tibby
komentáře u knih
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Tak k český verzi. Christian neustále vrní a vrčí, Ana nedělá nic jinýho, než že říká "Ježkovy oči", "do háje zelenýho" a "božíčku". Což vy trženo z kontextu neni tak strašný, jako když to v knížkách používá v situacích "do háje zelenýho, snad mě nechce ztřískat rákoskou?" nebo "božíčku, on mi chce nasadit roubík?" To je vážně příšernost nad příšernost.
Děj mi obsahem tak trochu připomíná Stmívaní, dalo by se to shrnout tak, že chudá cudná panna čeká na prince na bílym koni, načež potká krásného, charismatického miliardáře, kterého svojí nevinností okouzlí na první pohled. Jeho jedinou "vadou" je to, že se vyžívá v S/M hrátkách. Ana mi leze na nervy prakticky už od začátku, protože jeho choutky považuje za zvrhlou nemoc, to že jí je jednadvacet a "ještě před třemi týdny ani neměla tušení, že něco jako s/m existuje", to už snad ani nemyslí vážně. Během cca pěti týdnů, ve kterých se děj odehrává se neumí ani na chvilku hodit do klidu. Zatímco Christian kolem ní pobíhá, nosí jí modrý z nebe, ustupuje od VŠECH svých zásad (fajn, nesmíš mu šáhnout na hrudník, JEDINÝ místo na těle, kde mu to prostě vadí, zblázni se, holka), představuje jí svojí rodině, provozuje s ní sex podle JEJÍCH představ, ačkoliv to neni zrovna jeho šálek kávy, jede za ní 3000 mil jen aby jí viděl, Ana neustále jen vzdychá, že jí nemiluje a že mu na ní nezáleží, protože se jí prostě nechce svěřit s tajemstvím svýho dětství (po třech týdnech? Ano, nevyprávěla bych ti snad ani o svym dětství:D) a protože ODMÍTÁ přiznat, že jeho chutě nejsou normální, zatimco ty její jo a on by měl vyhledat odbornou pomoc.
Prostě je to skrznaskrz předvídatelný a ona mě neskutečně iritovala..
...a.....Přečetla jsem tuhle šestisetstránkovou knížku za dva dny...protože prostě Gray... Pan Christian Gray a jeho "pokřivený" svět...
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Přečteno během čtrnácti dnů (rozuměj u mě fakt rychle), pokaždý jsem se těšila, až se ke knížce budu moct vrátit, takže za mě zasloužených pět hvězd. Příběh z Bílých Karpat o bohyních byla pro mě doteď velká neznámá, ani by mě nenapadlo, že by mě tohle téma mohlo tak zaujmout. A stalo se. Člověku je z toho smutno. A pak je mu ještě víc smutno, když se dozví, co tahle skvělá knížka udělala s tím místem... :(
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
Helga Flatland
Precteno jednim dechem behem jednoho dne. Nezbyva nez autorce zavidet lehkost, s jakou se ji dari vykreslovat pocity a nalady postav. Na malem prostoru dokaze temer nemozne, takhle bych se jednou chtela naucit psat. Hodne mi pripominalo tematicky dve knizky, a to "Vse, co jsme si nikdy nerekli" od Celeste Ng, a "Osamelost prvocisel" od Paola Giordana. Co vsechno si neseme s sebou, co vsechno zustava nevyslovene?
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Pribeh, ktery by nemel byt zapomenuty. A jsou knizky, ktere nemusi byt extra vtipne psane, aby byly neco extra. Tohle je jeden z nich. Knizka, u ktere si clovek uvedomi, jak zpohodlnel, jak moc vsichni potrebujeme navrat k elementarnimu byti a k prirode...
