Terva komentáře u knih

„Naděje posiluje,
obavy jsou
koulí na noze
a úplná beznaděj
spolehlivě zabíjí“.

„Pán země“, kniha druhá z trilogie „Tajemství pěti světadílů“ se mi zpočátku obsahově strašně líbila. Šla ve stopách knihy první „Pán vzduchu“. Tak že se to perfektně četlo a dobrodružství jsem si užíval. Jenže, čím víc se příběh, respektive kniha, blížila ke svému konci, to nadšení mě pomalu opouštělo. Začal jsem dokonce pochybovat, a někdy i kroutit hlavou.

Malá ochutnávka:
Leviathan velebně putoval pod nebeskou klenbou, znovu vysoko nad příkrovem mračen. … Pohybovali jsme se jen v malé části jeho obrovitého objemu. … Za přepážkami z tvrzeného nehořlavého papíru hučely elektrické generátory. Vyráběly elektřinu pro čtrnáct motorů s vrtulemi...

Ve třetí třetině příběhu se mi začalo zdát, že už to pan Ondřej Neff trochu přehání. Všechny ty technické vymoženosti jsou uvěřitelné, a kdo četl něco od Julese Verna, tím víc byl spokojenější. Jenže pak přišel, a to doslova, chodící/létající stroj Nora a tady už jsem začal pochybovat. Jak se vešel do ponorky? Jak byl velký, když unesl ve vzduchu čtyři lidi? Kolik vůbec vážil? Atd... Tohle jsem prostě nepobral. A protože měl tento stroj hlavní podíl na konečném ději v tomto příběhu, lehce mě to přestalo bavit a celé mě to připadalo až absurdní.

Citát: Jsem pánem vzduchu. Blesky nejen přijímám, já je taky vytvářím.

Něco by mělo mít své hranice. Ondřej Neff se tu nechal moc unést a z kyber-steamu udělal skoro čisté sci-fi. Ano, sci-fi, které se do tohoto světa, počátku devatenáctého století, prostě nehodí. Navíc ilustrace v této knize nakreslil Lubomír Kupčík, obrázky jsou nevýrazné a oproti nádherným kresbám Milana Fibingera (Pán vzduchu) to beru jako úpadek. Tomuto druhému příběhu dávám dva a půl Hetešovo černě kovových motýlků a s obavou se pustím do knihy poslední.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: I ten nejchytřejší plán se skládá z třiceti dvou chyb.

131 08.06.2022

„Mohl být někomu
vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“


„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.

Kdo viděl stejnojmenný film, který si sám pan spisovatel Clive Barker natočil, nebude z této knihy zklamán. Těch pár rozdílů, které oba příběhy mají, nedokáží utlumit to krvavé řádění. Všechno je to precizně hororové a napínavé. Vlastně v této knižní formě jsem se i musel pousmát nad jednoduchostí, jak získat živé tělo jako stravu pro svou „lásku“.

Malá ochutnávka:
Frank se tak usilovně soustředil na rozluštění záhady Lemarchandovy kostky, že když se ozvaly první údery velkého zvonu, vůbec je nevnímal. Hlavolam sestrojil mistr svého oboru a potíž se měla takto: ikdyž bylo Frankovi řečeno, že schránka obsahuje hotové divy, vypadalo to, že do ní jednoduše nevede žádná cesta, na žádné z jejích šesti lakovaných stran se nenabízelo žádné vodítko ohledně umístění bodů, jejichž stisknutím by se od sebe uvolnily jednotlivé díly trojrozměrné skládačky...

Pravda však je taková, že cenobiti jsou ve filmu fakt brutální a mají perfektní image. Při čtení tohoto příběhu jsem si je úplně vybavoval, ale musím přiznat, že nevidět film, měl bych asi s pochopením jejich vizáže velký problém. Rozhodně tuto knihu doporučuji. Těm co viděli film spíše jako povinnost a těm, co film neviděli je tu nabídnuta „vřelejší“ verze.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení.

131 12.04.2022

„Jestli kecáš,
tak ti rozbiju držku.“
„Platí…,
a jestli nekecám,
tak ji rozbiju já tobě“.

Březen je podle mínění některých měsícem Internetu a podle jiných ještě stále měsícem knihy. My jsme se fikaně rozhodli zavděčit se všem a současně trochu zpestřit obsah ISDN Serveru o nějaké to zábavnější čtení. (Petr Heteša & Karel Veverka)

Citát: Ať vstanu kdy vstanu, stejně se probudím až v deset.

Vzhledem k tomu, že mám mistra Hetešu načteného, neměl jsem velký problém se zorientovat. Spousta známě-neznámých slov, které jsem již četl v několika spisovatelovo knihách, mi nedělalo problém. Pro ty, kteří se dají do čtení této knihy a bude to zároveň první příběh od Petra Heteši, to bude určitě nejdříve chaos a zmatek, ale časem do toho vpadnete.

Malá ochutnávka:
Sedl jsem si do křesla k terminálu a okamžitě zaklel. Zapomněl jsem si vzít z ledničky pivo. Kdysi jsme měli s Ronym jednoho burše naprogramovaného jako sluhu. Prostě ráno neodjel na stavbu s ostatními, ale tajně jsme si ho nechali tady, aby obstarával všechny tyto pochůzky. Fungovalo to perfektně do té doby, než nám na to náš Slizoun přišel. Zůstali jsme kvartál bez prémií. Zapnul jsem terminál. Veškeré soustředění bylo v tahu. Vidina piva v ledničce mě tak rušila, že jsem stejně nakonec vstal a došel si pro něj. Všechno bylo jako naschvál a k vzteku.

