t_gon komentáře u knih

Je úplně jedno, zda sáhnu po fantasy nebo hororu od Howarda. Výsledek bude vždy stejný - fantastický dobrodružný zážitek. Nebýt zasazení jedenácti povídek do období počátku minulého století, mohly se popsané hrůzy klidně odehrávat v časech Conana. Styl psaní povídek, popisy lokalit, vylíčení příběhu, charakteristiky postav, údernost a atmosféra, to vše si povídky uchovávají a to vše z nich dělá tak perfektní čtení i po tolika letech. Pokud si představím reálie dané doby, tak mi jde jen stěží nevěřit, že Howard nepopisuje příběhy, které se dějí u něj na dvorku nebo v blízkém sousedství. Všichni ti badatelé a učenci se tajně schází u Howarda ve studovně, aby spolu mohli rozmlouvat o tajích a děsech času minulých, jež obsahují von Junztovy „Nevýslovné kulty“ a další vzácní spisy zabývající se okultismem a mytickými kulty (oslavující strašlivá božstva jako Cthulhu, Tsathoggua nebo Gol-Gorotha). To vše občas doplněno malým odkazem na svou fiktivní historii (Thoth-Amonov, Turan, Bran Mak Morn…), čímž velmi nevtíravě propojí svůj „vesmír“. Při takových pasážích mě zamrazilo stejně dobře, jako Conrada pří sestupu k obyvatelům podhrobí. Nádherná představa, které se vůbec nebráním…

Samotná sbírka střídá skvěle povídky (Děti noci, Netvor na střeše, Démon prstenu, Dermodova zhouba a Kobra ve snu), jež díky menšímu rozsahu neměly možnost pořádně vyniknout a pak ty vynikající, které svou atmosférou dokáží pořádně zacuchat s nervy (Obyvatelé podhrobí, Enlilův hlas a Hrob mi nekopejte). Vyloženě lahůdky jsou pak Černý kámen, Aššurbanipalův plamen a Nestvůrná kopytnatec, které jsou plnotučnou esencí hororu říznutého fantasy. Howard byl velikán a jen škoda, že svět opustil tak brzy.

8 30.04.2020

Veledílo nebo velikášské mrskání svého ega, že dokázalo vyplodit neskutečně rozmáchlé fiktivní dějiny, ve kterých se nikdo bez Pobertova plánku nevyzná? Půl roku to s těžkým odkladem trvalo přelouskat, abych se na konci knihy motal mezi všemi jmény a událostmi stejně, jako Mozkomor ve vysavači. Tady jde smeknout před Martinovou fantasií (nebo fantasmagorií), ale nejde věřit tomu, že by tohle stvořil rychleji a snadněji, než dopsal Vichry.

Kniha je vskutku impozantní ale v tom kolotoči jmen a dějin si jde horko těžko pamatovat více, než vskutku klíčové události a těžce se pak takové dílo hodnotí. Mnoho pasáží je famózních, mnohem více jich je však z ranku „zbytečných“, až nudných. A tak si říkám, zda se vůbec časem pouštět do druhého dílu. Raději by mne zajímala geneze vzniku takového díla (jaké pomůcky autor používá, diagramy, časové osy apod.…), která musí být snad šílenější, než tyto kroniky.

Jo a Hříbek by měl byt někam „odklizen“ co nejdříve. Ty jeho bláboly a skutečné události mi zážitek hodně srážely a stejně tak i kvalitu knihy, která jednou vypadá jako relevantní kronika a hned poté jako přepis debaty ožralých námořníků po týdnu v bordelu… tedy Polštářovém domě.

8 18.02.2020

Bezejmenný jezdec bez bázně a hany… a bez pořádného pozadí, pronásleduje bandu fanatiků, drsnějších než břitva v oku, kteří své brutální jednání maskují nevyhnutelnými politickými změnami. Tohle pozadí dává knize hlubší přesah a je to odklon od standardních „one man show“ příběhů víc než příjemný, ale i když je prostředí skvěle nastaveno a kresba je na vynikající úrovni, tak se s hrdinou nejde moc sblížit a užívat si jeho nadpřirozené investigativní pátraní na maximum. Westernu je u nás poskromnu, takže každé další dílo je vítáno, ale na maximum si to po vzoru např. Sykese nesáhne. Je potřeba počkat, co s příběhem předvedou Rufiáni a jak nám bude tajemný jezdec rozvinut s jeho tajuplnou minulostí…

