Terhalta komentáře u knih
Před několika lety mi kamarádka dala do ruky tuhle knihu. Neprokousala jsem se jí. Bylo to příliš... pomalé... Ale i přesto, že jsem ji nakonec odložila, něco z knihy ve mě zůstalo a léta klíčilo. Nikdy jsem na tu knihu docela nezapomněla, pořád mě to uvnitř hlodalo a před pár měsíci když jsem ji zahlédla v knihkupectví, zkrátka jsem cítila že si ji musím odnést domů.
A zhltla jsem ji téměř jedním dechem. Už mi vůbec nepřipadala pomalá, naopak! Postavy už se mi nepletly jedna s druhou. A všechny jsem si je zamilovala! Nevím jakým kouzlem je kniha zakletá, ale myslím, že kdo ji otevře, ten ji dočte. Možná ne hned, ale dočte.
Dávám pět hvězd! Za úžasné historické zpracování, za silné postavy, za lásku i válku, za šílenství, za poznámky pod čarou a za tu překrásnou magii...
Kniha jako je tato se vám nedostane do ruky každý den. Nenechte ji proklouznout...
Na první stránce mě uvítal Aibeleenin černošský slang - takhle jako budou mluvit celou dobu, jo? No to se mám na co těšit. Od druhého odstavce už jsem o něm nevěděla a knihu zhltla během 3 dní. Parádní nahlédnutí do "země svobody" a poněkud méně svobodného období její historie. Líbilo se mi, že kniha není o bojovnicích za práva a přesto se člověk třese při pomyšlení, jaké tresty mohou čekat lidi jen za zmínku o tom, že černoši nejsou tolik jiní. Celou knihu vtipně i smutně provází motiv záchodu. Říkám si, že by měl být na přebálce.
Líbila se mi? Ano. Hodně? Hodně. Co říct? Vypravěčka smrt je sympatická, i když mám pocit, že právě kvůli ní je kniha tak často kladně hodnocena (zas tak originální to snad není, ne?). Další a další spoilery vypravěčkou jsou dobrý prvek, jsou naskládané promyšleně, nekazí vám dojem, naopak vás nutí číst dál. Ačkoliv už totiž víte CO se stane, vy chcete vědět JAK se to stane. Nestačí vám pouze novinový titulek, chcete být u toho. A odtrhnout se od knihy je téměř nemožný úkol. (Právě proto, že víte, co se už brzy má stát!)
No teda... to mi zase jednou někdo vyrazil dech... Nejsem si úplně jistá, jestli jsem naštvaná nebo nadšená - ale to je prostě pocit, který po dočtení skvělé knihy člověk mívá...
(Možná SPOILER) - Sarkastická tečka pro ty, kteří už dočetli: Uvědomujete si, co se právě stalo Zuzaně?
Pecka! Výborný poměr akce a filozofování (o které se stará celkem výhradně Malcolm).
Fanoušky filmu potěší zejména bližší popisy parku a jednotlivých zvířat. Naštve vás neuvěřitelně protivná Lex, kterou bych nejraději hodila prvnímu raptorovi, kterého potkám. Oproti filmu jsou mnohé postavy trochu jiné (Lex, Hammond), některé na můj vkus až příliš šablonovité, ale to odpustím. (taky mají oproti filmu výrazně vyšší mortalitu, což je plus).
Každopádně odtrhnout se je téměř nemožné a rozhodně to nebyla moje poslední Crichtonovina.
Asi jsem to měla číst dříve, než jsem viděla film. Takhle mě to "až tak" nedostalo. Ovšem když jsem tuhle knížku poslouchala ve vlaku, za pošmourného počasí, bylo mi opravdu všelijak...
Pomocí krátkých vyprávění příhod svých i cizích autorka pomalu a nenásilně seznamuje s romskou kulturou a jejími proměnami během poválečných let. Někdy humorně, jindy smutně nechává "gádžovské" čtenáře, nahlédnou na druhou stranu neviditelné barikády, která mezi bílými a černými stojí od počátku jejich soužití.
"Když budeš zlobit, odnese si tě gádžo a sní tě!"
Zatímco Diamondův Kolaps se snaží dostat na problémům na kloub a nabízí možná řešení, Lovelockovo dílo je do jisté míry suchým konstatováním toho, že jsme v loji. Ještěže má tohle ekodepresivní dílko jen kolem 200 stran. Nečte se to hezky (to není výtka - není to účelem knihy). Ale autor se na můj vkus občas nechává unést přílišným "mesiášstvím". Tímto chválím překladatele, který se ho v komentářích snaží celkem krotit.
PS: Až budeme mít vodu po pás, upravím komentář na 5 hvězd a "Lovelock to říkal".
Takhle pošahanou knihu už jsem neměla v ruce nějaký ten pátek! Doporučuju všema deseti, nudit se rozhodně nebudete. Pro mě jediný nedostatek knihy byl ten, že byla příliš krátká. Vůbec se mi s Leemetem nechtělo loučit.
Jsem znalec seriálu, tak začnu zápory: Nevím na kolik je spisovatelsky-etické vykrádat vlastní dialogy. Vím, že knihy RD vznikly na základě scénářů k seriálu, ale někdy jsem se cítila, jako bych četla samotný scénář.
