thorir komentáře u knih

Pěkně zpracovaná kniha, český nakladatel si dal záležet. Výběr témat je poplatný rozsahu, autor sestavil několik krátkých „životopisů“ významných vědců a objevitelů. Co osobnost, to několik stránek textu a několik obrazů souvisejících s danou osobností. Pro detailní poznání dané osobnosti je to málo, jako rozcestník však poslouží dobře. Některé příběhy jsou známé, jiné méně, jiné vůbec. Několik osobností jsem neznal, čímž autorovi děkuji za rozšíření obzorů. Kniha neohromí, ale ani neurazí. Někdy trochu zamrzí krátký rozsah jednotlivých kapitol, ale vzhledem k charakteru je to pochopitelné. Času stráveného četbou v žádném případě nelituji a věřím tomu, že kniha potěší všechny zájemce o historii vědy.

4 09.02.2019

Krátká knížečka pojednávající o známém konfliktu. Popisuje události vedoucí ke konfliktu, roli Stalina, Mao Ce-tunga a konečně Kim Ir-sena, déle lehce samotný konflikt a samozřejmě následky a snahy komunistické propagandy shodit vinu za konflikt a počáteční agresivitu na Jižní Koreu, potažmo Spojené Státy. Jak napovídá název, byla to skutečně Kim Ir Senova a poté Stalinova hra, hra s několika miliony mrtvých. A všichni tito mrtví padají jen a pouze na hlavy těchto pomatených komunistů. Kniha se čte snadno, je rozdělena do krátkých, chronologicky řazených, kapitol. Za zmínku stojí popis role Československa během diplomatických jednání v průběhu války a posléze během kontroly dodržování míru. Pokud jste, jako já, ohledně války v Koreji vždy tak trochu tápali, nevěděli jistě, jak a proč byla vyvolána a co jí předcházelo, s touto knihou máte skvělou šanci si své znalosti utřídit a fakta doplnit.

4 30.12.2018

Další kniha z pera české historičky J. Bednaříkové, volně navazující na její předchozí práce o době velkého stěhování národů. Kniha je pochopitelně zaměřená na Franky, sleduje vznik a vývoj národa z protofranských kmenů, pronikání křesťanství, právně – náboženský systém, franské misie a mnoho dalšího. Nesmírně zajímavé jsou střípky, jak křesťanství ovlivnilo barbary a naopak jak se nechalo samo barbary ovlivnit. Mnoho místa je věnováno některým významným panovníkům, zejména Chlodvíkovi a jeho konverzi ke křesťanství. Událost, v očích autorky, značného významu pro další evropský vývoj. Doba konce římské říše, doba stěhování národů, doba barbarských států, mě nepřestává fascinovat. Autorčin styl psaní je možná opravdu trochu krkolomný a dlouhá souvětí k plynulosti nepřispívají. Kniha se mi subjektivně četla o něco hůře než autorčiny předchozí, nicméně odnesl jsem si mnohé. Zájemcům o problematiku jednoznačně doporučuji.

4 13.10.2018

Poctivá space opera, SF ze staré školy. Zvláštním způsobem chytlavý příběh, nikterak převratný, přesto čtenáře udrží a nutí dočíst. Banksův styl psaní není vůbec špatný – je to mé první setkání s tímto autorem. Síla příběhu je v autorově představivosti, přesněji v jeho megalomanské představivosti. Megastruktury a vesmírné lodě, před kterými bledne cokoliv dalšího (považte, habitat v podobě kola o průměru 14 mil. Km, paráda!). Autor rozvíjí, místy trochu nepravděpodobný, příběh na pozadí kosmických událostí enormní velikosti. Války dvou galaktických říší. Kultura (lidská říše) proti Idiranskému císařství. Kdo je „hodný“ a kdo „zlý“ se po první knize těžko rozhoduje. Pozadí příběhu a celková „galaktická“ politická situace je asi to co mě na příběhu nejvíc zaujalo a co mě táhne k přečtení dalších dílů cyklu (celkem jich je deset). Tento „globální/galaktický“ pohled je též hlavní příčinou mého hodnocení.

