terimila komentáře u knih

Perfektně napsanej thriller, kterej jsem i navzdory délce zhltla během jednoho dne. Skvěle se to četlo, mělo to vše, co od servazovské série čekám - ponuré prostředí, drastické vraždy, perfektně vylíčenou atmosféru úzkosti a strachu, známé a fajn postavy.
Trošku mě udivovala Servazova nedovtipnost ohledně Mariannina telefonátu a pravý důvod telefonátu. Hrozně šroubovanej a překombinovanej mi přišel i samotnej závěr, odhalení a motivace k celému činu... těžko napsat víc, abych nespoilovala :) Ale ten závěr mi trošku mi polepil závěr z jinak perfektního čtenářského zážitku a srazil hodnocení o jednu hvězdu dolů. Nicméně to bylo dobré čtení, příznivcům Miniera můžu plně doporučit.

14 23.11.2022

Půjdu asi proti proudu, ale mně se to líbilo hodně. Ano, je to šíleně absurdní, střelený a šíleně překombinovaný, ale do poirotovské série tím zavane závan nečekaného osvěžení. Co na tom, že to je závan značně kýčovitý a potrhlý. Poirot s Hastingsem se zašťourají do světového spiknutí a od té doby na ně narážejí furt a stále, několik měsíců jim jde o kejhák... a oni z toho stejně vyváznou, jen si Poirot musí znovu upravit knír a oprášit svému příteli zaprášený límec saka. Hrozně mi to připomnělo legendární potýkání Sherlocka Holmese s profesorem Moriartym (a i ta Poirotova narážka na ještě geniálnějšího bratra geniálního detektiva je tuze pěkná, pan Mycroft Holmes je potěšen :))
Řečeno s klasikem - to je tak blbý, až je to hezký. :)))

14 19.06.2022

Jedna z nadprůměrně dobrých věcí paní Agathy. Není to Deset malých černoušků a není to Vražda v Orient Expresu, ale je to vynikající. Nádech starých krásných časů, luxus leteckých cest, setkání smetánky a děvčete z lidu a samozřejmě vynikající Poirot. O neobyčejnosti díla u mě svědčí i to, že jsem si i po letech od předchozího čtení pamatovala, kdo je vrahem (i když motiv už samozřejmě ne). No a vosa. Vosa v letadle, to fakt nechcete. :-) Čtyři hvězdy, a to jen proto, že srovnávám s tím nejlepším od paní A. Napsat to kdokoli jiný, má pět hvězd, ale tohle už je osud dobrých autorů - kladu na ně jiné nároky než na jiné. :-)

14 04.05.2022

Je to pět hvězd, protože je to Ryhopský les. Ale je to jaksi... jiný, jiný než všecky ostatní díly. Zatímco povídkový Les kostí a úvodní Les mytág je strhující a dechberoucí, Lavondyss zadumaná, zacyklená a přemýšlivá, tak Hloubení mi přišlo jaksi... analytické. Celou dobu jsem měla strašlivou potřebu vrátit se o pár kapitol zpět, začít to číst znovu jako vědecký článek a pochopit to, fakt tomu porozumět a pochopit, co mi to tady autor vysvětluje... protože ten autor nahlédl do něčeho strašně závažného. A ve svých knihách jako by mluvil pořád o tomtéž, akorát jiným žánrem, v jiném příběhu, s jinými postavami.

Úvod je zvláštní a ještě se veze na fantasy-podivně snové vlně Lavondyss. Když jsou v centru zájmu Ryhopského lesa děti, nesnažte se jejich chování "pod vlivem" pochopit. Ani chování jejich rodičů. Les na děti působí víc než na jiné lidi a dělá ze světa blázinec. U dospělých je to jiná, tam spolu s hrdiny nabudete dojmu, že když se budete dost snažit a dost pozorovat, zapisovat a analyzovat, možná jednou něco pochopíte... Právě to se stane, když se po Alexově zmizení se do centra pozornosti dostává jeho rozsypaný otec, přichází do lesa a začíná hledat, poznávat, rozplétat... jenže co rozplete, to se zaplete znovu a ještě víc.

