Taťka Hraboš komentáře u knih

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.

10 12.09.2023

Ke knížce jsem přistupoval trochu s nedůvěrou. Román je často řazen do škatulky válečné (a těm příliš neholduji) a podle předmluvy se autor později, po jeho napsání, stal oficiálně uznávaným socialistickým autorem. Nakonec jsem ale byl příjemně překvapen. Vlastně to válečný román vůbec není, odehrává se v době posledních dnů války, kdy už ovšem Polsko bylo osvobozeno a řešilo se hlavně, co si počnout s nabytou svobodou. Jeden boj skončil a další - o to, kdo v zemi převezme moc a kam se bude země dále ubírat - začal. Pokud jde o ten zmíněný prosocialistický postoj autora, je sice nutno uznat, že k postavám se socialistickým až komunistickým smýšlením chová autor největší sympatie, pochopení má však i pro všechny své ostatní postavy. Mnohokrát jsem si při čtení vzpomněl na ruské klasiky Tolstého a Dostojevského. Řešení otázek viny a trestu, životního smyslu a dalších závažných etických a filozofických otázek, plejáda rozmanitých, výborně vykreslených, rozporů plných postav, jejich myšlenková nejistota a citová hnutí, k tragédii (u některých z nich) směřující spletitý děj, sociální tématika, občasné lyrické prvky, tím vším má kniha ke zmíněným autorům blízko.

5 07.09.2023

Poslední díl nezklamal, ale ani neoslnil. Znovu se mi potvrdilo, že vymyslet spletitý příběh se zajímavou zápletkou Sanderson umí, ale s realizací je to v některých ohledech slabší. Především hlavní ženskou postavu Vin ani vzájemný vztah mezi ní a Elendem se autorovi nepodařilo ztvárnit tak, aby čtenář na konci obrazně uronil slzu. I Sazedovo prvotní nadšení náboženskými směry a jeho následná ztráta víry působí nereálně, a zpětně člověk pochopí, že to byl hlavně prostředek autora, jak příběh dovést tam, kam ho dovést chtěl. Ale celkově je to určitě série, kterou lze doporučit - takové příjemné, nenáročné a poutavé čtení, ideální třeba zrovna na prázdniny.

3 04.09.2023

Výborná kniha, především kvůli šíři svého záběru a komplexnosti. Kromě toho, že se v úvodu člověk dozví zajímavé informace z dětství a mládí tohoto pozoruhodného člověka, se v rozhovoru postupně probírá většina autorových oblíbených témat, které podrobněji a pečlivěji rozvádí ve svých psaných textech. Už z podstaty tu nejsou přítomny precizní formulace, na které je člověk zvyklý z jiných Cílkových knih, Cílek prostě mluví, jak mu zobák narost, tedy jako většina lidí v běžném hovoru, ale ta neučesanost projevu dává knize jisté kouzlo. Navíc je to kniha mimořádně inspirativní, zejména v pasážích týkajících se geologie, jeskyní a podzemí obecně, pískovcových skalních měst, cestování ... V člověku vzbuzuje chuť minimálně si o věci více nastudovat, ale nejlépe se na daná místa rovnou zajet podívat. Je to i kniha varující, Cílek se třeba k otázce klimatických změn v rozhovoru vyjadřuje nebývale otevřeně a realisticky. Samozřejmě je nutno vzít do úvahy, že kniha byla vydána v roce 2017, což na druhé straně ve světle současného dění ve světě dává tehdejším Cílkovým slovům možná ještě větší váhu.

6 04.09.2023

Nevím, čím to, ale ve druhém díle už mi tolik nevadily nedostatky, které jsem vnímal v tom prvním, asi jsem si prostě zvykl. Do popředí se naopak dostalo to, v čem je Sanderson dobrý - zápletky, akce, překvapení, dějové zvraty. Proto se také tahle kniha čte rychle, člověk se ani nenaděje a má 700 stran za sebou. Pokud jde o ta překvapení, ani Sanderson ovšem není úplně nepředvídatelný, především samotný závěr se v základu čekat dal. Jinak by ostatně nebyl důvod psát třetí díl.
PS: Jak si tak čtu komentáře níže, řadě čtenářů vadí, že do knihy Sanderson zatáhl politiku. Mě osobně zrovna ta politická linka docela zaujala - myslím, že se autorovi podařilo docela dobře vystihnout postavení a osud člověka, který se snaží uspět v politickém boji jen se slušností a čestností a nezneužívat moci, nevyužívat manipulace, úplatků, pohrůžek a jiných neférových metod.