7 26.05.2021

*** Ty doby, kdy sis válel šunky na prérii, už jsou fuč! ***

Doby jsou sice fuč, ale nejenom díky pánům Gastine a Félix (pane Vybíral, poprosím o expres dodání dalších skvostů z divokého západu) se do těchto dob můžeme pod drobnohledem podívat, jak mohla umírající éra kovbojů vypadat v očích stárnoucího kovboje a předáka Rusella. Ten si posledním kšeftem tyhle turbulentní změny, které se ženou ve skrytu páry lokomotiv uvědomuje čím dál více a je rozhodnutý po vzoru ostatních vše přijmout, kolty pověsit na hřebík a pokusit se o farmaření. To by v tom byl ale zakopaný bizon, aby šlo vše hladce a dle jeho představ. Následuje temná, depresivní a smutná výprava do dob dávno minulých, kdy se pravda a spravedlnost, stejně jako dnes, dala prodat za pár zlatých a optimistické vyhlídky do budoucna, kdy se s kovboji nepočítá.

Kresba naprosto famózní, panely beze slova vystihující všechna ta kouzla a romantizmus drsné a špinavé doby a je úplně jedno, zda se příběh přes den prohání prériemi, nebo v noci bojuje o život sličné divy v horské divoké řece. Paul Gastine je neskutečný mág a vyzdvihuje perfektní scénář na velmi realistický zážitek. Tady jde smeknout klobouk až na zem a políbit jejich ušmudlané ostruhy. A ten závěr skutečně jede až do posledního… dechu. Ten působí trpce a hořkosladce a přinese sebou myšlenku, kolik podobných osudů skutečných „hrdinů“ leží v lesech ukrytých pod prázdnými kameny…

*** Přežití celýho západu záviselo na chlapech, jako jsem já... ale... kovbojové nemají žádnou budoucnost. ***

7 01.11.2020

Vynikající. Po oslavných recenzích jsem se chtěl ihned vypravit do prostředí divokého západu stejně tak, jako když jsem v dětství hltal Vinnetoua. Armandova kresba to dokázala stejně dobře, jako kdysi komunistické kanály na černobílých televizích. Ve vynikajícím provedení (děkuji p. Vybíralovi, že nám dopřává takhle vymazlené vydání komiksů) dostáváme příběh lovce odměn Sykese, který pracuje na jednom z mnoha případů, kdy pátrá po verbeži nejen z prérie. A verbeži pěkně hnusné a drsné. Dubois se s ničím moc nemaže, servíruje nám západ, jak jen drsný může být, až mi často při čtení vyschlo v hrdle. Případ se trochu v průběhu zvrtne a Sykesovi do cesty přihraje dalšího parťáka – chlapce Jima. Pak jen následuje parádní příběh s hořkým koncem, který díky kouzlení s panely, kresbou a barvami musí potěšit každého, kdo chtěl pořádně drsné a špinavě chlapské dobrodružství. Strašně moc doufám, že v edici ERB vyjdou i další komiksy stejného kalibru. K této pecce se rád vrátím…

7 20.04.2020

***Byla to šerá zem, jež jak by ve spárech svých chránila veškeré větry, oblaka a sny, jež slunce straní se.
…Cimerie… země věčné tmy a noci hluboké.***

Může být pokračování kolosálky, ještě kolosálnější? Inu jak se to vezme. Do rozsahu stran ne, ale samotným obsahem? Možná. Na „pouhých“ téměř 7 stech stranách máme menší počet příběhů, které jsou však rozsáhlejší a fungují jako splétací niť celou knihou s chronologickou návazností, čímž skvěle udržují soudružnost celé knihy. Úvodní báseň vtáhne do děje každého správného dobrodruha a odmění ho vynikajícím pohledem do historie Conanovy rodiny. S jeho dědem Conachtem, se vypravíme do širého světa nejen za vlčími lidmi, ale také za příběhy, jež budou mít dopad na pozdější putování Conana. Je to perfektní úvod a je dobře vědět, odkud se bere ta touha pohánějící Conana vstříc nejednomu dobrodružství, ve kterých rozdrtí základy nejednoho království. A aby toho nebylo málo, tak poznáme i Conanovu první ženu, divokou Conacht, jež celý příběh pozvedne o další úroveň.

