, 5/5 a určitě se k ní ještě vrátím!

2 24.09.2023

Memoáry z období komunismu a socialismu jsou poslední dobou čím dál tím populárnější - ono to také dává smysl, současná mladá generace již tyto doby nepamatuje a číst o některých věcech, typických pro časy minulé, může být dosti šokující a odstrašující. Já mezi tuto generaci patřím (nepovažuju se tedy už moc za mladou generaci, haha), jsem devadesátkové dítě, které si zažilo už jen pozůstatky komunismu, proto se s radostí vrhám na jakýkoli memoár z tohoto období.
Doba chemlonová je právě takovým memoárem, nesnaží se však ve čtenáři navodit odstrašující pocit; autor se snaží své dětství odehrávající se za dob komunismu v Brně vylíčit vtipně a s lehkou nadsázkou. V knize se tak dozvíte na příklad to, jak vysoké postavení měli v té době ve společnosti opraváři televizí, jaký zázrak představovaly pro tehdejší lidi z vesnic městská sídliště s umakartovými jádry či jak si lidé z důvodu nedostatku čehokoli potřebného museli zvyknout improvizovat.
Obecně nemám moc ráda humoristické knížky a tahle se snaží na ten humor tlačit až moc, dle mého názoru. Prvních pár stran mi přišlo fajn a občas jsem se i zasmála, nicméně zbytek knihy už pak nepřinesl nic nového a dokonce jsem u ní usínala :( Dost věcí si pamatuji ještě i z devadesátek, proto mi čtení nepřipadalo až tak záživné.
Kniha si ode mě vysloužila 2/5.

2 09.08.2023

Knihy Julie Caplin mám moc ráda, vždy se jedná o fajn oddechovku, u které přesně víte, jak dopadne, ale stejně vás to baví číst :)
Od autorky znám její sérii Romantické útěky, byla jsem ale zvědavá, jak bude vypadat kniha, která nespadá do této série. No, a vypadala úplně stejně :D
Hlavní hrdinka je po rozchodu, odjíždí na venkov odpočinout si od městského hektického života a tak nějak zase najít sama sebe. Naskytne se jí fajn příležitost - hlídat malebný dům jedné rodinné známé, má to ale malý háček; součástí domu je i hnědá labradorka Tess. Hlavní hrdinka si postupně zvyká na život na vesnici, kde se všichni znají, učí se fungovat s pejskem a postupně se seznamuje s novými lidmi, kteří jí dají nový pohled na život. A romantická linka taky nechybí samozřejmě :)
Ano, scénář knížky jako přes kopírák jiných autorčiných knih, zase mě to ale moc bavilo. Cestování tentokráte nahradil život se psem, což jsem si jakožto pejskomil užila.
Dávám 4/5, přece jen už mě autorčiny knihy neumí vyloženě nadchnout, nicméně jakožto odpočinková letní četba schváleno a doporučuji :)

2 28.07.2023

Děj knížky Modré tóny se odehrává v Dánsku v blízké budoucnosti. Dánská farmaceutická společnost právě testuje lék na protrahované (rozumějte dlouhodobé, paralyzující) truchlení. Jedním z členů výzkumné skupiny je i univerzitní profesor Thorsten, který analyzuje dopady a vedlejší účinky nového léku před uvedením na trh. Záhy však zjišťuje, že lék má dost závažné vedlejší účinky, které se začaly projevovat již při úvodním testování, někdo tedy pravděpodobně cíleně upravuje výsledky tak, aby uvedení léku na trh nic nezabránilo. Thorstenovi s odhalováním pravdy pomáhají dvě jeho studentky, které píší diplomovou práci týkající se diagnózy protrahovaného truchlení a k tématu mají velmi blízko.
Proč někdo cíleně upravuje výsledky testů? Jaký dopad na pacienty mají vedlejší účinky léku? Proč je v nejvyšším zájmu Elizabeth, vynálezkyně léku, aby byl lék distribuován co nejdřív na světové trhy?
Tohle mě bavilo moc! Univerzitní a vědecké prostředí, akademické a odborné popisy, zároveň ale upravené tak, aby byly čtenářsky záživné a srozumitelné. Moc mě bavily postavy, moc mě bavil kontrast obou studentek (jedna navíc s OCD poruchou), moc mě bavily pohledy jednotlivých postav na celou situaci.
Kniha je navíc poměrně krátká a úderná, neobsahuje žádné složité popisy; pár věcí si musíte domyslet (částečně včetně závěru), ale já mám ráda, když autor čtenáři nepřipraví vše na stříbrném podnose.
S ohledem na množství přečtených knih je těžké mě překvapit - ale Modrým tónům se to povedlo!

