Svářeč komentáře u knih

Být to o něco kratší, asi bych hodnotil jinak, ale takhle se to občas trochu vleče. Některé povídky (např. Rudá a bílá) jsou výrazně slabší a méně zajímavé než jiné. Paradoxně jindy jsem měl pocit, že je kniha poněkud zkratkovitá – to kvůli autorově podivnému stylu, kdy má ve zvyku některé události přeskakovat a pak je pouze retrospektivně popsat. Ani v těch silných povídkách ale kniha není bez chyby. Postavy se místy chovají trochu nelogicky a proti svému charakteru, kniha je taky plná podivných deus ex machina, respektive okamžiků, kdy hlavní hrdnové tak nějak z ničeho vyvěští nějakou informaci důležitou pro další děj. V prvním příběhu to vypadá, že kniha bude mít určitou ústřední zápletku a hlavního záporáka, ale ten se znovu objeví až v poslední povídce a navíc je konec poněkud antiklimatický… Nicméně atraktivní prostředí prvorepublikové Ostravy a sympatická trojka hlavních hrdinů to táhnou nahoru. Celkové dojmy spíše pozitivní. Škoda, že se autor nedržel na uzdě s tím rozsahem, aby kniha trochu lépe odsýpala.

3 11.07.2020

Klasický Heteša - poněkud šovinistický hrdina (tentokrát ale překvapivě nedůvtipný) uprostřed masivního spiknutí, spousta hlášek, pěkných žen (které se hrdina pokouší sbalit) a akce. Už mi Hetešovi knihy začínají poněkud splývat, protože většina z nich je opravdu jak přes kopírák. Ale co naplat, Heteša umí psát velmi zábavně, takže i když už mám pocit, že již po několikáte čtu tu samou knihu, pořád se u toho bavím. Bohužel ale nechybí i další častý nešvar Hetešovi tvorby - nepovedený a uspěchaný konec, který je tentokrát opravdu hodně špatný a nelogický a za který musím jít s hodnocením hodně dolů. U mnoha Hetešových knih mi přijde, jako by autor měl dobrý námět, ale už jaksi netušil, kam chce příběh vlastně dovést.

4 09.07.2020

Další dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.

3 09.07.2020

Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věci nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).

4 05.07.2018

Opravdu hodně nepovedený pokus o imitaci stylu Petra Heteši. Má to všechny propriety většiny hetešovek – bezradný hrdina, který se najednou ocitne uprostřed konspirace, prvky cyberpunku, femme fatale, hodně akce, humor (respektive pokusy o něj), ale vůbec to nefunguje. Příběh je směšně jednoduchý a sotva dává smysl, hrdinové bezvýrazní, prakticky nic nevíme o jejich charakterech, motivacích. Kniha obsahuje spoustu „balastního“ textu, zejména popisů a podivných úvodů do kapitol, důkladný editor by ji byl schopný bez problémů zkrátit o desítky stran. Autorův uspávací styl mě ubíjel a ke konci jsem již přeskakoval celé odstavce. Dočetl jsem to, ale těch 250 stran mi subjetivně přišlo jako dvojnásobek. Být to delší, tak bych se určitě nenamáhal to dočíst.

3 04.07.2018

Sympatická kniha. Taková jednoduchá, s přímočarým příběhem a jednorozměrnými postavymi, svět je taky jenom hodně letmo načrtnutý, přitom bych se o něm rád dozvěděl více (jak funguje svět mimo království? Proč království dobrovolně zůstává ve středověku? Ví zbytek světa o čarodějích? Nevíme…). Ale je to napsané čtivě, rychle to uteče a hodně to zachraňuje humor. Ne že bych se při čtení nahlas smál, ale párkrát mě autorka pobavila. Celkově slušná oddechovka.

