TheRaven komentáře u knih

I když se na to většinou snažíme nemyslet, stárnutí a smrt jsou dvě věci, které jsou s životem tak nějak nedílně spjaté, a vyhnout se jim prostě nedá, byť bychom chtěli sebevíc. Alespoň to si většina z nás myslí a asi ještě nějaký čas myslet bude. Najdou se však kverulanti, kteří tuhle představu s námi ostatními nesdílejí, a jedním z nich i původem australský biolog David Sinclair, jenž se problematické stárnutí a metodám, jak je zpomalit, nebo dokonce zastavit, věnuje v podstatě po celou svou akademickou kariéru. Za těch několik desítek let se podílel na celé řadě velmi zajímavých studií a jejich nadějné výsledky, co se oddálení stárnutí týče, shrnuje s obdivuhodnou erudicí a především se zatraceně nakažlivým optimismem v knize Konec stárnutí. Ta ovšem nelíčí jen možnou budoucnost, ale radí i, co se pro zpomalení stárnutí dá udělat už teď, a snaží se také odpovědět na spoustu otázek, které z o desítky let delšího (a zdravějšího) života mnoha lidí nevyhnutelně plynou. Ačkoli je autor nejspíš optimistický až příliš, knihu rozhodně doporučuju, už jen pro čtivost, zajímavé nahlédnutí do oblasti základního biologického výzkumu i pěkný překlad.

8 22.11.2020

Zmutovaní slimáci, kteří umí plavat, rostou jak zběsilí, vlezou vám do bytu záchodem, žerou maso jako piraně, drží se ve skupinách a rozmnožují se slizem, přičemž jejich larvy se člověku dostanou do mozku a udělají z něj krvelačnou zrůdu? Jen houšť. Pekelně zábavný brak, jehož kostrou je velmi jednoduchý příběh, který slouží jen jako můstek, jak se od jedné gore scény dostat k další.

8 17.05.2020

Hodně procítěné představení živočichů, kteří nám jsou neuvěřitelně evolučně vzdálení, přesto u nich pozorujeme relativně vysoké kognitivní schopnosti. Montgomeryová se ani nesnaží o nějaký nezaujatý pohled na chobotnice. Naopak popisuje své bezprostřední zkušenosti s těmito pozoruhodnými tvory a neštítí se od vědeckých faktů volně přecházet k vlastním domněnkám, spekulacím a pocitům, na což však čtenáře vždy upozorní. Na jednu stranu by takový přístup mohl některé pedantské čtenáře popudit, třeba i proto, že se toho v knize o chobotnicích vlastně zase tolik nedovědí (spíše základní biologická fakta, výsledky pár nedávných výzkumů a představení jen několika málo druhů), na tu druhou je třeba přiznat, že kniha o těchto úžasných organismech informuje maximálně přístupnou a sympatickou formou.

8 17.05.2020

K samotné otázce toho Kremlík nepřináší mnoho nového, respektive nic, co bychom nečetli ve Skeptickém ekologovi či jiných knihách, nicméně alespoň téma aktualizuje s ohledem na některé nové skutečnosti (Climategate, pátá zpráva IPCC, apod.). V důsledku se ani tak nesnaží argumentovat proti zastáncům globálního oteplování zapříčiněného člověkem (byť uvádí některé důvody, proč si myslí, že je celý současný fenomén z větší části v režii přírody), spíše mu jde o to ukázat, že záležitost je těžce zpolitizovaná a většina aktérů jde hlavně po dotacích či úderných politických tématech, zatímco pravda je až na druhé koleji. V lecčems má zřejmě pravdu, v lecčems patrně ne, avšak útočný, povýšenecký a spasitelský styl, kterým to podává, mu při snaze oslovit čtenáře nejspíš příliš nepomůže, spíš naopak. Asi nebyl úplně šťastný nápad připravit knihu, která působí jako blogový příspěvek roztažený na 200 stran. 50% (2-3*).