Je tu snad vše, na co jsem už zvyklej. Hlavní postava, super programátor a mistr přes počítače, který však dokáže dělat chyby, cigára, pivo a chlast všeobecně, sex, spousty technologií a hlavně velké průmyslové město s několika podlažími, ve kterém se prostě musí žít natvrdo. Perličkou na vrcholu je pak člověk-robot. Prostě vás napíchnou na elektrody, spojí se s vaším mozkem a už děláte jen to, co vám „naprogramují“. Říkají tomu BURŠ

Citát: Vítejte v Pekle. Doufám, že se vám bude u nás líbit.

I když je příběh skoro bez humoru, četl se velmi rychle. Navíc jsem si užíval ty veškeré vymoženosti, co tvůrci do příběhu vložily. A když jsem se dostal až na samotný konec, do samotné propasti a hlubiny města Monopollis, vybuchnul jsem smíchy. Ano, vlastně jsem nějakou podobnou pointu čekal, ale strašně mě to rozesmálo. Příběh tak na 90% tedy devět půlek Hetešovo motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Vždycky jsem si myslel, že hůř už snad nemůže být a oni mi dokázali, že může.

131 10.04.2022

„Snažil jsem se ty věci pojmenovávat
pomocí pozemských analogií,
ale většina těch analogií
se nacházela od reality dál
než Brno od slušného piva“.

Nic než petragun!

Rudý Vrabčák je zatím nejlepším příběhem v sérii Legie. Překvapil mě svou akcí, napětím a zajímavým koncem. Příběh obsahuje i nějaký ten sex, tak důležitý pro Kotletovo psaní, a v neposlední řadě i humor. Od původní „Operace Thümmel“, kterou jsem moc nepobral, se příběh zlepšuje. Ano, je to stokrát známý příběh (například Expanze S. A. Coreye má děj podobný), ale je to napsané s tím veselým Českým přístupem. Navíc mě velmi překvapil a vlastně i rozesmál konec tohoto příběhu.

Citát: Jo, dokud člověku bezhlavé násilí nezachrání život, nedokáže ho patřičně ocenit.

Jsem zvědav na pátou knihu a celkem se na ní i těším. Vzestupná tendence a kvalita obsahu mě prostě nutí si myslet, že to bude ještě lepší. Netuším, jaký vliv na příběhu má fakt, že jej píší dva spisovatelé a doufám, že u toho i zůstane. Že se duo Sněgoňová & Kotleta nebude snažit přibrat do projektu další spisovatele. Už víme, jak to dopadlo z projekty JFK a Kladivo na čaroděje. První se od 21. dílu plácá ve svém vlastním marastu a druhý byl prozatím raději stopnutý.

Malá ochutnávka:
Tradicí je vždy samice a tři otroci. Na setkání se s vámi spojí Císařský čistič křídel a vy odvezete všechno, co bude potřebovat. Není to nic náročného. Proto tu práci uděláte vy. Zvládnete přitom nevyhodit do povětří celou planetu, že ano?
S Gerasimem jsme oba sklopili zrak.
„Postarám se o to,“ pronesla rozhodně profesorka.
Pochybuji, že tomu sama věřila.

Takže střídmé dávkování všech ingrediencí, jako je sex, napětí, humor, akce, mě přesvědčilo, že to nakonec bude dobrá série. Navíc obrázek na hřbetech knih slibuje alespoň nějaké to zpestření v knihovně. Pravděpodobně to bude Kraksna. Pardón Vzdorující. Kapitán Bouchač a lord Mrdák ještě neřekli poslední slovo, ještě neudělali poslední průser. Tak že poprvé v sérii „Legie“ dávám plný počet Hetešáků, protože tohle za to stálo.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jedna věc přebije sexuální pud spolehlivě, a to je pud sebezáchovy.

131 23.01.2022

„Pro všechny
milovníky a milovnice
rozsáhlých příběhů,
do kterých autor vepsal
celou svou duši“

Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč.

Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano.

Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy.

Malá ochutnávka:
Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš.....

Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami.

Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já.

Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D

Příběh za to stojí, vřele doporučuji.

Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.

131 02.11.2021

Člověk se těší na dalekou cestu,
romantizuje si ji,
a pak je to jenom popojíždění v kolonách,
špinavé záchodky u dálnice
a špatné kafe u benzínek.

V celé té „České detektivce“ je asi nejlepší postavou detektiv Bergman. Bohužel paní spisovatelce moc nevěřím, že by zrovna tento člověk poslouchal jazz. Pivo pije a má čistou mysl, k němu se hodí jiná hudba.

Malá ochutnávka:
Hotel Prisn voněl stejně jako všechny hotely na světě – jednou někde četla, že v prostorách luxusních hotelů se rozstřikuje speciální parfém, namíchaný z pachu moře, lesa a peněz.

Další postavy v tomto příběhu jsou však těžko zapamatovatelné a mnohdy jsem si je i pletl. Na můj vkus je v příběhu postav až moc a nějak se mi ani nezdála pointa, která na konci knihy ukáže úplně jiné, a čtenáři do té doby, neprozrazené činy. Spisovatelka si základní a podstatné informace schovává v rukávu jako nějaký kouzelník a pak se nás na konci snaží šokovat. Celý ten koncept mi na chuť nepřišel.

Citát: Od dětství jsem miloval holku, která byla nejspíš ve skutečnosti lesba.

Vrcholem toho všeho je pak český detektiv, který přijede na dovolenou do Holandska na ostrov Schiermonnikoog (Ostrov Šedých mnichů) a udělá z místních policistů doslova blbce.

Vybral jsem deset celkem povedených citací a vložil je paní spisovatelce Klevisové do jejího profilu v sekci „CITÁTY“. Ty samé pak najdete v mém profilu v sekci...hádejte detektivové.

Citát: Rozlišuju lidi podle toho, jak dobře se mi s nima mlčí.

131 14.12.2018

„Je mi jasný,
že jednoho dne
uvidím Peklo,
ale nestojím o ten pohled dřív,
než přijde můj čas“.

