teresinha komentáře u knih

O tuhle knížku jsem několikrát musela zakopnout na sociálních sítích, než jsem se odhodlala si ji přečíst. Tyhle tematické matkoknihy (já jsem máma, kdo je víc?) nejsou zrovna můj šálek čaje, ale Farkašová o mateřství píše s nadhledem a vtipem, takže až na pár nutných klišé je to prima oddechovka ke kojení a v některých prohlášeních jsem se fakt viděla.

2 03.06.2017

Na rozdíl od Prokletého dítěte (které mě ale taky dost bavilo) je tady mnohem víc cítit rukopis JKR. Aby ne, když je taky jedinou autorkou tohoto scénáře. Viděla jsem film, ale v knížce je toho přece jen mezi řádky ještě o fous víc, ve scénických poznámkách a popisech. Mlok Scamander je perfektní postava a tak nějak jsem se smířila i s těmi nečary, ač se mi to původně moc nezdálo (včetně originálního výrazu no-maj).

1 25.04.2017

(SPOILER) Pamatujete, když bylo Pluto ještě planeta? V roce 2006 se moudré astronomické hlavy daly dohromady a usoudily, že chudáka Pluto zbaví tohoto výstavního postavení, a tak se z něj stala planeta trpasličí. Trochu potupný osud, což? Každopádně Adama Chromého úděl téhle planetky inspiroval k sepsání knížky Rekviem za Pluto. A nebojte, rozhodně to není nic meziplanetárního. Je to prostě a jednoduše příběh jednoho vztahu, který pomalu zkomírá. Pluto tu slouží jen jako jakási metafora, červená nit, která se táhne celým příběhem a tu a tam na vás šibalsky vykoukne.

1 21.04.2017

Marťana jsem četla coby audioknihu a opravdu mě nadchnul. Jan Zadražil coby Mark Watney je perfektní, vtipy jsou vypointované a celé to krásně plyne a graduje.

1 28.03.2017

Malý ptáček a gigantická kniha. Nejen co do rozsahu. Stehlík od Tarttové je fakt opus. Taková malá epopej. Rozmáchlý všemi směry, občas až moc, ale neubírá mu to na čtivosti. Četla jsem tuhle knížku děsně dlouho a teď si ještě musím srovnat, co si o ní vlastně myslím. Ale zatím asi takhle.

2 10.03.2017

Skvělý příběh, několik příběhů v příběhu v příběhu, zajímaví hrdinové, spád a trocha divnoatmosféry. Každé písmenko je promyšlené a na svém místě. Autor si moc rád pohrává s nespolehlivým vypravěčem, což mě děsně baví.

10.03.2017

Tenhle popis útěku a strachu se mi pod kůži nezaryl. Snad to bylo tím, že jsem knížku často odkládala a často jsem se k ní vracela a těžko jsem pokaždé hledala přetrženou nit. Přišlo mi to celé takové ploché a moc popisné. S placatými emocemi. Šindelka vládne jazykem, o tom jsem se už přesvědčila v Mapě Anny, ale tady se mi zdálo, že svůj um napřel špatným směrem.

1 10.03.2017

Musím říct, že mě autorka fakt zaujala. Po všech těch padlých andělech a superhrdinech a hrdinkách, co zachraňují zkažený svět, mi její téma přišlo opravdu neotřelé. V hlavní roli tu jsou totiž trollové. Což jsou stvoření, která si každý představujeme asi nějak úplně jinak. Pro mě až do chvíle, než jsem tuhle knížku přečetla, trolla ztělesňovala příšera, která se v prvním díle Harryho Pottera objevila ve sklepení. Ovšem v podání Amandy Hockingové jsou trollové docela jiní. Vlastně dost podobní nám lidem, jen mají samozřejmě pár zvláštních schopností.

Hlavní hrdinka taky není žádné ukňourané ořezávátko, touží se stát členkou elitní královské gardy a je svému království naprosto oddaná. Občas až moc na můj vkus, ale bonusový bod ode mě získává za to, že v jejím (aspoň v tom prvním) příběhu nenarazíte na žádný milostný trojúhelník. A uznejte, to je v dnešní YA skoro svátek.

