Tarrei komentáře u knih
Jak už Rothfuss několikrát zmiňoval, tohle není normální příběh, ale to není ani ten Kvothův. Pro mě tahle knížka představuje další střípek skládačky Temerantu, skvělé zosobnění nevšedního charakteru jako je Auri, a v neposlední řadě také inspiraci.
Selhání autora? Rozhodně ne!
Frustrace čtenáře? Rozhodně ano!
Druhej díl pokračuje příběhem Kvotha, který jsem si snad už víc užít nemohla. Po poslední stránce se v mé hlavě rozhostilo čtvrtý ticho, za kterým ale hned následovala zoufalost. Žádnej cliffhanger, žádný nečekaný setkání, žádný vítězství ani potupná porážka - prostě jenom ticho, ve kterým nebyly žádný (bez)naděje do, když Rothfuss dá, dalšího dílu.
Kniho, zapříčinila jsi, že budu netrpělivě vyhlížet tvou následovnici.
Zvuk slunečních hodin je jasný případ toho, proč jsem se do knížek zamilovala. Postavy mi přirostly srdci, zprvu matoucí kompozice zapříčinila, že jsem hltala slovo za slovem a autorčiny popisy se mi zjevovaly před očima jako skutečnost.
Jako "oddechovku" knížku hodnotím kladně. Rychle a lehce se četla a děj byl lehko stravitelný, dost možná díky pohádkové předloze. Ze začátku jsem si myslela, že to bude kravina, protože spojení sci-fi a pohádky mi přišlo jednoduše absurdní, ale postupně jsem knížce přišla na chuť a posledních pár kapitol jsem doslova zhltla. Autorka svedla dobrou práci.
Klasická oddechovka, krátké kapitoly, lehké čtení. Bohužel, po překladové i dějové stránce je to nic moc.
Bavilo mě přeskakovat z pohledu Jáchyma do pohledu Veroniky, bavil mě styl autorova psaní, hltala jsem životy obou sourozenců - jejich trable, jejich štěstí, všechno.
Tato knížka byla od Hartla mojí první a nadchla mě.
Od knihy jsem očekávala naprosto něco jiného, ale konečný výsledek překvapil. Žítkovské bohyně mě nijak zvlášť neoslovily, ale ani neurazily. Ze začátku jsem docela tápala, avšak jak jsem se prokousávala dál a dál, přišla jsem na to, že to byl pravděpodobně autorčin záměr - nechat si to největší odhalení nakonec.
Náhodou, Křišťálový meč mě bavil stejně jako Rudá královna. Na rozdíl od prvního dílu, Křišťálový meč nabírá na vážnosti a zasvěcuje nás do rozpolceného, rozpadajícího se světa Rudých a Stříbrných.
Knížka mě rozesmutnila a postava Mavena pořádně znechutila. Doufám, že v příštím díle se na něm karma pěkně vyřádí.
Knížka se hezky a rychle četla. Největší zajímavostí je děj, který je (dle mého) docela originální. Člověk dost dlouho neví, co se vlastně děje, k čemu autorka směřuje a dozví se to až na konci, což nutí číst, číst a knížku neodkládat.
Podle mne, milovníka fantasy, byla tahle knížka parádní.
Zařadila bych ji mezi "oddychovky" - má lehce vyvoditelný děj, sympatické postavy, zajímavou zápletku, draky (pro mě velké plus :D) a dokonce i špetku romantiky.
Ještě než jsem se do knížky pustila, hodně lidí říkalo, že je to mišmaš HG a Divergence; a měli pravdu. Nebylo to ale tak hrozné, jak jsem očekávala. Podle mě je to další milá knížka, kterou si přečtěte třeba v období, kdy jste hodně vytížení; nemusíte nad ní totiž tolik přemýšlet.
Shrnu to stručně a rychle: Snad nejkrásnější knížka, jakou jsem kdy četla.
Upřímně, nechápu, jak někdo může srovnávat tuto knížku se Staříkem. Jasně, obě dvě hlavní postavy jsou staří pánové, ale jejich příběhy se naprosto liší.
Knížka mě velmi překvapila. Dala mi mnohem víc, než jsem očekávala.
Nádherný příběh Oveho života.
Tak tahle knížka mě naprosto dostala!
Měla jsem nízká očekávání a moc se mi do ní nechtělo, jelikož jsem před nějakou dobou již četla jednu jeho knížku, která mne až tak neoslovila. Tohle byl ale jiný případ.
Musím se přiznat, že ihned na první stránce jsem začala "cítit" zvláštní atmosféru, která přímo sálala z knížky samotné. Přečetla jsem ji jedním dechem a včerpala do sebe co nejvíc vědění, i přes to si však knížku hodlám přečíst znova!
Vřele doporučuji.
Druhý díl mě velmi překvapil a ukázal se být ještě zábavnějším než ten první.
Mé sympatie k Josefovi a paní Tiché ještě vzrostly. :D
Rozhodně zajímavé téma.
V knížce jsem se místy ztrácela, ale na to už jsem si u Pratchetta zvykla. Každopádně posledních 50 stránek je naprosto skvělých. Ta myšlenka mě naprosto uchvátila.
Parádní, rychle přečtené, zábavné, neuvěřitelné; zkrátka, když nemáte, co na práci..zkraťte si tím chvíli!
Knížka se mi velmi líbila.
Teda, abych pravdu řekla, ze začátku mě moc nebavila, ale já se nenechala odradit. Po několika stránkách jsem jí konečně přišla na chuť. Viděla jsem různé souvislosti a dychtivě hltala stránku za stránkou. Všechny -starostku, Marnese, Holstona, Petera, Knoxe, McLainovou a jejího psa, Walkera, Marcka, Shirley, Jules, Lukase i dokonce Bernarda jsem si svým způsobem nakonec oblíbila. Rozhodně doporučuji.