Ačkoliv jsem do této série investoval už dost peněz, neodolal jsem a musel si pořídit i tuto velkoobjemovou komiksovou ságu. Prostě jsem se těšil na krásné kresby Gabriela Rodrigueze ve velkém formátu. A opravdu je se čím kochat, je co obdivovat. On ten malý obrázek v klasických knihách prostě v tom velkém formátu trochu změní úhel pohledu a mnohdy jsem byl i překvapen, kolik detailů mi v malém vydání uniklo. Tak že v tomto směru obrovská spokojenost.

Citát: Je tu příliš mnoho duchů minulostii.

Co se týče námětu, scénáře, kdo by pochyboval o umění Joa „Hillstroma“ Kinga? Po otci má určitě obrovské vlohy na psaní, což ostatně již několikrát dokázal. Zámek & klíč mezi jeho velké úspěchy patří. Tak jsem se opět ponořil do světa a života rodiny Zámkových a vydal se opět na hledání klíčů po celém pozemku. A opět jsem si to užíval, tentokrát v panoramatické verzi příběhu. Nezbývá než všem popřát skvělé znovudobrodružství, užít si nějaké ty bonusy na konci kompendia a těm co neznají – doporučuji!

Citát: Jest-li tebou už brzo něco neodemknu, ...zblázním se.

130 31.08.2022

Jsem duhová víla
V tvém pohledu slunce mám
Už nesu mrak
Jsem růžově bílá
Tančím, koukej se jak

„Seru na tebe, mediální mrdko“.

Druhý příběh je vlastně stejný, jak první. Nic se nezměnilo. Ano, děj se posouvá, ale vše je při starém. Opět digisex, náboženství, krvavé střety a sem tam nějaký ten humor. Hlavní postava je sympaťák, tvrďák a možná i trochu člověk. Rozhodně má lidskou povahu. Pravda, je brutálnější, ale cítí slabost a dokáže slabým pomáhat. Ta spousta sprostých výrazů je už jen razítkem spisovatelova vyjadřování a nikterak tomuto příběhu neškodí.

Malá ochutnávka: (spoiler)
Jako dítě jsem věřil, že když si stoupnu o půlnoci před zrcadlo a řeknu: „Božena Němcová,“ objeví se démonická sukuba, která napsala nejstrašnější věc v dějinách české literatury s názvem Babička, a sežere mi duši.

Jedna věc mě v tomto příběhu mátla. Nechci vyzrazovat děj, tak jen trochu nasměruju. V třetí třetině knihy se jedna postava rozhodne, že „zůstane s revolucionáři“, ale otočím stránku a už cestuje pryč. Asi jsem to špatně pochopil, nebo mi něco uniklo, ale původní tvrzení bylo přebito jiným aktem. Nicméně ani tento fakt nekazí příběh. Trochu volnější než první kniha, ale i tak plnohodnotné dobrodružství z budoucího „státu“ Praha.

Citát: Zatracený lidi, byla s nimi jenom potíž.

130 22.02.2022

Živý darebák
má pro bezpečnostní orgány
desetkrát větší cenu
než darebák mrtvý.


Musím přiznat, že od mistra Součka jsem čekal lepší příběh. Je to sice pohled do minulosti, kdy si každý říkal soudruhu, ale to pojetí, zápletka a vyvrcholení, to bylo velmi slabé. Navíc, pocit, že soudruh Vlček, jako dentista (zubař), je chytřejší než vrchní vyšetřovatel soudruh kapitán Pros, vás doprovází celým příběhem. Těžko říci, zda to pan spisovatel pojal jako výsměch české kriminálce, ale faktem zůstává, že vyšetřování bylo pomalé a sem tam i nedovysvětlené.

Citát: Jde-li o vraždu, nelze oznámení, byť i nepodepsané, jen tak hodit do koše.

Jediné, co jsem si z příběhu odnesl, byl opravdu jen pohled do komunistického Československa. Příkladem pak je třeba připomenutí, že se v té době k autu nedostal každý a na auta byly v té době pořadníky. Aut bylo prostě málo. Hlavní podezřelí si „koupil auto Opel-Olympie, která mu byla přidělena bez ohledu na značnou nouzi o vozy“. Jo, doba, kterou dnešní mládež už nechápe. Vlastně je to faktem, že jen bohatí a zloději si v té době žili jako prasata v žitě. (změnilo se něco?)

Malá ochutnávka:
To myslíš vážně, Vašku?
Smrtelně – ale abych se tak moc neblamoval, řeknu ti raději až později, proč mě to zajímá.
Tak se podívej, milý soudruhu doktore, takhle si na mne nepřijdeš. Buď spolupracujeme, nebo toho necháme. Já ti poctivě předkládám všechny výsledky vyšetřování, vezmu tě dokonce s sebou k ohledání, a tohle je vděk za všechno! Styď se!

Případ vrcholí podle pravidel výstavby klasického dramatu po expozici, peripetii a katarzi dochází ke katastrofě. Jedná si sice o špionážní příběh se zajímavou úvodní mrtvolou, ale to je asi tak vše. U příběhu jsem se nudil a horko těžko jsem jej dočetl. Vlastně v určité fázi už mě ani nezajímalo vyvrcholení. Asi v tomto smyslu podávám tedy závěrečný souhrn, nad jehož průklepem se uzavřou desky s nápisem „Samá voda“. Avšak jako milovník Součkových příběhů jsem se rozhodl pro dva a půl Hetešáka, což je na hvězdy převedeno na celkové tři kusy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jsme lidé smrtelní.

130 14.02.2022

Tato kniha je věnována Polly Nicholsové
Annie Chapmanové, Liz Stridové,
Kate Eddowesové, Jeanette Kellyové.
Vy a vaše smrt:
jen tím si můžeme být jisti.

