TamaraKrejčí
komentáře u knih
Dvě růže
Vlasta Javořická
Dvě růže, které kvetly na jednom keři a přitom byly tak odlišné...nádherné čtení, nechápu proč mi byla paní spisovatelka Javořická tak dlouho utajená.. určitě si ještě přečtu další její díla.
Slunečná
René Decastelo
Mám ráda seriál Slunečná a pod stromečkem jsem objevila i knížku. Musím přiznat, že si rodinka naběhla, chci všechny díly..
ale je v tom ale..K seriálu, tomu říkám český Dalas. Už jsem ho chtěla vzdát když ho začali nastavovat novými a novými díly. Love story Janek & Týna mi leze na nervy, ale ostatní; profesor, Roza, Julie, Sylva, Vilém, celá familie Lídy...vesničané, jak místní drbny a ochmelky tituluje RD v knížce, prostě miluju!!
A mám i bodík do ČV, jen nevím pod který bod jí zařadím??? Srdíčko, vesnice, hlavní hrdinka i pracuje se zvířaty..
Těžká noc
Lenka Lanczová
Přečteno, v době karantény jsem sáhla i po takovém románku. A nelituji, i když to bylo lehce předvídatelné...zápletka OK!!!! Jako, no teda??? Ale žádné překvápko se už nekonalo. A hvězdičku navíc dávám i děsné skoro tchýni, Ta to opepřila.
Znám tě ze svých snů
Clélie Avit
Ani jsem tuto knížku nestihla zařadit do právě čtených... krásné čtení, zajímavý příběh, opravdu mě to tak chytlo, že jsem se začetla a dočetla. Strašně jsem se bála o hlavní hrdinku....a zároveň jsem spokojená, že to mělo závěr takový akorát.
Slib svatojánské noci
Jana Klimečková
Nádhera, má čtenářská dušička plesá.
V myšlenkách s Johankou, Mařenkou, Jurou a s celou Modrou hvězdou budu dlouho prožívat jejich příběh, i když nebyl vždy jen růžový. A slibuji, že mé první kroky z Wien-Banhof povedou do Prátru a dál po stopách těchto přátel....Přiznávám, Vídeň znám lépe jak Prahu, proto mě tento příběh takto zasáhl, byla jsem tam!!!!
A, ať si ptáček jarabáček štěbetá co chce, mi se to líbilo.
Chata 1879
Josef König
Zajímavé čtení, takové nepřekombinované. A usmála jsem se hned nad první větou, že kniha vznikla dle skutečných události, na které si pamatuji.
Určitě si od Königa ještě něco přečtu.
Okna do pokoje
Eva Tvrdá
Od spisovatelky Evy Tvrdé jsem ještě nic nečetla. A tato útlá knížečka se mi líbila. Tři rodinné příběhy, tři osudy, každý jiný, tak jak to na světě chodí.
Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Agathe
Anne Cathrine Bomann
Od spisovatelky si určitě ještě něco přečtu, teda pokud píše, nebo píše-li psychologické romány.
Agathe mě moc nebavila, takové nakousnuté a nic dál...
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Tři hvězdičky(omlouvám se, že jsou jen dvě, neumím opravit) a klobouček dolů za téma, které je opravdu dobré připomínat.
Jen prostě styl psaní mi nesedl. Za mě, pokud to má být román, tak trošku těch jiskřiček nadějí by nebylo na závadu. Knihu jsem četla zároveň s jinou a to jen protože, se mi četla prostě špatně. Ale pořád jsem doufala, že něco přijde, nějaká jiskérka, že přežít pochod smrti a všechnu tu hrůzu potom, mělo nějaké potom... a přijde poslední kapitola a poslední z mnoha souvětí a je konec a nic...
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
Souhlasím, že se knížka četla sama, dokonce si dovolím tvrdit, že se i psala sama. Míša toho za pár let stihla a zažila tolik, co mnozí nezvládnou za celý život.
