Svářeč komentáře u knih

Z počátku jsem se do toho vážně nemohl vůbec začíst a i potom tam bylo více hluchých míst než by bylo zdrávo... Ale jinak musím uznat, že je to sakra dobrá kniha :) Akce popsaná na jedničku, o hlášky taky není nouze a hlavně hodně sympatický hrdina. Navíc nejsem zrovna fanoušek Evropské Unie, takže o to víc mě ta kniha potěšila. Velkou radost mi taky udělal prakticky zcela uzavřený konec. Ač je kniha avizována jako první díl bůhvíkoliklogie, vůbec mě nenapadá, kam by chtěl autor ten příběh vést dál. Takže za mě spokojenost, těch 80% je akorát...

02.01.2018

Začnu hlavním hrdinou. V prvních dvou povídkách mi přišel v pohodě, sice podvodník, zloděj a lhář, vlastní prospěch až na prvním místě, ale přesto docela sympaťák... V té třetí jsem ho však už moc nemusel, působil na mě jako nesympatický prospěchářský hajzl. Občas jsem měl pocit, že toho antihrdinství je v knize až moc a nějaký ten heroický patos by tomu neuškodil. Na konci si u mě Wolrich trochu šplhnul, ale i tak... Takže tohle je asi jediný malý zápor téhle knihy, protože jinak je Holomráz zábavný, čtivý, vtipný, akční, originální a tak by šlo pokračovat až do nekonečna, přelouskal jsem ho za jediný den (no, přeci jen jsou ty prázdniny a já nemám celý den nic na práci :)). Jednička skoro podtržená. Teda... ještě jeden zápor by možná i byl. Tři závěrečné povídky mají pěknou pointu, ale to je tak všechno. Jinak jsem je přelouskal jen z povinnosti. Ale to už je opravdu jen detail.

02.01.2018

Výborná kniha. Perfektní hrdina, nápaditá akce, humor, prostředí a vůbec zajímavé nápady všeho druhu, to jsou klady. Výpadky v dynamice textu, to je zase zápor. Především v první třetině kniha připomíná několik povídek naskládaných za sebe a čtenář netrpělivě čeká až se konečně rozběhne nějaký děj. Občas ten text prostě skřípe, až jsem se ke čtení musel nutit. Naštěstí se vše po pár stranách vždy spraví a příběh opět nabere tempo splašeného zombikoně. Když své dojmy zprůměruji, je to tak na 70%-75%. No co už, nakonec tam ty čtyři hvězdy plácnu, protože u devíti desetin knihy jsem se skutečně bavil.

1 02.01.2018

Dvojka Báthoryho oproti jedničce prodělala zhruba stejný vývoj jako Dračí carevna proti Ocelovému žezlu. Je více dobrodružná, méně historická a více fantasy. To je v pořádku, trochu nelibě jsem ale přijal jinou změnu: prostředí. Ten Orient mě až tak neláká, Evropa mi přijde zajímavější. Jinak ale v pohodě, je to čtivé, vedlejší postavy jsou zajímavé, nikde to nedrhne, Červenák ostatně není žádný amatér. Nejvážnější výtku tak směřuji k hlavní postavě, která podle mě trochu ztratila tvář a charakter, nějak jsem se do Báthoryho nedokázal vžít, zajímavější mi přišly ty vedlejší. Kornel je zatím z Červenákových hrdinů nejslabší... Snad se to v trojce zlepší. Takže když to zprůměruji, ty čtyři hvězdy jsou akorát.

5 02.01.2018

Příjemný mix postapo a fantasy. Povídka Faerie je jednoznačně nejlepší, naopak Chlapci od běžící ohně mi moc nesedli. Jinak jsem knihu přečetl bez jediného zadrhnutí, i ta zmiňovaná slabší povídka je vcelku čtivá. Oblíbil jsem si především hlavní postavy, Oggerd, Gowery i Hal Hargo jsou sympaťáci. Pokud bych měl srovnat tohle a Pohraničí, tak Pohraničí mírně vede, ale nesmíme zapomínat, že na něm autor pracoval mnohem víc... Takže asi tak :) Netrpělivě čekám na román Keltská brána.