Na jedné straně je možná netypické pojetí příběhu, kdy hlavní hrdina je z „nepřátelského“ tábora, bojuje za Idirany, přestože je, alespoň částečně, člověk. Na druhé straně stojí fakt, že naprostá většina postav je, z mého pohledu, značně nevýrazná. Co je horší, mnoho z nich se chová nelogicky. Jedinou výjimkou je snad Balveda, i ta však, dle mého, nedosáhne plného potenciálu.

Celkově si Banks šanci zaslouží, bez ohledu na zřejmě zpackaný český překlad, viz předchozí komentář, což nedokážu posoudit a překlad nehodnotím, četl jsem v angličtině. Pozadí příběhu a galaktická válka mě zaujali natolik, že další knihy cyklu časem přečtu.

4 01.09.2018

Epická bitva u Trafalgaru, legendární Lord Nelson, který za vítězství zaplatil cenu nejvyšší. Kdo by neznal? Brilantní kniha od českého historika Jiřího Kovaříka je stejně epická, jako bitva, kterou popisuje. Autor provede čtenáře detailně celou kampaní, vč. politického pozadí. Pro českého (angličtinou nevládnoucího) čtenáře je to navíc, myslím, jedna z mála příležitostí seznámit se fungováním fascinujícího světa plachetnic a námořnictev Napoleonské doby. Text je napsán velmi čtivým stylem, výňatky z dobových deníků účastníků kampaně/bitvy jen podtrhují autentičnost. Čtenář žije s kapitány jednotlivých lodí, důstojníky a námořníky. Jen málo stačí k tomu si představit, jaké to tam vlastně tehdy bylo. Rozhodně povinnost pro všechny fandy plachetních lodí.

4 20.08.2018

Nový příběh, nový svět, nová situace, nové pojmy. Čtenář je tak trochu hozen do vody – plav nebo se utop. Prvních několik desítek (stovek) stran se topíte v pojmech. Naštěstí, Morgan umí psát, dokáže udržet pozornost čtenáře i bez přílišného vysvětlování, nechá plynout příběh, čtenář si mnohé musí domyslet, aby se mu domněnka potvrdila o pár (desítek) stran dál. Harlanův svět je však nesmírně zajímavý a dostatečně složitý. Mystika kolem mimozemšťanů pokračuje intenzivněji než v předchozím díle. Byť se to na prvních několika stech stranách nezdá, vše směřuje ke vcelku předvídatelnému cíli, to nepovažuji za chybu, v žádném případě to není důvod ke snížení hodnocení. K čistému kyberpunku v podobě deMontu se přidává politika Harlanova světa, náboženství vousáčů, fanatismus revoluce Quellismu. Kniha se opět čte sama, opět atraktivní svět, příběh má spád, opět skvělé nápady, čtenář se nenudí.

4 28.07.2018

Opět fascinující čtení o fascinující době stěhování národů. Kniha ukazuje, že historie v žádném případě nemusí být záplavou nudných dat určených k zapamatování. Nepovažuji se za historika, nemám profesionální humanitní historické vzdělání, kniha se přesto čte skvěle. Vyzdvihuji zejména úvodní kapitoly pojednávající o možném původu kočovných kmenů Hunů z oblastí severního Mongolska.

4 04.03.2018

„Jak píšu ta slova, najednou chápu, že být nevinný mezi viníky je vlastně totéž jako být jediný viník mezi nevinnými.“

