Terva komentáře u knih

„Kdyby špatné sny
byly známkou čarodějnictví,
vsadím se, že
by polovina lidí z téhle karavany
stála před soudem.“

Chlípní chlapci, předsudky a lesby? Jako fakt v roce 1873? Lesbička, kterou její rodiče odvrhnou, je normální čin, na tu dobu možná až moc mírný. Možná jí měli i upálit. Jenže ne, oni jí dokonce dají peníze na cestu! Máma tajně, táta veřejně. Zajímavé. Paní spisovatelka nemá ani potuchu, jak to v té době fungovalo. Genderismus opět pěchovaný do uměle vytvořené historie lidstva. Do toho kožoměnci a celkem nesmyslný děj kolem únosů a úmrtí. Vůbec mě to nebavilo. Bylo to uměle vytvořené prostředí, bez špetky napětí a logiky.

Citát: Nejhorší je, když se modlíš. Jak víš, že tě poslouchá Bůh, a ne někdo jiný?

Hulk ničit!
Hulk ničit!
Hulk zabít!
Zabít všechno!
Hulk . . . hulk . . . hulk – ničit!

Hned od počátku mě odrazovaly dvě věci. Agresivní červená barva, která se mi k Hulkovi vůbec nehodila a Bůh. Ano, je to o Pekle. Ale Bůh? Přítomnost Pekla hned neznamená, že od nás Bůh odvrátil svou tvář. A to, že existuje Peklo neznamená, že existuje Bůh. Peklo si děláme mi lidi sami, k tomu Boha nepotřebujem. Akorát, když stojíme na špatné straně Pekla, Boha se dožadujeme. Jsme pokrytci a Hulk to netuší. Toliko k příběhu, který, dle mého, nezačal zrovna moc přívětivě.

Citát: Nejsi první, kdo mnou začal být posedlý po tom, co jsem mu zničil barák.

Hulk tu je docela nesmyslně nakreslený. Skoro až anorekticky vypadající červeno-zelená postava mě v tomto příběhu vůbec nepřesvědčila, že je jako stvořená pro ničení. Mám spíš pocit, že tvůrci tu totálně zničili ikonu HULK, na kterou byl čtenář a sledovač filmů zvyklej. Přičtěte si spoustu náboženských keců kolem a už víte, kam směřuji. Do Pekla. Říkejte si o mě co chcete, ale ať mě gama záření klidně pohltí, ať kvílí mnoha ústy, ať láme spoustou rukou, ale tohle mi nesedlo. Za 40% procent, ať se Bůh moc nevztekne.

Citát: Sílu pouze pro silné.

92 04.01.2024

„Nevím,
kdo je otec,
protože jsem
už dýl než rok
s nikým nespala.“

„Smrt je vždycky horší pro ty živý.“

Jen se na knihy v sérii Witchblade podívám už mám orgasmus. Když vidím ty nádherné obálky v kolosálním formátu, mé tělo šílí. A pak to rozbalím, začuchám a jsem hotovej. Avšak nebylo by fér tuto nádheru nějak omezovat erekcí a čuchem, je potřeba do toho dát i oči a mozek. Tak že ochrannou blánu lehce rozříznout a hurá do světa artefaktů. Stop! Stop! Nejdřív do kuchyně udělat půl litru Mexické kávy s kakaovým drceným bobem a lžící skořice. A pak teprve hurá do světa Witchblade, která má udržovat rovnováhu mezi Darkness a Angelus.

Citát: Ohrožení života mi brání myslet na jiný starosti.

Příběh začíná pohřbem detektiva Jakea McCarthyho. Docela jsem si na něj v předešlých kompendiích zvykl. A Sáře rozhodně nebyl lhostejný. Tak trochu se podivuji, proč zde nezasáhla Witchblade. V předchozím příběhu nebyla zas tak moc daleko. V tomto svazku dochází k obrovské změně. Sára Pezziniová je těhotná, to víme z předešlých příběhů, ale už jí Witchblade spíš ohrožuje. Tak se rozhodne, že je čas na změnu. Avšak těžko říci, zda se rozhodla Sára nebo Witchblade. To vše ukáže až čas. Rozhodně tu dochází k dramatickým událostem i změnám.

Citát: Máš tak neuvěřitelně mocnou zbraň a dokážeš se mnou jen postrkovat? Vůbec jsi nepochopila, co jsi získala.

Co se týče kresby je to složité. Na konci najdete jména kreslířů u všech sešitů. A každý kreslí svým nádherným stylem. Až se z toho točí hlava. Převážně tu figuruje jméno klasika na Witchblade a tím je Stjepan Šejič. Ale najdete tu i jména jako je například Mike Choi, Hairsine & Firchow, Joseph Linsner, Adriana Melová nebo například Chris Bachalo. Opravdu není vůbec jednoduché najít toho nejkvalitnějšího tvůrce. Všichni jsou totiž kvalitní a k tomu ještě mistři barvíři jako je třeba Troy Peteri a máte tu pestrou škálu nádherných kreseb. Jen se kochat.

Citát: Já umím lítat?!?! Dobrý vědět.

Co dodat? Sára se zbaví Witchblade a ta se upne na novou nositelku. To vám musí asi tak stačit. Najdete tu i vysvětlení, kdo je otcem Sářina dítěte, najdete zde příběh Patience alias Magdalény a podíváme se i do Japonska roku 1635. . . A mnoho dalšího najdete přímo v knize. Je tu spoustu boje, krve i překvapení a několik veselých situací. Asi nejlepší je papoušek, kterého má v kanceláři Sára Pezziniová – má dobrý kecy. (Nevím, proč jsem ho ještě nezastřelila – to říká Sára, ne ten papoušek) (Mám výhled na hezkou prdelku – to říká papoušek, ne Sára). Dále je tu pár hororových scén, docela dost krve, akce, a nějaké to překvapení.

Citát: Chceš říct, že když vidíš sexy bloncku s křídlama, jediný, co tě napadne, je, že tady někde pořádají maškarní!?