„Co je čtvrtá dimenze?“

Černobílé vydání jsem již četl. I filmové zpracování s Johnny Deppem jsem viděl několikrát. Příběh byl perfektní a já si řekl, že se k němu vrátím. A najednou vyšlo barevné provedení. Neváhal jsem, pořídil si tento skvost, a začal číst znovu. Při čtení jsem měl na stole i to původní černobílé vydání. Chtěl jsem jen tak prozkoumat, nakolik se obě knihy liší. Neliší se v podstatě v ničem. Vše je tak jako v knize první. Nic navíc, nic míň. Jediný rozdíl je v kvalitě papíru. U této „barevné“ verze je papír kvalitnější a silnější.

Malá ochutnávka:
Pokletněte na levé koleno, vaše pravá noha nechť v koleně svírá pravý úhel. Do pravé ruky vezměte Bibli svatou a do levé toto kružítko, jenž jeden hrot si přitiskněte na obnaženou hruď.
„Já, William Withey Gull v přítomnosti Velkého architekta vesmíru slavnostně přísahám skrývat, tajit a nikdy neprozradit tajemství svobodných a přijatých zednářů...“

Dychtivě jsem se znova ponořil do ponuré atmosféry Londýna roku 1888.
Původní „černá“ verze byla víc temnější. Tedy, ona díky té černé barvě je opravdu deprimující. U této „barevné“ verze vyniká fakt, že je vše takové „veselejší“, což je blbost u tak brutálního příběhu, že? Ale za tím tvrzením si stojím. Zelené stromy, hnědé budovy, růžový sex, černá politika a barevné oblečení. Musím říci, tedy napsati, že ta původní verze se mi líbí víc.

Citát: Tenhle rok osmaosmdesát je peklo, co?

Navíc je zajímavé, sledovat tehdejší myšlenkové pochody, chování a jednání lidí tamní doby. Všechno to tak nějak k příběhu patří. Pro vytvoření lepší atmosféry jsem si ke čtení pustil soundtrack „Z Pekla“, který jsem dostal při zakoupení první „černobílé“ verze této knihy. Hned první song od Marilyn Mansona – The Nobodies mě zvednul chlupy na celém těle. No, pěkně to začalo. Později je hudba spíše instrumentální z taktovky mistra Trevora Jonese. Avšak ke čtení tohoto příběhu se to hodí. K obsahu nebo ději nemá smysl se nějak víc vyjadřovat. Kdo by neznal příběh Jacka Rozparovače.

Citát: Jsme jen lehký holky.

„Prach rychle stoupal za ním,
stále zvlněný,
hladký,
klidný
...a nesmiřitelný“.

Měsíční prach je klasika, kterou jsem měl ve své knihovně spousty let. Příběh jsem za ta léta četl asi třikrát a teď byl čas na menší zvopáčko. Vždycky, když čtu starší příběhy v další pokročilé době, nevyhnu se (a to asi nikdo), přirovnávání k současné technologii. Ne jinak je tomu i u této knihy. Arthur C. Clarke sice napsal skoro nadčasové dílo, ale je tam to slůvko „skoro“. Při další čtení si člověk uvědomí pár věcí, které pan spisovatel neodhadl a ve své době, věci, které byly vrcholem technologíí, přenesl až do budoucnosti.

Citát: Nenamítal nic proti tomu, že má zemřít, ale stůj co stůj se chtěl dozvědět jak.

Bohužel, spousty věcí se mění a některé technologie, nejen, že se stanou zastaralé, ale dokonce i vymizí a místo nich nastoupí jiné. Příkladem je tak rádio jako komunikace, dnes je rádio jen k poslechu a nebo fax. Fax už také pomalu vymírá a určitě ho nebudou používat na Měsíci, až tam budou vyhlídkové jízdy na kluzácích. Jinak příběh je spíš o záchraně, napětí a překonávání nových překážek. Pokaždé, když už si záchranáři myslí, že je dokonáno měsíční prach jim přinesl nové překvapení. Napětí je zvyšováno následnými překážkami a jejich zdolávání.

Malá ochutnávka:
Vítáme vás na palubě Seléné, řekla slečna Wilkinsonová, když se všichni usadili. Vynasnažíme se s kapitánem Harrisem, abyste s námi měli příjemnou cestu. Náš společný výlet potrvá čtyři hodiny...

Moc se mi v příběhu nelíbí to odbočení a povídání o létajících talířích. Pan Radley to sice rozjel, ale mám pocit, že tak nějak Clarke na mimozemšťany v té době nevěřil, protože fakta, která udává jsou spíše výsměchem pro věřící na jinou...cizí inteligenci. (Víra v létající talíře bujela mezi blázny z periferie lidské společnosti...) Ale jinak je Měsíční prach dobrodružně lehké čtení, které nemá sice nervy drásající obsah, ale jen mírné napětí. Přesto určitě tato starší sci-fi nikoho neurazí a stojí za to si jí přečíst.
Do Měsíčního prachu vsadím tři a půl šedivého motýlka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Copak dneska člověk nemůže už v klidu ani umřít?

130 06.06.2021

Možná se vám to zdá paradoxní,
že k novému smyslu života
mě vlastně přivedly mrtvoly,
které samy už žádný smysl nemají,
ale tak to prostě bylo.

Je tam hodně mrtvol. Ale to je způsobeno tím, že převážná část děje se odehrává v krematoriu. A to v Moskevské márnici, s Francouzskou technologií. Plus něco ze Španělska. Faktem však je, že ať je to sebelepší technologie, nebožtíci prostě mizí. Jo a ještě jsou tu dvě naprosto identické sošky. Prý Pes Kerberos, ale, kdo se v tom vyzná, když to nevypadá jako pes. Odcházím k ledničce a nalévám vodku. Pokud to bude film, měl by to točit Rodriguez. Má zkušenosti s Planetou Terror.

Citát: Podle popelu se fakt blbě pozná pohlaví.

Příběh bych rozdělil na tři části. První, to je bomba. Třikrát jsem se málem pochcal smíchy a jednou to bylo i s nádivkou. Situace kolem mrtvol je vyhrocená, nepomáhají ani sledovací kamery. (To kdyby náhodou nebožtíci opravdu utíkali sami, ještě než vjedou do francouzské pece) Ale to by přece nebylo možné. A nebo jo? Tady nebylo co řešit. Odcházím k ledničce. Dáš si panáka vodky?

