TeaPeter komentáře u knih
Byla to celkem dobrá kniha. Už mi ale lezou na nervy nekonečné popisy toho, jak Mia prožívá své psychózy, někdy podpořené alkoholem, jindy koktejlem nějakých léků a někdy obojím, a ke všem se chová jako psychopat/sociopat (tuhle tak, támhle tak). Kromě osamělých a stále vzácnějších momentů, kdy postřehne něco, čeho si ostatní nevšimli, mi přijde, že pro vyšetřovací tým není ani moc přínosem. A co hůř, nějaké psychózy už lezou i na Muncha... To, že se i do této knihy zamíchal opět někdo z Munchových blízkých, je knize spíše na obtíž - tenhle dějový krkolom nebyl vůbec nutný. Pokud bude další kniha, tak se modlím za to, aby se autor od posedlosti Miiným duševním stavem a Munchovým příbuzenstvem posunul někam dál. Jinak další kniha už nebude bomba, ale výbuch...
Výborná a skvěle vymyšlená kniha. Jestli bych ji něco vytkl, tak až trochu příliš naturalistických detailů. Vrah byl tak sofistikovaný, že by se z fleku mohl živit psaním detektivek - tady co oběť to by mohla být jedna kniha. Jak řekl Castle: „Dva druhy lidí dumají o tom jak zabíjet: psychopati a spisovatelé detektivek - jsem z těch, komu se to vyplácí víc."
Takový švédský Hercule Poirot lite a místo Jappa milá a ambiciózní Tove. Oproti Agátě Christie jsou v duchu současné doby postavy významně inkluzivnější a je to zajímavá partička. Děj je hezky plynulý a knížka se dobře čte, i když mírná zeštíhlující kůra by jí pomohla ke zlepšení.
Výborná detektivka. Dvě dějové linie se docela dobře doplňují a Kim se chová (převážně) jako výkonná policistka cílevědomě vedoucí svůj tým. Už i empatie se u ní dá pozorovat. Jen tak dál.
Zajímavě propletený děj. Konec mi tak nějak připomněl závěr filmu Limonádový Joe - všichni k sobě vlastně nakonec patřili. Jen by mě zajímalo, jestli je/byla ve Spojených státech opravdu tak chatrná administrativa, že by se tam něco takového opravdu mohlo stát.
Moc milá jednohubka s vůní kávy a skořice. Hezky pohladila po duši.
Zajímavý thriller. Až někam do tří čtvrtin jsem si říkal, že je to možná nejlepší, co autorka zatím napsala. Bylo to temné, strašidelné a k tomu ty noční můry! Pak se ale začala vytrácet uvěřitelnost až ke konci, kde jsem si říkal, že takové promarněné příležitosti je vážně škoda. Jistě, Spojené státy jsou velmi rozlehlé a ledasjaké sekty se tam někde v koutcích schovají, ale že by tam něco takového prakticky bez povšimnutí fungovalo takových let - to moc pravděpodobné není.
Tohle jsem opravdu nečekal - tahle knížka dostala do vínku vážně něco navíc. Vydat sborník psychiatrické kazuistiky jako detektivku asi zatím nikoho nenapadlo. Nějaká diagnóza se najde pro prakticky každou hlavní i vedlejší postavu; snad jen komparz je většinou použit jen jako srovnávací vzorek. Námět je opravdu dobrý, i když realizace je občas přitažená nejen za vlasy ale i mnohem víc. Dvojice hrdinů je sympatická a doufám, že se s nimi potkáme v dalších pokračováních.
Skvělé, prostě skvělé! Takhle komplexní zážitek mi už dlouho kniha nedala. No považte: dvojitá romance, detektivní pátrání, napětí, překvapení, zvraty (ten na samotném konci byl nejlepší, že jo?), spousta nových informací o jazzu, tipy na zajímavou muziku... A dokonce vyvolala i soucit... To s nelehkým údělem audiofilů a sběratelů. Fakt to nemají snadné. Ale jsou stateční a bojují s nepřízní poškozených nahrávek, nedokonalých reprodukčních soustav a osudy cenných nosičů roztroušených po těch nejnemožnějších místech. Prostě jsem se už dlouho tak dobře nepobavil.