***Conan seděl u Caolan celou noc, hlídal ji a napínal sluch do mrazivých stínů. Celý život dělal jen to, co sám chtěl. „Taková je vůle Cromova“, řekl mu kdysi jeho děd. „Žít… smát se… a milovat“***

Adaptace vynikajícího Černého kolosu, jež ve srovnání s loňskou adaptací Arga (mimochodem také skvělé a netradiční zpracování) vychází jako absolutní vítěz. Opět famózní kresba, panely rozházeny neskutečným způsobem, což jen o to více vtáhne do děje a samotná délka 6 sešitů vytáhne z původní povídky absolutní maximum.
Ke kresbě těžko byť jen useknutou ruku řici, ta je fenomenální, syrová a perfektně dokresluje dynamiku a rozmach jednotlivých scén, ať už jen opékáme skoleného soba, nebo sledujeme rubaní dvou armád. A jak výtečně jsou zpracovány emoce, je prostě neuvěřitelné. Dravost a tempo vyprávění lehce naruší menší intermezzo (Královský lov) se znuděným Conanem v královských zahradách, ale nešlo o nic zásadního (stylem mi to připomínalo klasiku Thorgala (: ). Stejně tak spanilá Akivaša odbočila z hlavní dějové linky, ale o to příjemněji tímhle příběhem kniha pomrkla na „hybatele“ děje z první kolosálky.

Následuje neskutečně epicky, emoční a nervy drásající příběh (Společenstvo meče + Kozáci), u kterého může být čtenáři velice horko, úzko a hladově. Jako bych s Conanem ty krysy a bahno taky požíral. U Mitrových koulí, tohle byla neskutečná žranice pro oči, které jsem si blahem málem vychrochtal. Giorello je skutečný mág a ke komiksovému Conanovi patří dle mě stejně, jako kdysi Frazetta (opět např. srovnání s loňským Argem, které je taky fajnové, ale tohle je prostě CONAN).

Závěrečné Howardovy Stíny v měsíčním svitu míchají perfektně základní Conanovské atributy (tajuplný ostrov, prastaré bytosti, žena v ohrožení, urputný boj do posledního dechu s obludou…), lehce je říznou prvky hororu a skvěle uzavřou celou knihu. Celostránkové obrazy jsou dechberoucí a lehce se v nich člověk ztratí. Tohle je Howard vyždímaný na maximum.

Opět obrovské díky CC za jejich práci, díky které vychází Conan opravdu v kolosální podobě s vynikajícím Frazettovým obrazem na přebalu knihy. Tohle jsou překrásné klenoty Aquilo… tedy každé knihovny. Už ať je tu kolosální King Conan (takový Frazettův Conan the destroyer by vůbec nebyl k zahození…), bez něhož je v knihovně nějak smutno. U Croma, to byl fantastický zážitek.

***Ještě mnoho let poté, co se Cimeřan stal králem, jeho minstrel Rinaldo Šílený zpíval o tom dni…

Hyborská válečná balada „Bitva na Ilbaře“:
„Kdo z vás se tehdy na Ilbaře bil, když Amurat si svolal zlostné reky? Jak černý déšť ze stepi vyrazil, by pět tisíc tam sťal ve brodu řeky.“
„Kdo z vás směl tehdy v zářném šiku jet? Kdo zlatou zbrojí svou se slavně pyšnil? Kdo roztříštil tu z oceli a masa zeď v ten krvavý den pro východní říši?“
„Kdo z vás šel tehdy s mečem bojovat a maso sekal jím, a lebky louskal bujaře?“
„Kdo z vás u padlých bratří zůstal stát v ten den ukrutné bitvy na krvavé Ilbaře?“
„Kdo z vás se bil na Ilbaře? Kdo byl tam toho dne, kdy stovky paží vzepjaly se v mocném zbroje lesku?“
„Kdo z vás viděl ty šípy k nebi vzlétnout toho dne, kdy oceli třpyt zaskvěl se tehdy za rozbřesku?“
„Kdo z vás tam tehdy s kopím stál? Kdo z vás je v ruce třímal? S dýkou ostrou, s helmou svou, plivnul smrti do tváře?“
Deset tisíc mužů v boj, všichni kráčí zpříma! Deset tisíc v blátě těl, po bitvě na Ilbaře!“***

7 10.03.2020

Uspokojivý a veselý to pocit, dočíst závěr „pentalogické“ trilogie Incalu, který slouží jako úvod do celého vesmíru Jodoversa a jehož středobodem je oblíbený skoro-detektiv John Difool. A jako „závěrečný úvod“ slouží perfektně. Příběh se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti na planetě Terra 21 s její velmi zdegenerovanou a zmagořeně dystopickou společností, kdy je dění okolní galaxie/vesmíru odsunuto do pozadí ve prospěch velmi komorního příběhu Johnyho.

