TaJiná komentáře u knih
Knížku čtu už podruhé, protože já si příběhy filmů nebo obsahy knih napoprvé většinou nezapamatuju.
Možná jsem ji po přečtení na čas odložila i proto, že ve mně vzbudila děsivé emoce...
Z konkrétně popsaných událostí i postav čiší strach, úzkost a šílená nesvoboda.
Autorka umí úžasně popsat myšlení různých charakterů a jejich pocity. Jako by se do nich dokázala vcítit a čtenář může lépe pochopit uvažování i mnohdy neoblíbených či dokonce nenáviděných postav.
Chvíli jsem si zvykala na to, že autorka v textu nepíše roky číslicemi, ale slovy. Ale je to příjemná změna a drobnost, která ji odlišuje a je díky ní zapamatovatelná.
Přijde mi, jako by paní M. psala o postavách tak nějak nezaujatě. Jako by nesoudila chování ani jednoho člověka, o kterém píše.
Text přechází z ich formy do er formy, ale čtenáře to neruší ve čtení.
P.S. Tak ten konec jsem nečekala!
(SPOILER) Ufff.... Tak to jsem nečekala... Před pár minutama jsem knihu dočetla a hned začerstva píšu recenzi, ale nějak nenacházím slov... Hlavně z posledních stránek mi bylo psychicky nejhůř... Její odporná matka se vykreslila v ještě horší podobě... Trošku jsem nepochopila, kdo byl pravým otcem cácorky - byl to její děda? V tom případě by to bylo jako v kauze Amstetten! Fascinovalo mě a zároveň děsilo, jak se ve mně střídaly emoce - čtete a čtete, nějak si domýšlíte konec stránky a pak BUM! Jeden původně "skorobratr" skončí v pasťáku a druhej brutálně zmlátí malou holku... Fujtajbl! Jednu dobu jsem si myslela, že je "lesem" její "otec", respektive muž, o kterém si to myslela. Bylo mi té dívenky neskutečně líto... Měla jakýsi svůj vnitřní svět, vytvořený nutnou snahou zůstat svobodná, ale přitom byla vězněm v domě, kde se děla taková zvěrstva! Moc jsem jí držela palce, aby se z toho "vyhrabala" a měla lepší život. Kniha je moje pátá od autorky a je těžké ji zařadit dle - dejme tomu ne oblíbenosti, ale spíše dle toho, jak silné emoce ve mně vyvolala. Příběh by se jistě vnímal úplně jinak, kdybych měla děti, ale i tak mě silně poznamenal... Knížka byla čtivá, odhalila bolavé emoce, s cácorkou jsem prožívala chvíle bezmoci i střípků naděje... Bylo až kouzelné vnímat v textu tu dětskou naivitu, nevinnost a pak si postupně stránku za stránkou uvědomovat, že to dítě vůbec nevyprávělo o lese... Paní Mornštajnová, smekám před Vámi - sama jsem chtěla být spisovatelkou - prosím, pokračujte s psaním, máte neobyčejný dar!
(SPOILER) Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, ale když jsem si přečetla podtitulek pod názvem knihy, věděla jsem, že tuhle knihu musím mít. Víte proč? Protože z nějakých 70 % vystihuje jeden z mých bývalých vztahů. Vážně. Až tedy na ten konec, který jsem upřímně nečekala. Bylo mi jasné, že někdo umře, ale spíš jsem sázela na to, že "bratrstvo" konečně někdo chytí a zavře do vězení, takže by tam skončil i Aleks. Ale hlava mi nebrala to, že po "odhalení" chtěli Amelii všichni zprovodit ze světa, ale pak ji díky předvídatelné události "vzali na milost??" Jinak jsem knihu přečetla jedním dechem, dělalo se mi psychicky špatně, když jsem četla "zátahy" Aleksovy bandy, protože mi to připomnělo nepříjemné pocity právě z mého bývalého vztahu. Jinak super pohled!
(SPOILER) Tak tahle kniha ve mně probudila emoce, jaké jsem ani netušila, že můžu cítit! Autorčina práce se slovem je tak přesná, že si postavy mnohem lépe představíte, pochopíte vývoj jejich charakteru a přestože je v knize přímé řeči poměrně pomálu, děj se nám vysvětluje v popisech a nenudí.
Když jsem četla kapitoly Otce, ucítila jsem právě ty emoce, o kterých se zmiňuji na začátku recenze - to, z jakých důvodů se Svatopluk stal zarytým komunistou, jak moc věřil ve stranu a jak ho ovlivnila výchova matky... To v člověku něco zanechalo... Zároveň realistické popisy komunistické doby, kterou jsem nezažila, mě utvrdily v tom, že si o to víc vážím toho, co teď už nemusíme řešit (např. stranické schůze apod.).
Moje čtvrtá přečtená kniha od autorky.
Zatím vede pořád Hana, ale Tiché roky bych možná zařadila hned za ni.
Film mám moc ráda a knížka se téměř v ničem nelišila, jen jsem díky ní lépe pochopila dej.