10 22.08.2023

Velmi čtivý, akční a napínavý příběh se zajímavou zápletkou a pěkně vymyšleným světem, nedivím se, že mezi fanoušky fantasy má takovou oblibu. Já osobně mu ale plný počet hvězdiček dát nemohu. Postavy jsou sympatické, ale nejsou nějak zvlášť dobře psychologicky propracované (a místy jejich jednání působí značně nepromyšleně až hloupě), v ději sice často dochází k různým překvapivým zvratům, ale některé jsou jen obtížně uvěřitelné. Sanderson není důsledný, příliš nedbá na detaily, občas u něj dostává logika trochu na frak, a co je jen těžko vysvětlitelné, tomu se raději vyhne a spoléhá na to, že čtenář pohlcený příběhem mu to odpustí. Asi jsem příliš náročný, možná proto, že jsem před touto sérií četl Jordanovo Kolo času, kde poslední tři díly s ohledem na úmrtí původního autora dopisoval právě Sanderson a kde už byly výše zmíněné rozdíly mezi oběma autory patrné.

6 11.08.2023

Už ten kontrast mezi bombastickým názvem knihy a jednoduchou obálkou v jedovatě zelené barvě dává tušit, že se nejedná o obvyklý marketingový produkt z daného oboru. Nejsem biochemik ani lékař, ale troufám si říct, že už po pár prvních stranách četby je jasné, že autor ví, o čem píše, vychází z maxima informací k tématu dostupných a navíc z věrohodných a dohledatelných zdrojů. Své názory nikomu nevnucuje, čtenáři předkládá fakta, k nimž občas dodá komentář či doporučení. Nezřídka nadšení čtenáře sám zchladí dodatkem, že daná problematika ještě zdaleka není plně objasněna a že je třeba brát i stávající poznatky s rezervou. Na druhé straně tam, kde něco považuje za jednoznačně platné, se to jako takové nebojí označit. Za mě výborná kniha, jen dodatečně lituji, že jsem při čtení neměl k dispozici poznámkový blok a nedělal si výpisky. U takové knihy to lze jen doporučit.

7 07.08.2023

Další ze série útlých Koukolíkových knížek na poměrně úzce vymezené téma, které píše především v poslední době. Tahle je už se své podstaty mimořádně zajímavá, protože kdo by se nechtěl dobrat podstaty krásy a jejího významu pro člověka. Koukolík na to jde z několika stran - nejprve dá slovo spisovatelům, filosofům a umělcům (v této části je kniha především plná hezkých citátů, ale místy i ne zrovna snadno (pokud vůbec) pochopitelných teorií, pak se na téma zaměří z pohledu neurovědce. Pro mě - jako nadšeného amatérského fotografa, obdivovatele přírody, dychtivého degustátora různých chutí a vůní, čtenáře, posluchače hudby atakdále - snad nejcennějším, ale nikoli překvapivým zjištěním z knihy (i když se jedná jen o poměrně stručnou a nenápadnou zmínku) bylo, že schopnost vnímat krásu a hlavně její využívání je jedním ze způsobů, jak redukovat stres. Zkrátka kdo vidí, slyší a cítí krásu kolem sebe, má jednoznačně spokojenější a zdravější život.