Citát: SMS: Další mrtvola v prdeli. Ivan

Druhá třetina byla taková moc konspirační. Hlavní hrdina, ředitel, Igor Chomský se tady dostává svými teoriemi do spousty slepých uliček, bez nějakého většího nadšení a skoro bez humoru. Není to sice bůhví jak dlouhá doba, než hlavní kremační hrdina přijde na to, že nemá asi smysl tvořit další a další teorie... Zdlouhavé a nikam nevedoucí, tedy krom cesty do ledničky pro panáka vodky. Raději dva.

Malá ochutnávka:
Zora Poljaková je dvaapadesátiletá osvědčená pracovnice sekretariátu, která je tu z nás nejdéle. Možná už od svého raného dětství, protože její tatínek byl jedním z prvních správců po první radikální modernizaci celého hřbitovního komplexu (za Brežněva). Zora byla vyšší než já a její mohutnou postavu zakončovaly sytě zrzavé až ohnivé vlasy, které budily dojem plamenů, takže byla ideální sekretářkou krematoria.

Třetí část, a vlastně finále, to je zase bomba. Celé to vyústí v naprosto skvělou atmosféru a podle mého v totálně geniální konec. Vlastně ještě pár stránek před koncem není vše dořešeno. Já už byl nervózní, protože jsem si říkal, sakra, tak málo prostoru a bude konec? Náhled na zadní stranu knihy vám ukáže nápis „Samostatný román“. Nebude to otevřené. Ale jak to sakra pan Heteša dokáže ukončit? Dokázal. Jdu k ledničce. Dá si někdo panáka? Vodku?

Citát: Přemýšlel jsem, jestli bychom neměli na barák vyvěsit černý prapor. Ale černý prapor na krematoriu?

Musím přiznat, že mi hlavní hrdina hodně imponoval. Už vlastně tím, když prohlašuje, že má rád chlupaté. Že rád vdechuje vůni po koupeli, a že rád cítí chloupky na nose. Prostě zarostlý. A já jen přidám levandulovou koupel a jsem v … krematoriu. Vyholený jsou všechny stejný, ale chloupky....jdu k ledničce, dát si panáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jakmile je všechno, jak má být, je to znamení, že je někde něco špatně a že konec bude určitě jiný.

130 03.04.2021

Jeden člověk
nemůže být
v tutéž dobu
na dvou
místech.

Outsider je perfektní Kingovský příběh, ale pro lepší pocit je dobré mít načteno víc jeho knih. Ani ne tak pro pochopení děje nebo obsahu, ale spíš pro radost, že si čtenář vzpomene na spousty jmen tu použitích a řekne si: já to jméno znám, kdy ho King vůbec použil a v jakém příběhu? Objevují se tu jména jako je Dolores nebo Gerald, ale jen tak okrajově. Je tu velké škála i těch méně známých postav, které se kdy objevily v Kingovo knihách. Samozřejmě je tu i Právo nálezce, ale nemyslete si, že tohle je nějaké pokračování trilogie o Hodgesovi. Ne, ne, tohle je samostatný příběh kdy by se možná dalo říci, že King vykrádá sám sebe, ale není to pravda. Tohle je samostatný příběh a je velmi dobrý.

Malá ochutnávka:
Byl to neoznačený vůz, těžko popsatelný americký, několik let starý sedan.....
Dva černá kluci na chodníku, jeden s nohou na odřeném oranžovém skejtu, druhý s citronově zeleným skejtem v podpaží, sledovali, jak zahýbá na parkoviště u zábavního parku Estelle Bragové, a pak se na sebe podívali.
Jeden řekl: To jsou poldové.
A druhý: A kurva.........

Po zklamání ze Skříňky pro Gwendy jsem opět nadšen z Kingova mistrného psacího stylu, jemných narážek na různé postavy, pozvolnému napětí a vlastně i klasickému Kingovskému finále. Nikde jsem však nenašel informaci o tom, kdo to byla Estelle Bargová. Určitě už někdy byla použita v Kingově nějaké knize, ale prostě jsem si nevzpomněl. Tohle se dobře četlo a určitě je to jeden z těch příběhů, ke kterému se časem ještě vrátím. Vybral jsem čtrnáct citátů a vložil je mistru Kingovi na jeho profil.

Citát: Vesmír nemá žádný konec.

130 26.07.2019

Kdysi jsem slyšel,
že od určitého stupně
vědeckého bádání
se věda nedá od magie odlišit
a zřejmě to platí i naopak.

Čtyři roky jsme museli čekat na další příběh ze světa Johna Francise Kováře. I když už to pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka chtěli již několikrát ukončit a jednou se to dokonce panu Procházkovi povedlo (Dlouhý černý úsvit), série stále žije. A aby tomu nebyl konec v tomto příběhu je dokonce situace, která nás odkazuje na příběhy 42 až 44. Považte, až takové plány mají tvůrci tohoto dobrodružství. Tak nezbývá nic jiného než jim držet palce a těšit se na další příběhy.

Malá ochutnávka:
. . . popadli bezvládného Johna a za pár okamžiků byli i s ním ve vzducholodi.
Byl potlučený a podchlazený, ale to brzy přešlo. Stačila k tomu láhev dobré whiskey, velká termoska horkého čaje a teplo v salonu vzducholodě Prahy.
Za půl hodiny už převlečený a napojený John Kovář mohl zkontrolovat z okénka vzducholodi výsledek svého výsadku.
Byl neskutečný. . .