3 02.07.2018

No nevím, nic moc. Něco mi tam prostě chybělo, jako by to nemělo šťávu. Nedokázal jsem se do toho vůbec začíst, nebavilo mě to. Přitom fakt nevím proč, protože ten nápad není špatný, svět taky ne, hrdinové docela v pohodě. Ale prostě mi to nějak nefungovalo, vůbec to na mě nepůsobilo. Nejdřív jsem si říkal, ok, trochu nudnější úvod, to občas bývá, ale pak jsem byl v polovině a furt nuda. Nedočetl jsem to… Ale uvidím, až vyjde druhý díl, ještě tomu šanci dám, vysloveně špatné to není.

3 02.01.2018

Důstojný závěr trilogie, přesto se musím přiznat, že jsem čekal trochu víc. Na můj vkus se tu totiž hodně mluví a málo koná. Nejde vysloveně říci, že by mi ty dlouhé rozhovory a lehce filosofické pasáže vadily (koneckonců byly i v předchozích dílech), jen jsem čekal, že konec trilogie bude více... epický, bombastický? Nevím... Každopádně konec (cca posledních 50 stran) je fakt výborný a musím se přiznat, že mi až vyhrkly slzy do očí :) Abych nějak zhodnotil celou trilogii: přes drobné mušky, kterými Sága Temných templářů trpí, jsem zatím nic lepšího z prostředí PC her asi nečetl.

1 02.01.2018

Už Prvorození se četli skvěle. Natož pak Stínoví lovci, v nichž je snad všechno ještě lepší! Méně flashbacků, méně vaty, více akce. Navíc Christie Golden potvrdila, že postavy jsou její silnou stránkou - tady je to navíc vidět o to víc, že od knihy podle PC hry by propracované charaktery čekal málokdo. Zatím se tahle trilogie vyvíjí skvěle, tak doufám, že třetí díl bude pokračovat v kvalitativním růstu. Byla by škoda, kdyby to Christie nějak zazdila, protože dosavadní dva díly patří mezi nejlepší knihy podle PC hry, co jsem zatím četl (a nebylo jich málo)...

02.01.2018

Přijde mi to jako takový prolog - úvod do většího dění, které na nás čeká v dalších dílech. Občas mi ten příběh přišel zbytečně roztahaný, určitě šel zpracovat i na menším počtu stran. To však neznamená, že Prvorození jsou špatná kniha - naopak (jinak bych ji nepřečetl za jediný den). Nejzajímavější mi přišli asi hlavní hrdinové - u knihy tohoto typu bych čekal nepříliš propracované figurky, ale zejména třeba R.M. má docela hloubku. Ještě štěstí, že další dva díly mi leží na poličce nad postelí, protože se vážně těším, až se začtu do dvojky. Ten příběh ještě ani pořádně nezačal a už mě chytnul...

1 02.01.2018

Na konci první dílu to už vypadalo, že dvojka bude standartní putovací fantasy. Jenže není... První dvě třetiny se opět odehrávají ve městě, poslední třetina na cestě. Tudíž vlastně stejný model jako u jedničky, což ale vůbec nevadí. Proč měnit zaběhnuté pořádky, když stále mají co nabídnout? Navíc když to znamená, že Tanec ve stínech patří mezi nejlepší klasické fantasy poslední doby. Knihu táhnou zejména sympatické postavy a humor, kterého je zde vážně hodně (možná občas až příliš), příjemný je také rozsah - na kl. fantasy docela malý - takže příběh pěkně odsýpá bez sebemenšího klopýtnutí. Jak jsem řekl - oproti prvnímu dílu žádný posun, mě to však nevadí ani v nejmenším. Těším se na ukončení trilogie.

02.01.2018

Možná trochu horší než geniální Stroncium (které já osobně považuji za vrchol Kulhánkovy tvorby), pořád ale o několik tříd lepší než přeceňovaný Noční klub (který jsem ani nedočetl). Hlavně ten dlouhý (přes 120 stran) "pekelný" flashback uprostřed je výborná část, závěr je taky skvělý (hlavně díky panovi L - výtečná postava). Zápory snad skoro nejsou, snad jen - narozdíl od bezchybného Stroncia, které bylo jízdou od začátku do konce - mi tady chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetl (cca 100 stran). Hlavní hrdina mi taky přijde horší - to ale kompenzují vedlejší postavy. Jinak je to ale neuvěřitelná jízda - přesně jak jsem od Kulhánka čekal.