4 07.08.2023

Pět hvězdiček, ale ta poslední s odřenými cípy. Stephenson má skvělý styl, dokáže napsat pasáže velmi vtipné, ale i s velkým emocionálním účinkem, jeho postavy zákonitě člověku časem (kterého má při čtení jeho knih více než dost) musejí přirůst k srdci, ale na můj vkus je prostě příliš velký grafoman. V akčnějších dějových linkách mi to tolik nevadilo, ale jinak bych se bez spousty podrobností obešel. V případě podobně detailních knih se totiž občas stane, že čtenářova pozornost ochabuje a mezi tou spoustou vcelku bezvýznamných informací mu nakonec unikne nějaká, která ten význam má, a pak marně uvažuje o souvislostech nebo je zpětně složitě dohledává. Navíc si myslím, že v tomto případě to není vždy jen chyba čtenáře - Stephenson se v silném proudu svého psaní občas dopouští i různých nedůsledností, většinou asi neúmyslně, ale někdy možná i cíleně, aby se vyhnul složitému vysvětlování něčeho, co možná ani logicky vysvětlit nemohl. To ovšem nic nemění na tom, že mám rozhodně v plánu některou jeho knihu někdy zase vzít do ruky.

8 28.07.2023

Vladimír Hulpach je důstojným nástupcem Eduarda Petišky a Rudolfa Mertlíka v jejich záslužné práci při přibližování zahraničních (i českých) mýtů, bájí, pověstí a pohádek českému čtenáři. V této knize nečekejte nějakou zvláštní dramatičnost a napětí nebo humor, je to poměrně jednoduché, ovšem poctivé vyprávění krásným a bohatým jazykem. Děti s ním nebudou mít žádný problém a dospělý si musí uvědomit, že právě pro ně je kniha určena. Tahle kniha navíc pro mé děti měla zvláštní kouzlo - keltská mytologie je zajímá od doby, kdy jsme četli Scottova Alchymistu, a v současnosti obě dvě hltají sérii Kroniky železného druida od K. Hearna, kde je postav keltského původu a odkazů na tamní mytologii také dost.

5 19.07.2023

Coetzee je takovým ztělesněným svědomím Jihoafrické republiky. Jeho knihy jsou pro mě vždycky jako rána do palice - svou depresivností, bezvýchodností situace hlavních hrdinů, jejich sice vytrvalým, ale v zásadě marným bojem se společností a/nebo přírodou (i když ani Coetzee není úplně beznadějný pesimista, jeho závěry svou dávku naděje nakonec obvykle obsahují). Nejinak je tomu v této knize, která pro mě nabyla na zajímavosti i proto, že hlavní hrdina je jen o pár let starší. Pozitivem takových knih je, že si člověk v průběhu četby i potom může ulehčeně říct, že takové problémy, jaké musí řešit jejich hrdinové, u nás - v naší přes všechny nešvary stále o dost bezpečnější zemi (zatím?) - naštěstí řešit nemusíme.

5 10.07.2023

Kniha psaná s nadhledem a humorem takřka v každém odstavci, byť pojednává o poměrně vážném tématu - situaci puberťáka, jehož rodina se právě rozpadla a nejen on, ale i oba jeho rodiče se snaží s tím nějakým způsobem vyrovnat. Styl autora je poměrně jednoduchý, ale možná právě proto velmi účinný a čtivý. I název byl zvolen dobře, slovíčko dar tu má hned několik významů, z nichž ten nejdůležitější je schopnost hlavního hrdiny nenápadně napravovat, co ti zmatení, nerozumní a nešikovní dospělí zkazili. Tipoval bych si, že je v tom i dost autobiografie, připadalo mi, jako by autor psal sám o sobě v tomhle věku. V každém případě je to velmi dobrá kniha a další autor, od něhož si určitě ještě něco přečtu.

7 28.06.2023

Výborná kniha, jako ostatně dosud každá, která se mi od autora dostala do ruky. Rushdie je bezesporu jeden z nejlepších spisovatelů současnosti, ale i v historii. Jeho fantazie je takřka bezbřehá, jeho knihy mají mnoho vrstev, skrytých významů, jsou nesmírně výrazově bohaté, jeho postavy jsou skvěle psychologicky propracované, do toho všeho dokáže nenásilně přimísit i jemný, inteligentní humor. Kupodivu mi od něj více sedí knihy, ve kterých je jen pomálu magických prvků, které mají civilnější a komornější charakter, jako je právě tenhle příběh profesora a umělce - padesátníka na životním rozcestí. Když už jsem zmínil ty vrstvy, je to také příběh o Americe a její kráse a ošklivosti, síle filmu a internetu, zneužívání v dětství a jeho důsledcích v dospělosti či originální lovestory.