2 10.07.2023

Záhada rukopisu je přesně takový ten styl románu, který já můžu. Jediný problém je, že knížek s podobným schématem mám načteny, troufám si říct, desítky, proto mě už nepřekvapí tolik, jako čtenáře, který na něco podobného není zvyklý.
Něco málo k obsahu:
Současnost - Evie řeší pozůstalost po zesnulém manželovi. To zahrnuje i dořešení majetku po manželově pratetě Joséphine, slavné francouzské spisovatelce. Čím více informací o minulosti Evie odhaluje, tím více si uvědomuje, že vše, čemu s manželem věřili, je jinak.
Minulost: Joséphine se během svého pobytu ve vězení velmi sblížila s Margot, služebnou odsouzenou za vraždu. Proč Joséphine byla ve vězení? Proč se z vězení nakonec dostala jen jedna z nich? Jak celá historie Margot a Joséphine ovlivnila současnost?
Tyto dvě dějové linky se prolínají a postupně skládají celkový obrázek. Příběh může zpočátku působit lehce zmateně, po pár kapitolách ale vše začne zapadat na své místo. Grandiózní vyvrcholení (mě to tedy, přiznám se, napadlo už v průběhu čtení) oslazené třešničkou na dortu, tedy zasazením příběhu do mé milované Paříže. Moc mě bavily kapitoly z ženské věznice a pracovních táborů - mám ráda, když romány přináší i nějaké historické informace a rozšiřují tak můj přehled.
Sečteno podtrženo, líbilo se mi to moc; pro mě je tenhle koncept už tak nějak lehce odhadnutelný, ale věřím, že pokud toho nemáte načteno více, kniha vás nadchne.

2 10.07.2023

Žena v ohni je thrillerem, po kterém se vyplatí sáhnout. Děj se zabývá uměním, galeriemi, obrazy a konfiskací majetku v období druhé světové války.
Mladá investigativní novinářka Jules má za úkol najít obraz, který byl po celá desetiletí ukryt neznámo kde. Zdánlivě neškodné pátrání se záhy změní v boj o život - Jules totiž není jediná, kdo po obraze pátrá.
Autorka popisuje poměrně složitý a rozvětvený příběh, který je však vystavěn velmi šikovně a já díky tomu neměla problém orientovat se v něm. Postavy, kterých je v knize větší množství, jsou jednoznačně rozděleny na klaďasy a záporáky - od první kapitoly víte, komu fandíte. Závěr je lehce předvídatelný, zejména romantická linka, která je rovněž součástí příběhu (naštěstí poměrně vkusně).
Bavilo mě to moc - originální prostředí, retrospektivní linka, rozvětvenost příběhu, vhled do umění a investigativní žurnalistiky.
Hodnotím 4/5 - hvězdičku dolů za akčnost některých momentů, které byly dle mého názoru velmi těžko uvěřitelné, a naopak předvídatelnost celého příběhu (chyběl mi tam nějaký wow okamžik).

2 12.04.2023

Jedná se o šestý a poslední díl detektivní série s hlavními hrdiny Freyjou a Huldarem. Jako vždy to bylo napínavé, čtivé, místy šokující a neodložitelné. Tentokráte sledujeme případy zmizelého miminka a mrtvé ženy rozsekané na malé části. Tyto případy spolu zdánlivě nesouvisí, ale nám zvídavým čtenářům je od počátku jasné, že to nebude jen tak :)
Celkový dojem z knihy byl za mě, jak už u Yrsy bývá zvykem, pozitivní. Ke konci mi kniha připadala až moc zamotaná; ve chvíli, kdy graduje děj a příběh se zrychluje, není moc prostoru na takové náročné vztahové konstrukce, které Yrsa připravila. Zvykem už je velké množství islandských jmen, na které jsme však z předchozích knih zvyklí.
Za mě 4/5 a Yrsu mám stále zařazenou jako jednu z top autorek detektivních thrillerů.