Od komiksu člověk obvykle nečeká hlubokou sondu do podstaty lidské morálky, komiksová adaptace Brodeckovy zprávy však přesně tohle nabízí. Je to mimořádný počin. Komiks jde na hranu zla ukrytého v lidech. Příběh je jednoduchý: děj se odehrává v zapadlé a polozapomenuté horské vesničce na okraji světa, těsně po válce. Brodeck, jeden z „místních“, je požádán, aby sepsal podrobnou zprávu o vraždě cizince, ke které ve vesnici nedávno došlo. Při svém pátrání však odkrývá neradostnou minulost, a brzy začne být zřejmé, že tato minulost měla raději zůstat skryta. První, co zaujme je vizuální styl, provedení je výjimečné, zaujal mě i potah desek, zcela v souladu s poválečnou dobou. Neortodoxní provedení si však vybírá jistou daň, byť je to drobnost, nicméně alespoň tedy mně se kniha nedržela úplně dobře. Obsah však plně kompenzuje mírné fyzické nepohodlí. Od prvních stránek je zřejmé, že půjde o mimořádný zážitek. Kresba je bez výjimky černobílá, syrová a nekompromisní. Atmosféra je od začátku do konce depresivní, zima, sníh a led nejsou jen v krajině, nýbrž i v lidských duších. Mrazivé obrazy horské zimní krajiny střídají pohledy na zamračené venkovany, vším probleskuje krutá minulost, vzpomínky plné nejhorší lidské krutosti. Jak děj postupuje a Brodeck odhaluje nehezké věci, celým pátráním začíná prostupovat strach, vyřčené i nevyřčené výhrůžky, čím dál intenzivnější, čím dál vtíravější. Vyprávění se postupně posouvá téměř do hororu. Larcenet má tendenci ke karikatuře, ta je však velmi citlivě zamíchána do celkově temného obrazu. Vojáci jsou zrůdy, nebo zombie, a venkované vlastně také. Styl plně reflektuje slepou oddanost ideologii, jak na straně vojáků a jejich násilnické, nelidské a kruté dobyvačné válečné mašinérii, tak na straně venkovanů a jejich vrozené uzavřenosti, omezenosti, nedůvěry a otevřené nenávisti ke všemu vnějšímu a cizímu. Příběh otevírá motivy ceny za přežití, kterou je jedinec, nebo kolektiv, ochoten zaplatit, a stejně tak hluboká a emočně velmi náročná témata vyloučení, odlišnosti, zrady a naprosto zbytečného násilí. Autor zkoumá hlubiny lidské povahy, traumatické vzpomínky na hrůzy války, morální selhání jednotlivců a celých kolektivů, zbabělost a omezenost lůzy, prázdnotu v duši, zlo skryté v lidech kolem nás. Jsou to obtížné otázky, obtížná morální dilemata, a přestože je na konci jasno, kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“, červíček v mysli stále hlodá, nutnost okamžité volby mezi životem a smrtí není nikdy jednoduchá, není černobílá. Každý máme svá tajemství, každý máme svoje démony, každý máme svoje krátery ukryté hluboko v našich zjizvených duších. Příběh i zpracování ve mně zanechalo mimořádný dojem. Doporučuji.

3 17.10.2024

Kniha navazuje na příběh vyprávěný v Sestupu andělů. Luthor, Zachariel – v pozici knihovníka, a další, se vrací zpět na Caliban. Primarcha Lion ElJonson, Nemiel – v pozici kaplana, a zbytek legie Temných andělů, pokračují v nekončícím křížovém tažení za znovuobjevení a sjednocení ztracených lidských světů roztroušených po galaxii. Události Horova kacířství však zasáhnou i Anděly. Příběh se rozděluje na dvě linie. Na Calibanu dochází k podivným vzpourám a následně k organizovanému povstání proti přítomnosti Impéria. Druhá linka sleduje Primarchu bojujícího proti kacířům a silám Hora na planetě Diamat. Z těchto dvou je výrazně zajímavější ta první, tj. dění na Calibanu, povstání a rozkol v řadách Temných Andělů. Ta druhá linka je spíš do počtu, přišla mi nezajímavá, nedůležitá. Zatímco primarcha bojuje generickou bitvu, na Calibanu se odvíjí události zásadního významu. Zachariel a spol. se dostávají na samotnou dřeň podstaty planety. Některé momenty jsou zajímavé a zábavné, některá odhalení na Calibanu celkem zásadní, a přestože Chaos, temné rituály a zakázané znalosti svoji roli sehrají také, čekal jsem mnohem větší zapojení temných žíznících bohů v našeptávání zrady. Anebo ne, prostou zradu možná není nutné hned svádět na působení Chaosu. Uvidí se, co přinese další vývoj. Konec je trochu víc otevřený, než bývá obvyklé.
V rámci série díl nepatří k těm zajímavějším, fanoušky však jistě neurazí.