2 02.01.2018

První třetina je o ničem. Nic se neděje, postavy jen cestují, kecají apod, a já jsem si z toho odnesl pouze ponaučení, že před pokračováním bych si měl vždy znovu přečíst i předchozí díl, místy jsem se totiž dost ztrácel. Ale pak se příběh slušně rozjel a já se od toho nemohl odtrhnout. Knihy ve stylu "politika & intriky" obyčejně moc nemusím, ale tohle mě bůhvíproč prostě chytlo a knihu jsem tak přečetl za cca dva dny. Palec nahoru, těším se na pokračování.

02.01.2018

Podle mě trochu slabší než Věšet každý může. Hlavní novela mi přijde taková dost nekompaktní, bez nějakého výrazného děje. Ten sice nebyl ani v Rákosových polích, ale tam aspoň hrdinové cestovali, tady jen trčí na zadku ve Vojslavicích. Ale ten humor to naštěstí zachraňuje. Nejlepší na celé knize je tak několik kratších povídek na konci. Hlavně ta o Kubově návštěvě pekla je opravdu skvělá. Celkově mi ty čtyři hvězdy přijdou akorát.

02.01.2018

Má to jen dvě stovky stran, ale stejně jsem to nedokázal dočíst. Ty povídky nemají ani náznak nějakého příběhu a ne že bych se vůbec nezasmál (třeba fontské spiknutí a jména jako bratr Garamond, Tahoma, nebo Arial mě fakt pobavila :)), jinak mi to však přišlo jako dost laciná kopie Zeměplochy. V Pevnosti už musí mít velkou krizi s nedostatkem knih do edice, protože kdysi jsem někde narazil na otázku, zda se nechystá druhý díl Mořičvílu - odpoveď byla, že sice existuje, ale nechystá se, jelikož podle šéfredaktora není dostatečně kvalitní. A není...

1 02.01.2018

Moje první seznámení s Vandrovcem a hned taková bomba... Musím trochu nesouhlasit s BlackDawnem, kratší povídky jsou sice dobré, ale dlouhá novela Rákosová pole vyřídila mou bránici jako už dlouho nic. Nejlepší jsou paradoxně části bez Vandrovce - jen s Leninem a Dzeržinským, ale i Jakub to glosuje (nejvíc mě pobavil Cthulhu v tabletce :)) Už dlouho jsem se nezasmál tolik, jako u Věšet každý může, takže pět hvězdiček je zcela zasloužených.

02.01.2018

Zábavné, akční a poutavé... v první třetině. Pak to jde všechno spolehlivě do kytek, děj se zvrhne v jakýsi hybrid mezi honičkou a hrou na schovávanou a hlavní hrdina nedělá nic jiného, než že bloumá po horách a špehuje tu zergy, tu zase protossy. V poslední třetině pak k tomu všemu přibude ještě nudné filozofování, což bych od románu podle PC hry vážně nečekal. Navíc páteř knihy, na které celý příběh stojí, Sára Kerriganová alias Královna čepelí, je trestuhodně neprokreslená a nezajímavá. Bída, bída... Sice jsem knihu přečetl za jediný den, ale spíš proto, že je víkend a já nemám moc co na práci, než kvůli kvalitě knihy. V tomto případě spíše nekvalitě. Doufám, že Rosenbergův Warcraft bude lepší...