3 02.01.2018

Dvě excelentní povídky, řada nadprůměrných, jedna průměrná (paradoxně vítězná) a jen jedna podprůměrná povídka - to je více než vynikající bilance na soutěžní sborník. Povídky Žlebka a Matouškové mě dostaly a až na závěrečný text Radovana Kolbaby zde není jediná, která by mě nějak neoslovila, minula. Závěrečný teoretický text Leonarda Medka má také svou kvalitu a narozdíl od loňské práce o upírech mě i zaujal (hlavně si dovedu představit, že napsat něco takového, to už chce sakra velký přehled). Kdybych měl letošní ročník porovnat s loňským (který jsem ani nedočetl), tenhle je o několik tříd lepší. 85%

1 02.01.2018

Autorův styl psaní mi sedl, humor také (i když za břicho jsem se nepopadal). Musím však souhlasit se snopem, že anotace je naprosto mimo. Postavy jsou sympatické, celkem jsem si je oblíbil, nějaká hloubka se jim však (až na jednu, dvě vyjímky) vyhýbá širokým obloukem. Příběh je vcelku prostý, trochu zbytečně roztříštěný - normálně rychlé střídání dvou dějových linií zvyšuje čtivost textu, zde je však spíše na škodu. A zase tak zajímavý ten příběh taky není. A nějaká slova o hádance, střípcích a detailech, to už mi vyloženě přijde, že autor anotace dělal z knihy něco, čím není. A čím tedy je? Klasickou fantasy, čtivou, zábavnou a trochu jinak podanou, stále však především klasickou fantasy. Abych to shrnul - příběh slabý, hrdinové sympatičtí, Dobiášův styl psaní výborný. Nakonec mám z knihy celkem dobrý dojem, i když bůhvíjak na větvi z ní taky nejsem. 70%

3 02.01.2018

Popravdě ani nevím, proč jsem si tuhle knihu kupoval, scifi tohoto typu normálně moc nemusím. A kdybych si nejdřív přečetl kometáře tady nebo na Legii, ani bych se na ni v regálu nepodíval. Každopádně o to víc jsem překvapen, jak se mi Příchod noci líbil. Postavy jsou sympatické, nápad docela zajímavý a líčení světa po zatmění taky docela uvěřitelné (i když O. Neff to ve své Tmě podle mě zvládl o něco lépe - byť jsou ty dvě knihy jen těžko porovnatelné, především díky rozdílnému charakteru katastrofy). Problém jsem však měl s prostřední částí, které trochu chybí spád, ten příběh přešlapuje na místě. Navíc mě docela překvapilo, že postavy občas hovoří o soumraku nebo svítaní, přestože mají v podstatě permanentní den. Nicméně - nevím, jaká je povídka, nečetl jsem ji, tahle kniha mě však velmi bavila. 75%

4 02.01.2018

Velmi dobrá military sci-fi. Prvních cca sto padesát stran je jen tisíckrát převařený základní výcvik, autoři jej však dokáží podat docela zábavně. Především postavy jsou velmi sympatické, oblíbil jsem si je již na začátku. Poté sice ještě hodně dlouho trvalo, než jsem se dočkal první akce, ale čekání stálo zato. Opět velmi čtivě podaná, dynamická, autorské duo si rozhodně nebralo servítky - což je vlastně samozřejmost, ještě jsem nečetl military scifi, ve které by se autoři nějak cenzurovali :) Celkově vzato se nejedná o žádné převratné dílo, na pokračování se však celkem těším - ještě štěstí, že mi leží na nočním stolku :) 75% Edit po měsíci a půl: Druhý díl jsem ani nedočetl, fakt neuvěřitelný, jak je možné se propadnout s kvalitou...