8 14.03.2019

Kanibalismus, ať už v jakémkoli kontextu, je čtenářsky velmi vděčné téma. Schutt naštěstí nesklouzává k nějaké senzacechtivé přehlídce nejznámějších kanibalů historie, jak jsme na to zvyklí z mnoha „kanibalských“ knih, ale snaží se poněkud věcnější rozbor fenoménu jako takového. Představuje zajímavé příklady ze světa zvířat (hmyz, pavouci, ryby, obojživelníci či medvědi) i lidí (Karibové, Donnerova výprava, Novoguinejci, placentofagie, atd.) a pátrá po (evolučně-) biologické podstatě kanibalského chování. To vše navíc okořeněné docela černým humorem. Určitě by se našla ještě celá řada příkladů, které by si zmínku v knize zasloužily, nicméně i tak velmi příjemné čtení.

8 16.01.2019

Neskutečná práce autorky, vědecké novinářky, která na základě nejnovějších výzkumů (archeologických i evolučně-genetických) a rozhovorů s desítkami badatelů představuje víc než 50 tisíc let lidské historie. Od křížení Homo sapiens s neandrtálci se přes lovecko-sběračské kultury dostává ke vzniku zemědělství, době bronzové i železné a v záběru se dotkne i některých událostí, jež se odehrály i v posledních dvou tisíciletích. To vše s notným autobiografickým nádechem, neboť kniha do jisté míry ukazuje i autorčinu rodovou historii, jako ni svědčí genetické důkazy i genealogický výzkum, který ona sama vykonala. Informačně neskutečně nabytá publikace a dle mého laického názoru snad i docela nestranná, byť samozřejmě poněkud švédsko-centrická.

8 02.12.2018

Clark Ashton Smith vskutku překvapil, a to zejména tím, že byl v českých vodách (myšleno v překladech) dosud v podstatě neznámou figurou. První svazek výběru jeho povídek rozhodně velmi podařený, zaujme zejména neuvěřitelná pestrost jednotlivých příběhů, které se pohybují od fantastických výprav do vzdálených světů po zcela klasické tajemné povídky typické pro přelom 19. a 20. století. Za mě osobně nejlepším kouskem Semeno z hrobky. Pomalé, drásavé, nechutné, neodvratné, zkrátka úžasné. S pěnou u huby vyhlížím druhý svazek a čekání si zkrátím zdokonalováním své nekromantské praxe.

8 18.08.2018

Národnost autora se v žádném případě nezapře a občas má čtenář pocit, že sleduje spíše vývoj paleontologie ve Francii, popřípadě že valnou většinu práce v tomto oboru provedli právě Francouzi (i když přínos Buffona, Cuviera, Lamarcka a dalších opravdu nelze zpochybnit). Ale to se dá odpustit a je to spíš k užitku, protože čtenář se tak krom zmíněných velikánů seznámí i s názory badatelů, se kterými se v populárně naučné literatuře moc často nesetkává. Kniha je sice stručná, ale o to čtivější.

Její první polovina je spíše dějinným exkurzem a na popisu toho, jak se různé osobnosti, především novověké historie, vypořádávaly s existencí fosilií a jejich vztahu k přírodě, autor ukazuje nejen na počátky paleontologie, ale i přehled vývoje evolučního myšlení, a jak tyto názory ovlivnily pohled na živou přírodu, například na dříve zcela nepředstavitelnou myšlenku možnosti vymření živočišného druhu (zvláštní, že rostliny buď nikoho nezajímali, nebo se o tom dnes už nepíše).

Ve druhé polovině se autor následně snaží na příkladu hromadného vymírání na přelomu druhohor a třetihor (vyhynutí dinosaurů) ukázat, jak se vůbec dá takové vymírání v paleontologickém záznamu prokázat a najít jeho možnou příčinu. V knize tak najdete celý příběh toho, jak jsme došli k dnes již široce přijímanému názoru, že za vyhynutím dinosaurů stojí dopad kosmického tělesa na zemský povrch. To je pohled až překvapivě novodobý a před ním i po něm se objevilo mnoho alternativních názorů nejen na toto konkrétní vymírání, ale na hromadná vymírání druhů jako fenomén opakující se několikrát v celé historii pozemského života. Jen mi občas připadalo, že autor se spíš soustředí na výčet těchto alternativních hypotéz, než aby se s nimi opravdu důkladně vypořádal, a jeho slova tak místy trochu ztrácejí na přesvědčivosti. I přesto se jedná o velmi zajímavou knihu, která čtenáře dostatečným způsobem uvede do problematiky a krom chuti na další tematickou literaturu nabídne i přesahy k souvisejícím přírodovědným oborům.

