Svářeč komentáře u knih

Co říct? Celý příběh je již v plném proudu, zlo se již za nikoho neschovává a od intrik přechází k činům. K samotné knize mám jen jedinou výtku - závěrečná "bitva" (ani se to tak nedá nazvat) je neuvěřitelně odfláknutá. Já vím, ta lest je relativně mazaná, ale stejně bych radši něco epičtějšího. Další výtku mám k celé sérii - šest dílu mi přijde zbytečně moc. Ten příběh není zas tak složitý a mám pocit, že čtyři by byli tak akorát. Vážně se docela bojím, že další díly budou docela o ničem... Nicméně se na ně těším, Ulldart sice nenabízí kdovíjak originální počtení, pro fanoušky žánru je to ale povinnost.

1 02.01.2018

Podotýkám, že nejsem fanoušek JFK, nýbrž Vladimíra Šlechty. Neodehrávat se tato kniha v Krvavém Pohraničí, nezavadil bych o ni ani pohledem, protože Kovář mě nikdy příliš nelákal. A jak tedy skloubení dvou populárních světů dopadlo? Skvěle! Jako čtenáře zcela neznalého JFK mě potěšilo, že Šlechta neřeší žádné Kovářovi problémy z minulých dílů a soustředí se pouze na hlavní zápletku. Rovněž agentův úkol je v podstatě poměrně banální a s hlavní zápletkou nemá co dělat - JFK ho celý splní asi tak na posledních deseti řádcích. Popravdě mám pocit, že kdyby Šlechta chtěl, mohl příběh s minimální změnami napsat s jakýmkoli jiným hlavním hrdinou... Jinak se samozřejmě jedná o skrz naskrz akční příběh okořeněný milostnou zápletkou, ve Šlechtově podání neskutečně čtivý.

02.01.2018

Víceméně se můžu ztotožnit s Gaarqovým komentářem. Nápady má autor dobré a má jich hodně, provedení je však přinejmenším rozporuplné. Na jednu stranu docela čtivý příběh, na druhu stranu ploché charaktery, naivní autorův styl (občas jsem měl pocit, že čtu knihu pro 10ti leté děti), logické podivnosti. Co mě nakonec přinutilo přihodit jednu hvězdu navíc, je fakt, že kniha se nebere úplně vážně, viz docela zábavná historie Mazurkova světa :)

4 02.01.2018

Kdo by vzhledem k anotaci, která mimochodem vyzradí prakticky celý děj, čekal akční příběh se dvěma netradičními a protikladnými antihrdiny, měl by se radši připravit na dojemný doják o tom, jak se dva tak dlouho hledali, až se nakonec našli. Což není vysloveně špatně, kniha se čte velmi dobře, jen jsem prostě čekal něco krapet jiného... Nicméně na další díl se docela těším, protože konec jedničky slibuje konečně onu akční a dobrodružnou fantasy se dvěma netradičními antihrdiny, s jejímž příslibem jsem si Temného gryfa koupil.

02.01.2018

Poplavu trochu proti proudu všeobecného mínění: mně se Rudá moře pod Rudými nebesy zdála lepší než Lži Lockeho Lamory. První třetina se nese víceméně v duchu prvního dílu a popravdě mě moc nezaujala. Zato následující dvě třetiny, odehrávající se z velké části na moři, kdy se hlavní hrdinové na nějakou dobu stanou piráty, jsem si vysloveně užil. Zřejmě to bude tím, že odmala mám radši spíš přímočarou akci a dobrodružství než intriky a složité plánování. Jak již někdo napsal: ideální dobrodružné čtivo na prázdniny :)

1 02.01.2018

Začínám mít takový nepříjemný pocit, že tady už se vaří z vody. Jediné, co se v rámci série posune trochu dopředu, je vztah mezi Mercy, Adamem a jeho smečkou. Co se týče samotného příběhu, nebyl pro mě příliš zajímavý a popravdě už teď mám docela problém si vzpomenout, o čem kniha vlastně byla. Takže: Stříbrná relikvie je sice podle mě zatím ze všech dílů nejhorší, což však neznamená, že je špatná. Pořád se to skvěle čte, příběh táhnou nahoru sympatické postavy - ale už to pro mě nemá ten šmrnc prvních dílů.