On, vědecká výprava od Duté skály, a vlastně i čtenář, všichni se snaží pochopit a na ten živoucí a měnící se svět použít to, co znají... ale nakonec všem nezbude nic jiného než složit zbraně rozumu a jen vnímat a snažit se to procítit a nechat to působit. Pak najdou cestu. Holdstockův svět se rozumu brání. Ale kdo rozum odloží (nebo stáhne jeho výkon na minimum) a nechá naplno běžet vnímání, ten může objevit svět, kterej děsí, vábí, voní i páchne - Holdstockovo líčení je tak živé, že skoro umí přivodit smyslové vjemy - a vždycky tu byl, je a bude s námi. I když jeho autor už není, což mi je čím dál víc strašlivě líto. Díky Vám, pane Holdstocku. Ráda bych řekla, že v Ryhopském lese budete žít navždy, ale nějak nevím, zda je to něco, co by člověk měl někomu přát. Ať je k Vám tedy les dobrý.

14 08.01.2021

Ve třeťáku, čtvrťáku na gymplu to byla moje bible, bez níž jsem nepodnikla jedinou delší cestu. Strhla mě a já snad celý dva roky četla jen knihy z nebo o beat generation a éře hippies... a Kerouacem to začalo. Ta knížka mě fascinovala, že to snad ani víc nešlo. Tahle kniha je vlastně ódou na radost ze života a požitky tady a teď... i když tam samozřejmě je i jakési hlubší očekávání, kam mě cesta dovede. I když to možná nepřijde. Tenhle hlubší smysl, když nad tím tak dumám, pro mě symbolizuje hledání Deanova táty. Takové to, co cestě dává smysl, v co doufáš, že přijde a že tě to změní... a ono to možná ani nepřijde.
Kdesi hrozně hluboko ve mně tehdy musela spát šílená touha po svobodě, cestování bez cíle, vnímání cesty a té její svobodné prázdnoty, prostoru na přemýšlení, vnímání; radosti z ubíhající krajiny za oknem a hudby, těšení se na příjezd do další mezistanice, na chutě něčeho dobrého, co si tam dám...
A Kerouac mi tohle ukázal a mně to secvaklo a já se zamilovala. Hrozně jsem toužila být taky na cestě jako ti chlapci, i když mi bylo jasný, že takovou povahu nemám a nikdy mít nebudu, a navíc tohle nebyl svět pro dívky, co si budeme povídat. Četla jsem to znova a znova a snila, toužila a záviděla. Občas mě ti chlapci trošku srali, hlavně Dean, ten divokej, nespoutanej, uřvanej a sobeckej blázen, kterej ale dovedl strhnout a inspirovat a zapálit v ostatních ten plamen. Vlastně stejně, jako ten plamen ve mně tehdy zapálil Kerouac.
A i když už jsem o dvacet let starší a už jsem na divoký cestování bez starosti, kde budu dnes v noci spát, moc stará a pohodlná, ta knížka mi pořád připomíná ty nádherný časy a touhy. A jsem nesmírně šťastná, že se ke mně po snad patnácti letech úplným zázrakem vrátila knížka, která se mnou těma dobama prošla, sbírala jsem do ní podpisy a přání přátel, kterým jsem ji půjčila (to byl dosti výběrovej klub :)) a pak se mi ztratila, já ji zoufale hledala a pak už odepsala. A před pár měsíci u mě zazvonila kamarádka ze sousedství, že si uklízela ve starých věcech a našla tam pár mých věcí... Vrátila se. A i o tom vlastně Na cestě je - o setkávání se tam, kde byste to fakt nečekali.
Bože, to byly nádherný časy a vzpomínky. Ale mám trošku strach si to přečíst znova, abych ty nádherný ozvěny těch dob nenarušila.

