Svářeč komentáře u knih

Úvodní líčení světa po elektrické smrti je bravurní. Neff mě skrz svůj text přenesl do svého světa a já vše cítil na vlastní kůži, viděl na vlastní oči. Na tomhle je vidět, že Neff je opravdu PAN spisovatel. Bohužel ve druhé třetině se to docela rozplizne, některé postavy na dlouho zmizí, jen aby se ve třetí třetině objevili, poté co na ně čtenář skoro zapomněl. Navíc dost věcí už začalo být docela wtf (viz v jednom z komentářů zmiňované naražení Václava Klause na kůl) a já se nemohu ubránit pocitu, že autor se musel u psaní smát až se za břicho popadal... Takže první třetina excelentní, druhá nuda, třetí taky, konec to zase trochu vylepšil. Celkově ale spíše zklamání.

2 02.01.2018

Knihu jsem dočetl už včera, takže jsem měl čas si v hlavě trochu urovnat dojmy. Je to Abercrombie, jak ho známe. Neuvěřitelně čtivý, zábavný a sarkastický. Mnohdy mě svým humorem dostal do kolen. Z postav není žádná vysloveně dobrá ani špatná, hlavní hrdinové jsou v podstatě lumpové, možná kromě Třesavce. Všechny jsou celkem vybarvené a sympatické, přičemž Abercrombie se nebojí provléct hrdiny i tím nejhorším bahnem. Dokonce mu odpustíte i ten šíleně přímý děj, kniha je skutečně celá jen o cestě za pomstou. Co mě však přinutilo srazit jednu hvězdu je (ne)provázanost s Prvním zákonem. Ano, v knize vystupuje pár postav z trilogie v roli více než jen vedlejší, další se zde mihnou jako takové malé cameo. Jenže když se všude psalo, že Best Served Cold se odehrává ve světě Prvního zákona a že se dozvíme více o osudech různých postav, a tak dále, čekal jsem, že nám Abercrombie řekne, co se v třeba takovém spojeném království stalo za těch pár let, jak to vypadá na severu, jak to vlastně dopadlo s hlavními postavami trilogie a jak si vedou (Psí čumák, Logen, apod). Abercrombie se však omezil na pár velmi neurčitých zmínek, čímž mě, přiznávám, trochu zklamal. Ale možná na to budou mít ostatní jiný pohled, každopádně kniha je to skvělá, výborně napsaná a nejen pro čtenáře Prvního zákona must have záležitost.

02.01.2018

Ne. Sorry, ale to se fakt nedá. Po slušném prvním díle z toho mohla být zajímavá - a dobrá - epická fantasy, vzniklá situace se přímo nabízela. Ale Lenka hnízdilová řekla ne! Namísto toho udělala z knihy svoji osobní duševní masturbaci, celý děj utopila v k uzoufání nudných citových výlevech postav a pro mě, jako čtenáře, co má rád odsýpající děj a pokud možno i nějakou akci, z knihy udělala nečitelnou záležitost. Nedokázal jsem to dočíst... Opravdu velmi špatná záležitost. Škoda.

První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty "abstraktní" části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Nakonec je to s přimhouřenýma oběma očima na tři hvězdy, ale tak tak. Jsem celkem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.

02.01.2018

Antologie nemusím. Čtu maximálně tak povídky od svých oblíbených autorů se známými hrdiny. Když nepočítám Město přízraků a Zrození modrého měsíce, což jsou tématické antologie z Asterionu (a to první vlastně antologie ani není), byli jediné dvě antologie, které jsem si kdy koupil, Memento Mori a Žoldnéři fantasie. První mě zklamala, druhou jsem nedočetl, ne snad že by se mi vysloveně nelíbila, ale po ruce bylo lákavější čtivo. Takže s Draky jsem dosti váhal. Byl jsem zvědavý, ale byla tu nemalá pravděpodobnost, že se mi nebudou líbit, přičemž nejsou nejlevnější. Nicméně po brigádě jsem byl docela bohatý, takže budiž. Šel jsem do nich. A nelituji toho. Texty Jůzlové, Pavlovského, Kuglerové, Lince, Kočího a Antonína mě nadchly, pak je tady obrovská kopa těch nadprůměrných, pár průměrných a jen dvě povídky balancující na hranici průměru a podprůměru (Němec, Rečková), když tedy nepočítám báseň Leonarda Medka. To je, řekl bych, přímo vynikající bilance, když uvážím počet povídek a množství relativně neznámých autorů. Co se mi obzvlášť líbilo, byla různorodost, člověk tu narazí na ty klasické fantasy s nebojácnými hrdiny a draky, ale taky na originální povídky, které se snaží prozkoumat nové vody. Takže za mě určitě oba palce nahoru, takovéto antologie vznikají jednou za uherský rok. Kdybych měl zprůměrovat svá hodnocení povídek, vyjdou mi tak čtyři hvězdy, nicméně tahle kniha jako celek si tu "pětku" zaslouží, nejen za vymazlenou úpravu.