Ten zde ještě není za úplného trotla, jež by si zasloužil facku co druhou stránku, ale je vcelku sympatický a lehce naivní mladík, který tvrdě naráží na strukturu jednotlivých mocnosti své planety a tvrdě proti ní bojuje. Je to příjemná změna po všech těch vesmírných eskapádách, kdy řešíme pouze lokální detektivní zápletku. Zoranova kresba je na své stáří výborná, v datových scénách přehledná a podtrhuje atmosféru příběhu výborně. Potěší geneze vzniku přátelství mezi Johnem a Deepem a stejně tak přeměna Johna v neskutečného trotla. Co taky čekat, když mu robopoldi udělají v mozku guláš. Komornost zde perfektně sedí a snad jen lehce zmatený závěrečný sešit trochu bourá kvalitu vyprávění. Pro návaznost na další dění je to však asi na místě a celkově musí být snad každý fanoušek velice potěšen.

Do tohohle světa se velmi rád vrátím a nyní je zážitek o to lepší, že lze projet komplet „Incal story“ bez čekání. Takže teď nezbývá než vzít Cogana do ruky, hrdlo schladit Whisky či kokalfolem, šlehnout si SPV a čekat na Metabarona, který si to do našich knihoven přifrčí o prázdninách. Krúk!

7 04.03.2020

Atmosférou i pojetím jinde, než „klasické“ fantasy, ale i přes nesporné kvality mne to příliš nechytlo. Prostředí „lesu“ za barákem, v němž ožívají nejen naše představy, je velmi zajímavé, ale nemohl jsem se za boha naladit na stejnou notu jako hlavní hrdina. Jeho putování mi připomínalo postup elitní jednotky Jericho (ve stejnojmenné hře) a tohle bylo příjemné sledovat. Útěk z dnešních epických světů do tohohle komorního příběhu nebyl úplně špatný, ale pokračovat v něm už asi nebudu.

Audio: vcelku příjemné, bez přehnaného herectví, jen pasáže v cizím dialektu nebyly to pravé ořechové. Ale k tomu kouzelnému lesu sedlo parádně.

7 18.02.2020

Strhující, dech beroucí, jednoduše krásné, orientální a výpravné. Nejen tyto superlativy mi v hlavě vyskočili po otočení poslední stránky. Když už sednu k „historickému“ románu říznutým fantasy prvkem, tak je to u mě svátek, ale o to více si potom podobný skvost vychutnám. Kladné a pochvalující recenze mě sice připravily na kvalitní čtivo, ale ani zdaleka jsem nečekal takhle skvělý zážitek.

O tom, že se fantasy tématika v knize neobjeví („lehký vánek“ u chaty u jezera neberu jako fantasy prvek) se zde již psalo, ale nepsalo se zde o hlavních tahounech celého příběhu. A tím jsou bezesporu jednotlivé postavy a jejich jednotlivé životní příběhy. Je to má první kniha od Kaye, ale marně vzpomínám, kdy mě takhle uchvátili dialogy roztažené přes spousty stran. Byly tak „skutečné“, téměř jako bych tam s postavami seděl (např. v případě rozhovoru Tchaje a Wen Ťien v nosítkách mi bylo za Tchaje teplo) a konverzaci poslouchal na živo. Kay má na tohle bravurně zvládnuté a pocit ze čtení to jen umocňovalo.

Jak psala kattyV, ta prostředí starodávné Číny je prostě úchvatné a samotné intriky na císařském dvoře, jež tvoří hlavní dějovou linií celé knihy, jsou velmi dobře popsány a čtenáři dokáži tehdejší prostředí zobrazit a přiblížit mnohem více, než mnohé současné filmy, které to na nás zkouší skrze digitální armády a čínskou armádou jako komparzem. V tomhle je Kay trumfne s přehledem a o to více, bych si tenhle skvělý a komorní příběh na pozadí mocenských bojů a císařství mezi dynastiemi dokázal představit na velkém pláně.

Perličkou je samotný závěr, který i když došel víceméně ke šťastnému konci pro hlavní postavy příběhu, tak alespoň ve mně zanechal zvláštní pocit, že to zase až tak šťastné a uzavřené pro všechny nebylo.

Velmi se těším na druhé čtení a „pokračování“ jiného příběhu z tohoto období v další knize.

