Sygi komentáře u knih

Neuvěřitelné. Knihu jsem zhltnul za tři dny a zůstal plný rozporuplných emocí. Plný smutku a frustrace z života běžných severokorejských lidí, zároveň jsem knihu však zavíral s pocitem úlevy a reflexí nad malicherností našich evropských problémů. Fakt, že si v daný čas daného dne můžu dělat co chci, jíst co chci (či vůbec jíst), říkat, co chci či pracovat, kde chci, byl najednou rovnítkem svobody. Ať mi nikdo neříká, že my, Evropané, žijeme v totalitě. Rozhodně ne.

Poslušně hlásím, že jsem dočetl Švejka. Měl jsem ke knize vzhledem k četným shlédnutím legendárních filmů s R. Hrušínským velká očekávání. První díl jsem si naplno užil a koukal, co všechno je ve filmu věrně ztvárněno a co se do něj nevešlo. Horší už to bylo u dílů dalších, druhý díl byl ze začátku opět dobrý, nesmyslné zacházení se Švejkem v Putimi, zavírání a následné propouštění je vykresleno dobře, stejně tak příhody v Királyhidě. Ve třetím díle to pro mě už trochu pokulhávalo, nekonečné cestování vlakem často bez jídla mělo pointu (pokud mělo poukázat na "organizaci" armády), ale táhlo se pak už dlouho a v nesčetných konverzacích a výpravách jsem se začal ztrácet. Skvěle ale byly vykresleny vztahy mezi postavami (Švejk - Dub, Švejk - Lukáš, Dub - Lukáš atd.). Čtvrtý díl jsem si ale opět užil a opravdu by mě zajímalo, co s příběhem J. Hašek zamýšlel. Po přečtení posledních třech dílů jsem také ocenil filmové ztvárnění Poslušně hlásím, jelikož muselo být těžké vybrat právě takové útržky příběhů, jaké se ve filmu objevily. Jsem zvědav na pokračování K. Vaňka.

Krátká povídka, na jejíž přečtení stačí necelá půlhodinka, přináší pojednání o ušlechtilosti člověka, který nalezl smysl a štěstí v prostých činnostech, za něž nežádá odměny ani uznání.

Žil byl jeden Lafayette Ronald Hubbard, jehož snem bylo nejspíš zapsat se do historie jako vědec... a prodávat. Hodně prodávat. Je to náhoda, že s "revoluční a jednoduchou metodou na odstranění všech traumat a psychosomatických nemocí" přišel pár let po druhé světové válce, kdy se se s poválečnými traumaty potýkal snad každý druhý?

Sen o vědci bohužel nevyšel. Autorovi nejspíš nikdo neřekl, že vědecká tvrzení je třeba podložit daty - ta v knize vskutku chybí - nechybí však četné prohlášení o vědě, vědeckých postupech, klinických a laboratorních testech atd. - na konci knihy se dozvíte, že Hubbardovou laboratoří je svět. :)

O co v knize vlastně jde... je dost poplatná své době, jak jsem zmínil výše. Podle Hubbarda se každý minimálně půl života nacházel v hypnóze, v narkóze, ale hlavně v "bezvědomí", kdy do své slaboduché části mysli vstřebával všechny bolestné zážitky, které ho pak v životě ovládají. To by nebylo na poli psychologie nebylo nic nového, podle Hubbarda však záleží na všem, co se kolem vás v moment úpadku do nevědomí šustlo. Pokud vám na hlavu spadla kovadlina a v pozadí hrál Beethoven, ve vaší mysli to znamená rovnítko mezi všechny tyto jevy. Potom se nedivte, když vás začne bolet hlava pokaždé, kdy uslyšíte jednu ze skladatelových symfonií.

Způsob, jak odstranit tyhle bolestné záznamy (engramy), je JEDINĚ skrze dianetický auditing, terapii, které se v až absurdním rozsahu věnuje druhá polovina knihy. Hubbard v ní úmorným způsobem předkládá nejrůznější případy a slovní spojení, která se člověku mohla zapsat do mysli a teď ho ovládají (pokud někoho, kdo se topil, v bezvědomí vytáhli na hladinu a někdo okolo něj zakřičel "Nemůže dýchat!", podle Hubbarda tato fráze, zapsaná do mysli málem utonulého, může stát za jeho budoucími problémy s astmatem).