Špičkově zamotaný kriminální thriller. Rozhodně na stejné úrovni jako ty nejlepší knihy od Jefferyho Deavera. Strůjce (tady to vlastně nebyl pachatel) byl velmi překvapivý a motiv byl tak nízký, až mě mrazilo.
Velmi smutná detektivka. Sice princezna byla zachráněna, ale stejně jsem hodně na rozpacích, když se mám rozhodnout, jestli to vlastně dohromady dopadlo dobře. V tom koloběhu krutosti a utrpení se to dobro tak nějak ztratilo.
Pokud to nebyla nejlepší kniha série, tak byla určitě v top three. Opravdu zajímavě zamotaný příběh s celkem drsným vyvrcholením. Je to přesně ten konec, kde člověk přemýšlí o tom, jestli ten, kdo bude potrestán, je opravdu tím, kdo za to všechno může, a ne jen zmanipulovaným nástrojem. Dalším námětem hodným zamyšlení pak je, co je vlastně výsledek dlouholetých trestů vězení. Je vůbec možné, aby se pak lidé vrátili do normálního světa?
Výborné, opravdu výborné. Až mi na mysli vytanul Rudý John. Tady to sice bylo jinak, ale pachatele to zasáhlo neméně tvrdě. Když došlo k odhalení, tak to byl opravdu šok. Míra schopnosti přetvářky byla fascinující. Vyšetřovatelé na to šli vlastně celou dobu dobře, stopy si vykládali většinou správně, jen na tu správnou stranu se ne a ne podívat. Až na samém konci.
Autorka se opět dostala do formy. Slabý minulý díl je zapomenut a je tu opět velmi dobře promyšlená detektivka. Za Stacyinu (paličatou?) nelogicky sólovou jízdu sice hvězdička dolů, ale je tu příslib budoucích pětihvězdičkových pokračování.
Velmi dobře napsaná kniha. Určitě bych ale byl raději (a knize by to nijak neublížilo), kdyby tam nebylo osobní propojení mezi případem a vyšetřovateli. Překvapením pro mě bylo, z jak malicherných příčin vlastně došlo k hlavnímu zločinu. Tomu člověku muselo opravdu pořádně hrábnout. A to, co následovalo, už byla jen série tragédií.
Konečně zase dobrá "Bryndzovka". Je dobře, že se autor vrátil k Erice a jejím příběhům. Řada s Kate Marshall je jen zbytečné plýtvání talentem.
Sedmý Eričin příběh je opravdu pořádný propletenec a zloduch se tam opravdu vyloupne bez varování. Podezíral jsem kde koho, ale tohle bylo opravdu překvapení.
Jen... je svět opravdu až takhle malý?? Asi nejsem jediný, kdo si na konci položí tuto otázku. Tak snad další díl série nebude patřit do červené knihovny.
Vynikajicí kniha o tom, jak Kimin team, který známe z celé série knih, vlastně začínal. Je zvláštní, že tento výborný nultý díl, vyšel v originále ve stejném roce jako dost slabý desátý díl - u nás vyšel jako Mrtvé vzpomínky.
Vynikající detektivka. Plná nečekaných zvratů a s velmi nelehkou cestou k vysvětlení toho, co se vlastně stalo.
Kontroverznějšího hlavního hrdinu knihy jsem snad ještě neviděl. Ten člověk je jak obrázková příloha k učebnici psychologie nebo psychiatrie. Jak takovou rozpolcenost zvládá bez mnohovrstevné schizofrenie nebo jiné pomůcky je mi záhadou.
Na Petera Maye to byla dost slabá kniha. Konec ho doslova není hoden. Myslím si, že proto nebyla vydána dříve. A její současné vydání je nesporně pouhý oportunismus. Až to ve mně vyvolalo pocit déjà vu a připomnělo knihu Dračí zuby od Michaela Crichtona. Tu autor napsal, ale nikdy nevydal. Určitě věděl proč. Vydali ji až dlouho po jeho smrti jeho dědicové. Asi nemusím psát, že zdaleka nedosahuje kvalit třeba Kmene Andromeda, který je tematicky blízký Karanténě.
Vynikající příběh. Tolik zvratů jsem rozhodně na začátku nečekal. V konci se děj překlopil do svého druhu boje s větrnými mlýny. Jen jsme se nedozvěděli, jak to doopravdy dopadlo. Když se nad tím člověk pořádně zamyslí po Washingtonovsku, tak náznaků je nejméně na jeden další díl.