Terez25
komentáře u knih

Krásný příběh, od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Na pozadí válečného Německa se odehrává příběh dvou odlišných lidí, kteří by se za jiných okolností zřejmě nepotkali a vzniká mezi nimi křehký vztah.
Kniha, která se čte sama. Navíc moc hezká obálka a název.


Přečteno za necelých 24 hodin. Modlitba za mlčení je druhým dílem série s Kate Burkholder a zcela určitě ne mou poslední knihou od této autorky. I přesto, že se příběh nese na hodně podobné vlně jako první díl, neztrácí dech ani tempo až do poslední stránky.


Kniha byla čtivá, bavila mě moc. Sympatické postavy, slušná zápletka. Přesně tenhle typ detektivek mám nejradši. Doporučuji k přečtení.
Těším se na další díly.


Zatím jsem přečetla všechny díly Kim Stone a i tento díl je dobrý standart. Stále je to velmi čtivé a svižné. Musím však přiznat, že mě Angela Marsons už neumí tak dostat, jako tomu bylo u prvních dílů této série. Stejný problém jsem měla například u Dana Browna, jehož styl psaní mě prostě přestal bavit. Bojím se, že to u A. Marsons bude podobné.


Tak tohle mi nějak nesedlo. Příběh nebyl špatný, ale nějak mi ten páreček a jeho soužití lezlo na nervy. Takže projednou, za mě nic moc...


Biolog pátrá na vlastní pěst po vrahovi? Ale jo, proč ne... Je to rozhodně originální a takové celé svěží. Theo je milá postava a jeho způsoby jsou svérázné.
Celý příběh se čte lehce a děj ubíhá rychle. Stojí za přečtení.


Překrásná knížka o naději, lásce, ale i o největších hrůzách, jakých se vůbec kdy člověk na člověku dopustil. Lale byl dobrota sama a v jednom kuse mě dojímaly jeho činy a absolutně nesobecké chování. Kniha v každém případě stojí za přečtení.


Je vidět, že Graham Masterton se toho opravdu nebojí a čtenáři zcela samozřejmě předhazuje nejen velice kontroverzní téma zneužívání dětí církví, ale také se vyžívá v brutalitě. Na papíře toho snesu hodně, ale občas jsem si říkala, jestli tohle už není trochu moc a jestli autorovi nejde spíše o to čtenáře co nejvíce a za každou cenu šokovat... Jinak ale dávám 4 hvězdy, protože to určitě není špatná detektivka, četla se dobře a komisařka Maguirová je fajn postava.


Právě jsem dočetla druhý díl Cizinky. Uf a že mi to dalo... Upřímně řečeno se mi Vážka v jantaru líbila o chlup míň, než Cizinka. Bylo to možná tím, že zde bylo příliš obšírného popisování politické situace a historických faktů (i když to asi do historického románu patří). Postupně jsem se v postavách náčelníků klanů, princů a Jejich Výsostí ztratila. Ovšem napínavý konec ve mě opět rozhořel plamínek zvědavosti a touhy, co bude dál! :-)
Nicméně už na mě čeká Mořeplavec... Plný počet však této překrásné sérii knih prostě patří a Jamieho a Claire prostě nejde nemilovat. :-))


Skryté obrázky se čtou krásně, děj odsýpá a pomalu odkrývá velmi znepokojivou pravdu o jedné zdánlivě dokonalé rodině.
Konečné odhalení je sice překvapující, nicméně mi tam chybělo to něco "víc", proto nedávám plný počet.


Moc milé počtení, krásná skotská scenérie, popisy jídel, při kterých se sbíhají sliny a útulná atmosféra. Tohle všechno a ještě víc Hrad ve Skotsku nabízí. Příjemná kniha, na odreagování ideální.


Krásná kniha, která se četla velmi lehce.
Sice od začátku více méně pravděpodobně uhádnete, jak to asi celé skončí, ale stejně je tento příběh o ženě, která hledá nový začátek příjemným pohlazením po duši.