Bitva vzducholodí je klasická Ríšovina. Což znamená, že je to plné technických parametrů, zbraní, pomůcek a bitev. A protože vím, co pan spisovatel Vlado Ríša má nejraději, věděl jsem do čeho jdu. Vlastně jsem se totálně těšil na další příběh s JFK. Navíc má pro nás Ríša v tomto příběhu další velké překvapení. To vám však neprozradím, ale mám pocit, že spousta fandů této série začne skákat radostí. Hlavně neskákejte ze vzducholodi, nemuselo by to dobře dopadnout tedy vy byste nemuseli dobře dopadnout.

Citát: Myslel jsem, že tenhle svět jsme definitivně zbavili magie.

Příběh je dobrodružný, má pár skvělých okamžiků a když pominete ty technické poznámky a parametry, určitě si ho užijete v plné míře. Ovšem, strašně jsem se zasmál, když jsem se pídil po skutečnosti, že ačkoliv byl tento příběh dopsán již v roce 2020 vyšel až v roce 2023. Nakonec jsem to našel jazykovou redakci má na starosti Františka Vrbenská!!!! Pamětníci a milovníci JKF určitě tuší, že mířím na počátek příběhů, kdy Naganty a vlčí máky mělo vyjít jako 18. díl v této sérii. Fandové se však dočkali až někde mezi 25 a 26 dílem nebo tak nějak. Jo, není nad rychlost paní Vrbenské. No a teď tedy čekat na ty slíbené díly 42, 43 a 44.

Citát: Vy blázni! Co jste to vyváděli!

129 22.05.2023

Buben, harfa zvou vás v boj,
oheň máte za nástroj!
Ať tu není stébel více,
nežli vyjde Krkavice.


Kdy se legenda stává legendou? Z jakého důvodu je mýtus mýtem? Jak zastaralá a jak dlouho neužívaná musí být pravda, aby se zařadila do kategorie pohádek? Mám strašně rád příběhy, kdy čtenář sleduje přítomnost hlavních aktérů a i když s nimi postupuje dále do budoucnosti, cesty stále a stále vedou do hluboké minulosti. Do historie, kdy už se pravda dávno stala pohádkou. A to zlo z pohádky se náhle vrátí. Tím je i série Drakeni z Pernu. Pouštím se do čtení již po třetí ve svém životě, a vždycky mě tento svět dokáže překvapit a plně pohltit.

Citát: Draci mají sklon k lenosti.

Velmi zvolna je čtenář seznamován s životem na Pernu. Obyvatelé již dávno nevěří na staré pověsti a báje, a netuší, nebo spíš nechtějí věřit. že se blíží nebezpečí. Stupňující se napětí, pomalé poznání a nové a nové získávané poznatky z minulosti. Kniha první se tváří jako čisté fantasy, ale už je cítit, jak se to pomalu přesouvá do žánru sci-fi. Hlavní hrdiny F´lara a jeho novou družku Lessu si snad zamiluje každý a určitě jim budete fandit i v těžkých dobách, které nastávají. A až přiletí Krvavice, bude to ohnivé peklo, čas obětí a poznání. Velmi dramatický počátek celé série. Ta mimochodem čítá dvanáct knih.

Citát: Za svítání . . . to se přeci objevují všechny varování.

Přeci jenom mi na příběhu něco vadilo. Lessana je dívka, která se vlastně dostala do celého toho děje přeci jenom trochu náhodně. Na svého zachránce je zbytečně přísná a trochu se chová jako kráv . . . bezel. Zlostně hledí na svého zachránce a i tak se chová. Kdykoliv jsou oni dva s F´larem ve při, vždy je to zlostné. A já jsem mnohokrát nepochopil, kde a proč tam ten vztek vůbec je? Mám pocit, že to tady paní spisovatelka trochu přeháněla. Jakoby chtěla říci, že my jsme ženy a vždy máme pravdu trochu feministické. Časem si na to čtenář zvykne a začne to ignorovat. Avšak i přes svou ješitnost, dokázala Lessana jednu velmi zajímavou skutečnost cestování časem. Máme se ještě na co těšit.

Citát: To je všechno, drakeni. Přeji vám pěkný let.

PS - Došlo mi, že paní spisovatelku Anne McCafreyovou ještě nemám v oblíbených. Za sérii Pern si to určitě zaslouží. Tak jsem učinil. . .

129 20.05.2023

Vyobrazený letoun
Hawker Hurricane Mk. I
(Anglie 1940)
létal v roce 1940 u 310 Sq.
(Česká peruť)

Kniha má neobvyklej rozměr. Délka 29 cm, výška 26 cm a tloušťka 3,5 cm.
Teplota, výška a rosný bod - 2,2 kilogramů a 400 stránek. Základní technické údaje dodány a už poletíme! Když před čtením sundáte papírový přebal, zjistíte, že na přední straně je něco jako rytina letadla Hawker Hurricane a pod ním je podpis Jaroslava Velce. (Proč zrovna tohle letadlo viz citát výše.) Tento malíř se však nezaobíral jen letadly. Kreslil i vojenskou techniku, lodě a brouky. I když je zde nejvíce letadel, najdete tu i jiné nádherné kresby. A je opravdu co obdivovat. Nejdříve nezbytný rozhovor, který vedl Ondřej Neff. Zde se dozvíme, jak se pan Velc dostal k malování, i fotografování, kde strávil vojnu a jak se dostal do ABC. A až teprve na straně 39 můžeme začít létat.

Malá ochutnávka:
Po vojně jsem se snažil dostat do nějakých novin nebo časopisu jako fotograf. To se mi ale nepodařilo. Oni měli svoje lidi a o mladýho kluka neměli zájem. Tak se stalo, že místo do divadla jako malíř dekorací jsem nastoupil do továrny na letadla Aero Vodochody jako grafik. Měl jsem tam kreslit obrázky pro manuály pro letadla.

