Thanyss komentáře u knih
Nemůžu si pomoct, ale jsem z první části Střetu králů poněkud rozčarovaná. Hra o trůny je napsána dobře, pořád se něco děje. Zde se spíše rozebírají mocenské intriky, králové se tu začali množit jako houby po dešti a postrádám tu ten "drive" předchozích dvou dílů. Uvidím, co přinese část druhá...
Marťani po Kingovsku. I když příběh není špatný, knížka ve mně nezanechala zase tak silný dojem, na který jsem zvyklá u jiných kingovek a pokud bych měla srovnat Pavučinu s Tommyknockery, tak jsem pro tu druhou variantu. I přes to se jedná o kvalitní knihu, která stojí za přečtení a na ufouny se dívá netradičním pohledem.
Historický román z doby vlády Karla Velikého, který sleduje panovníkovu vládu prostřednictvím jeho písaře, který se jako starý muž rozhodl sepsat svoje paměti. Je pravda, že se raději začtu do románu z prostředí Egypta nebo starověkého Řecka či Říma, ale Můj císař, můj pán dokázal uspokojit moje knižní potřeby navzdory tomu, že se odehrává úplně jinde.
Detektivka po staroegyptsku - už to samo o sobě je zajímavý nápad. V knížkách se to jen hemží zapeklitými detektivními příběhy, tak proč takový děj nezasadit do starověké říše. Paul Doherty navíc dokáže psát velmi pěkně a smysluplně.
Jak už to bývá zvykem, první část je poněkud volnější a v Hostině pro vrány poznáme o něco více Lannistery. I v tomto díle nechybí překvapivý zvrat a to v podobě otcovraždy - Tyrion se stává čím dál tím více komplikovanou osobou. Každopádně mě v současné chvíli nejvíce zajímají osudy Aryi, která je nyní v Braavosu a Jona, Lorda Sněha, 998. velitele na Zdi.
Slavný detektiv Poirot je dopisem požádán o příjezd mužem, který se obává o svůj život. Když však dorazí na místo, onen muž je již po smrti a belgický detektiv se bez váhání pouští do vyšetřování. Když už se zdá, že se případ vyjasňuje, je objevena další mrtvola neznámého muže. Mám ráda atmosféru, kterou dokáže paní Christie vytvořit a Hercule Poirot je mi nesmírně sympatický. Jen závěr knihy mi přišel takový strohý a rychle utnutý.
Vzhledem k tomu, že dobu Rakouska-Uherska znám jen z dějepisu a na vlastní kůži jsem ji nezažila, není pro mě kritika tohoto státního celku v Hanumanovi nikterak silně patrná.
Nicméně i v dnešní době má opičí král co říci. Příběh nám ukazuje opičáka, který se snažil stát člověkem a vytvořil osvícenou opičí říši. Navzdory svému úsilí je nakonec chycen lovcem a odvezen ze své domoviny.
Hanuman krásně ukazuje, na jaká úskalí narazí tvor, který se snaží stát něčím, čím není. A ikdyž všem kázal, aby se chovali jako lidé, sám se v soukromí opět mění v opici.
Opičí král mohl prožít šťastný život v pralese, místo toho skončil nešťasný daleko od domova.
Je mi líto, ale básně z Tajemné dálky mě nijak neoslovily. I když nejsem nějak velký příznivec básnických sbírek, většinou si najdu několik básní, které se mi líbí. V této sbírce jsem ovšem žádnou takovou nenašla.
Meč pravdy jsem na chvíli odložila a nějak mě ostatní četba ukolébala. takže když jsem četla Proroctví císaře Jaganga, tak mě to doslova zarazilo do sedačky :)
V příběhu je hned několik nečekaných zvratů a v polovině ve mně příběh vyvolal takový vztek. že jsem myslela, že nebudu číst dál. A pak, že knížky nevyvolávají tak silné emoce :) Každopádně ten vztek byl vyvolán vcítěním se do děje, ne tím, že by kniha stála za prd.
Za ten adrenalin, nemožnost odtrhnout se od čtení a za tu dávku emocí, nemůžu jinak než dát 5 hvězdiček.
Milá a nevtíravá divadelní hra, která umí příjemně zpestřit nudný čas. Množství pohádkových bytostí by možná někoho mohlo odradit, ale mně v Lucerně nevadí. Dokonce jsem si oblíbila dvojici vodníků.
Viděla jsem i přímo divadelní představení a bavila jsem se stejně dobře jako při čtení, i když to může záležet i na hereckém obsazení.
Vracíme se k Richardovi a Kahlan přesně ve chvíli, kdy skončil předchozí díl a knihy tak na sebe plynule navazují. S čím jsem se vyrovnávala, byl příchod nového národu (respektive národů) na scénu. Přeci jen jsem se už sžila s hlavními hrdiny a tak odloučení od nich pro mě bylo mírně nepříjemné, pro další děj však nezbytné.
Autor má neuvěřitelnou fantazii, i když u Válečného čaroděje jsem měla pocit, že malinko ztratil tempo. Ale věřím, že Chiméry ještě zamíchají událostmi a tak hurá na druhou část!
Agatha Christie to sice není, ale čistokrevný historický román taky ne. Je to vlastně kombinace obojího, takže milovníci detektivek a Egypta si přijdou na své. Tentokrát musí soudce Amerotke rozplést záhadu tajemných vykradačů hrobek. Pravda je, že hlavního padoucha jsem neodhalila, to dokázal až v závěru sám soudce.
Knížka se čte dobře, i když na plný počet to podle mě není. Přečetla jsem ji za necelý den, ale že by to bylo jedním dechem, to zrovna ne. Za mě příjemné 4 hvězdičky.
Historický román, který čerpá ze záhadného úmrtí Thutmose II., který se po vítězném návratu skácí mrtvý k zemi přímo v Amonově chrámu. Příběh nám ukazuje mocenský boj mezi budoucí faraonkou Hatšepsut a velkovezírem. Doherty píše rozhodně poutavě, ale občas postrádám nějakou situaci, která by mi vyrazila dech.
Tak copak ještě velectěný soudce Amerotke neřešil? V Thébách opět řádí šílený travič, který nezná smilování. Kombinace starého Egypta, skrytých dvorských intrik a nebezpečných jedů je výborným koktejlem napětí a překvapení. Je pravda, že v tehdejší době byly jedy mnohem nebezpečnější, protože byly záhadné a jejich tajemství znala jen hrstka lidí. Protijedy neexistovali a tak byl účinek v drtivé většině smrtelný.
Příjemnou změnou bylo to, že se ve finále jednalo o dva odlišné případy, které byly shodou okolností propojeny. Poutavé čtení, které vám zpříjemní nudné chvíle a můžete si utvořit i obrázek o soudním vyšetřování v krajích zavátých pískem před více než 3000 lety. :)
Obdiv autorovi, protože to, co dokázal napsat v tak mladém věku je obdivuhodné. I když se Eragon u mě nezařadil k tomu top, co jsem zatím z fantasy četla, rozhodně mě nadchnul. Příběh pěkně odsýpal a četl se jedna báseň.
Další krásná encyklopedie, ve které je radost listovat. Spolu se Zvířetem tvoří ozdobu v mé knihovně.
Zábavná forma encyklopedie pro děti, u které se nebudou nudit.
Jedna z nejzábavnějších encyklopedií, které jsem v dětsví měla. Listovala jsem si v ní pořád dokola a pak jsem chodila oslňovat rodiče, jak jsem chytrá. :)