No a jsem u těch překvapení. Když Sára porodila (samozřejmě za dramatické situace) šlo to z příběhem trochu z kopce. Několik sešitů bylo jen ťuťuňuňu a samé líbání, a krmení a líbání, a postelové scény a líbání . . . uf. Jak červená knihovna. Bohužel vrcholem byl příběh, který mě docela naštval. To, co provedou Sára a Dani v posledním čísle (#124) tohoto svazku mi do celkového příběhu vůbec nesedí. Asi to tak má být, podle scénáristů, ale rozhodně to tak nemělo být podle čtenářů – tedy, alespoň podle jednoho čtenáře, jako jsem já. Tak že snižuji o jednu hvězdu.

Citát: Co šéf zbouchnul tu kozatou nánu všechno šlo do kopru.

92 27.12.2023

Black Widow: Poprvé za život slyším
…........tikat svý „biologický hodinky“.
Daredevil: Ignoruj to.
…........Svět je hnusnej,
…........není to místo pro dítě.

Tento Ultimátní komiksový komplet moc nemusím. Je to totiž široký pojem na dlouhou dobu. Tvůrci si tam mohou vkládat co chtějí, dokonce i ty sešity, které jinak nikde moc neuspěly. Proto je tato série tak na vlnách. Něco se vám líbí na pět hvězd a něco by jste nejraději ani nečetli. Ale i v té pestré škále komiksových hrdinů, přijatých i nepřijatých svými fanoušky se najde něco výjimečného. A tím je bezpochyb „Daredevil – Ďábel strážný“.

Citát: Jste naše jediná naděje, pane Murdocku!

Proč to píšu, že je výjimečný? Protože scénář k těmto prvním osmi sešitům druhé řady Daredevila napsal Kevin Smith. Člověk od kterého můžete očekávat neočekávané, od kterého já čekám více krve, sexu a více akce. To byl důvod, proč jsem si koupil tento jediný a asi i poslední svazek Ultimátního komiksového kompletu. Kevin Smith prostě umí a je lákadlem k dobrému příběhu. A navíc dobrá zpráva je, že tento příběh je regulérně zakončen právě tím posledním sešitem #8.

Malá ochutnávka:
Udeřil jsem toho „anděla strážného“ na solar plexus, přímo do nervové pleteně, a stiskl. Tahle technika může zabít, pokud tlak přeženete. Bojuji s nutkáním přidat ten smrtící kousíček, ale nakonec ho pouštím. „Anděl“ padl.....

Co mě však docela zklamalo po rozbalení knihy je fakt, že skoro vůbec nevoní. Taková bez příchutě. Zajímavé. Ale k věci. Když jsem to poprvé jen tak zběžně prolistoval, do očí mě udeřila krásná kresba. Na svědomí jí má Joe Quesada. Bohužel díky jakémusi odmítání tvůrců stránek Databáze knih se o tomto umělci moc nedozvíme. Jen to, že dělal na jedné knize Preachera a ještě jednoho Daredevila. Určitě toho nakreslil víc, ale zde není uznáván, protože není spisovatel a tak tady ani nemá samostatnou složku se životopisem.

Citát. Máš se snažit, aby po tobě ulici pojmenovali, ne se v jedné z nich stát přísadou do asfaltu.

Daredevil je hodně o náboženství. Frank Miller to tak plánoval. Ale i on se bál jít dál, hlouběji do problémů náboženství. Teprve v této druhé řadě příběhů Matta Murdocka nám Kevin Smith dokazuje, že to jde i hlouběji. Vnáší do příběhů nový pohled, nové poznatky, přidává popkulturní odkazy (fotky z premiéry filmu Dobrý Will Hunting), zajímavé hlášky (Black Widow má nejlepší hlášku v sešitě #2) i odkazy na stará náboženská poselství (Jay a Bob ničí Japonsko), zjevení a víru, jako je například neposkvrněné početí, andělská proroctví a rozhřešení krví. Ano, dejte Kevinu Smithovi Bibli svatou a on do ní napíše „Zjevení svatého Kevina - kapitola 2 verš: #1 až #8“. Tohle se povedlo.

Citát. Odpusť mi otče – neboť jsem zhřešil. Je to už příliš dávno, co jsem se zpovídal.

Na konci knihy je ještě pár stránek o tvůrcích tohoto katolicko-ďábelského příběhu. Dozvíte se například, na čem Kevin Smith ještě pracoval a pracuje, co je jeho největším tahounem v této tvorbě a taky to, že napsal i pár příběhů s Batmanem. O kreslíři Joe Quesadovi zjistíte dalších pár zajímavých věciček, které se na DK nikdy nedozvíte, alespoň pokud nenapíše nějakou knihu,. Ale proč by to dělal, když jeho posláním je kresba a mnoho dalších věcí, jen ne psaní knih....... Tito dva hlavní tvůrci společně stvořili jeden z nejlepších příběhů Daredevila a těchto osm sešitů je toho důkazem. Bůh k nim buď milostiv, protože dlouho nebyli u zpovědi.

Citát: Ve dne provozuje právo, v noci spravedlnost.

92 12.04.2020

Jesť tak.
Vsjech zmenilo.
Vsjech jinake.
Protoť, že oni
vyšli tebe hledať....

Vždycky mám pocit, že tvůrcům ani moc nezáleží na čtenářích, ale spíš na tom, jací a kolik, exotických malířů se na příběhu vyřádí. Zrovna v tomto díle to jsou hned dva ilustrátoři a samozřejmě, že každý má jiný styl. A tohle mě vždycky strašně štve. Něco čtete, zvyknete si na jednoho grafika a najednou prc a už je tu někdo jiných. Jsem za polovinou knih, kterých má být osm, ale příště si dám pozor a hodně dlouho budu čekat, kdo a co nakreslí, než si zase začnu kupovat nějakou novou sérii.

Citát: Dostal ses v pořádku na břeh, ale dávám ti svý slovo, že v tom rozhodně neměl prsty žádnej Bůh. To ani náhodou.

Ta lepší kresba je od umělkyně, která si říká Carla Speedová McNeilová. Ta holka je na speedu – o tom žádná. Jedná se o kapitoly první a druhou. Hned jak to otevřete, praští vás to. Roztřesené okraje oken, celkem strašidelné obličeje a brutální vražda koně. Nic pro milovníky koňů a sázkaře na dostihy. Jo, krve je tam dost. Další dvě kapitoly nakreslil Tyler Crook. Na toho už jsme zvyklí z předcházejících příběhů. To je standart, který nepřekvapí. Jen okrajově – některé kresby se mu nepodaří tak dobře vystihnout. Je to takový malíř na vlnách. Jednou nahoře, jednou dole.