8 29.07.2015

Vynikající kniha o tom, jakou roli hraje život a každý živý tvor při formování a budování okolního světa. Ač se čtenář s mnoha uvedenými fenomény už v nějaké podobě setkal, teprve Westbroek o nich pojednává jako o celku a zdařile ilustruje těsnou provázanost živého a neživého světa, ať už se jedná o koloběh různých látek na Zemi, či o přírodu a kulturu jako významné činitele v určování tvářnosti Země. Kniha ale nabízí mnohem víc zajímavých zastávek (není to sice takto řečeno, ale čtenáře znalého například Flégrovy Zamrzlé evoluce či textů Standy Komárka jistě zaujmou paralely mezi mnohdy kulturně ovlivněnými pohledy na biologickou evoluci a geologický vývoj Země – katastrofismus, gradualismus, a konečně punktuacionalismus či přerušované rovnováhy, chcete-li). Není překvapením, že kniha končí u Země nahlížené z perspektivy Lovelockovy teorie Gaia, která celou problematiku vhodně zastřešuje. Jednoznačně doporučuji.

8 11.07.2015

V další Lovelockově knize jsem očekával jen omílání starých témat, ale nakonec tomu tak z větší části nebylo. „Mizející tvář“ je dalším krokem, dalším úhlem pohledu na Gaiu a lidstvo. Lovelockův text ve mně opět vyvolával značně ambivalentní dojmy. Na jedné straně stojí jeho velmi alarmistické a globálně oteplovací uhlíko-středné pohledy, na té druhé pak velice rozumný pohled na současnou zelenou politiku, ke které zaujímá silně skeptické stanovisko (kritizuje upřednostňování málo účinných a ekonomicky i „zeleně“ nesmyslných obnovitelných zdrojů – obzvláště pak větru). Jednoznačně a zcela po právu obhajuje jádro jako nejčistší, nejlepší a nerozumnější zdroj energie. Za zvláštní ocenění stojí také Lovelockovy trefně ironické poznámky či jeho zpovědi, jakým vývojem procházel on sám i jeho teorie, což čtenáři představí celý fenomén z poněkud jiného náhledu.
Kniha je rozsahem sice poměrně krátká, ale přesto, nebo právě proto velmi úderná, a ač se s Lovelockem dá v mnohém nesouhlasit, také velmi podnětná k dalšímu studiu a přemýšlení. V závěru je pak připojený zajímavý doslov prof. Miroslava Kutílka, který se snaží Lovelockův text zasadit do správných kolejí, a především podat poněkud jiný úhel pohledu na celou problematiku. S jeho zdravou kritikou je opět možné do jisté míry souhlasit, přesto se mi zdá trochu nespravedlivý. Reaguje sice na samotné jádro Lovelockových úvah (uhlík a zase jen ten uhlík), ale nezohledňuje mnohé klady předložené knihy (obhajoba jádra, poukaz na nebezpečí extrémního růstu lidské populace atp.), a jeho pohled na celý text tak vyznívá až zbytečně odmítavě. Ale už jen kvůli tomu, co píše M. Kutílek v závěru, se těším na další Lovelockovu knihu.

8 29.12.2012

Říká se, nesuď knihu podle obálky, ale stejně jsem si Horu v moři vybral kvůli té skvělé chobotnici na přebalu, aniž bych pořádně tušil, do čeho jdu. Po prvních pár desítkách strach jsem trochu zalitoval. Nebylo to špatné, ale ani žádná bomba a střídání tří dějových linek mě taky zrovna netankovalo. Pak se to ale začalo lámat. Pochopil jsem, že před sebou nemám jen obyčejný, navíc hodně pomalý sci-fi thriller, ale vynikající román o povaze vědomí, umělé inteligenci, mezidruhové komunikaci, drancování planety, lidských slabostech, morálce, sobeckosti a spoustě dalších věcí. Velké a zatraceně příjemné překvapení. Jen ten závěr bych utnul o fous dřív.