14 06.07.2020

Šance jedna ku milionu, to by mohlo fungovat!
A Hlídce to fakt funguje. Bezva postavičky, čestný a navzdory náklonnosti k alkoholu svědomitý kapitán Elanius, taťoušovský seržant Tračník... Nobby je prostě Nobby... a do toho jako kulovej blesk vletí nadšenej hyperaktivní Karotka. Parádně rozehráno. U seance spiklenců bratrů jsem se dosti nudila, ale pak najednou bylo akce až až. Jo, udělat si obludu králem, to dovedou snad fakt jen v Ank Morporku. Občas to bylo vtipný, občas pak smích přešel, a já jsem s Hlídkou trnula, co se komu podaří a co ne. Nemohla jsem z Errola! Čekala jsem sebevražedný útok, kdy se nechá spolknout tou obludou a uvnitř pak udělá to, k čemu je odjakživa vzhledem ke své žravosti a zažívacím obtížím předurčen... a ono nakonec samá voda, samá voda. Závěr super. Moc se mi líbil závěrečnej záblesk idealismu a happyendu. Zajímavý, jak se tak pozoruju, tak u postarších postav mi happyendy nevaděj. :)) Lady Barankinová je super, jinak to dopadnout nemohlo!
Paráda a dávám čtyři hvězdy, jen proto, že se to místy trošku vleklo, hlavně ze začátku trvalo, než mě to chytilo. Ale pak to bylo bezva. Těším se na brzkou shledanou s hlídkou.

14 24.06.2020

Překvapení. Seriál jsem neviděla a ani mě moc neláká, moc na filmy/seriály nejsem a radši si to přečtu. Tohle mi doporučily dětné kamarádky na základě seriálu, že to je sice o ženských, mateřství a dětech, ale má to dobrej podklad, co by mě mohl zaujmout. Když mi to řekly asi tři nezávisle na sobě, dala jsem tomu šanci.
A jako dobrý. Fakt jsem nečekala, že mě celkem zaujme příběh, v němž ze značné části jde o rození dětí, což je činnost, která ve mně budí především nezájem až odpor. Ze začátku mě to tedy moc nechytilo, nějak jsem k hlavní hrdince nemohla najít cestu - působila jako ta nezajímavá a zpracovaná nádoba na děti, což ale asi bylo autorčiným cílem. Pak se najednou začala měnit a začala být sympatická... i když jsem přesně nepochopila, co byl ten impuls, kdy se začala proměňovat - první zakázaná návštěva u Velitele? Čert ví. Závěr pak byl parádní, zhltala jsem ho za večer a zatraceně mě zajímalo, jak to s dívkou dopadne. A ten dodatek z konference... super. Vědomí, že ten odpornej režim skončil, tomu dává určitou naději.
Co mě ale bralo nejvíc, bylo vzpomínání hlavní hrdinky na časy, kdy k té šílené změně režimu došlo. A vědomí toho, že podobné problémy by se našly i v současnosti a že bychom si neměli dělat iluze, že po světě nechoděj i dnes kreténoparchanti, kteří by ty problémy nejraději vyřešili nějakým gileádským způsobem. Otevíraly se mi všecky kudly v kapse a jen jsem dumala, jestli bych v takové situaci radši šla do kolonií nebo k děvkám. Nebo rovnou radši kulku do hlavy.
Sociální sci-fi je můj nejoblíbenější druh scifi, a přiznám se, že jsem zatím nečetla žádnou s tak odporným a zvrhlým režimem. Dokonalost je v detailech a tady mi přijde, že to autorka měla skvěle vymyšlené a vykreslené. Už jen to, že ženám vezmeme jméno a uděláme z nich majetek aktuálního velitele. Jo, dobře měli v Gileádu promyšlenej ten mlejnek na mletí žen (a z namleté hmoty uplácáme buď stroje nebo chodící dělohy, ale v žádném případě nic s mozkem).
A hlavně to všecko musíme zabalit do líbivýho hávu, jakože teď, děvčata, konečně budete mít bezpečno, klid, každá toho svýho, nebudete se muset protloukat světem a prodávat se jako houska na krámě, všem už bude dobře, jen buďte hodné a poslouchejte a dělejte to, po čem stejně každá z vás v skrytu duše touží. (Mám obrovskou chuť zařvat něco sprostýho. :)
Sečteno, podtrženo - rozjezd sice slabší, ale pak se to četlo dobře a mělo to spád. Perfektní nápad a perfektní zasazení do "historie", respektive současnosti. A perfektní účinek. Takže s klidem čtyři hvězdy. A celkem údiv - tohle je asi první jasně "ženská" knížka, kterou můžu spokojeně dobře hodnotit. Dobrá práce, paní Margaret!