1 02.01.2018

Čekal jsem od téhle knihy hodně, opravdu hodně, výsledek mě však zklamal jako již dlouho nic. Příběh na stokrát obehrané téma "o cestě tam a zase zpátky" mě nijak nezaujal. Osud hrdinů mi byl celkem lhostejný, ačkoliv je autor docela solidně vykreslil, jak jejich charaktery, tak minulost (flashbacky do jejich minulosti jsou dost dlouhé, možná až příliš). Vůbec celkově mě tahle kniha nechala chladným, dočetl jsem ji a řekl si "hmm, dobrý..." s tím, že za pár dní mi vyšumí z hlavy. Prostě když to srovnám se Stínem černého hvozdu, tak obrovské zklamání... Proč tři hvězdy, když jsem to tu takhle sepsul? Linc dokázal skvěle vykreslit atmosféru hvozdu i les samotný, což částečně všechny zápory vynahradí. Ale vážně jen částečně... Edit: Tak po pokusu o druhé čtení snižuji na dvě hvězdy, sorry. Opravdu nuda a proti Stínu černého hvozdu, který mě bavil i podruhé, hodně velký propad.

1 02.01.2018

Vlastně ani nevím, proč jsem si Dračí mor kupoval. Povídka Hic sunt dracones z antologie Legendy: draci mě nijak neoslovila, navíc soudě dle recenzí se nejedná zrovna o můj šálek čaje (málo příběhu, hodně postav a psychologie, atd). Asi v tom byl nějaký šestý smysl, protože... tahle knížka je fakt výborná :) Příběh je sice odsunut na vedlejší kolej, tvoří víceméně jen kulisu pro postavy, každopádně hlavní hrdinové jsou vážně výborně vykreslení, sympatičtí, no prostě jsem si je zamiloval. Tenhle typ knih vážně normálně moc nemusím, ovšem Dračí mor jsem přečetl během jednoho dne. Fakt mě překvapil. K dokonalosti mu ještě něco málo chybí (přecijen mi chyběla nějaká "šedá" postava, všichni jsou totiž buď dobráci od kosti nebo prohnilí padouši), ale pět hvězd si zaslouží. 95%

2 02.01.2018

Obrovské zklamání, po kterém už od Knaaka vážně nebudu nic čekat. Hlavní hrdina je vysloveně nesympatický venkovský balík, který hovoří otravnou nespisovnou mluvou (o některých jeho nelogických myšlenkových pochodech se radši ani nebudu zmiňovat), vedlejší postavy jsou taky dost nevýrazné (jejich osud mě nechával zcela chladným). Příběh je vlastně obyčejná road story, plná šíleně předvídatelných zvratů, postrádá jakýkoli náboj nebo atmosféru. Pointu odhalíte asi tak po první třetině (spíš dřív). Prostě miliontá variace na téma "skupina hrdinů putuje změnit svět". Subjektivně mám pocit, že ta kniha má nejmíň 500 stran, protože takhle se vlekla. Druhý díl už snad ani nebudu kupovat...

02.01.2018

Rosenberg skvěle zvládá akci, Christie Golden zase výborně pracuje s postavami. Stejní hrdinové, kteří byli v Přílivu temnoty dost nevýrazní, jsou v tomto románu docela zajímaví a není problém se do nich vžít. To samé platí víceméně o vedlejších postavách, kterých je však příliš moc. Chápu, že autoři byli dost svázáni možnostmi původního herního příběhu, ale kdyby některé protagonisty vyškrtli, nic by se nestalo. Což je asi tak moje jediná výtka k příběhu, jinak je to fakt skvěle napsaná epická fantasy. Neskutečně mě však irituje obálka. Nejde ani tak o kresbu samotnou, která je sice hodně statická, ale pořád má jistou úroveň, spíš o tu příšernou, zářivě červenou barvu na hřbetu a zadní straně...

02.01.2018