Klady: Začátek a konec - to co vybočuje nad rámec seriálu. Děj, který opravdu můžete číst s napětím. Lister na Mimasu a trio v LNŽ (to mě obzvlášť dostávalo!). Potěšila mě taky pravda za tím, jak Lister propašoval Frankensteina na loď...
Příjemně čtivé fantasy, s celkem klasickým příběhem, který rychle ubíhá a zaujme. Vytkla bych tak trochu příliš kýčovitou idylku začátku. Taky práce s napětím by mohla být lepší, ale zase chválím "akční" scény a popisy setkání s jinou rasou, vnímané všemi smysly, které opravdu člověka vtáhnou do děje.
Bauman je spíš filosof než spisovatel. Umění života je z velké části podobné Tekuté lásce, myšlenky se opakují, ale pořád je to dobré počtení vhodné k přemýšlení o životě. Ovšem knize hodně škodí, že není rozdělena na malé celky - mnohostránkové úseky u mě vedly k absolutní ztrátě pozornosti. (Tekutá láska se pěkně dělila po cca půlstránkových oddílech a snáze tak ubíhala) Pouze za formu tedy strhávám hvězdičku.
Já nevím co s tím všichni máte. Asi že je ta romská otázka pořád aktuální. Ale prvních padesát stran se četlo strašně. (Jednoslovné věty, slovo "tíseň" pomalu v každém druhém odstavci...) Až pak se knížka překlenula do celkem čtivé formy, ačkoliv cyklus beznaděje v partnerství, rodině a práci se pořád jen cyklí a vlastně se nic moc neděje (na jedinou výjimku). Číst se to tedy dá, ale příběh by si zasloužil zpracovat trochu jinak.
Napínavá a fascinující kniha, která by za normálních okolností dostala 4 hvězdy. Vzhledem k tomu, že mi připadá napínavá a fascinující více než 100 let po svém vydání, přidávám pátou.
Za Zemi slepců a některé opravdu unikátní nápady v jiných povídkách bych klidně ještě přidala.
Zkrátka doporučuju na celé čáře.
Zkrátka: Příjemně propracovaná fantasy s přiměřeným množstvím klišé, která ze začátku trpí nezkušeností autora, ale rychle se spraví.
Zdlouha: Eragon není vůbec tak špatná knížka, jak tu někteří tvrdí. Sice ze začátku ještě Paolini není "vypsaný" a nečte se to úplně dobře, ale během prvních cca 100 stran se to příjemně spraví. Do jisté míry je to samozřejmě vykrádačka Tolkiena, alespoň co se prostředí týče, ale přiznejme si - fantasy odehrávající se v para-středověku s meči, elfy a trpajzlíky je dneska jako šafránu. Příběh je celkem pěkný, nijak zvlášť originální, ale chytlavý. Oceňuju časté pozastavování nad různými filosofickými úvahami a taky celkem pěkně logický a propracovaný (ano, labsy jsou, ale není jich tolik) systém používání kouzel. Taky je pěkná idea starověkého jazyka.
Eragon je podle mě poněkud vlažný start slušné série, následující knihy jsou lepší.
Tahle kniha by potřebovala síto aby oddělila zrno od plev. Místy jsem tajila dech, čekala jsem co se bude dít, v tramvaji plné lidí jsem se se sluchátky v uších (měla jsem audioverzi) červenala jako školačka, rozhlížela se a ujišťovala se, že to opravdu slyším jen já. Ale tyhle chvíle byly prokládány neuvěřitelně dlouhými pasážemi nudy a popravdě ke konci už jsem dočítala(/doposlouchávala) spíš z povinnosti...
Příběhy z Kamenitého vrchu nejsou přímo pokračováním Daleké cesty za domovem. Jsou spíše doplněním, malým přídavkem. Pro mě byly ale především možností jak ještě jednou vyjít se svými králíky na slflej a se zatajeným dechem čekat, jak se tentokrát vypořádají s tisícerem. Taky proto mi nejlepší přišla poslední část.
Po prvních pár stránkách jsem nabyla dojmu, že půjde o romantický příběh. Nemohla jsem se víc mýlit, už brzy se přede mnou rozvinul historický román plný vojenské taktiky i osobních zvratů, který si mortalitou postav v ničem nezadá s Hrou o trůny. (Vážně, raději k hrdinům moc nepřilněte.) Během čtení jsem byla neustále vděčná, že žiju v (prozatím?) mírumilovné Evropě jednadvacátého století. Skvělá kniha!
Uprostřed Anglie, přímo v Londýně, existuje malý kousek východu. Bangladéšané, Indové, Pákistánci a další si tu vytvořili svůj svět. Sny o lepším životě, které si vysnily stovky a tisíce lidí ve svých vzdálených domovech, se tu rozplývají a mísí se všudypřítomnou vůní koření. Toto je domov Naznín. Dívka která byla ponechána svému osudu se ho konečně rozhodne vzít do svých rukou. Uvidíte úspěchy i selhání nejen jí, ale také jejího muže, jejích přátel a její sestry, která jí celá léta dopisuje z Bagladéše.
Dvě genocidy z různých dob se prolínají v Ázerbaidžánu i v knize. A tak jako postavy, ani vy je nedokážete přejít nezměnění, přestože jste žádnou nezažili. Mlžné vzpomínky na dětství a mládí a snové představy dávají tomuto dílu zvláštní nádech jiné skutečnosti, do které se dá utéct, když je realita kolem nás příliš bolestivá...