1 02.01.2018

Kniha nemá prakticky žádný ústřední děj, pouze na pozadí válečného konfliktu vypráví životní osudy velkého množství lidí, kteří se kolikrát buď setkají až na konci knihy, nebo se naopak rozejdou už na začátku a mnoho z nich spolu nemá prakticky nic společného. A postav je opravdu hodně, až příliš, navíc toho námořního dobrodružství je v knize dost málo, plus mínus desetina obsahu (anotace je v podstatě úplně mimo, ve skutečnosti je to hledání neznámé země jen vedlejším motivem). Pomezí světa má jednoduše tolik nedostatků, že pokud bych měl hodnotit objektivně, je to tak na dvě, maximálně dvě a půl hvězdy. Jenže... Ta kniha je tak čtivá a poutavá... :) Začátek jsem sice protrpěl, musel jsem se prostě seznámit s postavami a světem, ale jakmile se to asi po sto stranách rozběhlo, nemohl jsem se od toho odtrhnout, najednou jsem se podíval na budík a byly tři hodiny ráno :) Hlubší příběh sice chybí, ale naprosto mě odrovnala ta osobní životní tragédie většiny postav, že jsem prostě musel číst dál, abych se dozvěděl, co se s nimi dál stane. Celý román je přímo nasáklý emocemi, zmarem a nesplněnými sny, což v konečném důsledku, díky věrohodnému zpracování, přebíjí všechny nedostatky a po dočtení mě nechává v dychtivém očekávání dalšího dílu.

02.01.2018

Docela zklamání. Ono je to sice dost čtivé, ale to je tak všechno. Celý příběh je jedna velká honička s několika důležitými momenty a spoustou zbytečné vaty, která to dost ředí. Pointu člověk chápe prakticky od začátku, hlavní hrdina je dost nevýrazný a motivaci prakticky všech vedlejších postav jsem měl problém pochopit. U některých se mi to ani nepovedlo (možná jsem jen nedával pozor, uznávám). Navíc to opěvované spojení originality (Lukjaněnko) a klasické fantasy (Perumov) zdaleka nedopadlo tak dobře, jak píšou třeba v listopadové Pevnosti nebo v medailoncích obou autorů na konci knihy. Žádný divný mišmaš to není, ale osvěžující mix taky ne. Spíše něco mezi... Ale čtivé a v podstatě zábavné to je, o tom žádná.

02.01.2018

Možná o trochu, o maličký ždibeček, slabší než jednička, ale pořád vysoce kvalitní čtivo. Tentokrát skoro celý příběh strávíme v jedné horské pevnosti přípravou na velkou finální bitvu, jednoduchý příběh je však okořeněn takřka detektivní zápletkou (byť primitivní). Autorské duo píše nanejvýš čtivým, úsporným stylem, kniha je sice nevelkého rozsahu, ale o to zábavnější a dynamičtější. Trochu zamrzí, že ve dvojce chybí Selquist a jeho kumpáni, s jejich odchodem text ztrací něco ze svého kouzla, nicméně vyvedenou čtveřici z jedničky se ctí zastupují pubertální drakoniánky. Dost jsem se kvůli nim nasmál... Ještě jedna věc: Za mým pětihvězdičkovým hodnocením prvního dílu stojí šok - čekal jsem od něj jen o trochu lepší klasickou fantasy a to, co jsem dostal, mi vyrazilo dech. Tady u dvojky už jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu a žádné "Wow!" se nekonalo. Tolik k nižšímu hodnocení dvojky, ta kvalita je jinak skoro stejná.

02.01.2018

Od téhle knihy jsem toho moc nečekal, maximálně dobrou klasickou fantasy z pohledu té druhé strany, ale to, co jsem dostal, mě opravdu překvapilo, či spíše šokovalo. Pryč jsou armády elfů, mocní čarodějové a hrdinský patos, tohle je prostě masakrózní dobrodružná fantasy s výraznou příměsí humoru. Na jedné straně drakoniáni plukovníka Kanga, kteří se starají o nějakou tu akci, na druhé straně trpaslík Selquist a jeho parťáci, kteří obstarávají humor, jenž mě mnohdy dostal do kolen. Kniha rychle uteče, také díky své nevelké délce, žádné slovo není zbytečné, žádná výplňová vata. Autoři ženou příběh kupředu, nakonec si ani neuvědomíte že se děj pořádně rozběhne až v polovině. Tohle je prostě jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četl a moc se těším, až se začtu do druhého dílu.