Nevím, jak holky, ale kluci si určitě někdy koupili skládačku nějakého letadla. Ať už to byla Avia B.534 (1972), Mig-19 (1973) nebo třeba vodní Letov Š.328 (1974) Všechny ty kresby jsou z dílny pana Velce. Nakreslil jich nespočet. Já osobně jsem si nikdy podobnou skládačku nekoupil. Ale vždycky když jsem šel okolo modelářství obdivoval jsem ty letecké souboje za výlohou. Vlastně jsem v té době ani nevěděl, že to všechno kreslil pan Velc. K jeho osobě jsem se pak dostal později a to v časopise ABC. Tam toho měl také hodně nakresleno. Tohle je publikace pro náročné, ale i amatér jako já se rozhodně pokochá nádhernými obrazy, kterých je v této knize spousta. Tato kniha u mě nebude mít místo v knihovně, odletí do jiných rukou, ale jsem strašně rád, že jsem měl možnost jí prostudovat.

Citát: Kreslil jsem odjakživa, kreslil jsem furt.

129 15.04.2023

"Polomrtvý
a v bezvědomí
byl jako posluchač
celkem
k ničemu".

Opět zmizely úvozovky u citací a opět jsem byl upozorněn na sprostá slova, i když to jsou citace z příběhu!

AUDIOKNIHA HA, HA, HA.
Směju se, protože já jako posluchač jsem opravdu polomrtvý a celkem k ničemu. S velkým otřesem jsem zjistil, že není dobré pouštět si mluvené slovo večer před spaním. Zvlášť, když je příběh dobrý a trvá asi deset hodin. Třikrát jsem "do prdele" (citace z knihy) usnul. Ne proto, že by mě děj nebavil, to ne. Věděl jsem, do čeho jdu a strašně jsem se těšil. Dokonce jsem se přemáhal a říkal si ještě jednu kapitolu, ještě jednu kapitolu, vydrž, poslouchej, neusni člověče! Jenže, když večer uléháte a pouštíte si první kapitolu (Den první), slyšíte, a ještě celkem vnímáte, Den druhý, část první a ráno se vzbudíte a on už je Den třetí část šestá, je jasné, že vám podstatná část děje unikla. Tak že takhle ne! "Co budeme dělat bože?"

Citát: Mlčení ve shodě mám raději než hovor ve při.

Musel jsem udělat kardinální (radikální) změnu. Jednu, celkem pošmournou a mrazivou sobotu, kdy ani to sluníčko nemělo šanci mít nějaký kecy (to byla další skoro-citace), protože bylo schované za těžkými mraky, jsem se rozhodl. Vyčůral jsem se na hromádku popele, do lednice si dal čtyři piva, (protože hlavní hrdina také čůrá na hromádku popele a pije pivo . . . vím, on čůrá na ucho a pije točené, já měl jen plech, ale podstata snahy je dána kvantitou), vložil MP3 (poctivě koupené na Audiolibrix) do přehrávače, vytáhl první pivo a pustil Den první. A ono to šlo. Pak jsem s jásotem zjistil, že už mám asi tři hodiny naposloucháno. A čtyři piva. Opakujte tři dny a jste na konci příběhu. O játrech ani nemluvím.

Citát: Ten nemrtvý už je mrtvý?

Akorát, já osobně při poslechu nemohu dělat nic jiného. A už vůbec ne třeba řídit auto. Z obojího by bylo prd. Přejel bych třeba nějakýho elfa a on by tak nemohl vystupovat v tomto příběhu. (ano v každé pořádné fantasy nesmí chybět elf) Nebo bych já osobně vůbec nevnímal obsah a věnoval se řízení než poslouchání. To ne.. A navíc, ani to pivo by nešlo za volant. Tak že doma, teplíčko, pívečko a draci. A pro efekt k mluvenému slovu "čte mi Libor Böhm", jsem si pustil barevnou hudbu. Řeknu vám, když drak zahřměl, se mi rozsvítilo nad hlavou až jsem se někdy i lekl.
A tady by se slušelo něco napsat o obsahu. Určitě už netrpělivě čekáte, co vlastně napíšu k příběhu v této knize, že jo? Nic! Napíšu snad jen to, že vám příběh doporučuju! Zbytek si přečtěte v knize, nebo si kupte audioknihu. Je to super příběh, parádní prvotina kováře z Libně. Pan Libor Böhm mi to efektně přečetl a tuším, že skupina Hakka Muggies má na svědomí hudební doprovod. Rozhodně je k mání jejich Ovčí píseň i na "joutýbe" tak poslechněte ať víte, do čeho jdete.

Citát: Znovu se napil piva a pokračoval . . .

129 21.03.2023

„Za mých mladých let,
když člověk chtěl někam vyrazit,
tak nesedal za volant,
ale vyškrábal se do sedla
a musel křiknout: Hyjé!“

„Ty nejlepší dárky nedostáváme, ale bereme si je sami.“

Rozbalil jsem si povánoční dárek, patřičně ho očuchal, vůni si vychutnal a otočil na první stránku. Byl jsem zvědav, protože s dílem Charlese Paula „Talenta“ Wilsona III jsem se zas tak moc nesetkal. Vypadá to dobře. Tedy, je to ostré a strašidelné, jako že se Charles Talent Manx III. jmenuju. Tak hurá do Vánoční říše. Rolls Royce Phantom III z roku 1938 vás tam všechny zaveze. Kresba je hrubá, avšak i příjemně strašidelná. Tak neplačte, za chvilku vám bude veselo.

Malá ochutnávka:
Nebylo to snadné žití v městečku, jakým byl Cripple Creek, s jedinou kurvou . . . ehm, chci říct, s jedinou průrvou. Matka náš osud nesla s hořkostí. V okamžicích opilecké melancholie mě vinila ze svého neblahého osudu a dokázala být velmi krutá. Nazývala mě „netopejřím ksichtem“. A tvrdila, že miminka jsou ve skutečnosti upíři, kteří matkám z prsu vysávají kromě mléka také mládí . . .