Malá ochutnávka:
Znjetvořec byl prastarý tvor... Dost možná ten úplně nejstarší, co dosud kráčel po Zemi... A jeho mysl fungovala způsobem, jakému člověk mohl jen těžko porozumět. Od chvíle, kdy odhodil masku lidskosti... Od chvíle, kdy se stal zvířetem... Stravoval ho sice ukrutný hněv, ale jěště pořád dokázal vnímat mnohem jasněji než kdokoliv jiný....

Jo, a apropó, nelekněte se, opravdu je to česky. Ta je jen šílenost tvůrců a snahy Českých překladatelů to ponechat. Ale je to neštěstí. Vlastně i název je Polsky – i když mi tak nějak uniklo, proč. A vlastně to není polština, ale nějaká hatlamatilka podobná Polštině. Také proto jen ty tři hvězdy. Vybral jsem zase několik citátů a už je má Cullen Bunn ve svém doupěti. Při čtení jsem poslouchal americkou gotickou – už asi i elektrickou - metalovou skupinu „In This Moment“ a jejich alba The Dream (2009), Blood (2012) a Mother (2020)

Citát: Nechci si hrát na Boha. Musím nechat lidi, aby se rozhodovali sami za sebe.

92 07.04.2020

V každém případě
se nemusím omlouvat,
že jsem vás probudil,
protože už byste beztak musela vstávat.
Válka začíná. Hezký den.

Věřil jsem tomu. Po přečtení několika pozitivních komentářů, zde na DK, jsem tomu věřil. Příběh je však zklamáním. Žádná atmosféra, žádné napětí, absence humoru a jak píšou ostatní, je to jen jedna velké bitva, ve které jsem ani nevěděl komu fandit. Žádná hlavní postava, do které by se čtenář mohl vžít, žádná postava, které fandit. Nakonec jsem jednu postavu našel, ale s výhradama. Vrána, a škoda, že to byl Karel a ne Franta Vrána – když už tedy spisovatel použil tolik Českých označení a pojmenování Vesmírných základen.

Citát: Panebože, to musí být celá invazní flotila!

Nečetl jsem to jedním dechem, spíš jsem to musel vydýchávat. Sice prvotina Patricka Zandla, ale když se podíváte podrobněji na jeho další knihy, zjistíte, že lať už si dal a nějak ji dále nehodlá překročit. Prostě, jo, psát umí, ale zaujmout čtenáře, to chce trochu víc, než jen napsat příběh. Třeba trochu humoru, pevnou základní postavu (nechci hned ženskou), víc příběh rozvinout (Vesmír je široký) a co třeba to, že ti, co napadnout naší Sluneční soustavu jsou neznámí vetřelci, a ne jako zde v knize, známé nebezpečí na které by vlastně každý měl být připravený.....tak proč umřelo tolik lidí a já je ani nepoznal?

Malá ochutnávka:
Masarykova vojenská základna na Marsu byla hlavním velitelstvím Flotily a také centrálou, kde se sbíhaly nitky veškerého zpravodajství a kde se analyzovaly signály z radiobójí hlídajících hranice Sluneční soustavy.

Navíc postavy v příběhu neustále řvou. Na několika stránkách a u několika postav je stále ve „řvacím“ módu. Až mě z nich bolela hlava. Dalším problémem je neustálé vypisování obranných systémů, počtu děl, počtu lodí, počtu mrtvých.....hmmm. „Kniha vlastně není o ničem jiném, než o jedné velké, „nepřehledné“, bitvě a spoustě umírání“. To byl citát ze zadní strany knihy. Vybral jsem jen tři citáty z příběhu, který mě nebavil a rychle na něj zapomenu.

Citát: Už jsi někdy uvažoval o sebevraždě?

92 26.01.2020

Nemám čas myslet
nebo se pohnout
nebo zaklít – dokonce ani se posrat.
Prostě jenom vejrám
a čekám až umřu.

No, vypadá to, že Jason Aaron i R. M. Guéra potřebovali trochu času, nebo možná šlo o lenost, snad i o prachy, ale jisté je jedno, polovina tohoto svazku nemá vlastně s událostmi v rezervaci Prérijní růže nic společného. Jedná se o Spin-offy k některým postavám. Probírá se tu jejich povaha a život mimo hlavní dění. Tento svazek by ve své podstatě ani nemusel existovat. To jako jen proto, že se nám SKALPY líbí musíme číst a hlavně kupovat i takové nesmyslné povídky?

Citát: Někteří lidé tvrdí, že je tu takové ticho, až můžete slyšet, jak se otáčí Země.

Navíc velká část je kreslená jinými osobami. Hned tu první má na svědomí nějaký Danjel Zezelj (uf – já se zakoktal i u psaní jeho jména) a upřímně, jeho kresba je strašná. Myslím, že samostatně by nic neprodal, ale tím, že jej Aaron přibral do Skalpů, musíme tu jeho příšernou kresbu vytrpět. A další rádoby „mistr“ se jmenuje Davide Furnó. Jeho kresba je lepší než ta od Zezelji, ale je na ní vidět, jak je jednoduchá, prostá a bez větší představivosti.

Citát: Zastřelili mě, dostal jsem kulku do obličeje. Byl jsem mrtvý.

Navíc u příběhů nazvaných „Vznešený čin ctihodného španělského katolíka“ došlo k tomu, co v dnešním moderním světě musí být všude. Když totiž nevložíte do jakéhokoliv příběhu něco o 4% menšině (která už se vlastně stává většinou) nemáte šanci aby byl váš příběh vytištěn. Proto je každý umělec nucen k vytvoření nějakého toho příběhu. Ne, mě to nevadí, berdašové, lesby a tak, vůbec, ale upřímně, ve Skalpech bych je neočekával. Ale vlastně, díky tomu, co jsem napsal výše – mě to nepřekvapilo. Jako klad bych napsal, že když to všechno vytrpíte tak druhá část tohoto svazku už za to stojí. Tady už se konečně něco děje.

Citát: Mrdám tě Jeřábe! Ano, to jsi udělal, viď? A jak si vzpomínám, docela se ti to líbilo.