02.01.2018

Po slabší dvojce zase nářez jak se sluší a patří. První cca třetina, která se odehrává v naší realitě, mě bavila stejně jako Hetešovi Démoni jsou věční nebo Nevermore Baltimore, tím nábojem a atmosférou to tyhle dva kousky dost připomíná. I když nevím proč, protože jinak pro to žádný objektivní důvod není, Cybrain jako takový má mnohem blíž k Šesti diamantům než ke zmíněným dvěma románům. Asi za to vážně může ten fakt, že se to prostě odehrává v naší realitě, jak jsem řekl, ta atmosféra a náboj... No, s příchodem do zruinovaného Cybrainu se to pak rozjede v adrenalinový nářez, jaký autor předvedl v jedničce. Opět spousta akce, šílených nápadů, dialogů a dost překvapivých zvratů, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Těším se s čím autor přijde ve čtvrtém díle.

2 02.01.2018

První třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát... Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.

02.01.2018

Stejně jako Conana nelítostného jsem si Svatyni démonů koupil pouze díky tomu, že ji napsal Červenák, jinak Conana nevyhledávám. Po dočtení svatyně mám ale chuť pustit se do dalšího Conana. Krátký, perfektně odsýpající příběh, sice prakticky dopředu víte, kdo je ve spiknutí zapleten a autor s žádnými překvapivými zvraty nepřichází, ale skvěle se to čte a doslova jsem to zhltnul. Conan je pořád jen takový ten chytrý bouchač, přesto sympatický a i vedlejší postavy jsou v pohodě. V kontextu jiných Ďurových knih snamozřejmě na spodních příčkách, ale samostatně skvělá oddechovka.

2 02.01.2018

Po pomalejším začátku ve filmovém stylu "něco se děje a čtenář neví, o co jde" a absolvování několika seznamovacích briefingů se to pěkně rozjede. Spousta povedené akce, neméně povedených intrik a humoru, který občas působí jako humor za každou cenu a určitě jsem se nepousmál vždy, kdy autor chtěl, jindy jsem se ale zase zasmál nahlas. Jedinou větší výtku mám k příběhu, který je tak spletitý, že po dočtení je velmi těžké si ho zpětně vybavit, zavzpomínat, o čem kniha vlastně byla. Rozhodně se nejedná o čistokrevnou oddechovku, jak se může zdát, pokud nebudete dávat pozor, ztratíte se v tom. Příště by to chtělo trochu zvolnit, v jednoduchosti je přeci krása, jak dokazuje třeba výborná obálka.

4 02.01.2018

Je fakt, že to celé vypadá jako záznam nějaké hry Dračího Doupěte, každopádně Jan Č. Galeta a Zbyňek Holub si s tím dokázali slušně poradit a uvařit z tohoto materiálu slušnou dobrodružnou fantasy. S postavami se moc nevymazlili, jsou sice sympatické, ale nějaká propracovanost se jim vyhýbá širokým obloukem, oba autoři však mají čtivý styl, díky kterému příběh velmi rychle ubíhá. Nejsem nadšen, ale ani zklamán. Každopádně malé plus u mě má nakladatelství Zoner Press, když už celou knižní řadu Asterion přebrali Strakám na vrbě, dali si aspoň tu práci, aby kniha měla stejný formát, vazbu a sazbu.