Jen ještě malá, spíš osobní poznámka k poselství, které kniha přináší (tedy k jednomu z nich) a které vlastně není nikterak nové. V době čtení jsem úplnou náhodou na hodně podobné narazil v zapomenutém britském dobrodružném hororu The Abominable Snowman z roku 1957. V něm se skupina badatelů snaží v Himalájí vypátrat pověstného yettiho, kterého si automaticky představují jako krvelačné monstrum, posléze však zjišťují, že být příslušníkem druhu Homo sapiens neznamená být automaticky klaďas. Zvědavost nás neopravňuje k bezohlednosti. Úplnej Baader-Meinhof.

7 04.06.2024

Stručné, ale inspirativní seznámení s ideou nepodmíněného základního příjmu, jež přibližuje jeho podstatu, smysl, výsledky experimentů s ním či historii a zároveň vyvrací některé předsudky, které se s ním často pojí. Osobně mi připadá jako celkem pravděpodobné, že jeho zavádění do praxe není záležitostí daleké budoucnosti, nicméně otázek, zejména ekonomických (náklady, vliv na inflaci, atd.), které tato kniha v podstatě neřeší (a ani to nemá za cíl), je kolem celé myšlenky ještě dost.

7 29.09.2021

Simmons se zjevně hodně toužil vrátit do Elm Hevenu, což je po předchozím letním dobrodružství z tohoto malého městečka na americkém Středozápadě celkem pochopitelné, nicméně to udělal i přesto, že v hlavě neměl žádný pořádný příběh. I když Zimní přízrak pár odkazů na Temné léto obsahuje, spojení je hodně volné a pro fanoušky prvního románu v podstatě nic zajímavého nenabízí. To by ale zase nebylo nic tak zásadního. Potíž je v tom, že kniha ani sama o sobě moc nefunguje. Děj fádní, postavy, včetně té hlavní, poměrně ploché (vedlejší pak působí spíše jako aranžérské figuríny než skuteční lidé) a celkové vyznění takové nijaké. Ačkoli je to i přes uvedené nedostatky poměrně čtivá záležitost, pochybuju, že si za půl roku vybavím, o čem to byla, natož abych se k ní vracel. 50% (zatím).

7 01.09.2021

Jako úvodní text do Darwinova života a díla dobré a postačující, chcete-li se ovšem o jednom z nejvýznamnějších přírodovědců či teorii přírodního výběru dozvědět víc, bude tohle spíš jen takový předkrm. To ale zase není tak podstatné, protože kniha stojí zejména na nesmírně bohatém ilustračním doprovodu (dobové kresby, přetisky z Darwinova deníku, apod.), který svazek posouvá o notný kousek výš. Škoda jen toho občas krkolomnějšího překladu, který by měla vychytat redakce.

7 10.04.2019

Paraziti nejsou zrovna skupina, která by se často dostávala do hledáčku popularizátorů vědy (čest výjimkám), takže už v tomto ohledu je třeba knihu pochválit. Navíc se jedná o publikaci bez nadsázky vynikající, čtivou, zábavnou (fakt), informačně nesmírně bohatou, zkrátka ve všech ohledech velmi zdařilou. Navíc potěší, že je cele napsána předními českými parazitology a ukazuje na vysokou úroveň české parazitologie. Jasné doporučení.

7 11.04.2018

Velmi příjemně napsaná knížka o tom, jak důležité je jít si za svým snem. Autor připravil soubor nejrůznějších historek o přelomových vynálezech, kvůli kterým se jejich prozíravým tvůrcům leckteří nejprve vysmívali a následně klaněli, o světoznámých knihách či filmech, jež by bez neskutečné trpělivosti svých tvůrců nikdy nespatřili světlo světa, nebo o předpovědích slavných vědců, které byly tak strašně mimo, až se čtenář prostě nemůže nesmát. Jak už to u podobných knih bývá, není to úplně ideální materiál na kontinuální čtení, protože všechny ty historky postupně začnou splývat, i když se autor snaží sympaticky měnit témata i rytmus, ale ve všech ostatních ohledech mohu pouze doporučit.