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Geniální. Poslední dobou se hodně zajímám o osudy sudetských Němců, o odsun jako takový a musim říct, že tohle bylo hodně silný a zároveň to člověka opravdu vpraví do problematiky, nutí přemýšlet o kolektivní vině a podívat se na historické události novým pohledem. Za mě neskutečně dobře napsanej příběh, těšim se na Bílou vodu, Žítkovský bohyně jsem taky chroupla jednim dechem, stejně tak Gertu.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Prectete si to. Prectete si to, pokud jste porad trochu dite, pokud porad vite, jaky to je, mit strach ze tmy, z nestvur, ktery v noci ozivaji, pokud si porad pripadate trochu jako to maly dite, co si musi po spatnym snu rozsvitit lampicku. A pokud verite, ze teplo a laskavost a dobry jidlo dokaze zahnat vsechno zly, a pokud mate ci porad hledate nebo cekate na nekoho, komu se da bezmezne verit :) Jo, a taky pokud vam i v dospelosti dospelacky veci pripadaj nesmyslny. No a taky pokud vas uklidnuje, kdyz vam v posteli vrni kocka ;)
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Já jsem tuhle knížku měla v ruce už třeba pětkrát, pokaždý jsem začala číst, pokaždý odložila. Teď jsem se kvůli pokutě v knihovně bála tam jít :D A už jsem neměla doma jinou knížku, kterou bych nečetla, tak jsme po Větrné hůrce sáhla a... Přečetla jsem ji asi za čtyři dny a musím říct, že je to zas něco, co se mi hodně zarylo pod kůži a když jsem zrovna nečetla, na knížku jsem myslela a zdálo se mi o ní... Tolik rozporů, který v člověku vyvolává, takový to jak cítíte hroznej soucit a za chvíli se stydíte, že soucítíte s někym tak brutálním a becitným... Navíc vykreslení těch vřesovišť, tý krajiny, nálady, úžasný. A já mám tak celkově v příbězích slabost pro postavy, který prahnou po sebezničení.
Jak ulovit malou štiku
Juhani Karila
To, co miluju na finskym podivnu... Zdá se vám fakt šílenej sen, kde je možný naprosto všechno... A někdo má ten dar to sepsat a donutit vás překroutit tu nutkavou potřebu, že by to všechno mělo logicky nějak dávat smysl
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Syrový a upřímný, nutící stydět se za lidskou rasu. Hloupost a omezenost , který tolik známe z internetovejch diskuzí a autobusovejch zastávek, v ryzí podobě.
Opatství Northanger
Jane Austen
Slabší z knih od Jane Austen, ale pořád dobré. Jen ty postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Oproti Pýše a předsudku nebo Rozumu a citu je to slabota.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Hodně silný. Zažralo se mi to pod kůži a mám pocit, že ten pocit už ze sebe nikdy nedostanu. Tenhle efekt mám u knížek ráda, ale tim, jak je tohle intenzivní a plný smutku, je dost těžký se přes to přenést. Každopádně pro mě snad ještě lepší než Osamělost prvočísel. Možná i pro to, že tahle knížka řeší moje témata, nejen současný, ale celoživotní. Za mě dechberoucí..
Pouta
Delphine de Vigan
Knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne. Velmi stručné a jasné, psáno srozumitelným jazykem a přišlo mi, že právě tento stručný a úsporný styl dodal knížce na intenzitě, propast mezi Théem a jeho rodiči tím vystoupila o to víc, tichá domácnost, kde si všichni řeknou jen to nejzákladnější, přitom z toho cítíte, ten křik a řev v Théově hlavě...