Já se strašně nudil a chvilkama jsme si zahrával s myšlenkou, že to odložím a ani nedočtu. Nakonec jsem se dostal až na konec. Poslední dva příběhy jsou dobré a stojí za to vydržet. Tento svazek nemá ani úvodní slovo. Asi za svůj počin Jason Aaron nikoho nenašel. Překlad vět z Lakotštiny je až na konci knihy. Tak krásný příběh a takhle se to hroutí. Toto se zatím pro mě stalo nejhorším svazkem v této sérii. Vybrané citáty jsem vložil Jasonu Aaronovi do jeho profilu. Při čtení jsem poslouchal skupinu Xandria a jejich studiová alba India (2005) a Salome (2007)

Citát: Některé ženy by nikdy neměli být matkami.

Překlad slov z Lakotštiny:
Berdaš: Homosexuál – nositel dvou duší.

92 13.01.2020

Kebuloně, prosím, nepodceňujte!!
To není jen tak nějaký pošuk!
Věřte mi, že dokáže
způsobit vážné škody!
(3# - Jižní spojka)

Komentáře k povídkám zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Vždy, když se řekne Maska mi na mysl vytane Jim Carrie, představitel stejnojmenné tváře, tedy masky. Já si to snad bez něj nedovedu představit. Když jsem četl tento svazek povídek, pokaždé jsem Ho tam viděl. Králík Bugs a Terminátor v jednom s obličejem Jima. I když Masku zrovna „oblékne“ žena. Dost ujetý, co? No, a o tom to celé je. Ale ať už chtěné nebo nechtěné, vždycky je v tom trochu humoru.

Citát: Ryzí pravda, to je Maska, za níž skryješ lež, převlek zda-li skvělý hledáš, radši nahý běž. (5# - Kdo si hraje, nezlobí)

Mám rád barevné komiksy. A Maska není v ničem jiná. Vlastně mám pocit, že ilustrátoři Masce dali novou formu barev. Takové ti zelené až blitkové odstíny – co víc chcete. Barvy ve všech příbězích jsou živé a veselé. A vlastně i nálada v nich je jen velká akční jízda, podporovaná černým humorem a ironií.

Citát: Hasta la Vortex, bejby! (2# - Letem světem)

Ve všech povídkách vystupuje Maska a v některých se objevuje jeho pronásledovatel, policejní vyšetřovatel poručík Kellaway. Jinak postavy v každém příběhu se mění. Jediné, co tak dává pocit navazování, je ten fakt, že tam, kde je Maska uložena nebo uschována na konci příběhu, tam další příběh začíná. To platí u prvních třech povídek. Což navozuje zdání uceleného příběhu, ale není tomu tak. Příběhy jsou samostatné, jen se mění prostředí.

Citát: No tedy, to jsem netušil, že ledničky krvácej. (4# - Noc návratu oživlého Ipkisse...nebo tak něco)

Bohužel, překladatel, Darek Šmíd, se ve snaze přiblížit příběh Českému čtenáři, dostal až za hranici trapnosti a nesmyslnosti. Některé jeho překlady mi doslova kazily požitek z již tak dobrých příběhů. Tím se pro mě ty příběhy nestaly zas tak dobrými. Šestnáct darovaných hvězd, děleno pěti povídkama rovná se 60% Při čtení tohoto povídkového svazku (pět příběhů) jsem poslouchal španělskou power metalovou skupinu Dark Moor.

Citát: ….tu masku si nasadím znovu. (1# - Honba za zeleným pokladem)

92 11.01.2020

Lucifere, Astarote, Belzebube,
i vy všichni nižší
princové a služebníci,
vzývám vás, odpovězte mi,
neboť síla má je nezměrná.

Jedná se o povídkovou knihu. Komentáře k povídkám samostatným si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Zase taková ta všehochuť kreslířů, kdy styl střídá styl. Asi nejlepší po Mignolovi je kresba Richarda Corbena. Zdá se mi taková temnější a plastičtější, skoro do 3D vsunutá kresba. Velká část povídek v této sbírce má perfektní pointy. Celkově to však není nejzábavnější sbírka v této sérii. Snad jen mimo desátou knihu, kterou zatím nevlastním. „Paskřivec a další příběhy“ jsem zatím neměl tu čest číst.

Citát: A do hajzlu! (Sullivanova odměna)

Na druhé straně zas musím přiznat, že se mi spousta neMignolovských kresb líbila a jsem z nich vlastně nadšen. Všichni ti, co se podílejí na kresbě v tomto svazku jsou dobří umělci a jejich příběhy prostě do univerzy Hellboy patří. Není to sice na sto procent, ale jako celek si to čtyři hvězdy zaslouží.

Citát: Pochovali jsme ho na nedalekým hřbitůvku. (Hellboy v Mexiku)

Z příběhů jsem vybral 15 citátů a vložil je umělcům na jejich profily. Při čtení jsem poslouchal švýcarskou folkmetalovou skupinu Eluveitie a mix písní z osmi studiových albumů. Do tohoto komentáře jsme přidal jen pár citátů a žádnou ochutnávku. Pokud chcete malé ochutnávky, hodnocení a komentáře k samostatným povídkám, tak se nasměrujte na kolonku „Povídky“ u této knihy.

Citát: Ten chlápek se na mě chvíli tak legračně díval....a pak se změnil v kostru. Řeknu vám, přál bych si, aby to vždycky bylo takhle snadný. (Busteru Oakleyovi se splní přání)

92 29.12.2019

Našemu zdraví moc neprospívá,
když nám tady spí Bůh
a my všichni můžeme sledovat,
jak při tom sní.
K smrti nás to děsí.

Tady jsem byl lehce rozladěn. Tento příběh je sice akční, dobrodružný a není nouze o tajemno ohledně Protomolekulárního mimozemského „viru“, ale na můj vkus příběh obsahuje až moc politiky. Vlastně se mi skoro vůbec nelíbily části příběhu ve kterých figuruje Avasarala. Jejím opakem je Prax, doktůrek, profesor na Ganymedu. Dokáže pobavit, (pojídáním kytek) překvapit (už mu zase dali zbraň) a je hnán touhou najít svojí dceru a udělá pro to vše.