1 02.01.2018

Autor píše čtivým stylem, okořeněným nějakým tím humorem, příběh vypráví v první osobě z pohledu hlavního hrdiny Starka, který kupodivu není neporazitelný bouchač, ale docela charismatický sympaťák. Svět asi nezařadíte mezi Top 10 nejreálnějších vizí budoucnosti, ale Smith se zřejmě o nic věrohodného ani nesnažil. Pokud chtěl jen vytvořit čtenářsky atraktivní, zajímavé a zábavné prostředí, tak se mu to dokonale povedlo. Do tohoto bodu kniha nemá chybu, jenže... Jsou tu dva problémy. Tím prvním jsou snové sekvence ze Žíše snů (takhle se to fakt jmenuje), které zabírají dobře čtvrtinu knihy. Nemám obecně ty snové surrealistické pasáže moc rád, navíc se mi nechtělo opouštět ten opravdu poutavý Smithův svět. Takže tady jsem se spíš nudil než bavil. Druhý problém je ten, že román je všude inzerován jako akční scifi podobná třeba Kulhánkovi, přitom akce je v něm poměrně málo. Ono sice není nouze o vypjaté momenty, ale akce ve smyslu přestřelek a boje muže proti muži tady prostě moc nenajdete. A nejen to, Smith mnohdy sklouzne k filosofování, jakoby se snad snažil vložit do knihy nějaký přesah. Ke konci už jsem se musel přesvědčovat, že nečtu nějaké přemýšlivé dílo z pera jednoho z klasiků žánru jako třeba Asimova nebo Clarka. Osobně bych byl radši, kdyby zůstalo u akčního scifíčka, protože právě to jsem od knihy čekal. Nicméně i přes tyto dva závažné (a čistě subjektivní) nedostatky je to pořád dobré počtení, v žánru akční scifi už jsem však četl lepší.

1 02.01.2018

Co říct k téhle naprosté klasice a legendě české scifi? Robert Fabian mě strhnul už na první straně a nepustil až do konce. Celých 600 stran jsem přečetl jedním dechem, ani mi to nepřišlo až tak dlouhé... Co mě možná trochu zklamalo (zatímco ostatní to považují za klad, protože se tím kniha v podstatě odlišuje od Cameronových Vetřelců) je "lidské" řešení záhady na stanici. Člověk se tak nějak podvědomě těší na nějaký mimozemský šmejd a on je za tím "jen" starej dobrej strýček Sam :) Co se týče bonusů, jsou kvalitní stejně jako román, nicméně kromě Carpe diem jsem nečetl nic z autorovy ostatní tvorby, takže se nemohu zbavit pocitu, že mi něco uniklo.

2 02.01.2018

Z posledního dílu tetralogie jsem dost rozpačitý a přiznám to - zklamaný. Tam, kde předchozí tři části byly sice jednotvárné ale svižné, je čtverka prostě jenom nudně zdlouhavá. Celý děj by se dal shrnout tím, že hrdinové někam jdou, tam se to posere, přijde záchrana deus ex machina, zas někam jdou, opět se to posere, další bůh ze stroje a tak dál a dál až do zblbnutí. Celá kniha je přesycena akcí, která po chvíli ztratí šmrnc. Přijde mi, že veškerá akce je tady už jen pro akci samotnou, nikoliv aby něco vyřešila, někam posunula děj. Autor kolikrát s příběhem nějak úplně zbytečně odbočí, jen aby vzniklou situaci o chvíli později vyřešil, no ano, čím jiným než nějakou přestřelkou. Navíc jestliže byl předchozí díl šílený, ale pořád tak nějak v mezích, u psaní Probuzeného pekla už asi autor musel být něčím zdrogovaný, protože tohle už je někdy absolutní wtf. Tečkou za velkým zklamáním je konec - jestli něco nesnáším víc než konce špatné, tak jsou to konce, u kterých se pořádně neví, jestli plán hlavnímu hrdinovi vyšel nebo ne. Jako by měl následovat ještě další díl, kde se všechno uvede na pravou míru. Ale další díl nebude... Škoda, přeškoda, protože tahle série byla rozjetá fakt výtečně, jenže Heteša místo aby ji ukončil nějakým bombastickým, velkolepým, ale promyšleným finále, jako by najednou nevěděl, co dělat, tak to takhle postupně zazdil něčím, co ho zrovna při psaní napadlo... Úplně špatná kniha není, je tu pár dost čtivých částí, ale jinak bohužel dost slabota.