1 02.01.2018

No, rovnou řeknu, že mě tahle kniha zklamala. První třetina je dost nuda a když už jsem si v hlavě dával dohromady nějaký ten posměšný, šťavnatý komentář, tak se to sice trochu rozjelo, nicméně na Kulhánka to určitě nemá. Postavy nejsou moc zajímavé, zvlášť hlavnímu hrdinovi bych nevěřil, že pochází ze středověku, působí na mě jako takový "rutinní" drsňák, kterých je literatura plná. Sex v přiměřeném množství neuškodí, ale tady je ho vážně dost (a někdy je dost odvážně popsaný). Ten děj a postavy mě prostě nedokázali strhnout tak, jako třeba v Kulhánkově Stronciu nebo Divokých a zlých. Za uši by zasloužil i korektor, pokud nějaký vůbec byl (v tiráži neuvedený), na jaké chyby nebo překlepy v té knize narazíte, to je neuvěřitelné... Co mě však bavilo byl autorův humor, jeho přirovnání, narážky a odkazy se mu vážně povedly, bez nich bych šel s hodnocením ještě o trochu níž. Hlavně pak ta HODNĚ povedená reklama, u poslední Pevnosti jsem se vážně bavil. Pokračování zkusím, ten potenciál v tom je, nicméně euforické výkřiky (byť trochu s nadsázkou) o nové hvězdě české fantastiky a nástupci Kulhánka jsou dosti přehnané...

1 02.01.2018

Po výtečném Zrodu hordy velké zklamání a dokonalá ukázka toho, jak se dá špatným zpracováním pohřbít skvělý příběh. V první třetině sledujeme Arthasovo dospívání a jeho lásku s Jainou Proudmoore. Absence zápletky je však znát až příliš. Když už se děj rozběhne, uhání kupředu závratnou rychlostí a nedává čtenáři šanci vydechnout. Autorka se křečovitě drží herního příběhu, který je však uzpůsoben potřebám hratelnosti hry. Například: Když v mrazivé pustině uprostřed ničeho narazíte na žoldáky, ve hře se nad tím ani nepozastavíte, v knize to ale bije do očí. Chybu ale udělal už Blizzard, když zadal Christie Golden maximální rozsah. Příběh Warcraftu III (části jehož příběhu je tato kniha adaptací) je tak bohatý a rozvětvený, že zpracovat ho kvalitně na třech stovkách stran snad ani nejde. Spousta důležitých událostí je shrnuta v jednom souvětí a velké bitvy pak na několika stranách, přičemž ta nejvelkolepější část je sfouknuta jednou větou. A co je epická fantasy bez epických bitev? Překlad OK, ale co má proboha znamenat to přechylování ženských jmen? Jaina Proudmoorová nebo Sylvanas Windrunnerová trhá uši...

02.01.2018

Moc příjemná akční fantasy. David Gaider má prostě talent a tuhle knihu je prostě radost číst. Akce je v ní dost, ale autor vás s ní nezahlcuje na každé stránce, postavy jsou do jedné sympatické, atd. mohl bych pokračovat do večera. Akční fantasy v té nejlepší možné formě. Nejlepší je, že kdybych to nevěděl, tak ani nepoznám, že se jedná o knihu z herního světa, což zase určitě potěší běžné čtenáře.

1 02.01.2018

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

1 02.01.2018

Šílené, nicméně pořád v mezích, aby to nepřešlo do nečitelné blbosti. Autor využil tradičního souboje mezi Nebem a Peklem, nicméně na původním motivu nezůstal kámen na kameni. Antonín si Nebe i Peklo upravil k obrazu svému, takže například v Pekle bydlí v panelácích, v Nebi mají demokracii a úředníky... Nebyl by to Antonín bez pořádného humoru, proto i tentokráte mnohdy nezůstalo u pouhého pousmání. Popravdě, vážně nechápu, kde autor na ty nápady chodí. Těch nápadů je tam tolik, že některým autorům by to vystačilo na celý život, Antonín to narval do jedné knihy, potažmo trilogie. Prostě čtenář nemá šanci, Antonínovu stylu naprosto propadne a vysvobozením je až konec knihy, kdy se budete modlit, abyste měli po ruce další dva díly. Nicméně i taková výborná kniha jako Daemonica má své zápory. Podobně jako v Zelené, ke konci pomalu humoru ubývá, naopak přibývá akce a erotiky (ne že by ta v Zelené byla). Obojího je možná v závěru až příliš. Dobrý dojem z knihy to ale nemůže pokazit a doufám, že další díl vyjde co nejdříve.