3 15.10.2024

Tenhle zapomenutý literární poklad jsem našel v antikvariátu. A že to poklad opravdu je. Děj se soustředí na jedno zasedání jednoho nejmenovaného politbyra, v jedné nejmenované tyranii. V čele nejvyšší tyran – diktátor a kolem něj v přísné hierarchii poskoci, tedy ministři, členové politbyra. Příběh je nadmíru komorní, čtenář v podstatě neopustí místnost. V úvodníku na přebalu se píše, že Dürrenmatt je zlý spisovatel, že své postavy nechává koupat ve vlastním strachu. A skutečně, autor si s postavami pohrává opravdu nehezky, zcela nemilosrdně a krutě, strach je hmatatelný a je hlavním tématem textu. Strach z pádu, strach ze smrti, strach z nevypočitatelného a nevyzpytatelného „šéfa – diktátora“. Hutná atmosféra je vyvedena brilantně, stejně tak prostředí politbyra, vzájemné politické vztahy, spojenectví, nepřátelství. Přes téměř hororový nádech je kniha místy vtipná, nebo spíš posměšná – vysmívá se poskokům nejvyššího, jejich strachům, slabostem, jejich byrokratické zbabělosti, jejich neschopnosti, čímž se pochopitelně vysmívá tyranii samotné. Autor perfektně vystihl totalitní atmosféru diktatury, nestálost postavení, nutnost být neustále v pozoru, neustále sledovat nestabilní prostředí, měnící se aliance, věnovat extrémní pozornost detailu v situaci, kdy každý sebemenší krok může představovat neodvratný konec, neodvratný pád. Mimořádně vyčerpávající. Čtenář se neubrání pocitu, že si to poskoci vlastně zaslouží. Příběh mi trochu připomněl „Tmu o polednách“ od Arthura Koestlera. Ne dějem, ani ne úvahami, kterých zde také není málo, nýbrž atmosférou, hutnou, syrovou, plnou strachu a zmaru a schopností dokonale vystihnout živoucí realitu tyranie. Je to kraťoučká jednohubka, nicméně určitě doporučuji.

3 15.10.2024

„Jak příhodné. Jak odpovídající zrádné povaze vesmíru. Služba končí jedině smrtí, ale bolest jí nekončí. To je něco, co vám kněží a hierofanti neřeknou. Smrt není konečné osvobození od bolesti. Bolest s vámi zůstane. Bude se vás držet navěky.“

Příběh navazuje přímo na Dosah spásy. Od začátku je atmosféra depresivní, temnější, než bývá u této série obvyklé. Vesmír je kruté a krvavé místo, vesmír Wh40k zvlášť. Cesta z Dosahu spásy zpět do Impéria neprobíhá vůbec dobře. Dochází k zásadním událostem, které změní osud Duchů a zejména Gaunta samotného. Následuje dění na planetě Urdesh, příběh je opět spíše komornější, introspektivní, i když na větší bitvy a intenzivní akci dojde také. Zacílení je zřejmé: vnitřní dění v pluku, pokus o regeneraci a konsolidaci, politika, intriky a situace kolem Gaunta, velitelů tažení a samotného Vojevůdce a v neposlední řadě události přímo související s nákladem přivezeným z Dosahu spásy, s artefakty arcinepřítele a nevyhnutelným zapojením imperiální Inkvizice. Díl je celkově temnější, atmosféra intenzivní. Děje se toho hodně a děje se to svižně, nikde není hluché místo, nikde se to nezasekává. Autor opět ukazuje, že v krutém světě Wh40k to nikdo nemá jisté, jedna ze ztrát je tentokrát obzvlášť bolestivá. Postupem času si čím dál víc vážím autorů, kteří dokážou vytvořit silný a hluboký vztah mezi čtenářem a protagonisty příběhů, Abnettovi se to zde za ty roky povedlo bezchybně a dokonale. Čtenář s Duchy žije, o to víc ztráty bolí. V textu je několik odkazů na povídky ze sbírky „Sabbatino tažení“, nejsou úplně podstatné, přesto pro úplnost doporučuji povídky nevynechat, ukazují některé podstatnější i méně podstatné detaily kolem vybraných postav z řad Duchů, ale též celkový strategický vývoj kolem Synů Seka a Krvavého spolku. Konec je hodně otevřený, vše netrpělivě čeká a vyhlíží další díl. Skoro jsem si vynadal, že jsem nepočkal taky. Pro fanoušky Duchů povinnost.