14 29.11.2019

Výborná netypická kingovka (čtyři hvězdy dávám jen proto, že je to King a že Holčička prostě není To, není to taková ta geniální velká věc s mytologickým přesahem).
Je to kratší příběh (na Kingovy poměry) a je to celkem hodně civilní. Protože malý holky v lesích se ztrácejí, když si nedávají pozor, odkud přišly, a nevrací se tou správnou cestou... Z knížky mě brala hrůza v několika ohledech:
1) Jak nesmírně snadný je ztratit se, když si nedáte pozor (pokud teda nejste v rodných luzích a hájích, kde prostě v průměru co tři kilometry potkáte osídlení).
2) Jak neskutečně silnej tvor je člověk, a dokonce i dítě. Říkala jsem si, že být Trishou, dávno už bych to vzdala a zůstala ležet někde v dolíku... a ta holka se zase zvedne a ťape a bloudí dál.
3) Jak poťouchlá věc je lidská mysl, která si ve snaze uniknout z reality začne vymýšlet vlastní příběhy... a někdy se jimi dokáže zničit, jindy se jimi dokáže zachránit. Trishe se dařilo vlastně oboje.
K tomu mi tahle knížka dala pár velmi moudrejch poučení pro někoho, kdo hodně často a hodně rád sám chodí po lesích:
1) Když se ztratíš, nechávej za sebou co nejvíc neužitečného bordelu; ti, kdo tě půjdou hledat, tě pak mohou snáze najít.
2) Nikdy nikam nechoď bez lahve na pití. Skoro vždycky najdeš aspoň něco, co do ní nabrat, a vypít se dá v podstatě všechno.
3) A nikdy to nevzdávej, i když stojíš tváří v tvář příšeře.

14 09.11.2019

Tahle knížka mi trvala. Byla jako pomalu se rozjíždějící těžkej parní vlak. Zprvu nic moc, několikrát jsem ji odložila a zase vzala zpátky, začítala se po kouskách... ale tak od první třetiny to byla jízda. Tu první třetinu mi také trvalo, než jsem se vpravila do alternativní minulosti, v níž se to odehrává. Prostředí je za mě super. Samozřejmě tedy není super líčený výsledek války, vláda velkého Německa nad celou Evropou, přesidlování a podobně... ale je to líčeno velice věrohodně a asi by to tak nějak i mohlo být, kdyby válka nedopadla, jak dopadla. Oceňuju tu paralelu se studenou válkou - vznikla i tak, akorát že proti USA stojí druhej obří totalitní blok. Totalita jako totalita. Ta nejistota, nedůvěra, podezírání, sledování, paranoia a praktiky tajné policie jsou líčené jako přes kopírák z toho, co známe z našich dějin my. Jo a ta role malého Piliho je naprosto děsivá.
Hrdinové mi nakonec taky celkem sedli. March se ukáže být vlastně celkem normálním relativně slušným člověkem, ačkoli nosí černej kabát a uniformu. A ti kolem něj jsou, jací jsou. Zapsala jsem si slova, která pronese jeho kamarád v závěru v autě, něco jako "většina lidí není zrozena k tomu, aby byli hrdiny". Velká, i když neoblíbená pravda.
Detektivní zápletka je výtečná. Nejprve to vypadá jako cosi podivného, pak podvody a šmelení několika kamarádů... a nakonec z toho je něco mnohem většího a děsivějšího, co ale naprosto dává smysl a zapadá to do celé knihy jako nočník na zadek. Dává smysl i ta smrtící reakce patřičnejch míst, protože jestli jsou věci, u kterejch by bylo vraždění svědků pochopitelný, tak jsou to věci jako tohle.
Závěr z gestapáckejch výslechů je strašlivej, zlom totálně nečekanej... a nakonec mě překvapila i ta závěrečná bouda. A konec... perfektní a přesně podle mého gusta. Tak nějak si představuju hořkej šťastnej konec. Jakékoli další dvě "krajní" varianty by tak dobrý nebyly - jedna by z knihy udělala nevěrohodnou pohádku, druhej beznadějnou totalitní hrůzu. To, co autor zvolil, bylo věrohodný a byl v tom kousek naděje. Parádní konec velmi dobré knihy. A to je u mě vždycky to, co rozhoduje pro plný hodnocení. Takže těšilo mě, pane Harrisi, a těším se i na příště.