MOŽNÉ SPOILERY: Knížku jsem četla až po zhlédnutí filmu. A byla jsem šokovaná, jak se od filmu liší! Samozřejmě chápu, že hodně scén nemohlo být použito, aby byl film přístupný, ale udělat z hodně sprostýho, urážejícího a život ničícího hlavního hrdiny někoho, kdo poslouchá, jaké je pod vodou ticho, byl docela markantní rozdíl. Ale to bych hodnotila film. Dál. Z Hardina v knize mi bylo psychicky špatně, nechápala jsem Tessu, proč mu nedá pěstí. Kniha byla na čtení snad nekonečná, bylo mi zle, jak se pořád hádali a zase usmiřovali. Nejvíc mě Hardin naštval tím, jak Tesse vše nařizoval. I to, že MUSÍ začít brát antikoncepci, protože jeho famfulín chce větší pohodlí...
Jinak se mi ale knížka líbila, hodně věcí z filmu jsem líp pochopila, ale to nemění nic na mým nazoru, že Hardin patří do cvokhausu.
Pro ostatní - pokud vyjdou v dalších dílech najevo ještě další jeho důvody chování, neříkejte mi to, tohle je můj první přečteny díl.
Jednu hvězdičku přidávám za tu nádhernou obálku s oběma hlavními představiteli.
Když jsem knížku četla poprvé, měla jsem z ní noční můry z koncentračního tábora. Bála jsem se ji znovu přečíst. Teď jsem si ji koupila a přečetla znovu. Už na mě nepůsobila jako tenkrát, ale přesto jde o velmi silný příběh, u kterého si říkáte, co by se stalo, kdyby...
Nic moc. Čekala jsem víc. Zezačátku mě kniha nebavila, s hlavní zápletkou bavit začla, ale pak? To bylo čiré utrpení! Kýčovité věci, jaké by se nestaly, preskakovala jsem stránky. Nuda, nuda, nuda. Na originální anotaci to bylo slabý.
Tahle kniha je pro mě něco jako bible. Škoda, že jsem ji neobjevila před 4 lety. Ale to nevadí, byl to osud, mělo se to stát.
Velmi mi pomáhaly příklady příběhů. Věřím, že mi tahle kniha pomůže, protože jsem si díky ní spoustu věcí ujasnila.
Na knihu jsem se těšila, dle ukázek na internetu jsem očekávala více ilustrací, protože tím mě kniha dostala. Bohužel i na mě působila kniha jako příručka, učebnice pro gynekoložky. Často jsem i přeskakovala celé odstavce. Asi se to dalo od autorek medicek čekat, nakonec dávám knize 3 hvězdičky za ilustrace, obálku a stužkovou záložku.
Neurazí, ani nenadchne. Očekávala bych více informací, více receptů. Ale z roku 1995 lze tohle čekat nelze. Je to škoda, protoze o anémii moc publikací není.
Do knihovničky super, ale kdyby se vydala nová kniha s fotkami, rozmanitejsimi recepty, psychickym vlivem a hlavně s vyšším počtem stran, koupila bych ji všemi deseti!
Skvělý, jen musím říct dvě věci:
1) Filmová zpracování jsou lepší (o něco)
2) Měli by si sehnat lepšího korektora...
"Stárek se o mlýn dobře stará, a když přijdeš do mlýna, na Martina vzpomíná, jak šli spolu za nevěstou a jak Martin usnul cestou."
Moje nejoblíbenější pohádka a sladké usínání při čtení od maminky. ❤
Moje dětství a sladké, klidné usínání při maminčině četbě. :)
Kniha nabídne to, co se na učebním oboru mnohdy nestihnete naučit anebo se to ani neprobírá.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Knížku jsem objevila ve vyřazených v knihovně a po přečtení jsem nechápala, jak ji tam někdo mohl dát. Miluju retro, takže jsem se na chvíli stala Magdou a prozkoumavala s ní jejich dům (na podobný se naši dívali než jsme se nastěhovali do našeho současného), líbilo se mi, že mela hlavni představitelka kratší vlasy, dávalo to něco do děje. A zaručeně nejlepší je dobrodružství do chaty. I když jsem občas nechápala, jak mohla být takové dřevo. Knížku jsem četla někdy ve 13, provázela mě mým introvertním, samotářským dospíváním, a i teď, po 10 letech si ji občas ráda přečtu a zavzpomínám na staré časy.
Skvělá kniha hodící se pro všechny ženy od 20 let nahoru. Jen se pořád nemůžu zbavit dojmu, že některé informace vyznívaly lehce rýpavým tónem. Snad proto, že autorem je muž. A ten nikdy nedokáže pochopit ženskou duši, tělo, mysl. V knize mi ještě chyběla nějaká zmínka o menstruaci. Sice jich existuje dost (i když na českém trhu ne tolik), ale k ženám patří jako dortu ona pomyslná třešnička.
Kniha je čtivá, splňuje co má, vytkla bych jen fakt, že se v ní objevuje příliš pravopisných chyb. Tolik jsem jich v žádné knize snad ještě neviděla.