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Velice čtivé, děj ubíhá jedna radost i kvůli zajímavému rozložení příběhu (vyprávění Vanny/Very, její dopisy, Jareho vzpomínání a v neposlední řadě i výtahy z odborných článků a pojmy ze "současného" Finska..knížku jsem přečetla za chviličku a moc mě bavila.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Harry Potter je moje srdcová záležitost. Takových je tady určitě většina. Na tuto knihu jsem se hodně těšila, protože po sedmém dílu jsem byla tak trochu zklamaná, že už se není na co těšit, že příběh je u konce a najednou to tu bylo zase, mohla jsem se těšit, až knížka vyjde, mohla jsem se ještě jednou vrátit do světa, který miluji už tolik let:)
Bohužel jsem byla docela zklamaná. Ano, kniha se dobře čte, člověk si na scénář po pár stránkách zvykne, to není problém. Na mě to byl ale příliš mělký příběh, postavy se mi zdály tak nějak "cizí", úplně jiné, než jak je znám, jejich jenání mi nesedělo. S novými postavami jsem se ani nestihla sžít, nikdo mi nebyl příliš sympatický, postavy byly hodně povrchní - což na druhou stranu chápu, šlo o scénář, ne o klasickou knihu. Taky jsem měla pocit, že některé postavy tam byly nastrčené jen tak, pro efekt, nebo že se objevily postavy, které nikde předtím nebyly a nikdy se o nich nikdo nezmínil..
Shrnuto - určitě jsem ráda, že mám knihu doma a mám tak kompletní sbírku :) Ale zůstanu u původního příběhu, který jsem schopná číst už tak podesáté :)
Sněhová královna
Michael Cunningham
Popravdě, číst tuhle Cunninghamovu knížku jako první, asi už se k němu nevrátím. Ani jedna z postav mi nijak nepřirostla k srdci, příběhem jsem se prokousávala hodně težkopádně v naději, že právě na další stránce se stane to, co u všech předchozích - že mě kniha pohltí, že tam zase najdu to něco, co mě na Cunninghamově tvorbě uchvátilo.. Tahle kniha mi ale tak nějak přišla.. Nevím, jak to popsat.. Jak kdyby vykrádal sám sebe, přišlo mi to ohraný a předvídatelný, jak špatný plagiát..
Gordon
Edith Templeton
"Je lepší být trestán než ujít bez trestu, protože člověk aspoň ví, že se s ním nejedá lhostejně. Bez mraků není nádherných západů slunce..""Nechám si tě navždy, protože vždycky najdu nový způsob, jak tě mučit."Nemám slov, přečteno za čtyři hodiny.
Příběh O: Krásná z Roissy
Pauline Réage (p)
Precteno za dva dny. Naprosto fascinujici a dechberouci..
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Anu Geislerovou mam rada, fakt. A mozna si tu knizku prectu za par let, az budu tehotna a zblaznej se mi hormony, muj tehotenstvim rozblemclej mozek to vyhodnoti jako knihu plnou mouder. Ale do ty doby je to jen knizka plna univerzalnich "mouder" o tom, jak mame plnymi dousky nasavat stesti kazdy okamzik kazdeho dne. A je to 200 zbytecnejch stranek. Takze knizka prectena, plno preskakovani a monotonniho cteni bez snahy pochopit pofiderni smysl.. Pokud chcete nehaky vtipny fejetony na leto, sahnete radsi po Renate Francovy :) Jedina opravdu povedena vec na tyhle knizce jsou ilustrace a celkovej design :)
Chtělo by to nový jména
NoViolet Bulawayo
Kniha mi hodně připomínala dříve čtenou knihu Amerikána, tohle nebylo tak dobrý, na druhou stranu si myslím, že autorka dokázala výborně popsat tu nevýslovně těžkou situaci jak v Zimbabwe, tak i pozdější život hlavní hrdinky ve vysněné Americe. Ten pocit vykořenění a stesku po domově (i když v domově, ve kterém se těžko žije) z celé knihy přímo sálá.
Zloděj času
Terry Pratchett
Jakmile je v Pratchettovi (krysí) Smrť , nemůže to bejt nuda :) I když tentokrát musim říct, že nejvíc ze všech mě bavila slečna Zuzana, fórky na učitelský povolání si prostě užije každej, kdo má se vzděláváním dětí co dočinění, občas jsem se fakt lámala smíchy :D
Ne každá Zeměplocha mě baví, poslední Malí bohové mi dali dost zabrat, abych je dočetla. Ale co se týče Zloděje času, toho zařazuji mezi favority mezi Otce prasátek a Morta :)