3 23.09.2024

„Politici dávali jednoznačně přednost tomu, aby nepoddajná individua šířila civilizaci někde mezi hvězdami, než revoluci tady dole na zemi.“

Komiksová adaptace slavného sci-fi příběhu. Na úvod přiznám, že mě to bavilo mnohem víc než původní novela. Nebo jsem možná po všech těch letech schopný vidět víc než jen ten silný protiválečný apel spojený s autorovými zážitky z války ve Vietnamu. Dnes na mě příběh působí jinak, hlouběji, silněji. Více jsem vnímal ten přesah do politicko-společenské a civilizační roviny – vládní tyranie, globální vláda, sociální skóre, nesvoboda, cenzura, manipulace, civilizační potíže spojené s hrozbou přelidnění, environmentální hrozby, vojáci = otroci, to vše tam lze nalézt. Ten protiválečný apel tam samozřejmě je také. Celkově to na mě působí mnohem silněji než před lety.

Komiks je v každém případě parádní, kresba je syrová, explicitní, expresivní. Příběh je jednoduchý, zásadním aspektem jsou relativistické časové skoky, které mě nepřestávají fascinovat. Vlastně je to celé svým způsobem dost depresivní, samé ztráty, samí mrtví. Nekompromisní smrt je na každém rohu, na každé stránce, je náhodná, nevybíravá, všeobjímající, přesně taková, jaká by byla ve skutečné věčné válce. Prostě válka, netřeba dodávat nic dalšího. Doporučuji čtenářům předlohy i všem ostatním.

3 29.04.2024

Příběh je tentokrát složen z jakýchsi čtyř minipovídek o obrech. Minipovídky jsou zde opravdu celkem hloupé, i když vlastně docela vtipné. Žoldnéř všemi nesnázemi prochází až příliš snadno, s ironickou lehkostí, téměř s ironickým úšklebkem. Jako obvykle, i tady zachraňuje mladé, krásné, nahé, nebo polonahé ženy. Jistou vyčerpanost již nelze zpochybnit a autor se k ní v závěrečném komentáři v příloze sám přiznává. Nic to však nemění na jistém trvalém půvabu a kouzlu, kterými tato série Žoldnéřových dobrodružství oplývá.

3 18.12.2023

Příběh ze světa Incalu a Kasty Metabaronů. Nachází se někde na půl cesty mezi filozofických, až karikujícím, Incalem a dynamickým, epickým masakrem Metabaronů. Příběh Albína, postupujícího hierarchií Technotechnů až na úplný vrchol je podáván jako vyprávění protagonisty, již starce, za účelem archivace, jeho posluchačem je jeho přítel Tinigrifi, tvoreček někde mezi veverkou, zajícem, křečkem a kdoví čím vším dalším. Cestují na palubě kosmické lodi, spolu s mnoha sty tisíci Albínovými následovníky, hledajíce „ráj“, zaslíbenou planetu, kde chtějí založit kolonii, svět, kde „harmonické lidské vztahy budou důležitější než zkažený technologický pokrok“. Parafráze náboženské cesty a hledání je víc než zřejmá. Příběh je opět epický, výpravný, pohledy na svět a kresba tomu odpovídá. Stejný gotický svět jako v případě Metabaronů, stejné pohledy na enormní stavby, objekty, vesmír. Komiks lze bez problémů číst samostatně. Rozhodně skvělý přírůstek do řady MDEK.