2 21.02.2023

Nejsem typ čtenáře, který vyhledává povídky - ba naopak se jim možná i vyhýbám. Po dočtení povídkové knihy Vůbec o nic nejde ale možná svůj názor přehodnotím. Tohle totiž bylo strašně fajn!
Krátké povídky s jednoduchým příběhem, které jsou ale tak věrně inspirovány reálným životem, že se v nich podle mě musí najít úplně každý. Ač mnohdy nejde o úplně jednoduchá témata, autorka dokázala vše popsat s nadsázkou, lehkým humorem a ironií. Zajímavá je ta lehkost, která spojuje všechny povídky, a autorčin nehodnotící nadhled, který ovšem o to více nutí přemýšlet a hodnotit čtenáře. Je skvělé, jak autorka v takových příběhových “jednohubkách” dokázala naprosto vtáhnout do děje a zároveň ve čtenáři zanechat takový ten přemýšlivý stav, který chceme mít po dočtení každé knihy.
Opravdu velmi doporučuji a stejně tak můžete mrknout i na autorčin předchozí román s názvem Bokovka :)

2 27.10.2022

O téhle knížce jsem si myslela, že to bude fajn letní oddechovka, romanťárna, kterou si přečtu na konci prázdnin, abych si ještě prodloužila letní vibe. A, světe div se, tohle bylo takové trápeníčko, že jsem se až nestačila divit.
Hned v úvodu napíšu, že knížce nemůžu dát více než 2/5. A hned vám řeknu proč.
Knížka je o tom, že mladá, bohatá a zhýčkaná influencerka zdědí starý bar, možná můžeme říct putyku, po svém otci v malém přímořském městečku. Jelikož doma udělá nějaký velký průser, otčím jí řekne, že už ji dál nebude živit a v podstatě ji donutí, aby se postavila na vlastní nohy. Piper tedy odjíždí do městečka, kde vzápětí poznává krásného mladého silného statného kapitána lodi a téměř okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra.
Do této fáze je to fajn a říkáte si, že se z toho asi může vyvinout fajn příběh. Jenže to se vůbec nestane (aspoň dle mého názoru). Následují mnohé situace, kdy on jí chce, ona ho ne, pak si to ale rozmyslí, má z toho strach, on má z toho strach, ale jsou spolu šťastní, pak se zase něco pokazí, pak je to dobrý… Bože. Celý vztah je hrozně plytký, Piper mi neskutečně lezla na nervy, ale úplně nejvíc mi na nervy lezlo Brendanovo majetnické chování, kdy Piper neustále musel opakovat že je jeho, že mu patří, jak bude dělat co on chce… A jí se to ještě líbilo!
Moje feministická dušička trpěla. Autorka z Piper udělala opravdu trubku, ačkoli se snažila ukázat, jakým vývojem hlavní hrdinka prošla.
No hrůza, zklamání obrovské, rozhodně nedoporučuji ani těm, kteří chtějí oddechovku. Já si u toho neoddechla, naopak jsem se vytáčela s každou další kapitolou víc a víc :D Dvě hvězdy dávám aspoň za dramatické vsuvky týkající se rybolovu a krabů, ty byly celkem fajn.

2 20.09.2022

Kniha Alex, léto a já je přesně ta letní oddechovka, kterou přečtete na dva zátahy, v kapitolách procestujete s hlavními hrdiny kus světa a během let postupně sledujete vývoj vztahu dvou nerozlučných přátel, jejichž každoroční tradicí je jet spolu na dovolenou.
Alex a Poppy jsou kamarádi již od studií. Jsou to dva protiklady, které si v podstatných věcech kupodivu rozumí. Jejich tradicí je společná letní dovolená - ta je každý rok samozřejmě jiná. Nejen, že se mění navštívená místa, mění se také situace, ve kterých se hlavní hrdinové nacházejí. Jeden rok jsou čerstvě zamilovaní, další jsou po rozchodu, jindy zase jedou na dovolenou se svými partnery. Co se však nemění je Alex, Poppy, jejich přátelství a letní dovolená. Tedy až donedávna. Před dvěma lety došlo na dovolené v Chorvatsku k jisté události a od té doby je jejich vztah na bodu mrazu.
O tom, zda nápravě přátelství pomůže další dovolená a co vlastně za celou situací stojí si už přečtěte sami.