Malá ochutnávka:
Běž si prosím umýt ruce a potom se vrať uklidit své místo. Tvoji práci sundám a můžeš ji dát mamince. To má být pejsek?
To je vesmírná příšera.
Moc hezká vesmírná příšera.

Opět je tu posádka lodi Rosinante: Holden, Naomi, Amos a Alex, plus jedna velká holka z Marsu zvaná Bobbie (Bum, ty čuráku!) a když se toto vše smíchá, bude mela. Sice jim dýchá na záda Avasarala se svými politickými hrami, ale je to neodradí a každý si jde za svým cílem nehledě na následky. Navíc mě velmi překvapil a vlastně zároveň i nadchnul konec v tomto příběhu. A tak nevím, zda to bylo mrazivé nebo jsem se otřásl uvědoměním, že jsem to tak vlastně i očekával. Nechci spoilerovat a tak raději již zmlknu.....ale musíme si promluvit..........

Citát: Bylo po všem, až na to, že nebylo. Nikdy není po všem.

PS – Tuto knihu a vlastně celou sérii Expanze píšou dva spisovatelé – Daniel Abraham a Tyler Franck a oba používají jeden pseudonym James S. A. Corey.

92 28.10.2019

A kdopak jste vlastně vy, slečinko?
Abigail Rooková, pane....
Páni, Angličanka! Bacha Jackbaby!
Mohl bys nedopatřením pochytit nějaký vychování.
Mý jméno je Hank Hudson, slečno Rooková.

Oproti knize první, nazvané jednoduše Jackbaby, je tu cítit velký posun Příběh už se neodehrává v jednom dni, ale je rozložen asi do jednoho týdne, vyšetřování je dobrodružnější a mystičtější, má své napětí a dokonce můžete zírat na žábu. Mile mě překvapilo, co se v příběhu vlastně dělo. Ono se řekne zub, ale když vyjde najevo o jaký zub se jedná a než si dáte všech pět dohromady, ...no prostě musíte žasnou.

Malá ochutnávka:
Vždycky jsem se o Všetečku dobře starala. Česala jsem jí a koupala a kupovala jsem jí to nejdražší kočičí žrádlo. Dokonce jsem jí občas nosila z hokynářství čerstvé ryby. Nejdřív jsem si myslela, že není ve své kůži kvůli svému – no – stavu. Ale pak jí začaly rašit š-šupiny a teď........teď.....

Dokonce i doprovodné příběhy jsou propracovanější. Zjistíte více o majitelce baráku, ve kterém Jackbaby sídlí. Duch místní paní domácí to také nemá jednoduché a tak někdy s miss Jenny soucítíte. Ne jinak je tomu s Doglasem. Tento kačer domácí je také pěkný filuta. Přidejte celkem příjemnou ich formu hlavní zapisovatelky, spisovatelky slečny Rookové a máte povedený příběh. Sice to není ve stylu Holmese, ale proč taky, Jacbaby je svůj a podle toho taky jedná. Pokud vyjde kniha třetí, milerád si jí zakoupím.

Citát: Ale stejně je poněkud zneklidňující, když si představím, že se tu potuluje kanibalská kočka, která žere jiné kočky.

92 21.10.2019

Jídlo ještě stále mělo chuť,
omáčka příjemně pálila
a pivo bylo studené.
Dobrý den pokračoval.
Ne že by na tom záleželo.

V objetí smrti je přímé pokračování příběhu Hledání smrti. Věci i Věc se hnuly, sice ještě není vše vyřešeno, ale rychlým tempem se to všechno žene do finálních soubojů. A že jich v tomto příběhu je. Asi ten nejočekávanější má na starosti Bakly. Jeho souboj v aréně je největší událostí ve městě. Bakly se těší, protože jen to nejhorší je pro něj dobrý. Jenže monstrum nazvané jednoduše Věc už také roste a začíná být čím dál tím nebezpečnější pro všechny lidi i čaroděje žijící nad městskou kanalizací. Pokud Bakly nezemře v aréně, určitě se s Věcí setká.....

Citát: Podle velikosti kudly to vypadalo, že má problém se svým pindíkem.

Opět famózně napsaný příběh. Už je tu i víc lidí, kterým se dá fandit a u kterých máte strach, že zemřou. Je jen na osudu, kteří to budou a kteří ne. Baklymu je to jedno, on si už se smrtí poradil a někdy se na ní až nechutně těší. Možná proto jde tak tvrdě za svým cílem, protože možnost zemřít ho láká, a tak nezná na své cestě žádné zábrany. Tak teď už se jen pořádně najíst, zapít to dvěma džbány piva a jdeme na to.

Malá ochutnávka:
Lidé chodili sem a tam a splývali mi v chaos proměňujících se struktur, jen občas se mi je dařilo vidět jako lidi. Věděl jsem, jak se do té změti ponořit, aby za mnou zůstával jen...dokonalý klid. Možná že se to zlepší, když se napiju. U jiného prodavače jsem si dal dva tupláky piva. Svět zůstal stejný, nic se nezlepšilo, ale na to jsem si začínal zvykat......

Příběh opět nezklamal. Plno napětí, akce a dobrodružství. Přidejte Baklyho hlášky, jeho chuť se neustále zaplétat do rvaček a pivo, které pije nejraději a máte tu další velmi povedený příběh. Opět jsem si to užíval a pak i litoval, že už je konec. Vybral jsem dvanáct citátů a vložil je panu Žambochovi na jeho profil i sobě do oblíbených.

Citát: Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý, zachraptěl jsem a zlomil tu zkurveně odolnou páteř.

92 22.07.2019

Jste obyčejné chodící mrtvoly.
Jeden vedle druhého.
Mrtvoly, které ještě nehodili do propasti.
Já jediný v tomhle městě doopravdy žiju
a jsem pomalu vražděn.

Tak dlouho jsem čekal na druhý příběh až jsem na něj skoro zapomněl. Po dlouhých pěti letech jsem si konečně koupil Železného anděla. Zjistil jsem však, že si moc nepamatuju Zjizvenou noc a tak jsem se do ní pustil znovu. A znovu jsem nadšený. Mix sci-fi a fantasy se spoustou akčních scén a bombastickým koncem mě opět nadchnul. Ačkoli prvotina Alana Campbella, nemá to skoro chybu. Postavy, tři základní a spousty vedlejších, jsou věrohodné, každá s jiným cílem a myšlenkama, s jinou láskou a nadějí, se v tomto řetězovém světě krásně doplňují ač mají pramálo společné, jsou některé nucené spolupracovat každá s každou.