4 23.06.2023

Pozoruhodné dílo na pomezí scifi a fantasy od autora ze staré školy (však mi také styl občas připomínal knihy Mervyna Peaka, občas zase Ursuly K. Le Guinové, která si ostatně sama knižní tvorby Genea Wolfa velmi cenila). Najdete tu bohatý, detailně vykreslený svébytný svět i s vlastní terminologií, relativně poklidně se odvíjející děj s řadou mnohoznačných zápletek a překvapení a plejádu svérázných a zajímavých vedlejších postav. Škoda jen, že (jak jsem zjistil už mnohokrát předtím u jiných ve světě známých sérií daného žánru) byly zatím přeloženy jen první dva díly pentalogie. Ale pokud vím, měl by v tomto případě dluh být napraven a na překladu zbylých dílů se pracuje. Až vyjdou, rozhodně se chystám pustit i do nich.

9 15.06.2023

(SPOILER) Tenhle díl mi zpočátku připadal takový koncentrovanější, přehlednější, srozumitelnější, jako by se Adams po předchozích dvou dost chaotických dílech zklidnil. Ani jeho humor už nepůsobil tak výstředně, byl umírněnější a nemyslím si, že by mu to uškodilo. Pak ale znovu sklouzl k upadající kvalitě typické pro předchozí dva díly. Má oblíbená Fenchurch se zničehonic bez vysvětlení z knihy úplně vytratila, místo toho se nečekaně objevila Arturova dcera (skoro mi připadalo, že Adams měl rozepsány dvě verze tohoto dílu a pak je zcela nesystematicky spojil v jednu knihu). Docela dobrým ukazatelem kvality alespoň pro mě je, kolik pasáží z knihy mi po prvním čtení utkvělo v paměti (po 28 letech). První dva díly působily při druhém čtení jako staří známí, docela dost jsem si pamatoval i z toho čtvrtého, ale trojku a pětku jako bych snad ani předtím nečetl. Snad to bude tím, že sebejiskřivější humor v románu nestačí, pokud není naroubován na dobrý příběh, který od trojky sérii chybí. Samotný autor si asi těchto nedostatků byl vědom, což možná vysvětluje ten nekompromisní závěr, kterým s postavami a knihou definitivně zúčtoval.

Pro mě jako muže docela náročná kniha. Je zvláštní, že si autorka jako žena zvolila za hlavního hrdinu své knihy muže. A s muži se tedy rozhodně nepárá, ke hlavní postavě a několika vedlejším mužským postavám je nemilosrdná. Možná proto mi trvalo docela dlouho, než jsem hlavního hrdinu přijal, spíše mě, navzdory úvodní tragedii, která jej potkala, zpočátku odpuzoval. Je také znát, že se autorka věnovala (či možná ještě stále věnuje) i herectví - píše, jako by promýšlela scény filmu a teprve následně tyto filmové scény převáděla do textu (nakonec netrvalo ani tři roky a kniha zfilmována byla). Na druhé straně je nutno uznat, že tak činí velmi zdařile a čtení této knihy je silný čtenářský zážitek.

4 07.06.2023

Ačkoli mám rád všechny knihy profesora Koukolíka, poslední dobou jsem si zvykl spíše na jeho sbírky kratších esejí, a s touto knížkou, i když je jejím předmětem velmi zajímavé a nejednoznačné téma stupidity, jsem chvíli bojoval. Koukolík tu dává dohromady řadu různých teorií zahraničních autorů, někdy nechá hovořit jen fakta a čísla a sám pouze občas dodá v jedné, maximálně několika větách vlastní názor, jindy jen vtipný komentář nebo pouze položí otázku a nechá čtenáře, aby si odpověděl sám. Některé teorie předkládá ve velmi zhuštěné podobě a nebyl jsem si vždy jistý ani přesností jejich převodu do češtiny, takže jsem často byl na pochybách, jak daný pojem, tezi či celou teorii chápat. Přesto, že se jedná o knihu monotematickou, působila na mě trochu roztříštěně. I tak jde ovšem znovu o četbu velmi podnětnou a informačně hodnotnou. A bohužel také nesmírně depresivní.