2 06.09.2022

Další kniha české autorky do sbírky, a rozhodně se řadí mezi ty, které si znovu ráda přečtu.
Scarlett Wilková je česká novinářka, jejíž kariéru provázely mimo jiné rozhovory s Řeky, kteří se dostali do Česka během občanské války v Řecku ve 20. století. Právě toto téma autorku zaujalo natolik, že se jím inspirovala při psaní knihy Až uvidíš moře. A je dobré, že se tak stalo, jelikož téma, které kniha obsahuje, je rozhodně neotřelé a zároveň velice lákavé.
Kniha popisuje životní osudy dvou řeckých děvčat, které se samy ocitají v Česku právě z důvodu výše zmiňovaných událostí. Autorka skvěle vykresluje kontrast mezi Řeky a Čechy na pozadí nelehkých dějin Československa v druhé půlce 20. století. Rozdíly povah, smýšlení a nátur, neustálý strach z režimu a vyzvědačů, řecká kultura, Kefalonie a další řecké ostrovy, hledání sebe sama v cizím státě, mezi cizími lidmi, kteří odsuzují odlišnost. Postupné smíření s minulostí, potlačované emoce, uvědomění až ve chvíli, kdy už je příliš pozdě. Tohle všechno a samozřejmě ještě mnohem více je součástí románu, který rozhodně stojí za přečtení.
Já si svůj čas s knihou moc užila, moje touha znovu navštívit Kefalonii je obrovská a pokud jste i vy milovníci Řecka či propletených rodinných vazeb, kniha Až uvidíš moře je přesně pro vás :)

2 27.05.2022

(SPOILER) Uranova je příběhem, který vám dá od všeho něco - střípky české historie, hororovou linku protkanou magickým realismem až paranormálními prvky, romantický vztah postav… Já si knihu ohromně užila! Navíc jsem ji poslouchala v audioverzi, kterou načetl Petr Čtvrtníček, jenž to celé dovedl k dokonalosti :)
Hlavní hrdina, anglický učitel v důchodu Henry, se vydává do jáchymovských lázní, aby se vypořádal s jistou minulou záležitostí, která mu změnila život. V mládí totiž přišel o snoubenku. Mladá dívka Angela se před svatbou vydala do Československa navštívit svou rodinu, bohužel se ale pod ní právě v Jáchymově, během čekání na autobus, propadla země. Angelino tělo nikdy nebylo nalezeno a dívka byla prohlášena za mrtvou. Její snoubenec Henry se proto po dlouhých letech vydává do Jáchymova ve snaze najít více informací o smrti své snoubenky; důvod je jednoduchý - Henry od té doby totiž trpí psychickými problémy, k jejichž vyřešení může dojít pravděpodobně pouze na “místě činu”. V Jáchymově sice přijde svým strastem na kloub, krom toho zde však nalezne něco, o čemž se mu ani v tom nejdivočejším snu nemohlo zdát…
Napínavý příběh zasazený do Jáchymova je protkaný tajemstvím, napětím, podzemními chodbami a uranem. Sotva vstřebáte jednu neuvěřitelnou skutečnost, ihned se potýkáte s další. Autorka si se čtenáři pohrává, navozuje tím ale touhu číst dál a přijít všemu na kloub. Místy nevíte, co je realita a co sen, předpokládám ale, že po dočtení budete mít sto chutí jet navštívit Jáchymov.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám! Moc mě to bavilo.

