Taťka Hraboš komentáře u knih

Nemůžu si pomoct, ale můj vztah k Sebaldovým knihám je rozpačitý. Když čtu jeho texty, je mi jasné, že jde o texty z literárního, jazykového a estetického hlediska velice kvalitní, ale u jeho dlouhých členitých vět, jednolitého textu a až monotónního, nevzrušeného vyprávění často ztrácím pozornost. Tím základním pocitem, který z nich mám, je pocit pomalého plynutí, takže u skleničky vína o víkendovém večeru před usnutím si je jakýmsi způsobem užít dokážu, ale výraznější zážitkovou stopu ve mně zpravidla nezanechávají. U této knihy to bylo přinejmenším v první polovině podobné, pak ovšem konečně začal krystalizovat příběh původu a dětství hlavního hrdiny a teprve v tuto chvíli jsem se chytil a začal si opravdu užívat nesporné kvality knihy.

9 01.06.2023

Kniha, kterou si bohužel zřejmě nepřečtou ti, o kterých je a kterým může být nejvíce prospěšná. Nicméně rysy chování dysthymika se v rozdílné míře mohou projevit téměř u každého z nás - v závislosti na aktuální životní situaci, únavě, stresu, nedostatku spánku. Není proto od věci mít alespoň přibližnou představu o mechanismu jejich vzniku a způsobech, jak je pozitivně ovlivnit. Vlastně postačí často i jen vědomí o nich - ten tolik potřebný náhled, který je nutným počátkem jakékoli pozitivní změny. Kromě toho je to rozhodně výborná kniha pro ty, kteří s nějakým tím dysthymikem musejí být v častějším kontaktu; přinejmenším jeho chování už nebudou brát tak vážně a osobně. A konečně - protože v psychologii a psychiatrii jsou hranice mezi jednotlivými poruchami většinou značně rozostřené, mohou z této knihy načerpat řadu užitečných informací i lidé, kteří mají jiné problémy - s úzkostmi, stresem, nespavostí a podobně. Je to kniha mnohem univerzálnější, než lze jen z názvu a anotace dovodit. Navíc se mi líbí přístup autorů (hlavně J. K., který stojí za většinou obsahu knihy), kteří si neberou servítky, jdou rovnou k věci, problémy pojmenovávají a jejich možná řešení navrhují jasně, stručně a srozumitelně. Není to takové to uklidňující, laskavé a optimistické podání typické pro různé na internetu publikující psychoterapeuty, motivované snad obavami, aby svým čtenářům, trpícím zpravidla nějakými psychickými problémy, nepřivodili ještě větší psychickou újmu.

8 29.05.2023

Mnohovrstevné dílo od ženy intelektuálky a umírněné feministky, vhodné zřejmě především pro ženy podobného zaměření. Anebo také pro muže, které takové ženy zajímají. Ostatním možná bude kniha připadat příliš suchopárná, nedějová, a na druhé straně mnohomluvná. Je ale psána bohatým jazykem a velmi příjemným, lehce plynoucím a přitom vytříbeným stylem. Hlavním tématem je tu - jak jinak - postavení ženy ve společnosti; od jejího napsání uplynulo stěží dvacet let, takže i dnes je docela aktuální. Je to i kniha o samotném procesu psaní a literární tvorbě obecně. A jaksi na pozadí, byť je zřejmé, že pro vypravěčku je to hlavní téma jejího života, jen jako by neměla dost odvahy se do něj pustit naplno, běží smutný a obtížně vysvětlitelný příběh vypravěččiny rodiny, zejména nejstarší dcery a zvláštní životní cesty, na kterou se dala. Jedna z nejlepších knih, co jsem (nejen) letos četl a je nesmírná škoda, že se Shieldsové u nás nedostalo více pozornosti a přeloženy byly jen dvě její knihy.

5 26.05.2023

(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .

10 22.05.2023

Tenhle díl je vlastně hlavně jakási zvláštní, ale zábavná lovestory, při níž řešení vážných problémů života, vesmíru a vůbec jaksi ustupuje do pozadí. Pro mě osobně po předchozím díle vítaná změna, knihu ale momentálně čtu dětem a těm se tenhle obrat ale vůbec nelíbil. Ford a Marvin se tu vyskytují jen sporadicky a Fordovo chování navíc nedává moc smysl, Zafod a Trillian raději kamsi zmizeli úplně. Z mého pohledu je to sice lepší čtení než předchozí díl, ale první dva díly jsou stále o třídu výš, a nabízí se otázka, jestli stálo za to tuhle sérii takto natahovat, nebo jestli neměl Adams raději využít svých dalších originálních nápadů v samostatné knize. Tím spíše, že přemýšlejícího čtenáře nemůže nechat na pokoji základní nedostatek knihy, týkající se samotné podstaty příběhu - jak to, že tu najednou máme Vogony zničenou Zemi zpátky (chabý pokus o vysvětlení ve vzkazu od delfínů autorovi neberu).