Malá ochutnávka:
Ulcisův chrám se tyčil uprostřed Hluboké brány, černý jako trhlina v krvavě rudé obloze. Ve tmavých zdech zářila barevná okna. Kolem věží a věžiček kroužili havrani. Chrliče se tísnily na vysokých římsách mezi podpěrnými oblouky, balkony a štíty s cimbuřím. Zástupy okřídlených oblud hleděly ven, za město a divoce se šklebily.......

Už jen skutečnost, že jsem knihu přečetl podruhé, poukazuje na to, že se mi to opravdu líbilo a nebál jsem se do tohoto světa vrátit a prožít dobrodružství Dilla, Rachel a Karneval znovu. Ode mě si to rozhodně plný počet zaslouží. Ještě vypíšu pár citátů mistru Campbellovi do profilu a hned se pustím do druhého příběhu nazvaného Železný anděl.

Citát: Ono je to živé? Výborně, tak to můžeme znovu zabít.

92 14.06.2019

To nepřežiju!
Nejen, že jsem švorc....
…..já snad švorc i umřu!



Tak nádherně jednoduchá kresba až je vlastně geniální. Přidejte trefné a ironické dialogy a máte dílo, které si zaslouží vaši pozornost. Ferdu Kůstka poprvé potkáváme, když doprovází svého kámoše Podfu Kůstka, který byl vyhoštěn z Kůstkova za svou velkou hamižnost a pár leváren. Nejedná se tak o Útěk z Kůstkova, jak nám tvrdí název této knihy, ale o vyhnání. Zase.

Malá ochutnávka:
Hostinský! Dones mi pivo!
Co tak všichni čumíte?!
Bóže! Chovaj se, jako by nikdy neviděli, jak chce někdo pivo!

Trochu mě vadí to přeskakování a některé nelogické návaznosti. Ale jinak je to čistá zábava, která určitě nikoho neurazí. Najdete tu spousty humoru a lásky a piva a …..uf.

Citát: Pracháčům se nesmí stát nic, co si nepřejí.

92 26.10.2018

Qui non est nostrum nocere tempora,
nec moment etc.
Není naší záležitostí,
znát čas a hodinu.


Tedy, řeknu vám, to je síla. Když jsem tuto knihu četl, říkal jsem si, jak je možný, že tu lidi na této planetě ještě jsou. To, co (údajně) Nostradamus viděl, je peklo. Jen strádání, záplavy, mor a války. Pro lidstvo tedy nic moc budoucnost. Pan Patrick se sice snaží vnutit čtenáři, že to, co Nostradamus viděl je jen vize možné budoucnosti, ale já si to nemyslím. Proč by to Nostradamus viděl, když by se to nestalo? A nebo to opravdu byla jen jedna z budoucích realit? Otázka zní: Dá se opravdu budoucnost změnit. Tuhle odpověď se nám snažil reálně ukázat už jiný Patrick. Robert se jmenoval a měl co dělat s Terminátorem. A moc se mu změnit budoucnost nedařilo.

Malá ochutnávka:
Na tomto místě jsou uloženy kosti Michaela de Nostradama, jenž svým božským perem jako jediný byl hoden popsat dle běhu hvězd, budoucí události celé Země. Zemřel v Salonu de Craux v Provenci 2. července roku 1566 stár šedesát dva let, šest měsíců a sedmnáct dní. Potomci nedotýkejte se popele, nezáviďte místu posledního odpočinku.

Tato kniha má však jednu moc důležitou vadu. Zaobírá se jen politikou a válkou. Asi v polovině této útlé knihy se mi už pomalu omrzelo ve své podstatě číst furt to samé. Jako by se Zdeněk Patrick (Nebo Nostradamus?) stále opakoval. Což činí i z některými verši, které si můžete přečíst dvakrát a některé i třikrát. Jistá zvědavost však zvítězila a já to dočetl. Jenže nic překvapivého, krom toho, že se buď utopím, zemřu hlady nebo mě sežehne světelná záře, jsem se nedozvěděl. Asi od poloviny knihy je to jen jedna velká válečná příručka.

To podstatné stejně nikdo neví a to je čas a hodina.

Uplynulo velké číslo sedm,
přichází čas Hekatomb (bomby?)
není vzdálen věk velkého tisíciletí,
kdy mrtví vystoupí ze svých hrobů.

Citát: Naštěstí jsme moudří a nic podobného se nemůže přihodit...........?

92 10.07.2018

Další minuty rozhodnou
o budoucnosti
a možná i životě
mnoha lidí......

Bál jsem, hodně jsem se bál. Zhruba 1500 stran Space opery, rozdělených do tří knih, šel z toho opravdu strach. Ale, protože jsem začal obdivovat knihy napsané panem Hlávkou, sám sebe jsem přesvědčil a koupil hned všechny tři knihy z cyklusu Algor. Pravda je, že první dvě třetiny první knihy jsou, možná, trochu výpravnější a mnoho čtenářu možná i bude nudit. Ale je to nutné pro pochopení stávajícího děje. Skáčeme mezi čtyřma planetama a pomalu se seznamujeme se základní sestavou tohoto epického vesmírného díla. Zpočátku jsem měl problém vyhledat si své oblíbené postavy. Mohu přiznat, že úplně nejvíc fandím dvojici Natalie a Nikola z planety Menabaran. V těchto dvou postavách vidím velký potenciál pro další příběhy.

Malá ochutnávka:
Rozepnul modrý kabát uniformy ostrahy a z náprsní kapsy vytáhl malou krabičku. Položil ji na podlahu, stiskl vršek a ve vzduchu se zhmotnila stránka holografické knihy. Jas i kontrast písma se po dvou vteřinách sám přizpůsobil okolnímu světlu, zbývalo upravit polohu, aby byla stránka ve správné výšce před jeho očima.

Dále bych vyzvednul perfektně propracované všechny čtyři světy. Jejich zvyky, privilegia, chování a mentalitu. Každý ze světů má své pro a proti. Zatím netuším, který ze světů má tu nejlepší politiku, ale věřím, že časem nám to tvůrci prozradí.