Pěkný, emocemi sálající příběh, kde se mísí láska, bolest, zrada i odpuštění.
Tím, že jsem četla tento díl jako první, tak mě to možná tolik nesmetlo, ale hodlám to napravit a přečíst si, co tomu všemu předcházelo.
Pořídila jsem oba díly jako dárek k Vánocům a myslím, že jsem chybu neudělala.


Ach jo, proč jsou jen všechna díla z per těchto spisovatelek tak skvělá??!
Hříšné dopisy bylo úžasné čtení, obě hlavní postavy neskutečně sympatické a do toho ta jejich láska, která překonala všechno.
Právě jsem dočetla a no, jsem naměkko...
Jsem si jistá, že jsem tuto knihu nečetla naposledy, a že se k ní opět vrátím. Poslední dobou vůbec nemám chuť na nějaké drastické thrillery, i když je to můj oblíbený žánr, ale chci se pouze nechat unášet krásnými příběhy od Vi Keeland a Penelope Ward.


Příjemný příběh s nádechem tajemna. Kniha se čte svižně a děj ubíhá hladce, navíc ještě sympatické postavy. Stojí za přečtení.


Když mě všechny knihy tohoto typu, které teď vznikají, tak strašně připomínají After...
Ne, že by to bylo nutně špatně, ale motiv mladé, nezkušené studentky a potetovanýho drsoně se prostě často opakuje.
Nicméně je ale “Nedotýkej se mě” fajn kniha, která se dobře četla a druhý díl mě určitě také nemine. Jako milá oddechovka na toto podivné období, kdy je navíc venku i ošklivo, je to ideální.


(SPOILER) Zimní oheň má možná ještě větší drive, než Podzimní případ. Ovšem od obou jsem se nemohla odtrhnout, nechtělo se mi přestávat číst a v jednom kuse jsem hledala volnou chvilku, abych mohla pokračovat.
Jen pár věcí mi na příběhu neseděly... pozor, možný spoiler:
Přijde mi přitažené za vlasy, že by Laura nepoznala ve Steph Iben, i přes to, že mezi tím uběhlo 30 let a jen proto, že měla obarvené vlasy a měla za sebou pár kosmetických operací... no nevím.
A další věc, na zadní straně obálky je úryvek z konce knihy, kde vystupuje Laura i Iben. A po pár kapitolách mi díky tomu došlo, že Iben určitě přežila. Takže takhle propálit klíčovou informaci pro celý příběh...
Ale i přesto se mi kniha četla moc dobře a navíc mám ráda v příbězích dvě časové osy. Těším se na další De La Motteovu knihu.


Plný počet nedám, a to hlavně kvůli první půlce knihy, protože jsem se vůbec nemohla začíst. Retrospektivní pohledy do dětství mě nebavily.
Jinak ale jde o kvalitní čtení s příjemným hlavním hrdinou. Do dalších dílů už ale asi nejspíš nepůjdu.


Kniha pro mě byla zklamáním. Barvitý jazyk to ano, jinak ke mě ale příběh a hlavní protagonista vůbec nepromlouval.
Poté co jsem viděla trailer nově chystané filmové adaptace, který ve mě zanechal poměrně nepříjemné pocity a po přečtení místních komentářů, jsem se rozhodla, že si Nabarvené ptáče přečtu. Nepřipojuji se však ani k pozitivním, ani k negativním ohlasům. Kniha totiž ve mě nezanechala vůbec nic. Je to zkrátka jen vyprávění malého chlapce na pozadí války. Jistě, některé scény jsou velmi barvitě popsány, např. ta s kozlem nebo zběsilé řádění Kalmyků...
Ale tvrzení, že by mě kniha šokovala nebo nedej bože poznamenala, jak se to tu v komentářích často vyskytuje, je velmi přehnané. Po dlouhé době velké očekávání a o to větší zklamání.
Nicméně je dobře, že je to jen fikce, protože takové věci by neměl vidět ani prožít dospělý, natož pak dítě.


Tohle byla síla. Do After jsem se začetla a nemohla přestat. Kniha se na první pohled tváří jako obyčejná young adult limoška, ale pravda je jinde. Jde o silný příběh nasycený emocemi. I když už pár let nejsem cílová skupina, mě se to líbilo moc.