Nad nejlepšími knihami obvykle ještě dlouho rozvažuju, vracím se k nejsilnějším scénám, zkrátka ve mně nějakou dobu rezonují. Tady musím uznat, že je to opravdu zajímavý, snový příběh, vyprávěný krásnými slovy, jemuž nechybí ani myšlenková hloubka, přesto na mě kniha nezapůsobila tak, abych si ji zařadil do té nejvyšší kategorie. Občas jsem měl pocit, že je psána tak trochu na efekt, že je to sice výborně odvedená práce špičkového řemeslníka, ale to je také vše.

8 07.05.2023

Poměrně složitě, ale mistrně komponovaný román, tvořený třemi hlavními dějovými liniemi a spoustou dalších odboček, jak se jednotliví aktéři ve svých vzpomínkách vracejí do minulosti. Dílo až překvapivě aktuální v dnešní době - za diktátora Trujilla a jeho přisluhovače lze snadno dosadit Putina a jeho nohsledy - podstata situace a příběhu se nezmění, jen detaily by byly jiné. Autor se dokázal skvěle vcítit do psychiky a myšlení svých reálných hrdinů. Kniha je vlastně i takovým bohatým katalogem praktik mocenského boje - od těch mírných po ty nejbrutálnější a nejzákeřnější (pro citlivější čtenáře může být místy četba docela emocionálně náročná). Jednoduše z ní pochopíme, proč se obvykle nenajde nikdo, kdo by se pokusil zneškodnit tyrana, jako byl Trujillo, Hitler nebo dnes Putin, i když by to technicky bylo třeba i poměrně snadné - i přes úspěšné odstranění hlavní postavy režim jí nastolený často ještě nějakou dobu jede setrvačností v původních kolejích, což stačí na to, aby na to ti odvážní, kteří se mu postavili, doplatili (většinou tím nejhorším způsobem a navíc nejen oni, ale i jejich blízcí). I po literární stránce je tahle kniha výborná. Vargas Llosa je při psaní důkladný a podrobný, a přesto ani chvíli nenudí. Nobelovka mu právem patří.

6 05.05.2023

I když knihy s touto tématikou rozhodně nevyhledávám, je dobře, že se knihy o druhé světové válce a holokaustu pořád píší. Dnešní generace se o téhle strašné době dozví v hodinách dějepisu pouze pár dat, jmen, míst a čísel, ve sdělovacích prostředcích jen občas probleskne nějaká zmínka, a tak zůstává právě na literatuře, aby vzpomínky na tuto dobu uchovala a zprostředkovala těm, kdo ji sami nezažili (i když je otázka, nakolik věrně o ní dokáží psát současní spisovatelé, kteří sami čerpají informace už jen zprostředkovaně). V tom je i hlavní přínos téhle knihy. Po literární stránce mě už tolik nezaujala - většina postav je na můj vkus trochu psychologicky plochých, vyprávění je takové suché, emocionálně chudé. Přesto je to kniha působivá - možná právě pro ten kontrast mezi střídmostí výrazových prostředků a závažností a tragikou tématu a příběhů jednotlivých postav. A také stavba románu a zápletka jsou výborné, jen se mi nechce věřit, že by osud Hany vycházel ze skutečných událostí, jak se tvrdí na obálce knihy (ještě tak bych si dokázal představit, že Hana v sobě kombinuje osudy několika reálných postav).

37 28.04.2023

Kniha, která jako by se svým zaměřením na ty podivné, nehezké a tabuizované stránky lidského života, vyvolávající pocity ošklivosti až odporu, snažila čtenáře spíše odradit; však také obsahuje výslovné a důrazné varování hned v první kapitole. Ve skutečnosti je to velmi dobrá reklama na další obsah. Kdybych už toho neměl docela dost načteno a nesetkal se v tomto ohledu asi s ještě "horšími" knihami, možná bych byl obsahem trochu šokovaný, ale takhle jsem se naopak výborně bavil, protože situačním i slovním humorem je kniha doslova prošpikována. Navíc je Palahniuk i výborným a trefným glosátorem života - jednou dvěma větami dokáže vystihnout nějakou životní pravdu tak, že by na to jiný autor potřeboval celý odstavec. Ne nadarmo je v doslovu srovnáván s mým oblíbeným Kurtem Vonnegutem. Takže moje první setkání s ním určitě nebude poslední.