3 17.03.2018

Zvláštní trilogie na pomezí SF a Fantasy. Autor si bere inspiraci v severských mýtech, legendách a ságách. Svět/vesmír je rozdělen do množství světů/planet, analogicky k severskému Asgardu, Midgardu, Niflheimu a dalším. Existuje zde množství různě mocných „bohů“, najde se zde ekvivalent „Valkýr“. Přes tento podivný mix se to nečetlo vůbec špatně a inspirace severskou mytologií je to co mě k trilogii přilákalo. A pak je tam pár docela dobrých nápadů, nechci moc spoilovat, např. brnění a bitvy v první knize, vážky a valkýry a pár dalších. Každá kniha sleduje vlastní příběh, napříč světy, přičemž existuje několik společných linií a postav, prostupujících celou trilogií. Ve třetím díle pak dochází k jakémusi uzavření jednotlivých příběhových linek. Příběh nijak závratně nevystupuje nad průměr, zároveň je ale pořád dostatečně zajímavý a styl psaní nenudí. Komentář je společný pro všechny tři knihy.

2 06.01.2019

Zvláštní trilogie na pomezí SF a Fantasy. Autor si bere inspiraci v severských mýtech, legendách a ságách. Svět/vesmír je rozdělen do množství světů/planet, analogicky k severskému Asgardu, Midgardu, Niflheimu a dalším. Existuje zde množství různě mocných „bohů“, najde se zde ekvivalent „Valkýr“. Přes tento podivný mix se to nečetlo vůbec špatně a inspirace severskou mytologií je to co mě k trilogii přilákalo. A pak je tam pár docela dobrých nápadů, nechci moc spoilovat, např. brnění a bitvy v první knize, vážky a valkýry a pár dalších. Každá kniha sleduje vlastní příběh, napříč světy, přičemž existuje několik společných linií a postav, prostupujících celou trilogií. Ve třetím díle pak dochází k jakémusi uzavření jednotlivých příběhových linek. Příběh nijak závratně nevystupuje nad průměr, zároveň je ale pořád dostatečně zajímavý a styl psaní nenudí. Komentář je společný pro všechny tři knihy.

2 06.01.2019

Povídky v zásadě nečtu, nebaví mě ten krátký formát, příběhy bez začátku a bez konce. Čas od času na to však zapomenu a zkusím se do nějaké povídkové knihy začíst, jen abych si znovu a znovu potvrdil, že povídky opravdu ne-e. Jak vypálit Chrome je stejný případ. Zapomenutelné příběhy bez smyslu, bez jiskry, poloviční zážitek. Na druhou stranu, věřím, že si své čtenáře najdou, pravověrní fandové cyberpunku si přidají 1-2 hvězdičky. Kamarád, co mi knihu kdysi doporučil, nedokázal skrýt své nadšení. Za sebe bych vyzdvihnul snad jen Rudou hvězdu a zimní orbit, z daného výběru mi jako jediná nějak zůstala v hlavě, možná právě proto, že je to taková klasičtější SF záležitost. K těm ostatním jsem měl přece jen trochu dál.

2 29.09.2018

Když napíšu, že jsem po této knize sáhl proto, že mám rád med, nebudu zase tak daleko od pravdy. Proč se nedozvědět něco víc o tvorech, které ho vyrábí? Ale vážně, lehká, útlá knížečka umožní rozšířit obzor do další z oblastí, které v dnešním světě obvykle zcela ignorujeme (zde vidím podobnost s Tajným životem stromů od P. Wohllebena, byť ta Wohllebenova mi přišla přece jen o něco zajímavější a o kousek čtivější). Kniha vyvrací mnoho mýtů, které o včelách mezi lidmi kolují. Zároveň uvádí na pravou míru množství faktických informací o tom, jak včelstva fungují. Chcete-li se něco dozvědět o včelách, nebo si zkrátka utřídit informace které již máte, knihu jednoznačně doporučuji.