Důležité je zmínit, že Hubbard u drtivé většiny případů engramů vychází z předpokladu, že každé dítě, které přišlo na svět, mělo být svou matkou potraceno. Podle autora totiž plod vnímá už od momentu početí a vše, co se kolem matky nebo v matčině těle děje, si ukládá do mysli a poté se už rodí s řadou destruktivních engramů - věřím, že blaho těhotné ženy je pro dítě nezbytné, Hubbardovu tezi jsem však pochopil tak, že plod vnímá i konverzace, které matka vede, a pokud jsou bolestné, uloží si je do engramů (Hubbard zmiňuje, že dítě k tomu nepotřebuje ušní bubínky - ale jak sakra plod vůbec rozumí konceptu jazyka?).

Ke konci knihy mě napadlo, proč by ji vlastně někdo četl - někdo, koho nenaverbovalo dianetické centrum v jeho okolí a kdo se netouží stát scientologem. Hubbard sem tam předloží zajímavou myšlenku, ve výsledku jde však o obecná psychologická zjištění. V knize se neskutečným způsobem opakuje (na jejím konci najdete dokonce glosář, kde vám spoustu slov vysvětlí - dozvíte se, co je "lečo" nebo "pánev"). Dianetika by mohla být stručnou příručkou (otázkou však je, příručkou čeho).

Náročná a dlouhá četba, která přinesla náhled do jednoho z nejlépe kontinuálně propracovaných příběhů, které jsem četl.

Skutečný unikát. Složité a zároveň čtivé pojednání o dění v průběhu několika prvních desetiletí Sovětského svazu. V knize se střídá několik literárních žánrů, faktická literatura, příběh, filozofické pojednání...
Samotný obsah knihy je k neuvěření. Tolik zmařených lidských životů, tolik hrůz, tolik zlomených duší... tolik bezmoci. Nechtělo se mi věřit popisům o nelidském zacházení s "vězni", absurdním důvodům obvinění, neúměrným trestům, vězeňským podmínkám...
Kniha obsahuje nepřeberné množství jmen, lokací, příběhů jednotlivců, které autor posléze opouští nebo se k nim opět vrací. Nejvíce mi v paměti utkvěl proces s Průmyslovou stranou ("Přesvědčil jsem továrníky, aby snížili devítimetrový strop na šestimetrový! "Šestimetrový? A proč ne pětimetrový? Sabotáž! Plýtvání prostředky! Smrt zastřelením!) a závěr knihy, ve kterém autor detailněji popisuje vězení a přepravu do lágrů (36 lidí v samotce a 323 lidí v cele). Naprostá šílenost. Před dalším dílem si budu muset udělat delší pauzu a připravit se na příběhu z průběhu lágrů, u kterých se bojím, že budou ještě drsnější než první díl...

Funguje, pokud člověk chce skutečně přestat kouřit, dojde k cíli snadno, jelikož nebude prožívat abstinenční příznaky.

Kniha, kterou jsem se neodvážil číst v českém překladu. Stephen King je člověk, kterému jsem, co se tipů k psaní týče, neměl důvod nedůvěřovat. Sebekritický autor podává výčet užitečných rad, jak svůj text nechat lépe plynout, jak přistupovat k vývoji postav a stavbě příběhu a mnoho dalšího, např. jak zabít své miláčky a proč se rozejít s příslovci a trpným rodem. King mě překvapil tím, že svým přístupem jde mnohdy proti "zažitým" reáliím romanopiseckého světa - a nejspíš na tom něco bude.

Typické Jardovo povídání nejen na téma tmy. V textu jsou k nalezení odkazy na několik dalších knih ve stejném duchu.

Neuvěřitelně čtivě napsaná kniha o neuvěřitelně prožitém příběhu. Josef Formánek mě zde vskutku uchvátil. Dodal bych více, ale mám pocit, že to není třeba. Snad jen, že má dílo velmi dojemný konec.