Docela mě pobavil a vlastně i donutil k zamyšlení dialog mezi vězni na začátku první kapitoly, nazvané „Útěk“. Byl o tom, zda jen zavírat do věznic, nebo usekávat údy se kterými jste „zhřešili.“ Zajímavé. A následné situace jsou taky povedené. Tak že, začalo to dobře, ale nevidím to vesele. I když je to o vánocích. A vždycky, když nastane nějaký problém, přijede Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2 , alias Nosferatu.. To jen na dovysvětlení situace.

Citát: Nikdo nikdy neodmítne jízdu v Rolls-Roysu. To by bylo jako nedat si dort zdarma.

„Moje zlatíčka“, jest-li si myslíte, že tohle je veselý vánoční příběh, tak jste . . . si to myslíte správně. Bylo by potřeba tohle číst všem rodičům před spaním, aby věděli, že když chtěj děti, musí mít i velkou zodpovědnost. Protože, když se na své ratolesti vykašlete, dostanou nabídku z „druhé strany“. A věřte, s radostí přijmou. Tak že jsem tu měl obrovské dilema. Komu fandit? Dětem a jejich zfetovaným alkoholickým rodičům? Nebo Charlesi Talentu Manxovi III.? Já v tom mám jasno – miluju Rolls-Royce 1936 – Phantom III. Dal bych vám sem odkaz na wiki.... ale svoboda slova je zde zakázána. Inu, Vánoční „databázní! říše.

Citát: Ta Vánoční říše mi začíná znít jako eufemismus pro masový hrob.

Už v půlce příběhu je to totáč. Masakr jak na Vánoce. Uřezané nohy, sněhové koule, nasraní bílí králíci lezoucí z černých klobouků, úchyláci, rozstřílené pizdy, mluvící Měsíc, televizní zrnění a nějaký ten golf. Chybí technika, ale hrubá síla je skvělá. U tohoto příběhu vám prostě musí stačit. Tak neumírejte, vydrže ještě chvíli naživu. „Je ta závěrečná zatmívačka dost dlouhá?“ Tak jo, končíme. Ještě Epilog nazvaný Přízraky a nějaká ta Galerie obrazů – 100% KONEC.

Citát: Ještě nejsi úplně mrtvej. Zatím jen na půl.

129 17.01.2023

„Mě se to nelíbí.
Standa vždycky
jezdí na Vánoce,
a nakonec se k nám rozjede už teď.
Co má asi za lubem?“

Posel z Liptákova - Experiment do kraje Cimrmanova stáří

Hra první: Posel světla: Hra z budoucnosti

Ve své podstatě celkem smutný příběh. Ano, dost jsem se zasmál, ale někde hluboko je z toho cítit smutek. Inu, rozhodně na nás v budoucnosti na starý kolna, nečeká nic dobrého. Naštěstí se synek zase vrátil do Prahy a cestou potrubní se srazil s chemikem. A teď vám zazpívám...

Ano, ano, čtete dobře. Toto představení představuje dvě hry a dva semináře.

Hra druhá: Vizionář: Hra se smrtí.

„Tak já se vám podívám na toho Ptáčka pane Daněk“. Druhá z krátkých her ze série Liptákov je méně vtipná, než hra první z budoucnosti. Tato je naopak o věštění budoucnosti, ale ono to není věštění, jen takové obrazy.
Hra první i hra druhá jsou na tom úplně stejně. Lehce nad průměrem. V té první hře mě velmi zaujal robot Artur. Ve druhé hře mě zaujala postava Smrtky. „Na shledanou“.

Citát: Pane Smrtko, mě to trochu zaskočilo, já bych si potřeboval zařídit ještě pár věcí.

Komentář k semináři najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

129 15.11.2022

Porno!
Půjčovna porna!
Nutně to potřebuju!
„Aha“.


Ačkoliv jsem mnohokráte napsal, že nemám rád, když někdo začíná třeba desátou knihou v sérii, nebo si přečte až tu poslední knihu, sám jsem toto pravidlo porušil. Adarhargský jed je vlastně šedesátou pátou knihou v sérii Mark Stone. A proč, že jsem se do ní pustil? Odpověď je strašně jednoduchá: Štěpán Kopřiva. Prostě jsem si řekl, že bych od tohoto svérázného a dobrého a humorného spisovatele chtěl mít všechny knihy, které vydal.

Citát: Žádné brutální destrukce, rozumíte!

Marka Stonea jsem nikdy dříve nečetl. Avšak tento příběh mě strašně bavil. Mistr Kopřiva do něj dal krev, akci, humor a napětí. A bohužel mám takový neblahý pocit, že se tato kniha stala nejlepší v úplně celé sérii. Stačí se podívat na hodnocení. Ale neváhal jsem ani chvilku a pořídil si prvních čtyřicet knih v této sérii. Trochu se jich bojím, ale jsou to vlastně takové malé sešítky do kapsy, a i když mě třeba nebude něco bavit, nebude problém to dočíst.

Malá ochutnávka:
Za všechno mluví to, že místním lidovým hrdinou je Glenn Ford, dělník, který v druhém roce kolonizace spadl opilý do nádrže s tekutým dusíkem. Dali mu medaili za statečnost in memoriam. Technická úroveň je velmi nízká, zhruba na úrovni jednadvacátého století. Taky proto se jí říká Retro. Velmi rozšířené staré střelné zbraně. Vysoká nezaměstnanost, vysoká zločinnost.
„To zní dobře“, řekl Stone.

V této knížečce se dá vystopovat, o čem vlastně celá série je. O cestování vesmírem, o soubojích, o špionáži a o dohledu nad primitivními planetami. A jak jsem již psal, svérázný humor Štěpána Kopřivy tento příběh činí velmi čtivým, lehkým, zábavným a k mému smutku i velmi krátkým. Přečteno za několik hodin v jednom dni. Ale i tak vřele doporučuji a nebojte, určitě nevadí, že jste předešlé příběhy nečetly. Třeba vás to nakopne, jako mě.

Citát: Nevyráběj nic, k čemu nemáš protilátku...

129 15.08.2022