2 01.09.2018

K přečtení této knihy jsem se nechal zlákat anotací. Velmi mě zaujal příběh a celkový nápad - tedy popis srážky dvou planet, z nichž jedna, Maleivy III aka Deepsix, hostí život. Teprve několik dní před samotnou srážkou se ukazuje, že život se zde nevyvinul pouze do podoby základní fauny a flory, ale do něčeho mnohem složitějšího. Zde přichází na řadu tým vědců mající za ůkol v krátkém čase před srážkou prozkoumat co nejvíce z nalezených pozůstatků neznámé civilizace. Vše se ale nevyvíjí dle plánu, a tým zůstává na povrchu bez zřejmé možnosti návratu. Více v anotaci samotné. Kniha zcela určitě patří do kategorie hard sf, ikdyž za sebe bych ji řadil spíše někam k okraji, někam do "soft hard sf" :). Proč tento rozpor? Inu zkrátka, ač se autor snaží ze všech sil, některá technická řešení a jejich realizaci (hlavně realizaci) prostě nedokáži "spolknout". A vubec, zdálo se mi, že autor se prostě nejak nemůže rozhodnout zda příběh pojmout více techničtěji (práce v okolí planety) nebo se zaměřit na příběhy jednotlivých postav. Na přebalu je dole drobným písmem napsáno "Strhující kronika katastrofy a objevu". Kronika to tedy v pravdě je. Styl psaní mi připadal odtažitý ač autorova snaha vtáhnout čtenáře do děje je zřejmá, minimálně u mě se mu to však podařilo pouze částečně. Vinu zřejmě hrají neurčité postavy, k žádné z nich jsem si nenašel cestu. Žádné jsem vyloženě nefandil. V knize se nevyskytují (až na jeden okamžik) žádní záporáci a jde čistě a pouze o záchranu skupinky z povrchu planety. Za velké mínus pak považuji úplný závěr a až příliš okaté uzavření všech linek. Tedy k hodnocení: kniha jako taková není špatná, jak se z mého komentáře může zdát, děj odsejpá, jen málo pasáží se mi zdálo nudných, příběh a celkový nápad jsou hlavním tahounem knihy a hlavním důvodem pro udělené hodnocení. Autorovy nápady nejsou špatné, jen to technické řešení pokulhává. Linie popisující události na povrchu patří dle mého k nejlepším částem knihy. Ještě jedna poznámka: kniha, ač součástí série, se dá číst zcela samostatně (můj případ) a s dalšími kousky v serii ji pojí pouze společný vesmír a některé postavy.

2 26.05.2018

„Rozbouřené moře zvířené krvavé pěny, závoje nepopsatelných a nepochopitelných barev, obrovské kvílející síně z emocí obnažených až do masa. Černá loď Aeria gloris se blížila ke své sesterské lodi a kolem vířila pekelná bouře immateria jako z nočních můr.“

Soubor povídek z časů konce křížových výprav za sjednocení galaxie a lidských kolonií, roztroušených a ztracených během Staré noci. Kvalita je proměnlivá, bavily mě ty s vazbou na knihy série. Čtenář se podívá na Zemi, vlastně hned dvakrát. Dále na planetu sužovanou nájezdy xenoťanů, mezi Nositele slova, mezi Sestry ticha během jejich pátrání po lodi ztracené v hrůzách warpu, nebo se stane svědkem nalezení Angrona, primarchy Požíračů světů. Za sebe považuji za nejpovedenější povídky „Hlas“ a „Vlk před branami“. Nezklame ani „Potomstvo bouře“ a překvapivě je celkem zajímavá i „Poslední kaple“. Povídky rozšiřují a doplňují celkový obraz příběhu Horova kacířství, tak jak je podáno v prvních několika knihách. Pro čtenáře série je to téměř povinnost. Další detaily u jednotlivých povídek.

1 17.10.2024