7 23.09.2017

Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy z roku 2004 považuji za asi nejlepší knihu, kterou kdy Stanislav Komárek napsal. Při její přípravě odvedl naprosto neuvěřitelné množství práce a připravil dílo, které bezkonkurenčním způsobem shrnuje problematiku mimetických jevů v nejširším slova smyslu. Zpřístupnil čtenáři i málo známé či již pozapomenuté autory, kteří se zejména v druhé polovině 19. století (po vydání Původu druhů) zabývali významem zbarvení v přírodě a kniha je tak i vynikajícím průvodcem po tom, jak se právě po zveřejnění Darwinovy teorie vyvíjely názory na různé biologické fenomény. Určitě je dobře, že se Academia rozhodla Komárkovu knihu vydat znovu, i když se nabízí otázka, jestli ji bylo opravdu nutné rozšiřovat o různé klasické „komárkoviny“ typu sociomorfního modelování apod. S problematikou to sice do jisté míry souvisí, ale přece jen to malinko rozmělňuje hlavní téma a pro autorovy čtenáře to budou jen samé známé pravdy, doplněné stejně otřepanými vtipy.
Kniha samozřejmě nepostrádá Komárkův specifický styl, tedy používání odborněji znějících synonym, trošku zastaralé větné skladby a občas přehnaného užívání trpného rodu. Text sice díky tomu vypadá ještě erudovaněji (je-li to možné), ale ztrácí také něco z čtivosti (občas působí nepřirozeně). Tradiční je i uvádění veškerých živočichů (i těch zcela nejběžnějších) pouze jejich latinskými jmény, což nepoučenému čtenáři, nechce-li číst text s otevřeným internetovým prohlížečem, opět trochu ztěžuje pochopení toho, o čem se právě jedná. Pětihvězda s výhradami.

7 05.03.2017

Výborná a zcela ojedinělá kniha, která čtenáře neuvěřitelně čtivou a zábavnou formou seznamuje s úžasným životem Charlese Darwina, evolucí a spoustou zajímavých momentů z dějin biologie a vůbec vědy jako takové. Nedalo mi to a o knize jsem se rozepsal více zde: http://ziva.avcr.cz/2016-6/josef-lhotsky-sen-noci-darwinovske.html (PDF ke stažení)