02.01.2018

Nevím, kolik odboček má Přímočarý plán, zato Andělské rakvičky jich mají opravdu hodně. Občas jsem pod tím nánosem bitek, vedlejších linií a zbytečných postav až skoro zapomínal, o co vlastně jde. Ve zkratce: Peklo se dere na povrch, Nebe mu v tom chce zabránit, do toho se nějak míchají jednotliví hrdinové, jejichž úlohu v příběhu už jsem místy vážně nechápal a u mnohých ji doteď nechápu. Výplňové vaty je v Andělských rakvičkách tolik, že se pod jejími ulepenými nánosy pomalu ztrácí samotný děj. Jinak řečeno: Oproti jedničce zde máme dvakrát více stran, na kterých je dvakrát méně děje. Otázkou tedy je, proč jsem druhému dílu Daemonicy šlehnul čtyři hvězdičky... Ta vata je totiž tak neskutečně lahodná a návyková, až se bojím, že do vydání trojky budu trpět nesnesitelným absťákem. Hltal jsem stránku za stránkou a posledních cca 250 stran už jsem dal na jeden zátah. Autor píše velmi čtivě a vtipně, to mu upřít nelze, jen škoda toho (podle mě) zbytečného rozsahu. Nicméně kniha se čte tak dobře, že jsem ochoten jí odpustit všechny nedostatky, i když objektivně je jednička asi o něco lepší... 75% P.S. Jakkoliv se to tak může jevit, nejedná se o oddychovku. Čtení jsem věnoval maximum pozornosti a stejně jsem měl v některých pasážích pocit, že ani nemá smysl se je pokoušet pochopit...

1 02.01.2018

O něco horší než jednička. Děj se nese víceméně ve stejném duchu jako Stíny v létě, tedy žádná akce, spousta intrik, hodně se řeší vztahy mezi postavami, atd. V jedničce se mi to líbilo, nicméně zde - přinejmenším v první polovině - jsou děj, veškeré popisy, dialogy a rozhovory tak nemožně roztahané, že už jsem se opravdu chvílemi nudil a musel se do čtení nutit. V druhé polovině se příběh naštěstí rozjede a těch 150 stran se dá přečíst na jeden zátah, přesto na jazyku zůstává pachuť po úmorné první půlce. Navíc stejně jako u prvního dílu zopakuji: ten systém nejrůznějších gest a postojů není dobrý nápad... Skutečně bych si radši přečetl, jak se hrdina pobaveně usmál, než že poskládal gesto pobavení. Podle nejrůznějších zahraničních kritik je druhý díl Kvartetu vysoké ceny lepší než první. Dovolím si nesouhlasit. Zrada v zimě je dobrou knihou, na vynikající Stíny v létě ale určitě nemá. 60%

2 02.01.2018

Tak po hektickém závěru školního roku po dlouhé době první kniha, co jsem přečetl. A vybral jsem si dobře :) Edici Pevnost (a vlastně celý časopis...) už si asi tři měsíce nekupuji, popravdě - přestala mě bavit. Nicméně v tomto případě jsem udělal výjimku, první díl byl totiž docela pohodová military sci-fi (aspoň co si pamatuji) a dvojka mě určitě nezklamala. Příběh sice není nějak komplikovaný, ale hlavní hrdina je docela sympaťák a hlavně mi dost sedí autorův styl psaní. Kniha není zaplácaná cynismem a vtipnými narážkami jako některé jiné akční kusy, což se mi právě líbí. Mám z toho pocit, že se autor nesnažil být vtipný za každou cenu a svou pozornost rovnoměrně rozdělil mezi humor, akci, popisy atd... Čtyři hvězdy jak vyšité.

2 02.01.2018

Hrdinové jsou do jednoho sympatičtí, rozhodně se však do nich nějak nevžijete, ani vám nepřirostou k srdci, na to jsou popsáni příliš jednoduše. To samé lze říci i o samotných příbězích - především o posledním. Něco jim chybí. Ano, jsou čtivé, zábavné, ale... nedokážu to nijak popsat :) Poslední povídka mi už pak připadala zbytečně zdlouhavá a na to, že zabírá přes polovinu knihy, velmi, velmi jednoduchá. Jen díky sympatickým postavám jsem ji dočetl. Takže výsledkem je zajímavý a poměrně zábavný, nikoliv však nějak světoborný povídkový román. Druhý díl si určitě koupím, i když priority budu mít jiné...