Já jsem tedy nadšená. Ale tak zdravě. Není to plnohodnotná osmá kniha, ale to asi nikdo čekat nemohl a nemůže. Baví mě i forma divadelní hry, hlavně proto, že se tím JKR pěkně vykroutila ze svého slibu, že už další potterovskou knihu nenapíše. To, že se jejího světa chopily další autorské oči, mu podle mě prospělo. Může to působit maličko jako nastavovaná kaše, ale ta nejlepší, co jsem kdy četla. Není to vykradené, zápletka je skvělá a přiznávám, že jsem před koncem třetího jednání zírala na knihu s otevřenou pusou. Pokud se to teprve chystáte číst, radím vám, vyhněte se recenzím či jakýmkoli článkům. Čím míň o příběhu budete vědět, tím víc si ho užijete!

6 24.09.2016

Mare mě děsně štvala, ale když se to vezme kolem a kolem... Victoria Aveyard se toho nebojí a to mě baví, nepáře se s tím a konec je zase famózní.
Trochu se zdá, že se v celé knize moc nic neděje, a je to typický druhý vycpávkový díl, ale stojí za to si ho přečíst. Už jen proto, že trochu víc nakouknete pod pokličku Šarlatové hlídky a do zmatené hlavy Mare Barrowové.

Tehnle příběj je zase trochu něco nového, sice retelling, ale kapku specifický. Krásně to odsýpá a moc se tam toho sice neděje, ale ta základní myšlenka a zápletka mě zkrátka bavila. A hlavní hrdinka jakbysmet. Na jednu stranu bych uvítala o fous míň magie a nevyřešeného neurčitého tajemna a víc příběhu samotného, víc Šeherezády a všech postav, ale tak ona tam kapka těch kouzel je vlastně potřeba, že jo. Jsem zvědavá, jak to bude dál.

Meyer zároveň vytvořil naprosto unikátní svět sám pro sebe, který ale stojí na reálných základech. Například knihomolské město Libropolis se spoustou knihkupectví a antikvariátů ve skutečnosti existuje, Hay-on-Wye je dokonalé městečko, kde to knihami opravdu žije. Sama jsem tam kdysi byla, takže si dovedu představit, jak tam ze všech ulic dýchá knižní magie. Všimněte si, že v knížce je stylová záložka, má svou roli i v příběhu, takže doporučuju neztratit, třeba se vám díky ní podaří dostat se do tohohle knižně kouzelného světa ;) Jestli už hledáte čtením na dlouhé zimní večery, tohle je podle mě trefa do černého.

Na úvod si dovolím jednu radu: Při čtení téhle knížky u sebe mějte zaručeně vždycky něco dobrého k jídlu. Ideálně něco sladkého. Aspoň sušenky. Furt se tu totiž peče!
A jinak? Lara Jean je pořád rozkošně nesnesitelná, občas jsem měla chuť tu holku popadnout za ramena a zatřást s ní. Peter se chová trochu jako pitomec a pak je tu ještě John, ach John… zkrátka a dobře první láska jako ze žurnálu, však uvidíte ;)
Jo a Margot je jen v první části knihy, takže její přemoudřelé výlevy si nemusíte užívat po celý příběh, jupí!

Rowlingové čtenáři trochu vyčítají, že tento díl je spíš ženské čtení než detektivka, a to i přes tu uříznutou nohu. Hlavní zápletka se sice celou dobu točí kolem tří hlavních podezřelých a vy dlouho nevíte, kdo, co a proč tedy vlastně vyvedl. Vedlejší zápletka je však mnohem výraznější, než by bylo obvyklé. V druhé linii se totiž řeší vztah Cormorana a Robin a jejího trochu otravného snoubence. Robin sama a její osobní potíže a rozhodnutí dostávají opravdu hodně prostoru, takže úplně upřímně jsem na konci byla hlavně zvědavá, jestli bude svatba, nebude svatba a jak to bude mezi soukromým detektivem a jeho asistentkou lomeno partnerkou dál. A to natolik, že to téměř přehlušilo skutečnou detektivní zápletku a totožnost vraha. Nad tou jsem na konci totiž jen pokrčila rameny: Aha, tak tenhle. Hm. Jo. Jasně.