7 27.07.2015

Unikátní záležitost, která v dnešní zdegenerované, turbulentní a konzumní době čtenáře jen utvrdí v tom, jak příliš jsme odlišní od asijské kultury a proč si japonská historie a kultura zaslouží nejen od milovníků tohoto kraje obrovské uznání a obdiv. Při čtení kodexu je čtenáři až smutno, co vše se za uplynulá staletí zapomnělo a co vše dnes působí jako vytažená moudra ze smyšlených fantasy románů. Vždyť dodržování a řízení celého života dle cesty bojovníka přece z dnešního pohledu nemohlo býti skutečné… Nebo snad ano? (:

7 03.02.2015

Další střípek k Temné věži, tentokrát zásadně důležitější, než události v Salemu. I když i zde příběh trpí klasickým Kingovým „grafopiseckým“ problémem a samotná provázanost na věž se projeví až velice později, tak postavy, jejich všední dny, problémy a trápení jsou podány dobře v souvislosti s problémem nespavosti. To co se zpočátku zdálo jako „důchodcovský“ problém dostává postupně kontury a rozměry antických tragédií (vzhledem k triu doktůrků je to doslovné) a příběh tak i přes všechnu zbytečnou a roztáhlou omáčku kolem chytne a nepustí. Ralf a Lois jsou perfektně lidsky napsané postavy, se kterými se šlo sžít a držet jim palce až do konce. Jakmile se karmínový král (neboli král krvavec) a věž naroubují do dění v Derry a Ralf začne mít skutečné problémy a vidět věci, jež by neměl, je to už dávno za momentem, kdy by šlo knihu opustit s tím, že to prášky na spaní nějak vyřeší. Omyl, následuje skvělé drama, jež má v důsledku svým významem a důležitostí dopad na celý Kingův vesmír, stojících na bedrech věže. Další skvělý střípek zejména k finále Temné věže s neskutečně táhlým úvodem.

6 03.09.2024

Kotle-šova prvotina je i po přečtení všech jeho „masterpieců“ strašná pecka. Rozsahem solidní space opera s netradičně, ale skvěle vykresleným mocenským uskupením v „novém světě“, kde se klaníme novým náboženstvím a pro bombu nechodí daleko nyní český obyvatel, nikoli „turbánovec“. Je to funkční, zábavné, akční a hlavní postavy jsou vykresleny mnohem lidštěji a méně „terminátorsky“, než pozdější borci z ranku kapitán Bouchač a lord Mrdák. Taky to není přeplácané sexem, jak listování avízem na zadní straně a obsahuje to spoustu špionážních a zlodějských vsuvek, včetně kolosálních vesmírných bitev, které dokreslí příběh obrovským rozsahem. V téhle krásné jízdě z naší alternativní budoucnosti se řezník drží ještě hodně při zemi, ale sedne mu to jak šavle janičářovi do ruky (: Vskutku bravurní počtení.

6 03.09.2024

Věž kosmonautu sice stojí za přečtení, pokud má čtenář chuť na netradiční sci-fi, ale shrnutí od zimela seče do živého. O druhé dějové lince anotace neříká zhola nic, proto se jde zpočátku jednoduše v příběhu ztratit. V obou dvou. Dvě linky, které nemají téměř nic společného, kdy jedna sleduje politické uspořádání nového světa po třetí světové válce a druhá odehrávající se v daleké budoucnosti, popisuje, jak funguje meziplanetární obchod mezi mnoha rasami bez zjevně větší zápletky a dopadu na příběh na Zemi. Než se však obě linky spojí, uběhne téměř 220 stran, které nedokážou pořádně vytěžit ani jednu z linek. Tím pádem poslední třetina knihy má co dohánět, ale znatelně ji chybí prostor. Je zde spousta zajímavých myšlenek a jako space opera je kniha pojata velmi netradičně. Škoda však, že se zde mnohem více politikaří a pletichaří, místo toho „space“ prvku. MacLeod píše jiným způsobem, což mi došlo po prvním setkání v povídce Soulad vyšších sfér ve sbírce Plameny hvězd. Na malém rozsahu je to v pořádku, ale na ploše celého románu to už může být bolestivé. Samotný závěr pouze pootvírá dvířka k tomu, co teprve přijde. A my víme, že „TO“ už nepřijde. To zamrzí, nebuď další dvě knihy této trilogie (Engines of Light) slibují velké věci. Celkově by to však chtělo méně „věže“ a více těch „kosmonaut“ věcí ve vesmíru. Takhle je to rozporuplný průměr, který si horko těžko najde své milovníky…