1 02.01.2018

Nečte se to vlastně úplně špatně, Zmiji jsem přečetl prakticky za jeden den. Ale jinak je to fakt těžký průměr až podprůměr. Především neumím rusky ani se neorientuji v armádní terminologii. Co z toho vyplývá? Že asi dvě třetiny knihy jsem vůbec netušil o čem hrdinové mluví a než po každé druhé větě listovat dozadu do vojenského slovníčku, to radši budu číst dál. Některým ruským větám se ještě dá jakž takž rozumět, ale s těmi vojenskými zkratkami je to horší. Dále: hrdinové jsou velmi, velmi nevýrazní. Kde jsou časy, kdy Sapkowski tvořil zajímavé postavy? A nakonec: samotný příběh je poměrně slabý, námět mě osobně příliš nezaujal. Prostě zklamání, spíše než o nějaké ambiciózní dílo se jedná o jednohubku na jeden, dva večery. Od Zmije jsem vlastně ani nic nečekal, koupil jsem si ji v podstatě jen proto, abych si ověřil, zda je kritika na internetu oprávněná. A je...

1 02.01.2018

Na první pohled další z řady nudných klasických fantasy, ve skutečnosti však neuvěřitelně čtivá, zábavná a v lecčems originální prvotina svého času talentovaného, dnes již uznávaného ruské autora Alexeje Pechova. Ten v podstatě nepřinesl do žánru nic nového, pouze vzal již zažité motivy a lehce je pozměnil k obrazu svému. Výsledkem je, že první dvě třetiny knihy v podstatě ani nejsou klasickou fantasy, spíše jakoby akčním, městským románem na motivy počítačové RPG hry - kompletních dvě stě stran se totiž odehrává ve městě, přičemž hrdina kromě hlavního úkolu musí splnit také množství vedlejších "questů". V poslední třetině pak Pechov rozehrává klasickou fantasy, jak ji známe. Hrdinové konečně vyráží na dlouhou, strastiplnou pouť, v jejímž průběhu jsou nuceni čelit mnoha nebezpečím. Škoda, že autor vše utne v okamžiku, kdy se hrdinové konečně někam dostanou. Každopádně, těším se na další díly...

02.01.2018

Popravdě? Nedočetl jsem to. První díl byl perfektní, napínavá, dobrodružná klasická fantasy. Dvojka sice ubrala na tempu a akci, přidala na intrikách, ale pořád se četla dobře. Trojka už je jen zdlouhavá a vlekoucí se nuda. Postav je příliš mnoho, některé nemají pro příběh velký význam. Autor celý příběh utápí ve střídání dějových linií. A pokud vám nějaká začne konečně připadat dobrodružná a napínavá, střih! Autor tam hodí nudný desetistránkový rozhovor dvou zcela nepodstatných postav a všechno jde do kytek. Ruckley si prostě v předchozích dílech naflákal víc hrdinů než teď stačí zabíjet. Další věcí, kterou jsem nepochopil, je rádoby milostná zápletka mezi Orisianem a Ess´yr, která se vůbec nevyvíjí a zůstává v bodě "miluju ji, ale zatím jí to nechci říct". Škoda, mohla to být velmi dobrá epická fantasy, Ruckley však tento potenciál pohřbil pod nánosy desítek zbytečných postav, které knihu a celou trilogii stahují hluboko do vod podprůměru...

1 02.01.2018

Popravdě, Heteša má u Brokilonu sestupnou tendenci. Démoni byli naprostá bomba, Nevermore Baltimore bylo už "jen" skvělé, Ruská ruleta je pouze dobrá. Co mi na tom nejvíc vadilo: Až do poloviny jsem prakticky ani nemohl tušit, kam se příběh bude ubírat. Akorát na začátku je jakýsi prolog o nějakých dvou soškách, pak už se hlavnímu hrdinovi jen ztrácí mrtvoly z jeho krematoria, přičemž ten se (dlouhou dobu neúspěšně) snaží přijít na to proč. Jinak se prvních dvě stě stran neděje nic dramatického. A když se to pak rozjede, je to takové bez šťávy - prostě Démoni i Nevermore Baltimore byli jízda až do konce plná zvratů, napětí a akce, tohle tady trochu chybí. Ten konec mi pak přijde vyloženě zabitý. Mohla z něj být napínavá akční sekvence a ono nic. Co dál: hlavní hrdina je celkem v pohodě, ale že by mi nějak přirostl k srdci se taky říct nedá. Dialogy taky nic moc, když to porovnám třeba s Démony. Změna prostředí Hetešovi taky podle mě moc neprospěla. Tu ruskou studenou atmosféru a typické hlášky typu "Posaď se, dáme vodku" moc nemusím. Amerika mi přijde lepší :) Ani jedna z těch věcí sice neznamená, že by se Ruská ruleta četla špatně (přečteno za tři dny), ale stejně mi na jazyku zůstává taková divná pachuť... Že to prostě mohlo být o dost lepší.