5 24.04.2023

Začátek se Adamsovi nevyvedl, pak se čitelnost knihy o něco zvedla, ale přece jen je to o poznání slabší kafe než předchozí dva díly. Postavy se na většinu času rozdělily a tím jako by všechny ztratily šťávu, děj se namísto půvabně nepředvídatelného honu za myšlenkou života, vesmíru a vůbec zjednodušil na klišovité téma záchrany vesmíru (byť s řadou tu méně, tu více zajímavých odboček) a ani pasáže ze Stopařova průvodce už nejsou tak vtipné. Autorovi zkrátka trochu došly nápady a inspirace a jen slovní ekvilibristika (místy také recyklovaná) to nezachránila, spíše naopak - nejzáživnější byly pasáže, kde se o moc velkou originalitu vyjadřování nesnažil.

Jeden z důvodů, proč je čtení knížek profesora Koukolíka tak zajímavé, ale současně velmi náročné, spočívá v tom, že jeho texty jsou nesmírně koncentrované, bez jakékoli vaty, prostě co věta, to informace. Jeden jeho několikastránkový text vydá množstvím a hodnotou informací za celou knihu jiného autora (někdy bych i přivítal, kdyby toho vysvětlování bylo trochu více, ne vždy jsem si jistý, že jsem správně pochopil). Koukolík zkrátka není spisovatel, filozof ani ekonom, ale vědec, který je si dobře vědom hodnoty svého času (a možná i času svých čtenářů), než aby si dovolil jím plýtvat na svou sebeprezentaci, jako to dělají jiní. I tahle kniha je jako obvykle výborná, byť se našlo poměrně dost statí, které mne tolik nezaujaly. Mezi ty nejlepší naopak patří třeba eseje Sebekontrola, Užívejte ji s rozumem (o empatii) nebo Posedlost. A pro mě zejména esej Je jim těžko po duši (myslím, že při pozorném čtení a troše přemýšlení těch pár stránek informací nahradí kvanta knih na toto téma od řady psychologů a koučů životního stylu).

6 20.04.2023

Knížka určená tak pro děti na prvním stupni základní školy, takže jsem ji půjčoval hlavně pro mladšího syna. Ten ale nakonec dříve vzal do ruky první díl série Mistborn od B. Sandersona, tak se asi k téhle knize hned tak nedostane. Nakonec jsem si ji tedy přečetl sám, když je tak slavná. Je to vlastně s podivem, protože na první pohled to žádné převratné arcidílo není; prostě takový milý pohádkový příběh se sympatickými kladnými postavami, jasným poselstvím a jemnými horrorovými prvky. Kdyby byl zamýšlen pro dospělé a podán nějak tak, jak to umí třeba mistr King, pak by to byla síla, i když v doslovu se píše, že někteří dospělí čtenáři z něj i v této podobě mají mrazení v zádech a děsivé sny (za všechno asi můžou knoflíky :-) ). Na mě to takové účinky nemělo, ale i tak mě to bavilo a věřím, že i děti si tenhle malý klenot vychutnají.

11 19.04.2023

Typicky kunderovsky skvěle rozehraná hra s jazykem i postavami, kde není jediného zbytečného slova. Groteska protkaná řadou originálních úvah, byť si o řadě z nich myslím, že autorovi nejdou z duše, ale je to zase jen jakési provokativní pohrávání s myšlenkami a čtenářem. Kupodivu mi kniha prostředím, některými postavami a myšlenkovými konfrontacemi hlavně mezi Jakubem a Bertlefem připomněla Mannův Kouzelný vrch. V každém případě je to velice poutavé čtení, příběh, který si dokážu snadno představit i na divadelním jevišti (styl podání mi ostatně dojem divadelní hry navozoval docela dost).

10 18.04.2023

Román určený především pro ženy (muži v něm také hrají jen okrajovou roli), na můj vkus trochu moc patetický, ale přesto velmi čtivý. Oceňuji také věrohodnost postav a jejich chování i informační hodnotu knihy. Stěží říct, nakolik je téma v Americe nadále aktuální, ale zřejmě ano, když ve své domovině kniha vyvolala takový poprask i přesto, že byla vydána více než čtyřicet let po událostech, které popisuje.

15 17.04.2023

Mrzí mě, že jsem se k Peteru Careymu dostal až teď. Jednoznačně patří mezi ty nejlepší spisovatele, jejichž knihy jsem zatím měl v rukou. Jeho styl, výrazové prostředky, schopnost vystihnout své svérázné postavy, jemný, nenápadný a inteligentní humor ... Pravda je, že bez skvělého překladu by se mnoho z toho ztratilo, což se naštěstí v téhle knize nestalo. Klady autorova psaní však mohou pro spoustu čtenářů představovat opak, čtení jeho knih je poměrně náročné. Kromě toho ani hlavní postavy této knihy nepatří k těm, které si zamilujete, přinejmenším ne na první setkání. Nicméně to, co mě nakonec přimělo snížit hodnocení z plného počtu hvězdiček, byl ten neuvěřitelný (míněno doslova) závěr (či spíše, to co úplnému závěru předcházelo - kdo četl, pochopí).