2 25.04.2022

Obyčejné lhářky jsou fajn oddechovým příběhem, který vám nenabídne pouze příjemné počtení, ale taky témata k zamyšlení a silné ženské hrdinky.
Emma a Lucie snad nemohou mít odlišnější osud; Emma má bohatého manžela, žije v pozlátku, nemusí chodit do práce a jedinou její starostí je manžela vhodně reprezentovat na společenských akcích. Z nudy a jistého sebenaplnění si najde novou zábavu - drobné krádeže v obchodech. Lucie je samoživitelkou, vychovává malého syna a spolu se snaží vyrovnat se smrtí manžela a otce v jedné osobě. Lucie žije ve velkém stresu, synovi chybí mužský element a vše dává za vinu právě jí; občas tak sklouzne do vyhrocené situace, ve které není schopna racionálně reagovat. Jednoho dne se kvůli tomu dopustí rychlé jízdy v autě, za kterou ji chytne policie.
Obě tyto ženy musí za své přestupky podstoupit veřejně prospěšné práce, kde se setkávají s vtipnou seniorkou Florie, která jim díky svým zkušenostem a nadhledu postupně pomůže zvládnout nelehké situace.
Kniha se mi moc líbila, příjemné čtení, které obsahuje důležitá témata a trochu té romantiky.

2 14.03.2022

Miluju silné příběhy, a proto jsem nemohla vynechat ani knihu Svolení. Ta totiž obsahuje autobiografický příběh autorky, v knize mladé dívky V., která se zamiluje do postaršího spisovatele. Na tom by asi nebylo nic divného, avšak nutno dodat ještě jednu podstatnou informaci - mladé V. je pouhých 13 let, zmíněnému spisovateli G. zhruba o 40 let více.
Kniha je zpovědí autorky, která se snaží vysvětlit důvody, které jí přiměly ke vztahu se stárnoucím pedofilem. Zarážející je hlavně situace v tehdejší francouzské společnosti, kdy takovéto vztahy byly často tolerovány, přehlíženy či dokonce podporovány. Ostatně G. byl znám právě svými díly popisujícími “vztahy” s nezletilými dívkami i chlapci, veškerou tuto činnost odůvodňoval jako múzu pro svou tvorbu a, světe div se, společnost ho za to dokonce obdivovala.
Další z knih, která vám rozhodně zůstane v hlavě - o to více, že je postavena na reálných základech. V dnešní době snad už nemyslitelné situace jsou v knize popsány s nepříjemnou surovostí a ač je kniha poměrně krátká, o to silnější je z ní na konci čtenářský zážitek.

2 22.02.2022

Kniha Jak se dědí tajemství je nenáročnou oddechovkou, kterou doporučuji všem, kteří si chtějí u knihy odpočinout a vypnout.
Hlavní hrdinka Olivia zdědí po smrti své matky staré anglické panství a šlechtický titul, o nichž neměla ani ponětí. Může se to zdát jako vysněná situace, avšak pod pozlátkem se nachází polorozbořená ruina a obrovská tíha rodinného tajemství. Olivia totiž vůbec netuší, že její maminka měla šlechtický původ a pocházela ze staré anglické honosné rodiny. Naše hlavní hrdinka se toto vše dozvídá až po smrti své matky a bohužel jí nezbývá téměř nikdo, kdo by ji onu záhadnou historii odhalil. Olivia tak musí pátrat na vlastní pěst, během nelehké rekonstrukce starého panství rekonstruuje i svou minulost a původ.
Kniha nebyla špatná, je to přesně jeden z těch příběhů, který vám ubíhá stránku po stránce, ani nevíte jak. Bavilo mě to, akorát mi ty situace kolikrát připadaly trochu přitažené za vlasy.. Američanka, sama proti všem, odvážně čelí nástrahám závistivců a nedostatku financí, jakmile se něco povede, další dvě věci se pokazí, avšak Olivia neklesá na mysli a jde si za svým. Jako motivační příběh asi fajn :D, ale v reálném světě by celý tenhle příběh podle mě vůbec nemohl vzniknout...
Z toho důvodu jsem knihu ohodnotila na 3,5/5 - lepší průměr, příjemné počtení, u kterého se dá krásně vypnout, ale reálnost celého příběhu za mě s velkými pochybami.
Od autorky jsem četla ještě knihu Když jsme ještě věřily na mořské víly. Ta se mi líbila asi o krapánek více...

2 24.01.2022