Ale jak sama píše, každý to máme nějak dáno a já nepadám na zadek z toho, že měla vizi založit v Nepálu dětský domov. Že mi nešlo na rozum, jak si najivně mohla myslet, že sežene pár dětí, nechá je téměř samotné s nějakým neznámým chlapem a bude to celé řídit sama přes půl planety. A opravdu jsem si oddechla, že to nakonec neskončilo jako její noční můra, nebo, že se sama neocitla ve vězení.
A hvězdičku jsem přidala za poznání, že i u nás je dost dětí v nouzi...
Šikmý kostel
Karin Lednická
Po delší době, po Haně, po Domu číslo 6, po Dětech hněvu, opět česká spisovatelka a jsem naprosto spokojená.
A konečně zastavím u Šikmého kostela a budu na místě vstřebávat tíhu minulosti a modlit se, ať se nic takového neopakuje.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Těšila jsem se, věděla jsem, že to bude smutné atd... ale nějak mi to celé nesedlo.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
(SPOILER) Tak ten konec mě dostal. Pochopila jsem správně, že Janigena byla dcerou Josefinčeny?? Nebo jak se ta bosorka jmenovala??
Četlo se to těžce, jako, že jsem opravdu četla pozorně, protože opravdové osudy mám ráda. Ale takový konec jsem nečekala. Je mi smutno.... ale to si neztěžuji, prostě překvapení
Sama sebou
Jojo Moyes
Ahoj, Louiso Clarková, bylo mi s tebou opravdu fajn.
Při čtení mě sice nudily dlouhé popisy oblečení, ale celé to k příběhu naší Louisy prostě patřilo.
Úplně jsem jásala, že se probrala. a nedala se zaškatulkovat tím podobným americkým Willem!!!
Že zůstala sama sebou.
Jeden plus jeden
Jojo Moyes
Moje oblíbená autorka a opět mě nezklamala. Zasmála jsem, zasnila, opět jsem zatoužila si pořídit psího kamaráda..a na dovku si balím další její románek.
Vězeň času
Matt Haig
Opravdu zábavná jízda napříč staletími. Originální.
Neměla jsem čas číst knihu na jeden zátah, a opravdu jsem se těšila na každou chvilku s ní. Žádná kapitola nenudila. I když se dalo předpokládat jak to celé dopadne, bylo to fajn, že to tak dopadlo. Tak jak každý, krásný, obyčejný život!!
Všechno, jen ne pravda
Gillian McAllister
Tentokrát jsem nečetla komentáře dopředu. Prostě jsem šla naslepo, jen podle obálky, která se mi nelíbila. Ani autorku jsem neznala.
A za mě dobrý. Více mě zajímal příběh chlapce z minulosti, ale současnost na to navazovala. A nakonec se nedalo nedivím Rachel, že se ve všem tak ráchala, tápala, šťourala. Bylo to někdy dokola a zdálo se, že se to táhne atd..ale mělo to svou podstatu a byl to uvěřitelný příběh, pěkně napsaný.
Tak pravil hlemýžď
Stephen Clarke
Hned po znovu otevření knihoven, jsem si úmyslně vybrala dvě knížky u kterých se mi nelíbí obálka. Tak u této se mi nelíbí ani obsah. Prolistováno, nikde jsem se nechytla.
Čtvrtky v parku
Hilary Boyd
Přesně tak, osloveni “holka stará” by použil manžel jen jednou, jen by potom nebylo o čem psát.
Neříkám, že se kniha nedala číst, ale četla se těžkopádně. Některé dialogy mi přišly divné. Takové ano, ne. Nebo možná, určitě.
A dost mi vadí, když autor překvapí, ale nakonec je to neuvěřitelné klišé, fádní.
Ztracené dopisy
Sarah Mitchell
Pro mě je stále neuvěřitelně kolik krásných knížek vzniklo “díky” světové válce. Tolik příběhu, tolik lidského zoufalství. A díky všem, kteří dokážou popsat těžké téma tak, že si z toho odneseme nejen zážitek na pár chvil, ale i zamyšlení, poznání, poučení.