3 26.06.2016

Na úvod si dovolím jednu radu: Při čtení téhle knížky u sebe mějte zaručeně vždycky něco dobrého k jídlu. Ideálně něco sladkého. Aspoň sušenky. Furt se tu totiž peče!
A jinak? Lara Jean je pořád rozkošně nesnesitelná, občas jsem měla chuť tu holku popadnout za ramena a zatřást s ní. Peter se chová trochu jako pitomec a pak je tu ještě John, ach John… zkrátka a dobře první láska jako ze žurnálu, však uvidíte ;)
Jo a Margot je jen v první části knihy, takže její přemoudřelé výlevy si nemusíte užívat po celý příběh, jupí!

Je to roztomile nablblé, ňuňavé a krásně pohádkové. Bavilo mě to. I proto, že pro mě bylo těžké odhadnout, jak to vlastně celé skončí a dopadne, což je u podobného typu knížek fakt nečekané. Jestli máte chuť na milou oddechovku s nádechem kouzel, příběh o knížkách a o příbězích mezi písmenky, tak hurá do toho!

V knížce najdete deset povídek a každá je skutečný originál. Každá je docela jiná a to mě bavilo. Na první pohled to vypadá, že Saunders nasypal na jednu hromadu deset svých různorodých textů, trochu tím zahrkal a měl knihu. Možná nejsem daleko od pravdy, ale tahle různorodost pro mě byla rozhodně jedním z nejzajímavějších faktorů celé knížky. Saunders se totiž nebojí v zásadě žádného tématu ani žánru. Střídají se tu povídky krutě realistické s fantastickými i s těmi, co mají sci-fi prvky. Je to opravdu hodně pestrá směsice stylu, ale hlavně charakterů. Jestli něco Saunders umí, pak jsou to postavy. Realistické i ve fantastických kulisách. Působí jako opravdoví lidé, obyčení, nedokonalí, trochu divní a většinou z okraje společnosti. A náležitě tomu i mluví a myslí. Tohle se jako tenká červená nit táhne celkou knihou a je v pravém slova smyslu propojovacím prvkem.

20.03.2016

Duchařina, co nakonec vlastně duchařina vůbec není, jen trochu creepy kniha. Přiznávám bez mučení, že když jsem knížku dočetla poprvé v originále, zírala jsem dobrých deset minut do zdi.

Vůbec to není špatná knížka. Je čtivá, odsýpá a moc se mi líbilo vykreslení charakterů. Jen ten konec to pro mě trochu pokazil.

27.02.2016

Tahle knížka je pro mě fakt velkým překvapením, nečekala jsem, že bude tak dobrá. Popsat lásku pomocí aukčního katalogu je sice zajímavý a originální nápad, ale říkala jsem si, jak to sakra bude fungovat? Bude mě bavit číst si popisky k nějakým fotkám? Bude to vůbec dávat smysl? A světe div se, vše zapadlo kam má...
Leanne Shapton dovede z mála vykřesat maximum. Dovedla popsat vztah dvou lidí do nejmenších detailů pomocí strašně málo písmen. Je tam všechno, a přitom spousta chybí, visí ve vzduchu nevyřčená... a to mě děsně bavilo, to, že jsem si toho mohla tolik domýšlet a že jsem o těch dvou uvažovala ještě dlouho potom, co jsem knížku odložila. Tenhle příběh je rozhodně jedním z horkých kandidátů na lovestory roku! Vážně si to přečtěte, stojí to za to, jste-li aspoň trochu romantické duše, určitě vás to nezklame :)

23.02.2016