6 24.10.2021

Ani 50 let starý zub času se nepodepíše na kvalitě vyprávění příběhu Barbara Conana. Vizuál sice postrádá velkolepost větších formátů a barvy, ale zde je důležitý obsah který má neskutečný říz. Povídky jsou krátké stručné a hlavně úderné, což je základní esence barbarových příběhu. Vedle moderních zpracování příběhu Barbara Conana vypadá tahle kniha jako chudý příbuzný, ale o to tady nejde. Důležitý je obsah a ten píše. Osm krátkých povídek vycházející z originálu Howarda, je zpracována dokonce i jedna jeho báseň. I když si vizuál nedrží stejnou kvalitu v rámci celé knihy (větší detail u jednotlivých povídek), tak se tyto drobné chybky dají odpustit a užit si původní příběhy v archaickém provedení do syta.

*** „ Ani nyní nemůže Conan vysvětlit, co ho sem táhne… a snaží se zachránit život dívce, kterou sotva zná… nebo při tom pokusu zemřít… ale její mladé rty byly měkké a teplé… její smích jako stříbrné zvonky…“ ***

6 24.10.2021

Téměř vše bylo řečeno. Dokonce i věci, které se v průběhu přípravy knihy nehodily (výkřiky a negativa na netu). To jsou však Staré pověsti České a nyní se jde už pouze těšit z tohoto špalku. Autorského kompletního špalku, který je přeplněn vynikajícím čtením a jako bonus přidává přes 100 stran bonusů. Ale bonusů s velkým B (žádná standardní galerie obálek, ale komplet "analýzu" všech hlavních postav, které tahají štětcem v pozadí, abychom my mohli třímat v rukou takto skvělé dílo, všechny procesy tvorby (např. náhled na Zackova tabule plánu děje je něco, co bych např. očekával u Martina při tvorbě kronik Západozemí…)) a mnoho dalších. Neskutečná paráda a troufnu si tvrdit, že tohle na našem komiksovém rybníčku nemá obdoby.

Přístav perfektně ukazuje, jak je hodně blbý nápad udělat si z naší krásné modré planety meziplanetární benzínku pro kolemjdoucí obchoďáky z "galaktického cechu obchodníků" a jaká negativa to může výměnou za skok na "Průmysl 5.0" přinést. Aneb zamávejte budoucí svobodě a střežme se rozmarů turistů z dalekých končin galaxie, kteří likvidaci obyvatel a měst nechápou jako nutné zlo (zde silná připomínka na Schindlerův seznam a ranní procvičování ve střelbě). Funguje to perfektně, ta hrozba někde na pozadí skrytá za dobrými úmysly, kterou vláda potlačuje a propaguje veřejnosti mírněji s nadějí na zisk. Jediné, co mi zde nějak "chybělo", bylo globální zapojení jiných vlád a států. Těžce se pracovalo s myšlenkou, že pouze ESA rozhoduje za všechny zvěrstva páchané gildou po celém světě a nezodpovídá se nikomu. Kresba sedla, postavy také a nejvíc mě tak mrzí cliffhanger na konci. Sice může slibovat další exkurzi do tohoto světa, ale dokázal bych si představit dovětek v podobě jednoho/dvou sešitu, kdy v krátkém časovém okně vidíme, jak naše nepodvolení se mimozemšťanům, nedopadlo dobře a nyní si "užíváme galaktického nevolnictví". Holt ne všechny návštěvy končí happyendem. Uvidím, zda se Zack do přístavu ještě vrátí.

Zatmění je další parádní žrádlo, které servíruje depresivní četbu. Aneb co se stane, když naše životodárné Slunce přepne do režimu RAW grilování. Délka potěšila, opravdu něco jiného než všehršel okolních "žiletek" a člověk tak dostane pořádně rozsáhlý příběh, který nenudí a zaujme. Jak bylo zmíněno, chvíli trvá, než se rozjede hlavní linka, ale beru to jako klidný úvod představení světa, postav a podmínek, za jakých lze v tomto novém světě přežít a fungovat. Co mě neskutečně překvapilo a snad jsem zaregistroval poprvé v komiksech je sekvenční způsob vyprávění na velkých panelech, což jednak dodá "filmový" záběr na panely, ale zároveň skutečně "rozpohybuje" postavy a dodá dynamiku do vyprávění (např. 551, 567 nebo 575). Společně s technikou změny fokusu (rozostření) na detail postav (např. 671) to dělá netradiční dílo, které jako by umocňovalo to peklo, které Slunce rozpoutalo. Ono ostatně i panely na vyprahlé krajiny, jsou prezentovány "chcíple" bez barev, kdežto podzemní části jsou často až přesaturované. Tyhle rozdíly jen ukazují, že v příběhu máme světa dva. Naprostá paráda, ke které se budu rád vracet.