7 15.12.2016

1) Co jsem si poznamenal po prvních cca 60 stránkách: ______ Je mi zatěžko uvěřit, že autorka Plíživého převratu se dlouhodobě zabývá ekonomií (či jakoukoli jinou vědou), a to dokonce aktivně, nikoli pouze jako teoretický pracovník na nějaké zapadlé univerzitě. Její kniha samozřejmě může trefně vystihovat některé problematické aspekty kapitalismu a současných tržních ekonomik, ale takové myšlenky se od začátku docela ztrácejí ve spoustě nesmyslů a pokřivených předpokladů. Statistika je vhodná metoda pro ilustraci různých skutečností, autorka však statistické údaje využívá očividně zcela nesprávným způsobem a pro svá tvrzení hledá podporu pouze v takových datech, která se jí hodí do krámu (např. uvedením změny určité proměnné v rámci vyhraněné skupiny lidí bez ohledu na skupiny další, popřípadě bez zmínky jiných faktorů, které by za pozorovanou skutečností mohly stát). Pokud se jí naopak žádný statistický údaj nehodí, použije absolutních hodnot („srovnání let 1950 a 1990 ukazuje, že více (dosaď číslo) lidí má málo peněz!“; no to mě nepřekvapuje vzhledem k tomu, že za dané období se lidská populace zdvojnásobila, a to díky jejímu růstu v těch nejchudších zemích, což už autorka neuvádí). A podobných údajů hází klidně až deset na každou stránku a stále se snaží uvedená data bez jakéhokoli smyslu porovnávat. Mimoto je vtipná například její ukázka toho, jak kapitalismus dokáže semlít každého bez ohledu na jeho původ a příkladem budiž člověk z vysoce postavené rodiny, který veškeré jmění ztratil kvůli své závislosti na alkoholu (kde tady udělal chybu ten volný trh?). Ještě veselejší je demonstrace toho, že bohatí bohatnou a chudí chudnou, protože víte, kdo se stal prvním výhercem milionové částky v britské verzi hry „Chcete být milionářem?“?; člověk, který již milionářem byl!!, jaká to do nebe volající nespravedlnost! (dobře, to jsou ty největší špeky).
2) A jak to bylo dál: ______ Pokračoval jsem ve čtení. Problém se zneužívanou statistikou pokračoval, občas jsem ale začal mít i pocit, že bych s autorkou mohl v některých věcech souhlasit, i když vzhledem k počátečnímu podlomení důvěryhodnosti textu musí být čtenář stále na pozoru. Není totiž vůbec jasné, které z té spousty informací o různých skandálech a o tom, jak nadnárodní korporace ovlivňují politická rozhodování, jsou nakonec reálné, a které jen domnělé. Skrze to, jak lidé začali svými názory působit na veřejnou činnost korporací, které následně začaly v některých ohledech suplovat bezzubý stát, se v textu konečně dostáváme k tomu, že tímto procesem ztrácí demokracie svůj smysl a je třeba s tím něco dělat. I když dočasně zákazník vyhrává, je to vítězství vedoucí do pekla, protože ty zlé korporace stejně vše dělají jen pro zisk (zde mi nebylo jasné, co je na tom špatného či kontroverzního).
3) Co z toho?: ______ Výsledek je tedy asi takový, že je třeba býti aktivistou, tedy aktivním občanem, který se zajímá o to, co kupuje a od koho, čímž může ovlivnit svět. Každopádně je nutné demonstrovat a pořádně!. No já nevím, je tohle v pořádku? Nestáváme se pak zase otroky propagandy různých aktivistických organizací (nebo autorky této knihy), které zase jen prosazují své zájmy a názory, často založené na (po)chybných předpokladech? (viz bezhlavé odmítání geneticky modifikovaných potravin či jaderné energie) Navíc fakt, že někteří lidé se pak stanou profesionálními aktivisty v boji za cokoli, z nich opět jen dělá tupou zbraň jedné korporace proti jiné, protože blbec, který bojuje proto, aby bojoval, je ideálním prostředkem ke zničení konkurence. Ale nepochybuji, že autorka je v současné době opravdu úspěšnou aktivistkou. Z její knihy je nejlépe patrné, že se při probíraní každého tématu snaží čtenáře nejprve ubít dlouhým tematickým výčtem často šokujících informací (kdo, kde, kdy a proč) a na závěr si už jen v několika řádcích potvrdí svůj pohled, přičemž znavený čtenář jen pokývá hlavou.
4) Závěrem: ______ Pocity z knihy jsou rozporuplné, v něčem s autorkou souhlasím, v mnohém nikoli, ale největší problém je asi v tom, že celá kniha na mě působila nedůvěryhodně, asi jako demonstrace ekologických aktivistů. Zcela nemožné pak pro mě je ztotožnit se s jejími závěry. Potíž knihy samozřejmě může být i to, že byla napsána již před patnácti lety, navíc s ohledem na amerického a britského čtenáře. Mnoho probíraných témat je tak již neaktuálních, případně jsou víceméně bezvýznamné pro čtenáře českého.

7 24.05.2016

Zřejmě každý někdy přemýšlel, co je to mysl, jak mohlo vzniknout vědomí, jakým způsobem existují naše myšlenky a různé mentální představy. Každý o tom má asi i nějakou představu získanou z knih, článků, přednášek či dalších informačních zdrojů, ale většina z nás o tom ve výsledku ví nejspíš jen velmi málo. Peregrinova kniha nepřináší nějaká jasná stanoviska, která by vám konečně ukázala, jak to opravdu je. Autor představováním vývoje daného oboru a poukazováním na různé dostatky i nedostatky jednotlivých konceptů nastoluje mnohé zajímavé otázky a náměty k dalšímu uvažování. Nakonec i naznačí, jaké by mohlo být rozřešení daného problému, respektive kudy bychom při zkoumání mysli mohli vydat dál, ale nechává na každém, jak se s nabízenou představou vypořádá. Přiznávám, že výsledný obraz je mi coby naprostému laikovi docela sympatický a knihu mohu jen doporučit.

7 01.05.2016