2 02.01.2018

Povedená klasická fantasy, to hlavní víceméně řekl Snop. Sympaticky na mě působilo, že družina nešla zlikvidovat veškeré Zlo a porazit Temného pána, jen varovat Spojená Falthská království před hrozícím nebezpečím. Celé to pak působí tak nějak realističtěji a sympatičtěji. Co musím hlavně ocenit je úžasný svět, který se autorovi fakt povedl, škoda jen těch úmorných popisů krajiny, které sice dobře navozují atmosféru, ale když se to přežene, tak je problém prokousat se o těch pár stran dál. Těším se na další díly...

02.01.2018

Pěkné, moc pěkné. Opět typický Hetešův mustr: Chlápek, který absolutně neví vo co go, je najednou vržen do soukolí něčeho, v čem jde o hodně velké prachy a co je všechno, jen ne legální. Místo trouby Bennyho z Démonů tady ale máme Jerryho z Paříže, který to se zbraněma umí víc, než je na první pohled zřejmé, místo AMRUBBISH je tu AMOIL s Navigátorem a Zorrem a místo Baltimore tady máme... zdevastované Baltimore po obřím zemětřesení. Prostě zas akční nářez plný hlášek a dialogů (i když zrovna tady mě docela zklamal poměrně nízký počet těch opravdu peprných, které byly v Démonech na každé druhé stránce). Klasický Heteša, který vlastně nějak nevybočuje z akčního průměru, ale je tak skvělý, promakaný a bombastický, že nemůžete jinak, než ohodnotit vysoce nadprůměrně. Jen mi trochu přišlo, že to tak trochu pomalu graduje a až do konce se jede ve stejných vyjetých kolejích, narozdíl od Démonů, kde byly zvraty každou chvíli. I tak ale hodnotím čtyřmi hvězdami, i proto, že Jerry mi byl o něco sympatičtější než Benny.

1 02.01.2018

Spokojenost. Jen se nemohu ubránit pocitu, že je to násilím roztažená povídka. Ovšem v historii se autor fakt vyzná...

1 02.01.2018

Musím říct, že dvojka se mi rozhodně nelíbila tak jako jednička. Celkově mi to přišlo jako "akce, akce, akce" na čemž jsou postaveny všechny Hetešovi knihy, ale tady mi to nějak... já fakt nevím, prostě mi to nějak vadilo a nevím jak bych to řekl... Jinak ale Heteša píše zábavně a i za Horáce nakonec dávám ***

2 02.01.2018

Takže asi takhle... mohlo to být horší. Postavy černobílé až to bolí, děj, který možná funguje ve hře, ale nefunguje v knize: Šel a zabil vraha své rodiny. Zjistil, že je členem spiknutí. Šel a zabil poskoka dalšího člena spiknutí. Dozvěděl se, že další člen spiknutí má schůzku s jiným členem spiknutí. Tak tam jde a oba zabije. Dozví se o dalším členovi spiknutí. Jde a zabije ho. A tak dál a tak dál až do omrzení. Plus si připočtěte spoustu různých "questů", které v knize působí jako pěst na oko. A občasném nelogickém chování hlavního hrdiny ani nemluvě. Joo, když se rozhodne vyspat přímo na místě, kde stojí roztřískaný dostavník a dvě mrtvoly, které zabil, může být rád, že ho ve spánku jen okradou. A co ty dialogy! Často jsem si říkal: "Opravdu by to takhle v té době řekli?" Prostě šedivý průměr až podprůměr, který zachraňuje jen slušná akce a dobře vykreslené prostředí. I ten děj ke konci získá trochu na oprátkách.

4 02.01.2018