Ale jo, čtivé a zajímavé to jistě bylo. Miloš komentuje (nejen) své politické chyby, u kterých byl vždy prostor pro degradaci svých blízkých spolupracovníků. Zajímavé je číst knihu v roce 2019, kdy je Miloš Zeman prezidentem, v řadě názorů se za desetiletí nezměnil, v dalších zase překvapí zcela jiný postoj (např. presumpce viny u politiků, kde, jak uvádí, že "bylo-li podáno trestní stíhání, důkazy pravděpodobně existují" - viz Andrej Babiš). S poznámkami pod čarou Zeman také nešetřil, v některých případech (různé osobnosti a jejich díla) jsou přínosné, další (např. vysvětlování vcelku známých pojmů - "sebereflexe") zase působí, jako by počítal se čtenářovou nižší vzdělaností. Kniha je zajímavá co do průřezu autorovým životem, zaujme jak pasáž z doby prognostické tak i z časů vrcholové politiky. Překvapilo mě, jak se Zeman staví k vlastním aférám, sice je v knize popisuje, ale velmi stručně a opoziční smlouvu např. pojímá jako samozřejmou věc, která tehdy byla nevyhnutelná. S onou subjektivitou je v těchto případech třeba počítat. Závěrečné kapitoly věnované blbcům a podzimu života na Vysočině už jen pobaví.

Upřímně jsem do knihy šel s tím, že se dozvím mnoho o praktikách v koncentračních táborech, z této oblasti však v knize bylo vcelku málo. Proměna žáka byla úchylná a samotné zakončení příběhu sedlo.

Vlastně na několika stránkách sepsané to, o čem Jarda často mluví ve svých přednáškách či rozhovorech. Příjemnou formou podané náhledy na život lidský a svět, s nimiž sympatizuji. Zajímavými byla Jardova setkání s indiány a gorilami v Ugandě.

Dílo nabité řadou filozofickým pojednání a zajímavých myšlenek, ke kterým Wilde často z děje sklouzává. Výborně je dle mého názoru vykreslen životní styl anglické smetánky a aristokracie. Mírně nudným byl prostředek knihy, kdy probíhají časové skoky a detailní popisy trávení Dorianových let nezřízeným hédonismem, v závěru díla se děj však opět rozjíždí a právě akorát vrcholí.

Jedna z nejzásadnějších knih, na které jsem narazil, která se mi od té doby stala průvodcem po životě, byť je ve společnosti plné norem, zvyků a pravidel občas těžké dohody náležitě aplikovat.

Nejlepší román od Bukowského, na který můžete narazit. Od začátku jsem se náramně bavil a až v polovině knihy si uvědomil, že tam celou dobu vlastně nefiguroval chlast, v jiných knihách s Charlesem tak spjatý společník. Skvělým požitkem bylo sledovat teprve jeho propracování se k němu celým dospíváním, všelijak nelehkým. Za mě asi Bukowského nejsobnější próza.

Ale jo, vzhledem k tomu, že tahle kniha měla být škvár, tak ji musím ohodnotit pozitivně, jelikož opravdu byla. Bukowski toho přes celý odklon od jeho klasické tématiky cítit byl, což bylo příjemné. Originální byla také výraznější dějová linka než u Charlesových autobiografických děl.

Chápu, že někdo nad Bukowskiho tvorbou mávne rukou s tím, že děj nemá zásadní zvraty ani pojednání. O tom však Bukowski je. O životě a strastech chudého člověka, který se ke všemu vždy nevinně nachomýtne, pokrčí rameny a jde si otevřít další pivo. Za mě paráda.

Zpočátku velmi živá a zábavná kniha plná zvratů a Sommerových eskapád, zhruba v polovině však zcela změní směr a je trochu hluchou přehlídkou pobytu v léčebně. Nicméně velmi zajímavě napsaná.

Bylo to poměrně zvláštně napsané, ale neméně drsné a až tak správně nepříjemně realistické... neumím si onu situaci v Hordubalově rodině představit, střet Hordubalových představ o návratu a jeho skutečným přijetím bylo smutné.