4 07.06.2023

Nemůžu si pomoct, ale můj vztah k Sebaldovým knihám je rozpačitý. Když čtu jeho texty, je mi jasné, že jde o texty z literárního, jazykového a estetického hlediska velice kvalitní, ale u jeho dlouhých členitých vět, jednolitého textu a až monotónního, nevzrušeného vyprávění často ztrácím pozornost. Tím základním pocitem, který z nich mám, je pocit pomalého plynutí, takže u skleničky vína o víkendovém večeru před usnutím si je jakýmsi způsobem užít dokážu, ale výraznější zážitkovou stopu ve mně zpravidla nezanechávají. U této knihy to bylo přinejmenším v první polovině podobné, pak ovšem konečně začal krystalizovat příběh původu a dětství hlavního hrdiny a teprve v tuto chvíli jsem se chytil a začal si opravdu užívat nesporné kvality knihy.

8 01.06.2023

Kniha, kterou si bohužel zřejmě nepřečtou ti, o kterých je a kterým může být nejvíce prospěšná. Nicméně rysy chování dysthymika se v rozdílné míře mohou projevit téměř u každého z nás - v závislosti na aktuální životní situaci, únavě, stresu, nedostatku spánku. Není proto od věci mít alespoň přibližnou představu o mechanismu jejich vzniku a způsobech, jak je pozitivně ovlivnit. Vlastně postačí často i jen vědomí o nich - ten tolik potřebný náhled, který je nutným počátkem jakékoli pozitivní změny. Kromě toho je to rozhodně výborná kniha pro ty, kteří s nějakým tím dysthymikem musejí být v častějším kontaktu; přinejmenším jeho chování už nebudou brát tak vážně a osobně. A konečně - protože v psychologii a psychiatrii jsou hranice mezi jednotlivými poruchami většinou značně rozostřené, mohou z této knihy načerpat řadu užitečných informací i lidé, kteří mají jiné problémy - s úzkostmi, stresem, nespavostí a podobně. Je to kniha mnohem univerzálnější, než lze jen z názvu a anotace dovodit. Navíc se mi líbí přístup autorů (hlavně J. K., který stojí za většinou obsahu knihy), kteří si neberou servítky, jdou rovnou k věci, problémy pojmenovávají a jejich možná řešení navrhují jasně, stručně a srozumitelně. Není to takové to uklidňující, laskavé a optimistické podání typické pro různé na internetu publikující psychoterapeuty, motivované snad obavami, aby svým čtenářům, trpícím zpravidla nějakými psychickými problémy, nepřivodili ještě větší psychickou újmu.

8 29.05.2023

Mnohovrstevné dílo od ženy intelektuálky a umírněné feministky, vhodné zřejmě především pro ženy podobného zaměření. Anebo také pro muže, které takové ženy zajímají. Ostatním možná bude kniha připadat příliš suchopárná, nedějová, a na druhé straně mnohomluvná. Je ale psána bohatým jazykem a velmi příjemným, lehce plynoucím a přitom vytříbeným stylem. Hlavním tématem je tu - jak jinak - postavení ženy ve společnosti; od jejího napsání uplynulo stěží dvacet let, takže i dnes je docela aktuální. Je to i kniha o samotném procesu psaní a literární tvorbě obecně. A jaksi na pozadí, byť je zřejmé, že pro vypravěčku je to hlavní téma jejího života, jen jako by neměla dost odvahy se do něj pustit naplno, běží smutný a obtížně vysvětlitelný příběh vypravěččiny rodiny, zejména nejstarší dcery a zvláštní životní cesty, na kterou se dala. Jedna z nejlepších knih, co jsem (nejen) letos četl a je nesmírná škoda, že se Shieldsové u nás nedostalo více pozornosti a přeloženy byly jen dvě její knihy.

5 26.05.2023