14 09.10.2019

Ke knize mě dostala televizní adaptace. Jakýkoli neobvyklý a makabrózní věci na mě působí jako bonbon na vosy, takže brutální vražda malýho mimina, která rozloží celou rodinu... carramba! :-) Televizní adaptace knížku zpracovala celkem věrně, takže jsem víceméně věděla, co přijde na další straně, ale přesto jsem knížku zhltala jedním dechem. Je to skvělý a přese všecku hnusotu je to vlastně i uvěřitelný. Líčí to smutný a lidsky ubohý osudy jedné rodiny, kde vlastně vražda uřvanýho mimina na cirkulárce (fuj, tomu říkám autorská odvaha!) ani není tou největší tragédií, spíš jen definitivním bodem rozvratu, kdy se rozsype úplně všecko, co předtím aspoň ještě naoko drželo pohromadě, ale kterej by stejně dřív nebo později tak jako tak přišel. V knížce ještě líp než v adaptaci vyniknou postavy, jejich motivace a uvažování (moc se mi líbila Magda a její smutky, vzpomínky na to osudný léto a to, co pak přišlo, výčitky a marná snaha slepit rozbitou rodinu zase zpět). I ten závěr je trochu logičtější a uvěřitelnější než v adaptaci - zatímco v televizi se Výrová v letních šatkách snově a twinpeaksovsky neuvěřitelně plahočí až k rozřešení, v knize si pro vraha dojde uvěřitelně, pochopitelně, s parťákem. Adaptace je výborná, ale knížka skvělá.

14 30.05.2019

Moje srdcovka. Poprvé jsem to četla kdysi na gymplu, hodně se mi to líbilo, ale v té záplavě kingovek, které jsem tehdy konzumovala, nějak došlo k rozpojení názvu a motivů. Pamatovala jsem si však ty fascinující výjevy, které jsem tehdy skoro viděla před očima, příšerné stroje poháněné dětmi v žhnoucí krajině a temný dům, který hlídají temné síly a i drsné motorkáře dovedou vyděsit skoro až k smrti... no a rozpuštěný a vypuštený Myšák, brrrr. :) Po dlouhejch letech jsem nakonec znovu sáhla po tomhle titulu a s nehoráznou radostí jsem zjistila, že to je TO, co jsem celý ty roky marně hledala a na co jsem vzpomínala. Vklouzla jsem do starejch vyšlapanejch bačkor, který dokážou měkce proťapat i přes občas docela solidní nechuťárny, a znova se vydala cestou hledání vraha, který přes mrtvý a zmizelý děti nakonec vede k hrůzám mnohem horším... Knížka je dokonalá a Jack Sawyer se v ní vyloupl v nevídaného sympaťáka. I jeho parťáci, pomáhající mu v hledání vraha dětí, mi nakonec přirostli k srdci. Chci věřit, že se s Jackem ještě shledáme...

14 07.05.2019

Příjemná oddychovka a knížka, k níž se ráda vracím. Inteligentní a příjemnej humor, laskavá starosvětská atmosféra a postavy... prostě milá knížka, jak má být.