4 11.04.2023

I druhý díl drží laťku tak vysoko nasazenou tím prvním. Stále nové a nové neotřelé nápady, až se člověk diví, kde na ně autor pořád přichází (a přemýšlí, kolik jich ještě může mít v záloze). Ale nejde jen o nápady; od dobrého nápadu ke zdařilému provedení bývá hodně daleko, ovšem Adams je nejen vtipálek a fantasta, ale i výborný spisovatel.

13 04.04.2023

Moc nechápu, proč se po vydání knihy kolem ní strhl takový humbuk (i když jak je patrné ze zdejšího hodnocení, v mezidobí se všeobecné nadšení z knihy značně zmírnilo). Já osobně jsem byl docela zklamaný. Že je hlavní hrdinka alkoholička (a podstatně jí to ubírá na čtenářské přitažlivosti), na tom je kniha postavena a musí se s tím počítat. Co jsem ale obtížně překousával, byla její hloupost. Především je to ale kniha překombinovaná a psychologicky nevěrohodná (hlavně pokud jde o osobu pachatele). Takže pozitivně hodnotím, že jsem si mohl odškrtnout další položku ve čtenářské výzvě a možná i to přiblížení myšlení a jednání na alkoholu závislé osoby (snad si k tomu autorka předtím nastudovala dost informací, protože na autobiografii to nevypadá).

22 27.03.2023

(SPOILER) Velmi zvláštní kniha s podivuhodně tísnivou atmosférou. Po celou dobu máte pocit, že se schyluje k nějaké závěrečné tragédii (větší drsňák než Trevor by možná k takové tragédii i nechal dojít). Přitom za vším stojí jen jedna postava patnáctiletého puberťáka, který by možná mohl být skutečným vtělením ďábla (jak si to myslí jedna ze dvou dalších hlavních dětských postav), ve skutečnosti je to však zřejmě jen velmi zvědavý drzoun s hroší kůží, nedostatkem empatie a pozoruhodnou odhodlaností dosáhnout, čeho si zamane. Knížka je skvělou ilustrací křehkosti a tvárnosti dětské psychiky a poukazem na obrovské nebezpečí, pokud na výchovu dítěte rodiče rezignují a ponechají je v tomto ohledu napospas sobě samému a vnějším vlivům.

4 21.03.2023

Návrat k mému nejoblíbenějšímu spisovateli z mládí; jinak je to už docela dlouho, co jsem od něj něco četl. V první části je to starý dobrý King se svými oblíbenými dětskými postavami a zlem jak v lidské, tak v magické podobě. Navíc mě potěšilo to napojení na sérii Temná věž (doporučuji přečíst, protože pak řada dalších Kingových děl dostane novou dimenzi). Ve zbývajících povídkách se King představuje ve své méně obvyklé poloze, nepomáhá si magií, ale vystačí si s realitou a velmi dobrou znalostí lidské duše. Zřejmě se v tomto díle chtěl za sebe vypořádat s válkou ve Vietnamu a možná trochu i svými prohřešky z dob studia. I tahle část byla čtivá, jen jsem se moc neuměl vcítit do myšlení těch náruživých karetních hráčů, protože hráčskou vášeň jsem nikdy nedokázal pochopit. Poslední krátká povídka už nic významného nepřináší - vnímám ji jako úlitbu čtenářům, kteří by asi autorovi neodpustili, kdyby se nedozvěděli, co se stalo se dvěma ústředními postavami knihy.

10 16.03.2023

Stopařova průvodce jsem četl na vysoké a ulpěl mi v paměti jako ta nejvtipnější kniha, co jsem kdy četl. Pak už jsem se k ní nevrátil hlavně pro svůj (zlo)zvyk nečíst knihy znovu (prostě raději poznávám neznámé, než si připomínám známé). Nakonec na opětovné čtení přece jen došlo a jsem tomu rád (i já musím uznat, že jsou knihy, ke kterým stojí za to se vracet a možná i opakovaně). Přečetl jsem Průvodce dětem před spaním a překvapilo mě, jak se při četbě i přes tu spoustu cizích výrazů a komplikovaných teorií obě děti (mladší ještě na prvním stupni ZŠ) zjevně výborně bavily. A možná nejen bavily; v téhle knize je do žertů a legrace zabalena nejedna hluboká myšlenka z oboru života, vesmíru a vůbec ;-) .

28 16.03.2023