2 02.01.2018

Příběh je dost jednoduchý a dal by se zpracovat na dvojnásobně menším počtu stran. Tak, a to je jediný zápor téhle skvělé knihy, který jsem si navíc vlastně uvědomil až teď, takže mi čtenářský požitek ani v nejmenším nezkazil. Pratchett dokázal, že i po desítkách napsaných knih stále dokáže vytvořit výtečný a originální román, aniž by vykrádal sám sebe. Největší klady: 1) Opět spousta humoru, který na mě ani jednou nezapůsobil jako sranda za každou cenu. 2) Výtečné postavy a to nejen mágové z Neviditelné Univerzity. 3) Příběh je sice jednoduchý, ale už od začátku vás Pratchett lapí do své sítě a pustí vás až na poslední straně. 4) Fotbal mám osobně celkem rád (i když fanatik nejsem) a tahle kniha ho paroduje takovým dost milým způsobem, který se musí líbit každému, kdo fotbal trochu sleduje. Prostě jako vždy super kniha...

4 02.01.2018

Kniha je originální ve dvou aspektech. Tím prvním je svět, v tomto případě nikoliv středověký, ale jako vystřižený ze steampunku. Nicméně samotný steampunk dnes až tak originální není a tak je mnohem důležitější ta druhá věc. Tchaikovsky přišel s neotřelým nápadem propůjčit obyvatelům světa (pouze lidem, elfy apod. nehledejte) některé hmyzí vlastnosti, například Brouci jsou poněkud těžkopádní a vynikají v obchodu a řemeslnictví, Kudlanky jsou výteční bojovníci muže proti muži, atd. Počet ras je nemalý, narazíme ještě na Mravence, Vážky, Můry, Vosy (ty jsou důležité, jakožto hlavní záporáci), Motýli, Mouchy, padne zmínka o Včelách, Cvrčcích, dokonce i Slimácích (!!!). Jakkoli to zní bizarně, je to tak mazaně vymyšleno a podáno, že nebudete mít nejmenší problém tento fakt přijmout a s hlavními hrdiny (mimochodem velmi sympatickými) se ztotožníte velmi snadno. I přes svou originalitu je ale Impérium "jen" poctivou dobrodružnou fantasy, plnou bitek, napětí i humoru... což je jen dobře. Autor má talent a kniha se i přes pomalejší rozjezd a občas trochu kostrbaté větné konstrukce čte jedna báseň. Pro fandy dobrodružné fantasy (jako jsem třeba já) je Impérium černé a zlaté povinností, pro ostatní dobrou volbou.

1 02.01.2018

Chtěl jsem to dočíst, vážně jo, ale nešlo to... Tahle kniha je fakt neskutečný blábol. Když pomineme, že až do poloviny knihy nevíme, o co jde, tak je text pořád hrozně zmatený, autor nás zasypává různými pavědeckými nesmysly, přičemž nedává čtenáři možnost trochu si utřídit myšlenky v hlavě. Možná je chyba na mé straně, ale mám pocit že ne. Navíc pokud je stylistika Sichingerových překladů stejně otřesná jako v jeho knize, nedivím se proč dostal anticenu Skřipec. Když nedokážu dočíst dílo, které nemá ani dvě stě stran, to už je co říct...