14 07.05.2019

Hezké, milé, sladké, místy až trochu přeslazené jednohubky. Občas možná až trochu moc na sílu - u některých příběhů jsem si říkala, že sice jsem optimista, ale tohle je hodně i na mě. Normálně bych dala hvězdy tři, ale ty kočky... ty kočky, potvory, to zase vyšvihnou na čtyři.
A taky to vyšvihla povídka o cestě do Laponska. Ta mě dostala do kolen z osobních důvodů. Mám ráda Finsko, prožila jsem tam pár měsíců a hrozně moc mi to dalo, mám ráda tamní přírodu a lidi... a pořád na ně vzpomínám a myslím na návrat. A vzpomínám na hotel, kde při návštěvě bydlel můj táta s bráchou, a vyvoněného vykoupaného elegantního hotelového kocoura Perreho a tamního milého pana hoteliéra. Nechám si je v hlavě a budu si myslet, že jsou jako paní Bente z povídky...
Fajn knížka. Pohladí jako kočičí otření a v tu chvíli, když ji čtete, je vám prostě pocitově o kousek líp, i když rozumem víte, že to je iluze.

13 15.05.2024

Další strhující jízda z hunterovské série. Postavy skvělé, vraždy absolutně odporné (i když druhá se tak trochu opakuje... na druhou stranu, kolik vysoce originálních a hnusných způsobů vraždy může člověk vymyslet?), děj strhující.
Skvělá je ta myšlenka přenosů a hlasování o realizaci a provedení vraždy. Skvělá a děsivá. I když nejděsivější je samotný fakt, že se téhle hry dobrovolně účastní i někdo další...
Rozuzlení a odhalení vraha je... carterovské. Pomsta je obvykle jeden z mála motivů, který asi my obyčejní smrtelníci dovedeme trochu pochopit... ale tady to bylo hodně krutý. Navíc bych řekla, že já, být vrahem, tak začnu úplně někde jinde - u těch, kteří tu "spouštěcí" událost přivodili.
Tak či tak to bylo parádní počtení. Čtyři hvězdy jen proto, že v téhle sérii už byly díly, který mě strhly i víc.

13 02.10.2023

Velice dobrý, ale Carter umí lepší. Je to hrozný, co teď napíšu, ale polovina knihy mi přišla taková tentokrát jaksi divně vláčná, nic extra drastickýho, žádný stahování z kůže zaživa. Holt četba Cartera dělá svoje a dělá z člověka extrémně otupělé čtenářské hovado, co si budem.
Čtivost skvělá, postavy kvalitní osvědčené, závěr povedený. Hodně to vyšvihl - vlastně jsem během začátku a rozjíždění příběhu přemýšlela, zda to nebude první Carterova trojhvězda. Ale ten závěr a rozuzlení s totožností a kořeny vrahova šílenství se povedly, takže čtyřka.
A těším se na další.

13 10.09.2023

(SPOILER) Výborné, strhující počtení. Perfektně napsané, krásně se to čte, zajímavé a uvěřitelné postavy dětí. Popisy, které drnkají na smysly - zejména kafilerní vůz, ten se povedl, fuj. Perfektně vybudovaná atmosféra, ať už školy nebo horkého ulepeného léta v zapadlém městečku zarostlém v kukuřici...

Líbilo se mi to moc, hlavně Duanova linie s pátráním po tajemství původu onoho zla. A Duanovy honičky na poli s kafilerním vozem a kombajnem... brrrrr, fuj. Myslím, že tahle knížka poněkud prohloubí mou fobii z velkých zemědělských strojů. :-D

Trošku míň mě oslovilo finále, to bylo na můj vkus takové až moc přehnané. Přehané mi přišlo i to hodně hojné využívání zombies onou mocí, zombíci jsou lacině nechutní a odporní :-) a skvělý horor se dá dělat i bez nich nebo s omezeným výskytem.
Podobnost s TO - ano, obrovská. Starší bratr se strachem a péčí o bratra menšího. Obtloustlý a velice chytrý kluk. Přítomnost starších, šikanujících hajzlíků. Zapojení děvčete z chudé rodiny. Zlo, které přišlo před dávnými věky odněkud tam zvenčí a chce se krmit a hledá si pozemské služebníky. Zlo, jehož projevy vidí jen ti jiní - děti, blázni, lidé na prahu smrti. Ošklivé vraždy. A nakonec nekonečně neuvěřitelná odvaha skupinky dětí jít proti zlu, žádné z nich necouvne, neuteče, nevyděsí se... Je to variace na TO a vůbec ničemu to nevadí. Je to jiný pohled na úplně ty samé strachy nejen dětské, ale i dospělé (strach ze samostatně existujícího a samovolně působícího Zla), akorát dalšíma očima.