Kolem a kolem je to parádní dílo, které po všech peripetiích, bylo radost podpořit a určitě MB děkuji za jejich práci. Na takové kousky je na našem trhu jistě místo a věřím, že i hlad a nyní, po této těžkopádné rozcvičce, kdy si MB vyzkoušely, kde na ně číhá banda škrten (či Dobby, který hází klády pod nohy), se může proces zrychlit a vy tak prosím do nás perte takových knih několik ročně. Dekuji

6 03.06.2021

Je to Conan (kompletní úvod), ale není to Conan (ufňukaný útěk z boje do tepla chladné jeskyně). Co je to? Je to Berserkr, který by měl jistě co vyprávět ve svém světě, ale teleportem snad do předměstí New Yorku vhozený, tam už toho nemá moc co říct. A i když se snaží sebevíc, tak více než na vychlastání flašky chlastu s bezdomovcem se domluvit nedokáže. Takže sledujeme jeho probíjení se hordou „vlko-vikingských“ komparsistů na nádherně syrových a brutalitu detailních panelech zpět do svého světa, kde ho společně s jeho nových kamarádem necháme na prahu nového dobrodružství. Více kniha bohužel nenabídne a slouží tak pouze jako rychlý úvod do dalších příběhu ze země Berserkra (popř. jiných světů, protože StarGate v jeskyni má klasických 7 symbolů, a Tauri vede přesně tam kde má (: ), které už by mohly být to pravé ořechové fantasy…

6 22.07.2020

Závěr trilogie o Arťomovém (ne)štěstí je pro mne nejslabším článkem Moskevské sítě metra. Je sice fajn, že se vrátí na scénu Arťom a sledujeme jeho boj za komunikaci a otevření se okolnímu žijícímu světu, ale to provedení je dosti špatné. Překombinované intrikaření a pletichaření mezi stranami metra mne po chvíli nebavilo, jednotlivé charaktery byly s každou další kapitolou méně snesitelné a Arťomův předchozí vývoj byl zdecimován, aby se zde prezentoval jako naivní a neschopný imbecil a k tomu pěkné hovado vůči Anni. Nakonec ke svému cíli nějak došli, ale cesta k jejich vytouženému exodu byla pro mne celkem utrpení. Některé zastávky na trase metra byly parádní (pracovní tábor), ale bylo jich příliš málo, aby se kniha vyrovnala prvnímu dílu. Potenciál tam však byl a řekl bych, že rozloučení s tímto světem mělo být zdařilejší. Pro návrat do tohoto světa příště použiju raději svět z herního provedení.

Audio: monotónní hlas, který spíše uspával, než navozoval dobrou atmosféru, místy až zbytečně přehrával a tlačil na pilu.

6 18.02.2020

Spojení irské historie, brutálního barbarského řezníka a artušovské legendy sliboval nevšední zážitek. Výsledek však zhořknul v hubě stejným způsobem, jako Conan a prameny černé řeky. Upřímně nechápu a divím se, na čem staví všechna ta srovnání s Conanem a podepisuji vše od Diabela. Slaine je absolutně nesympatický, jeho poskok úplně zbytečný, stejně jako role bohyně, vysílající ústřední dvojici na krvavou výpravu napříč věky pro podporu a zachování pohanství. Vizuál jako by nevěděl, zda chce servírovat transcendentní halucinogenní zážitky jako z jiného kosmu, nebo raději přímočarou jednoduchou barbarskou řež. Tohle byl pro mě od poloviny Artuše nepřekonatelný oříšek a předpokládám díky umístění téhle dvou příběhů v řadě MDEK, že se jedná o to nejlepší. Což mi jako referenční vzorek stačí k tomu, abych se tomuhle tvrďákovi i nadále vyhnul a raději zamířil kdekoli do Hyborie, kde má barbarství rozhodně co nabídnout. Přeji všem, ať jsou s tímto spokojeni, mě vsak může Slaine vyloženě políbit břit…