Citát: Zrovna mě napadla jedna maličkost. Jest-li my budeme chránit císařovnu – kdo bude chránit nás?

Našel bych tu i pár záporů. Jeden je velmi očividný. Jedná se o situaci s rekrutem jménem Patrik. Jeho setkání s císařovnou Viktorií je velmi nevěrohodné a trochu ten oslí můstek pokazil celkový dojem z příběhu. Proto jen čtyři hvězdy.

Poslední třetina této knihy je velká akční jízda. Honičky, výbuchy, krev, smrt a částečné rozuzlení.

Sice si teď dám jednu knihu pauzu, ale hned jak jí dočtu, pustím se do druhého dílu.

Z této space opery jsem vybral několik citátů, které za to stojí a vepsal jsem je střídavě do profilů Janě Vybíralové a mistru Janu Hlávkovi. Nikde jsem totiž nezjistil, jaký mají oba spisovatelé podíl na tomto příběhu.

Citát: Lidé jsou pitomé stádo, někdy jim stačí včas říct, co mají vidět, aby to viděli.

92 17.12.2017

„Z jistého
filozofického hlediska
nic není náhoda,
neb vše je
předurčeno.“

Téměř po dvou letech jsem se dostal na začátek. Adarhargský jed je totiž úplně první příběh ze série Mark Stone, kapitán pro dohled nad primitivními planetami, co jsem četl. Za tu dobu mám načteno již dalších 64 příběhů, který v roce 1975 započal Jean-Pierre Garen svým prvním dobrodružstvím „Trestancem na Edenii.“ Jsou to vesměs jednoduché, dobrodružné sci-fi říznuté špetkou humoru, sexu a bojových scén. Štěpán Kopřiva nijak z této linie neodbočil (až na malé, skoro nevýznamné, detaily) a zůstal věrný Garenovo odkazu.

Malá ochutnávka:
Vlna je doslova smetla.
V jednu chvíli to byl obyčejný bar plný rozstřílených stolků a převrhnutých židlí, s třemi pálícími maniaky, jednou mrtvolou, dvěma vyděšenými feťáky, barmanem ukrývajícím se za pultem a opilcem stále spícím s hlavou na stole. V další už byla všude jen řvoucí masa zpěněné vody.

Je s podivem, že když jsem tuto knihu četl podruhé, našel jsem i několik citátů, které mi při prvním čtení nějak unikly. Vím to, protože jsem v knize měl vloženou starou popsanou záložku z vyznačenými původními citacemi. A tak se stane, že v tomto, mém druhém komentáři k příběhu, nepoužiju citáty stejné, ale „nové.“ ( i malá ochutnávka bude jiná) Jinak je to akční, dobrodružný, je v tom i sex a napětí. Prostě klasika. Z těch pěti Českých příběhů, které jsem již četl, je zatím Adarhargský jed tím nejlepším v České sérii. Štěpán Kopřiva zabodoval. I kdyby jste nikdy nečetli žádného Marka Stonea, tohle si rozhodně přečtěte. Doporučuji!

Citát: Řekl i to, co nevěděl. Bohužel toho, co nevěděl, bylo výrazně víc než toho, co věděl.

V příběhu je i odkaz na další velkolepé dobrodružství. Jedná se o Perryho Rhodana. Když jsem se díval, tady na Databázi, kolik že to má dílů, trochu jsem se lekl. 394 – slovy: tři sta devadesát čtyři!! Je to sice nová vzrušující výzva, ale to nikdy nedám dohromady :-)

Citát: Bojíš se, že se budeš nudit? Nakup si zásobu sci-fi magazínů. Slyšel jsem, že Perry Rhodan docela ujde.

91 16.09.2024

„Kdyby ten klavír nevážil nejmíň metrák,
a kdybychom nestáli dobrej patnáct metrů
od jakýhokoliv baráku, řekl bych,
že ho někdo prohodil támhle tím oknem . . .“
(Rutina – Martin Paytok)

„Každé město má své hluboké tajemství.“

První čtyři povídky jsem docela protrpěl. Nebavily mě. Už už jsem to chtěl vzdát, ale pak jsem si řekl, „jsou to jen povídky, nebude trvat dlouho, než se pročteš na jejich konec“. Navíc z velké části jsou od spisovatelů, o kterých jsem nikdy „neslyšel“. Například politický spisovatel Dalibor Vácha . . . a napíše fantasy? Nebo „venkovský“ spisovatel Jan Štifter. Fakt mě jeho „Zavařovačky“ totálně dostaly – chtěl jsem po nich tuto antologii odložit a zavařit jí někam hluboko do mé knihovny, aby tam hnila až do konce věků. Ale jak jsem řekl – vydrž, prďka, vydrž, třeba to bude lepší.

Malá ochutnávka:
Vykřičený dům byl označený velkým kamenem, zasazeným do dlažby, který měl při příchodu tvar mužského přirození, kdežto při odchodu tvar srdce. Za dveřmi jsme prošli chodbou do kruhové haly, kde v sedmi výklencích sedělo sedm nádherných dívek. Oblečené byly do průsvitných říz a pleť měly tak bledou, že skrze ni prosvítalo modré tkanivo cév.
(Dutý septagon – Petr Stančík)

Pátý a šestý příběh mě už zaujal. Například mě totálně dostal příběh, vedení v této antologii jako pátý. „Dutý septagon“ od Petra Stančíka. Jeho atmosféra byla perfektní. A zároveň musím přiznat, že po Mlýnu na mumie, jsem od tohoto spisovatele už nic jiného nepřečetl. Ale tohle se mu povedlo. Dalším dobrým příběhem byla „Rutina“ od Martina Paytoka. Detektivka s . . . klavírem – fakt povedený. Nádech tajemna mě dostal. No a pak už to jsou vesměs povedené příběhy.