A je to super, i když TO u mě už asi nic nepřekoná... a proto "jen" čtyři hvězdy. A koneckonců i Simmons umí napsat ještě víc vyšperkovaný hororový román (Terror stále vede). Ale to nic nemění na tom, že Temné léto vřele doporučuju.

13 30.05.2022

Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.

13 14.03.2022

Fajn oddychovka. Nestrhla mě, ale četla se velmi příjemně, nutila přemýšlet, hledat. Závěr hodně dobrý, nijak extra překvapivý, ale dobře promyšlený. Kvalitní klasika.

13 27.01.2022

Konečně to mám z krku. To je pěkně divný hodnocení na čtyřhvězdovou knížku, co? Já vím.
V polovině konzumace Pratchettovy Zeměplochy jsem se totálně přežrala a přestala mi chutnat. Ale to neznamená, že není objektivně kvalitní. Je dobrá. Skvělá. Má šmrnc, nápad, vtip, logiku. Ale chutná pořád stejně, takže hrozí to riziko přecpání, no. Zeměplocha mi připomíná vánoční cukroví z cukrárny: máte spoustu krásných lákavých druhů, první je skvělej, druhej taky, třetí taky. Ale v polovině druhů zjistíte, že jsou sice každej na pohled jinej a má jinou polevu, ale uvnitř jsou ze stejnýho těsta, co chutná stejně. A pak se může stát, že se přecpete, krabici cukroví zavřete nedojedenou a už ji nechcete ani vidět.
Malí bohové jsou, objektivně vzato, výborní. Mají vtip, ale děj knihy zvážněl a ztěžkl, řeší vážné věci ohledně víry a moci, a řeší je s nadhledem, inteligentně, originálně a bez urážek a ponižování, což je umění a nesmírně potřebná věc. Jenže mně už to prostě nelezlo. Objektivně si tahle knížka zaslouží pět hvězd. Ale hodnocení je věc subjektivní a to, jak mě knížka nestrhla (hlodala jsem ji v audio-verzi po kousíčkách snad tři měsíce!!!), je prostě projev absolutního subjektivního nezalíbení. Subjektivně by to bylo na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. Takže dávám kompromisní čtyři. A doporučuju. Pokud se vám Zeměplocha líbí, tak si Malé bohy určitě nenechte ujít, je to jedna z nejlepších, nejzajímavějších a nejpřemýšlivějších částí.

13 02.06.2021

Ale jo, nakonec to nebylo tak špatné. Sice to je výrazně slabší než první Stařík, a slabší než všecko, co jsem zatím od Jonassona četla, ale pořád to šlo. S audioknihou jsem se sice pinožila snad dva měsíce, což je fakt hodně, a to jí ještě nesmírně pomáhá geniální přednes Martina Stránského.... ale šlo to.
Místy jsem teda váhala nad dvěma hvězdami, zejména v té části s Trumpem v USA, ta mě vskutku nebavila. Ale v Africe to zase začalo být snesitelné. Je to přepolitizovaný, je to nedomyšlený a je to už hodně přehnaný, ale pořád se to dá. Postavičky jsou celkem milý, zážitky úsměvný. Dvě hvězdy jsou vyhrazeny pro těžko stravitelné věci s protivnýma postavama, což se tady naštěstí nestalo. Ale příště, pane Jonasson, prosím, odolejte Staříkovu volání a už mu tolik prostoru nedávejte. Noví a neotřelí hrdinové budou lepší.

13 17.01.2021