5 02.02.2022

*** „Brány se přesunuly,“… „Admirále, právě jsme přišli o dvě brány. A za jednou z nich byl celý svět plný lidí.“ ***

Téměř po 10 letech jsme se konečně dočkali zapojení další strany do stále expandujícího vesmíru téhle série, která nepoužívá „modrý hasák“ ani nepochází z naší soustavy. A tahle strana byla od začátku tajemnější než hrad v Karpatech a všichni věděli, že byla i mocnější, než dosluhující McDonald v bílém domě s jeho prstem na červeném tlačítku. Samotný vesmír a kolonizace nejen naší soustavy, ale díky prstencům také vzdálených koutů naší galaxie, je v každé knize minimálně perfektně zpracován, ale samotná epičnost galaktických proporcí tam pořád nějak chyběla. A konečně ji ti z „meziprostoru“ dodali v míře neskutečné. Za tohle všechna chvála autorům, jakým způsobem je jejich vstup na scénu představen a zpracován. Vše v rámci „uvěřitelnosti a fyziky“ dává rozum a působí to reálně. Navíc to sérii expanze vystřelí do nových výšin, protože tahle entita ukáže lidstvu, jak naivní jsou jejich plány typu „Oko za oko“.

*** „Odpálilo to tu největší zbraň, jakou je možné s ohledem na fyzikální zákony našeho vesmíru vyrobit.“ ***

Co už dopadlo o poznání hůř a zkazilo to celou „auru“ geniality konzula Duarta a jeho vize v nesmrtelné lidské impérium, je celá část, věnující se dění na Lakonii ať už pod vedením Duarta či Treja. Jakkoli geniálně působil Duarte se svým plánem v předchozích knihách, jako osoba, která byla jediná schopna nastavit mír v celém Solu bez jediného výstřelu, zde degradoval na arogantního diktátora, který přes své ego zahazuje celý dosavadní vývoj do koše. A to celkem bolelo. On v podstatě „nebyl špatný“ a jeho vize má své opodstatnění i v rámci předchozích knih (s čímž samozřejmě ne všichni souhlasí – jak ji mám rád ze všech postav nejméně, tak zde admirál Nagata otravností a s geniální válečnou strategií vycucanou z prstu, mě její scény bavili nejméně), ale zde je jeho kouzlo pryč, plány vyloženě spáleny na prach (nejen díky pubertě) a další osud Lakonie vzhledem k tomu, co se v Tiamatě stalo je „nejistý“. A opět, to zamrzí, protože Duarte byl „záporák“ jak řemen, který by mohl tajemné entity pořádně potrápit.

*** „Mně to přijde jako poměrně jasný důkaz, že tohle je naprosto mimo naši váhovou kategorii a že bychom měli přestat kopat kolem sebe“. ***

Celkově však jde pořád a skvělý díl, který kromě předchozích výtek dodá nezapomenutelné okamžiky (Bobie jako „Valkýra“, Typhoon v pomalé zóně, Amos…). Nezbývá než doufat, že nám Triton dodá poslední díl co nejdříve, protože vyvrcholení bude snad epické. A vůbec bych se nezlobil, kdyby došlo na Amosova slova. To by byl konec jak řemen.

*** „Pak celý vesmír explodoval.“ ***

5 23.01.2021

Moje první kniha ze série NSO a hned skvělý výběr. Rozsah povídek je ideálně vyvážen (svým rozsahem nabídnou dostatečně rozumný obsah a zároveň nestihnou nudit), jejich počet a zaměření pokryjí všechny chuťové pohárky každého scifisty (od podmořského šnorchlováni na dně měsíce Europy, přes vesmírné bitvy kolosálních bitevníků až po procházky v sousedních galaxiích) a představí často neznámé autory, kteří si pozornost rozhodně zaslouží.

Větší detail pro osobní budoucí navigaci jsem prásknul k jednotlivým povídkám (aneb jak po letech „objevit“ tuto funkci), ale tenhle „souhrn ze souhrnů“ mi řekne, že kromě Reynoldse se pro dobré (ba vynikající) sci-fi mohu podívat k pánům jako Ch. Stross nebo P. J. McAuleymu a zároveň sledovat bedlivěji nakladatelství Laser kvůli podobným edicím. Z toho co jde v edici NSO sehnat, se díky této sbírce velice těším na další knihy a zároveň zamrzí, že mnohé ohlášené sbírky se nikdy z ploten tiskáren nedostaly na světlo nejen naší skromné galaxie…

5 24.09.2020