02.01.2018

Podle mě jedna z nejlepších Šlechtových knih vůbec. Není to zas tak dobrodružné, spíš taková městská detektivka. V prvních dvou třetinách hrdinové jen chodí od domu k domu, hodně se mluví... což je celkem fajn, protože Thompson je skvělá postava, co se týče dialogů. Šlechta píše čtivě, takže i přes pozvolný děj se to čte dobře, bez nejmenšího zadrhnutí. Poslední třetina, to je jiné kafe, akce se pořádně rozjede, o mrtvoly není nouze. Pokud je Šlechta výborný v "klidových" pasážích, v akčních je naprosto excelentní! Velké plus je taky za prostředí - Likario. Rozestavěné město uprostřed divočiny... má to takový nespoutaný, romantický nádech, vzpomněl jsem si třeba na Bílého tesáka a obecně romány z prostředí zlatých horeček na Aljašce a Yukonu. Jo jo, Šlechta se zase vytáhl...

2 02.01.2018

Knihy kopírující příběh nějaké PC hry většinou končí přinejlepším jako šedý průměr. Příliv temnoty je mezi nimi hrdou výjimkou. Hra Warcraft II: Tides of darkness vyšla přeci jen v roce 1995, což je raný pravěk počítačových her. Starší hráči si tak nostalgicky zavzpomínají na časy, kdy na svých prehistorických sestavách proháněli primitivní 3D figurky, mladší generace, odkojená World of Warcraft se zase přiučí něco o historii svého světa. Obyčejní, hrou nepolíbení čtenáři fantastiky dostanou nadprůměrnou epickou fantasy. Po slabším rozjezdu není nouze o pořádné bitvy, krev ani odťaté údy - akce je hodně a je to dobře, protože ji Rosenberg opravdu umí. Na rozdíl od vytváření postav, kterých je taky hodně, ale v tomto případě to je spíš na škodu, jelikož jsou nedotažené, z příběhu mizí a ne vždy se opět objevují, podle toho, jak se to autorovi hodí. Jedinou výjimkou je asi-záporák Orgrim Doomhammer. Je to škoda, protože jinak se to čte opravdu dobře. Jako by to psal úplně jiný člověk než ten, co vyplodil super nudný Starcraft: Královna čepelí. Suma sumárum, klady převažují nad zápory. 80% je tak akorát.

02.01.2018

Co napsat, je to prostě geniální :) Podle mě o něco lepší a vtipnější než sága, povídky jdou Sapkowskému o dost líp. Hlavně fakt, že je tahle sbírka výrazně humornější mě vážně potěšil. Akorát jsem moc nepochopil předposlední povídku a co jí chtěl básník říci. No co už, poslední povídka o svatbě Geralta a Yennefer mi to dokonale vynahradila. Asi se budu muset znovu vrhnout na ságu, tohle mě zase namlsalo... :)

1 02.01.2018

Podle mě jedna z nejlepších zeměploch vůbec. Ani na druhé čtení to absolutně nic neztratilo... Příběh je vymyšlený takřka geniálně, kapitána Sama Elánia mám asi ze všech postav zeměplochy nejraději, nejdůležitější ale je, že se autorovi pomohlo dokonale skloubit vážná témata a humor. To první vás vážně donutí k zamyšlení, to druhé je opět dokonalé, jako v každé zeměploše. Takže 5* jako vyšitých :)

Nic světoborného, ale skvěle se to čte. Těch 450 stránek jsem přečetl přes víkend (a to podotýkám celkem slušně nabitý víkend...), postavy jsou opravdu sympatické atd, atd... :) Možná bych byl přeci jen radši, kdybych se dočkal těch agentů FBI, více dobrodružství, méně vědy a vyprávění nejrůznějších legend a příběhů, ale i tak jsem spokojen. 75%

1 02.01.2018

Po několika slabších kusech konečně v edici Pevnost vyšlo něco pořádného, co se dá bez problémů dočíst. Ani jsem se nemusel přemáhat, spíš naopak, musel jsem se krotit, abych to nedočetl a nezjistil, že je jedna ráno :) Je to příjemná space opera, která nepřináší nic moc nového, ale hodně dobře se to čte a hlavní hrdinka mi přišla celkem sympatická. Jediné, s čím jsem měl možná trochu problém, byl děj, který plyne až do konce bez jediného překvapivého zvratu a trochu neprokreslené vedlejší postavy. Té knize by slušela tak stovka stran navíc, trochu víc rozvinout příběh a postavy. Jinak spokojenost, od tohoto autora si budu muset sehnat víc...

1 02.01.2018