Citát: Chcete si snad nechat ujít příležitost setkání s aktérem jednoho z nejnebezpečnějších městských mýtů? (Pan Twardowski)

Od povídky číslo 8 až po příběh příběh třináctý jsem byl spokojený. Pravda, „Luna ve spletitých uličkách“ od paní Vrbenské je spletitý příběh o kterém si můžete myslet cokoliv. Příběh „Zakantum“ od Veroniky Fiedlerové doporučuji, byl perfektní. Povídka od Anny Bolavé mě vůbec neoslovila a poslední příběh od Kristýny Sněgoňové mě totálně zklamal. Měl jsem za to, že tato spisovatelka umí víc. Ostatně, kdo se chce dozvědět víc, najdete ke všem povídkám mé komentáře v sekci „Části díla“ a nebo klikněte zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/hlubiny-mesta-513069

Citát: Víš jak jsme si v Praze vždycky dělali prdel, že Brno není město, ale duševní stav? (Dno výkopu – Vilém Koubek)

91 05.09.2024

„Teď bude muset nějakého
dementního guvernéra Terranoe XXII
uklidňovat, že je všechno v pořádku
a že jeho planetě
v žádném případě nic nehrozí.“

Tohle je předposlední kniha v sérii Mark Stone kapitán pro dohled na primitivními planetami, kterou napsal Jean-Pierre Garen. Stanice 46 byla napsána v roce 2002. Pak se tu na našem trhu ještě objevila kniha Meč světla. Je to až 67 kniha v sérii. Ještě přijde její čas. Série sice pokračuje, ale tohle je ten mezník, kdy příběhy začínají psát pouze Čeští spisovatelé. Celkem se jedná o 25 knih. Tento příběh už ani nevyšel ve Francii. Pouze u nás. A nutno dodat, že to je velmi povedený příběh. Stanice 46 je jakýmsi dobrodružným, akčním hororem.

Malá ochutnávka:
Blízkost denebského sektoru a obtížný přístup kvůli takřka neproniknutelné bariéře asteroidů udělaly ze Stanice 46 velice příhodné místo pro nezákonné obchody. Vesmírná policie dělala razie jen málokdy, protože její bitevní křižníky vždycky utrpěly těžké škody od balvanů na oběžné dráze, které se pohybovaly dost nevypočitatelně.

Vystupuje zde již známí Tex Harper. Spolu s ním je tu Randal Gardner. který kdysi pracoval ve Službě pro dohled nad primitivními planetami a kdysi se setkal s Markem Stoneem v dobrodružství nazvaném Safari smrti. Tak že si tento příběh opravdu můžete zařadit do Gardnerovo chronologie jako předposlední. I když tu Mark Stone nevystupuje. Rozhodně je to nejhororovější příběh z této série. Vystupuje tu podivná podzemní mimozemská civilizace, které je nestranná, ale dokáže i pěkně pozlobit.

Citát: I v sedmdesáti máš jistou ruku.

Jako bonus jsou tu nádherné scény, které tak trochu vypadli z příběhu Avatar. Zatím co planeta Pandora má svou Eywu má planetka na které je umístěna Stanice 46 svou Dělohu, která se stará o všechny mimozemské obyvatele. Tohle by chtělo delší propracování. Klidně celovečerní knihu. Byl by to krásný dobrodružný horor. Ale myslím, že i kdyby to Jean-Pierre Garen ještě žil, stejně by na to nepřistoupil. Myslím, že tento spisovatel nechtěl psát dlouhé a složité knihy. Chtěl prostě jen pobavit jednoduchostí, dobrodružstvím a jednoduchou logikou. Stanice 46 řadím mezi ty nejlepší příběhy z pera tohoto velikána.

Citát: Klidně ti dají androidku a na ty já nejsem Když si představím, že bych měl v posteli něco jako nafukovací pannu . . .

PS – Jean-Pierre Garena jsem si přidal do oblíbených spisovatelů a napsal k němu i malý komentář.

PPS – K této knize jsem napsal i recenzi, která se zaobírá chronologickým seřazením všech příběhů v sérii Mark Stone.

91 02.08.2024

„Když je to mrtvý,
tak je to mrtvý.
Nechápu
v čem je
kurva problém.“

Komiks, který byl přidán jako bonus k příběhu Agent Strachu bych si stejně koupil, i kdyby nebyl součástí balíčku. Když jsem totiž v ukázce viděl, jak je krásně černobíle nakreslený, řekl jsem si, že to chci. No a teď jsem jej rozbalil z igelitové ochranné fólie, otevřel, očuchal a s jistým uspokojením jsem se do něj pustil. Jak tvrdí Matt Fraction v úvodu ke knize, je lepší ji hned odložit. Na konci téhle knihy je prý monstrum. Tak ji odložte. Odejděte. Tahle kniha vám zlomí srdce. Jaké lepší positivní nakopnutí by čtenář měl dostat jako varování? Já si myslím, že to stačí. Knihu sem zavřel a odešel . . .

Citát: I ničení důkazů po sobě nechává důkazy.

. . . odešel jsem do vedlejší místnosti a dal si nejdříve před čtením lehký oběd. Lehkej, to abych moc nezvracel. Škoda vyzvracet tři obědy, ne? Warren Elliot i Steven Grant v doslovech mezi kapitolama přiznávají, že Jizvy stvořil na bázi rčení: Chceš-li chytit monstrum, musíš se monstrem stát. Akorát to neříkají takto, ale trochu oklikou. Asi aby to nezanechalo jizvy na čtenáři. Říkají: Jakým monstrem se policajt musí stát aby mohl chytat monstra? A protože se děj stupňuje a „brutalizuje“, čtenář by to monstrum na konci opravdu mohl najít.

Citát: Kvůli tomuhle světu si nemůžu dovolit mít dítě. Protože by mohlo skončit ve třech krabicích na chodníku.

Jizvy ve mně zanechaly jizvy. Měl jsem sto chutí vyjít večer ven a „sehnat“ si svojí vlastní mrtvolu. Filmové horory mi tuto zkušenost prostě nedokážou dát. A stupidní seriály jako Kriminálka Las Vegas . . . darmo mluvit. Pravou a nefalšovanou mrtvolu prostě musíte vidět na vlastní oči, aby jste pochopili tu pravou nefalšovanou hrůzu. A co teprv, když je to mrtvola dítěte. Rozřezaná a ve třech krabicích pohozená na chodníku? „Chybí tomu ten prožitek.“ Jo, to pak zanechá pořádnou jizvu. Bohužel mi stále víc připadalo, že policista John není monstrum, ale blbec. A konec příběhu mě o monstru také nepřesvědčil. To je má jizva.

Citát: Je to jen další rána. Nakonec po ní zbyde jen další jizva.

91 14.06.2024